17. listopad aneb Proč se má nejlíp Václav Havel

Náčelník HavelPodle kalendáře, vytištěného tiskárnou Pravda&Láska, s. r. o. (dříve tiskárna Rudého práva), tu máme 26. listopad s velkým L. První nastal 17. 11. 1989, ten poslední 17. 11. 2014, což je právě dnes. To L je tak obrovské, že už se nevešlo na papír. Takže tam ani vůbec není. Aby se tam to obrovské nepřítomné L vůbec vešlo, „istopad“ muselo z kalendáře taky zmizet. Zmizela i sedmnáctka, protože je blízko zakázané osmnáctce. Tečka taky chybí, protože tečka-čárka-vykřičník, Hitler to byl uličník. Nakonec tak v tom (nejen) typograficky rozkradeném datu čteme snad pouhý rok: 2014.

A tak se můžeme ptát: Je tento rok lepší, než dejme tomu rok 1974? A protože Havel je po smrti a jeho pohrobci pro samý žal neslyší, můžeme si z plna hrdla odpovědět. Samozřejmě, že není. Tedy ne že by na tom záleželo. Samozřejmě, že na tom vůbec nezáleží, v atmosféře dnešního všeprostupujícího nihilismu, ukrytého mezi řádky knih Petra Hájka, ale především všude jinde.

Náčelník Havel

Náčelník Budouvásstrašitnezaměstnaností

«Co oči nevidí, to srdce nebolí,» říkají s předstíranou moudrostí v hlase zoufalí lidé, toužící konečně oslepnout, aby nedostali dvacátý šestý – a poslední – infarkt. Za těch dvacet šest let srdce pro jistotu zkamenělo, oči si zvykly na vše i V. Š. E. Co vidí? Stále to samé, jen jinak a více barevné. V důsledku však stále totéž šedivé a vyblité.

Začněme tím, co máme přímo před očima. Ne, není to špička nosu, jsou to žvásty o tom, jak naše země zkrásněla a upravila se, fasády už neopadávají na matky s dětmi. Za minulého režimu – přistoupíme-li tedy na tuto hru se slovy a na premisu, že onen režim nepokračuje nerušeně a nepřerušeně dodnes – měl člověk spoustu času věnovat se matkám s dětmi a vůbec –  životu. Fasády tedy padaly a nikoho to netrápilo. Dnes člověk řeší, co vlastně znamená ten život? Být aspoň jednou v exekuci? Koupit si trs zelených banánů? Chodit k volbám? Nechodit k nim? Chodit do práce? Nechodit? Nikdo neví. Matky s dětmi ze všeho nejvíc. Když do pekla, tak v pěkném kočáře. Proto ty upravené fasády, falešné, polystyrenové (kdysi se říkalo potěmkinovské). Ne, tato mnohdy upravená veřejná prostranství a domy nejsou známkou rozkvětu společnosti, spíše jejího pokročilého rozkladu. Je to taková poslední předsmrtná křeč, poslední bezcílné vypětí.

«Centrálně plánovaná ekonomika!» teatrálně vyjí šábesgójové, jako by tím chtěli naznačit, že naše země díky tzv. svobodnému trhu, na rozdíl od dřívějších dob, vzkvétá. Ó, ty domnělá neviditelná ruko trhu! Ve skutečnosti je dnešní ekonomika několikanásobně více řízená a sichrovaná, svázaná víc než kdysi. Je jako neduživý keřík klátící se vytrvale k zemi, trpělivě přivazovaná ke kůlu kladné nuly, vydávané za růst. Je třeba něco prodat? Musí se to dvojnásobně zlevnit. Jinak to lidi nekoupí. Nebo vypustit fámu, že to dvojnásobně zdraží. Neprodalo se to ani tak? Je třeba zásahu ČNB. Toť dnešní centrálně – slevami, reklamou, fámami, bankéři v ČNB – řízená ekonomika. V obchodech kdysi nebylo nic, dnes je v nich toho nic sto druhů; můžete si vybrat, které zbytečné, jedovaté, nekvalitní a předražené nic si koupíte. Zboží je zbožím samo pro sebe. Zboží pro lidi nedodali, musíte si pro něj zajet do Německa. Objednejte si něco z e-shopu. Ale musí to být skladem. Za dva týdny vám to možná dodají, možná to v krabici nepřijde úplně napadrť. Dřív to měli pod pultem. Stačilo říct, že víte, jak to s tou svobodnou ekonomikou hojnosti a dostatku všeho dopadne, a dali vám to, ze soucitu.

Dřív kvetla šmelina a veksláctví. Dnes kvete podomní prodej, prodej šmejdu na zájezdech, prodej šmejdu obecně. Někdy už ani ten šmejd není potřeba. Dřív kvetlo anti, dnes kvetou finanční poradci, přeprodávání, přerozdělování, outsourcing. Je toho mnohem víc a je to vždy pečlivě vyvážené, včetně baťovských cen, přesně na hraně, aby se z toho nezbláznili aspoň buzeranti, jejichž vedoucí úloha bude brzy zakotvena v Ústavě.

Ministerstvo zdravotnictví varuje: kouření způsobuje pravdolásku.

Modlitba pro startku

Dřív se prý taky nesmělo nadávat na komunisty, na všechny ostatní klidně pětkrát denně. Komunistu jste poznali snadno, upaloval panny a hajloval. Tedy v 50. letech, potom už jen kradl děti a ničil planetu. Dnes se musí nadávat na komunisty. Ovšem nesmí na nikoho jiného. Jinak na vás podá trestní oznámení. Když na něj nadávat nebudete, podá ho taky. Není přece komunista, tak co by ho nepodal. Taky musí živit bývalé komunisty u soudu a v celé judikatuře. Právníci hned po listopadu 1989 začali stavět babylonskou věž práva, aby mu sami co nejdříve přestali rozumět a mohli si u soudu tropit z lidí šprýmy i namol ožralí. Věž implodovala a její ruiny v tenké, leč pro světlo neprostupné vrstvě pokryly celou zemi. Vzniklo kontextuální právo, parodie spravedlnosti. Dřív platilo, že kdo neměl rudou knížku, ten to měl u komunisty prolezlého soudu těžké. Knížky jsme spálily, ty rudé v první řadě (kecáme, jsou ukryté ve skříni, připraveny v permanenci pro případ náhlého, opětovného upotřebení). S nimi snad i svoje těla. Zůstaly pouze hlavy a v nich závadové myšlení. Jak poznat závadnou myšlenku? Tak, že ji říká závadná osoba. Jak poznat závadnou osobu? Tak, že není na seznamu Adama Bartoše, závadné osoby. Můžete nadávat hnědookým, ale musíte mít sami hnědé oči. Běda, jak máte modré. Vůbec nejhorší jsou zelené, ty si koledují o exemplární potrestání. Zvláště někteří soudci jsou pěkní exempláři, a to ještě i v několikáté generaci, vzniklé původně po válce z touhy pomstít cokoli na komukoli.

Že nevyhynuli komunisti, rozčilují se jedni. Že antisemitismus, čílí se druzí. Že korupce, přisazují si třetí. Protože jsou za to placeni Západem, nebo jsou mu aspoň bezplatně poplatní. Kdyby nebyli, dávno by tato už asi 160 let stará rádobytémata hodili za hlavu, aby jim tato k něčemu byla. Představte si, že by tyto tři floskule zašly na úbytě. To by znamenalo jediné – že zde konečně zvítězila jakási podivná, možná snad i horší než hitlerovská, totalita. Jakkoli hrozivě mnohým uším slova komunismus či antisemitismus znějí, místo komunismu jsme tu vždycky měli jenom jakýsi socialismus, a pro jistotu, aby si lautr nikdo nestěžoval, ještě gulášový. Proto bychom se směle vsadili, že tu vlastně nikdy nebyl ani onen mýtický antisemitismus. Mohlo tu být jakési pošťuchováni, ba někdy i nepokryté štvaní, které ale nikdy nepřesáhlo únosnou mez, neboť soudný člověk většinou ví, kdy přestat, a to i ten největší antisemita (neboť antisemitou je ten, koho za něj považují semité a snad i někteří zvláštní lidé, kteří by se semity rádi stali, ale protože je to pro ně příliš těžké a hlavně je to zadarmo, raději dělají z druhých antisemity). Bohužel jsou v tomto státě i lidé, kteří na nějakou mez nehledí, a tak se od nich národ dočkal monstrprocesů za lepení samolepek po sloupech. Soudy je nařídily odlepit. Co se nestalo – pod nimi byla na všech sloupích jména všech hloupých.

Ale ne všichni soudci byli členy KSČ. Jednoho sežrali psi, a ti prý komunisty nejí. Ze zásady. Psali to v Mf Dnes. Dříve jsme se řídili zásadou «Se Sovětským svazem na věčné časy.» Po Listopadu to změnili na «S USA a Izraelem na věčné časy.» Po Havlově skonu se to heslo změnilo jaksi samo. Vlastně se docela rozpadlo a vyprchalo. Místo Američanů a Židů nám najednou začali vládnout jacísi divní lidé ze Slovenska. Slováci byli odjakživa naši bratři. Ale viděli jste Babiše nebo Krnáčovou? Jsou to vůbec lidi? Nejsou to Maďaři? Jeden mluvil jako hospodský primitiv, rozdával koblihy a stal se premiérem, druhá neřekla ani Györ a stala se pražskou primátorkou. Jeden je podnikatel, ale podnikat skrz stát mu bylo málo, tak začal podnikat skrz vládu, která stát řídí. Za chvíli se mu možná i to omrzí a prohlásí se králem. Bureš I. řečený Vymazaný. No a co bude s Prahou, to ví asi jenom pan Soros a další čupr new-age lidičkové. A vy jste si mysleli, že Blanka je nějaký tunel…

Poznej rozdíl (Tiso, Husák, Babiš)

Poznej rozdíl (Tiso, Husák, Babiš)

25 let po listopadu 1989 se lidé modlí ke komunistům. Ti je neslyší, protože se modlí k Bohu. No a většinou žijeme v kRRRálíkáRRRnách a máme se tak dobře, jak nám to jenom naši slovenští vládci, primitivní antikomunisti, George Soros, devalvace měny, prezident, který už rezignoval na vše kromě kund a přijetí eura, a všudypřítomní kádrováci dovolí.
«Je mi hůř, než když mi bylo nejhůř,» řekl Václav Havel v Odcházení. Dnes je mu z nás všech asi nejlíp. Zrovna dnes určitě.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(3 hlasů, průměr: 3,67)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ