Apartheid je řešení

Hlavním úskalím slevové (dříve též tržní) demokracie je to, že co je pro jednoho moc drahé, to je pro druhého moc laciné; co by jeden nechal volně k dispozici, to by druhý opepřil vysokou daní a tak dále. Výsledkem tohoto neplodného mrcasení je, že ceny rostou a nikdo nemá nic a všichni mají všechno – hlavně když je to v Lidlu v akci.

Přitom je to tak prosté. Skuteční politici by měli dát lidem šanci plně dostát jejich zbytečným slovům, a zavést nekompromisní ekonomický apartheid.

V dnešní skrz naskrz prošmírované době, navrch ve státě s nejvyšším počtem policistů na obyvatele, ani nemůže být nic jednoduššího.

Představte si třeba, že někdo vede často plané řeči typu «Co je zadarmo, toho si lidé neváží» nebo «Oj vej, to máslo je levné jak za bolševika, to nevěstí nic dobrého», zkrátka ten typ automatických zvuků, které člověk pochytí v patnácti od rodičů a už se jich nezbaví.

Pokud tedy takový člověk plánuje navštívit s rodinou dejme tomu rozhlednu, na niž je vstup bezplatný, měl by počítat s tím, že u ní bude stát policista, který jakmile v dotyčném rozezná tohoto slovního bonvivána, bude nekompromisně trvat na zaplacení přiměřeného poplatku. V případě aktivního odporu by strážník neměl váhat s použitím donucovacích prostředků, hmatů a chvatů, samozřejmě s laskavým vysvětlením pro zaskočenou rodinu, proč dotyčný musí takto ostudně trpět.

Je nabíledni, že v hypermarketu k takovému člověku přistoupí člen ostrahy a tonfou mu z ruky vyrazí zlevněnou šunku, aby jej nasměroval k jeho šťastnému zítřku, to jest k «prémiovému» oddělení masných výrobků.

A můžeme jít ještě dál – asi nikdo nepochybuje, že dnešní nelehká doba nevygenerovala zástupy narušených jedinců, kteří jsou, ač sami kuřáci, rádi, jak to poslanci kuřákům zavařili. Vždy existuje nějaký stát ve státě, místo, kde je vše dovoleno. Až tito antilidé půjdou opět vymetat své oblíbené soukromé kuřácké kluby, mělo by je tam čekat pouze opovržení a plivance do tváře od těch, kteří nezradili. A samozřejmě dráb s požadavkem tučného výpalného. Ne, před ekonomickým apartheidem se žádný pachatel zla neschová.

Hlavním cílem tohoto opatření musí být naprostá plošnost. Od poplatků za energie, PHM, veřejnou dopravu až po lístky do divadla: Člověk, který si jedinkrát uleví slovem «socka», musí zákonitě platit více, než ostatní. Odmítá-li, máme tu naštěstí exekuce, které on samozřejmě schvaluje, takže je vše v nejlepším pořádku. Dosažení biblického zenu «každému, co jeho jest» již nestojí nic v cestě.

Pokrytce a farizeje je třeba uvařit ve vlastní šťávě. Proto je naivní domnívat se, že ekonomický apartheid může být zaveden současnými politiky. Může však být zaveden zdola, ustanovením novodobých lidových milicí, samozřejmě podléhajících jakémusi opatrnému katalyzátoru – schvalovací skupině lidí s přirozenou autoritou, následováníhodným morálním profilem, vůlí k nesobeckému dobru, a především s dobrými vztahy s ozbrojenými složkami, které budou ekonomický apartheid vykonávat. (Nikdo asi nepochybuje, že ti, co začnou jako první křičet «rudé milice», budou také první na ráně.)

Jak prosazovatelé, tak vykonavatelé ekonomického apartheidu, tito rytíři česti a pořádku, musejí především disponovat nejvyšší morální i finanční odpovědností: Nemůže se například stát, že před magistrátem bude omylem veřejně slisována Fabie politika, který hlásá: «Více aut do města», a nikoli Buick té přítěže, která z radnice vede, za peníze cizího státu, teror sociálních cykloexperimentů. V takovém případě musejí chybující pro sebe vyvodit nejvyšší důsledky, aby občané viděli, že ekonomický apartheid má smysl a selhání jednotlivců ho nezkompromitují.

Ekonomický apartheid bude měřit všem stejným metrem. Je také možné, že někdo okatě hlásá nekonzumní způsob života, aby se sám stravoval ve vybraných restauracích a udržoval si vysoký «západní» standard.
V takovém případě se však jakýkoli postih asi omezí pouze na občasné zaklepání na rameno, neboť salónní levičáctví bylo v českých zemích tradičně vždy tak trochu tolerováno a snad i vítáno – samozřejmě, bavíme se o levičáctví na vlastní pěst, ne o tom «zeleném», placeném z veřejných financí či norských fondů, které musí být vymýceno. Nicméně, databáze salónních levičáků se vždy hodí – zejména vládě a milicím, které tito levičáci budou bezelstně opěvovat, jak tomu ostatně také ve všech dobrých údobích českého státu bylo.

Co ekonomický apartheid přinese? Především příjmy do státního rozpočtu. Lidé nejvíce postiženi ekonomickým apartheidem totiž v drtivé většině neustoupí (neboť domníváme se, že jsme dávno poznali jejich myšlenkový základ) ani o píď a nezařadí se do neplatícího či málo platícího davu. Naopak budou na svůj status finančního haura náležitě hrdi, a budou trvat na tom, aby platili každým rokem více a více, až do jejich nirvány zakončené v různých ústavech duševního zdraví.

Běžný občan by měl naopak postřehnout zlevnění služeb a statků, no a ten, který se běžným občanem ve své neskromnosti necítí být, nebude-li tuto pýchu projevovat hlasem a slovem, a svou nenávist vůči deflaci si také nechá pro sebe, neměl by být v novém režimu, založeném na ekonomickém apartheidu, rozhodně nijak perzekvován.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ