Charlie Hebdo: atentát na plátek, který šířil nenávist. Inside job, nebo vyrovnání účtů?

Svoboda výkresuNenávist? Jak kdy

Nejprve bych rád podotknul, že pojem nenávist je dnes velmi sporný, neboť byl účelově zcela zprofanován vládnoucím politickým diskursem. Nakreslete neuctivou karikaturu Žida a máte problém; udání je rychlejší než Žid s kupónem. To je nenávist, křičí jedni i ztupení druzí. Nakreslete neuctivou karikaturu proroka Mohameda – to je svoboda projevu, to je v pořádku.

Nejen z pozice tohoto svého webového prostoru bych tedy spíše řekl, že satirický týdeník „Charlie Hebdo“, na jehož redakci byl spáchán atentát, šířil škvár. Karikatury nejsou věru příliš propracované, většinou vypadají, jako by je kreslilo děcko ze školy. Kresby na titulní stránku evidentně kreslí jediný člověk. Docela nuda, na plátek takového mediálního věhlasu…

Charlie Hebdo: Islám třikrát jinak (a stále stejně)

▲ Charlie Hebdo: Islám třikrát jinak (a stále stejně). 100 ran bičem tomu, kdo nezemře smíchy! | Nedotknutelní… se nesmí zesměšňovat! | Mohamed: A zrodila se hvězda!

Ovšem vezmeme-li v potaz, jaké běsnění aktuálně vyvolává tzv. ISIL, Islámský stát – násilné šíření islámu, dekapitace, a tak dále (teď prosím zcela pomiňme, že ona v západních médiích obšírně prezentovaná videa poprav jsou evidentně podvrhy natáčené před zeleným plátnem a statické snímky jsou fotomontážemi, a že odtud už je jenom jeden logický krok k tomu, podezřívat americkou vládu a další západo-izraelské služby, že v ISIS mají své prsty, jako je měly i v 11. září 2001; pomiňme toto všechno a pro jednou předstírejme nejhlubší prosťáčkovství, že vše, co napíší britské noviny a ty české to převezmou, je pravda) –, potom je šíření protiislámských karikatur zjevnou provokací, která sice dosud umírněné muslimy nemůže nijak nebezpečněji radikalizovat, ovšem může přitáhnout do západních měst ty již radikalizované.

Kdybychom chtěli takovému scénáři všemi prostředky zabránit, zřejmě bychom v první řadě označili plátek Charlie Hebdo za nenávistný a nenávist šířící, a zamezili bychom medializování v něm publikovaných karikatur.

Realita = médii zhmotnělá teorie

Samozřejmě, že se bavíme v teoretické rovině. Ti nejmilitantnější islamisté (pokud takoví tedy existují i jinde než na pár místech v Afghánistánu, jak se nás média snaží horečně přesvědčit) jsou jistě celí říční, aby se kodrcali někam do Francie a šli po krku redakci jakéhosi obskurního plátku. Nemohu se přitom zbavit dojmu – navzdory mediálnímu ubezpečování o opaku –, že i všechny ostatní muslimy už potom to, co si kde který provokatér čmárá, pramálo zajímá, respektive možná je to zajímalo tak do 732. karikatury proroka Mohameda.

Praxe mi tedy pravděpodobnosti terotistického útoku obratem za čmárance příliš nenahrává. Ovšem Západ se snadno – a poslední dobou stále častěji – rád obejde i s pouhou teorií. Tak stačí napsat, že teroristický útok zjevně vyprovokovaly antiislámské karikatury a že na místě činu někdo zaslechl Alláh Akbar, a hotovo dvacet. Ochlos vycepovaný propagandou západních médií už musí mít jasno. My máme taky. Ze 24 diskusních příspěvků na serveru iDnes, které pod článkem o masakru nasbíraly nejvíce plusových bodů (tedy ne že by snad na této titěrné, manipulovatelné zbytečnosti jakkoli záleželo), jich 7 (29 %) napsali diskutéři, kteří se v jiných diskusích profilují jako zuřivě proizraelští.

1910, 2010.

Vpravo karikatura Kurta Westergaarda z dánských novin Jyllands-Posten (ve skutečnosti z roku 2005).

Může za to Houellebecq?

V den útoku vyšel v plátku podezřele sofistikovaný rýpanec islamistům a islamofilům – spisovatel Michel Houellebecq (což je takový Viewegh jedoucí na vlně antiislamismu, Hollandovsko-Sarkoziovským režimem je víceméně podporován; něco jako u nás Tomio Okamura) v karikatuře věští budoucnost: „2015: přijdu o zuby.“ „2022: budu slavit Ramadán“. Není pochyb o tom, že obrázek naznačuje, že islám se stane nejsilnějším náboženstvím pár let poté, co všem kritikům vymlátí zuby. Přesto je prodleva 7 let na karikaturu jaksi příliš vysoká (kdyby to byl rok, dva – budiž), ale především je velmi divné, proč byl spisovatel, s jehož postoji redakce bezesporu bezvýhradně sympatizovala (než byla postřílena), nakreslen jako opilá troska, která již v době pronášení svého proroctví nemá zuby (?). Je to snad nějaká úlitba anti-antiislamistům? (Je přitom zajímavé, že Houellebecq asi opravdu zle pije, nebo trpí zlou nemocí, neboť na internetu lze nalézt velmi různé podobenky autora, to podle data jejich pořízení – mezi roky 2008 a 2014 je zásadní rozdíl.)

Je potom zřejmé, že hněv teroristů nevedla tato podivná – byť protiislámská – karikatura, ale Houellebecqova kniha Soumission (Podrobení), v níž líčí islamizovanou Francii. Vyšla nedlouho před teroristickým útokem. Bavíme se samozřejmě opět v teoretické rovině, založené na mediální realitě vztahovačných a přehnaně citlivých islamistů. Už jenom slova islamista a islamismus jsou mediální realitou; média je původně vytvořila pro souhrnné označení afghánských bojovníků Talibanu (proti tomu nelze nic namítnout), aby je pak, za mohutných projevů amerických prezidentů o tom, jak je třeba islamismus vyhladit, přenesla do Evropy. Od teroristických útoků v Madridu 11. 3. 2004 (také dosti podezřelých) už v novinách nečteme o ničem jiném.

Může za to Západ?

Řešíme tedy rovnici o dvou neznámých, spojených rovnítkem. «Protiislámská kniha = bum v redakci». To dává smysl – přinejmenším v mediální realitě. Jako už dříve měla dát smysl rovnice «Banda fousáčů z jeskyně = únos čtyř dopravních letadel, překonání všech bezpečnostních systémů, oklamání FBI, CIA,…» , ale příliš se jí to nepodařilo. Tedy «inside job»?

Státními či námezdními (USA, Izrael, …) složkami zorganizovaný – či jen umně vyprovokovaný – útok dává smysl dokonce v realitě všeobecné, nejen v té mediální. Hollande byl nedávno v Rusku, chce zrušit sankce… jak mu nejlépe připomenout, že už zachází příliš daleko? Jak mu nejlépe připomenout, že to byla jediná Francie, která přispěchala na «pomoc» USA a jejímu pudlíkovi Británii při bombardování Kaddáfího Libye? Stačí jeden příhodný atentát a Hollande bude stát zpět v jednom šiku s USA, jako dřív Sarkozy. S islámskými teroristy je přece nutné zatočit společně.

Je také již dokázáno, že západní kapitalismus potřebuje ke svému vratkému chodu permanentní buzení. Tím jsou nejčastěji různá uměle vyvolaná pnutí. Tak byl vytvořen problém jménem Rusko, aby se mohly přijmout pochybné sankce, nemající za cíl nic jiného, než «nakopnout» skomírající západní ekonomiku. To je tedy ten západem vzývaný volný trh, to je ta západem vzývaná globální ekonomika. Tak byl vytvořen problém jménem Taliban, kterému padla za oběť celá jedna země, o níž ještě před patnácti lety nikdo nevěděl. Tak byl vytvořen problém jménem «diktátoři na Středním východě», kterému padlo za oběť několik dosud prosperujících – nyní zbídačených – zemí. Tak byl vytvořen problém jménem islamismus, s nímž se dnes – především v mediální realitě – potýkáme.

Svoboda kresleného projevu? Dobrý vtip.

▲ Dobře si rozsmyslete, co budete kreslit…

Prorežimní satira bez hranic

Karikaturní plátek Charlie Hebdo byl založen v roce 1970 a představoval krotkou politickou satiru, ne nepodobnou českému Dikobrazu ze stejného období (dnes nazývaného normalizací). Právě v 70. letech se Francie otevřela jižnímu přistěhovalectví. Co je zajímavé a jaksi příznačné, nevšiml jsem si při zběžném googlování, že by ročníky z let 1970-81 jedinkrát tepaly téma imigrace (zato však dvakrát někoho přirovnaly k penisu). V roce 1981 časopis zanikl.

V roce 1992 byl obnoven pod stejným názvem , byť na jiných základech – začal se věnovat stále aktuálnější otázce arabské imigrace (opět česká paralela: ve stejných letech skupina Orlík ústy Daniela Landy varuje před «vlnou Arabů, která nám v Evropě zkazí nadobro náladu»), aby na přelomu milénia nazýval Palestince necivilizovanými. V roce 2006 otiskl karikaturu plačícího proroka Mohameda, který, obklopen náboženskými fundamentalisty, vzlyká: «Je těžké, když vás milují pitomci». Nicolas Sarkozy vyjadřoval extrémně protiislámskému (nebuďme pořád negativní: prosionistickému) plátku podporu, což od maďarského Žida-sionisty jistě nebylo překvapivé.
«Letitou tradici francouzské karikatury musíme chránit,» prohlásil Sarkozy na adresu Charlie Hebdo. Sotva francouzské

Kolem roku 2010 započal časopis poslední fázi svého neutěšeného vývoje, když se mu jediným tématem stal islamismus a prorok Mohamed na tisíc způsobů. V nejnovějších karikaturách zaujme množství penisů a sexuální tematiky («Juppé nebo Sarkozy? To je jako dildo nebo anální kolík.»), podporování západem podporovaných «buřičských» hnutí jako Femen a snad i Pussy Riot, nebo trapné (viz níže) «vtípky» na účet křesťanství, na úrovni 8. třídy ZŠ. Koloritem se stalo zesměšňování politicky nepohodlných osob (komik Dieudonne).
(S použitím Wikipedie.)

Otec, Syn a Duch svatý podle Charlie Hebdo. Komik Dieudonne terčem posměchu. Co mu to ale čouhá ze zadku, snad židovský nos?

V médiích pochopitelně znějí hlasy, že Charlie Hebdo nikomu nenadržuje, čemuž se člověk s mozkem uvnitř hlavy musí rovněž zcela pochopitelně vysmát. Pokud navíc umí pracovat s vyhledávačem Google, zjistí, že žádná z nepřeberného množství karikatur se netýká Izraele, a pokud přece, je zcela bezzubá, ale častěji je naprosto nevtipná a pouze supluje stanoviska oficiálních médií. Na jednom obrázku například stojí otázka: «Proč Izrael napadl Libanon?» Pod tím izraelský voják u oplocené hranice odpovídá: «Protože Izrael nechce jeho krtky.» Ze země čouhají hlavy Arabů s typickou pokrývkou hlavy, kteří plot zjevně podhrabali. Krtci, haha. Ani Dikobraz za nejtužší normalizace se tolik nelísal režimu.

Proč Izrael útočí na Libanon? Nechce jeho krtky. Haha.

▲ Proč Izrael útočí na Libanon? Nechce jeho krtky. Haha.

12:1

Časopis Charlie Hebdo je tak okatě proizraelský, až ho někteří začali parodovat. Zde kreace od francouzských vlastenců okolo Joe Lecorbeaua. «Slevíme ze šesti milionů (oficiálních obětí šoa, pozn. red.) na pět, výměnou za Palestinu.»

▲ Karikaturistický časopis Charlie Hebdo je tak okatě proizraelský, až se stal sám terčem karikatur. Zde kreace od francouzských vlastenců okolo Joe Lecorbeaua. «Slevíme ze šesti milionů (oficiálních obětí šoa, pozn. red.) na pět, výměnou za Palestinu.»

Dvanáct obětí masakru v redakci Charlie Hebdo (spíš Heebdo) tvoří většinou Židé nebo alespoň bezvýhradně proizraelsky orientovaní pracovníci. Což není žádným způsobem překvapivé a je to samo o sobě karikaturní a k další nechtěné satiře to jistě povede, budou-li se to média mezi řádky snažit nějak podprahově vyzdvihnout, nebo naopak schovat.

Kdybych chtěl být «vtipný» tak jako tento tristní plátek, kterému osud nadělil ještě tristnější tečku, pravděpodobně bych nakreslil redakci plnou mrtvol a nad tím by se skvěla bublina: «Účty vyrovnány. To bylo za (Juliuse) Streichera!»
(Pro nepamětníky: vydavatel karikaturního časopisu Der Stürmer – ne nepodobného posledním ročníkům Charlie Hebdo –, vydávaného v hitlerovském Německu, byl po Norimberském procesu popraven oběšením.)

Protože však chápu rozdíl mezi jednou obětí a dvanácti oběťmi, netroufnu si na takové skotáctví.
I když… to může být ta židovská inflace, která je dneska všude, žejo?!

Pozn. red.:
Článek je zakončen ve stylu satiry Charlie Hebdo.

iDnes (jako obvykle)

▲ Když chcete říct talmudismus, řekněte buddhismus. Dělá to tak dneska kdekdo – a přísun bludištáků máte zaručen. | «Velmi těžká otázka, kdo nesnáší satiru?» Buddhisti. Mimo jiné.


Aktualizováno.
je známa totožnost útočníků. Islámští militanti s francouzským občanstvím. Vycvičili se prý v Iráku, hlásí se k Al-Káidě. Jak povědomá jména! Francie je znovu spojena s USA pupeční šňůrou.

Aktualizováno.
Článek Petra Hájka, Ladislava Zemánka.

Aktualizováno.
To je neuvěřitelné. V dnešní Mf Dnes se Iveta Polochová neostýchá tvrdit, že Charlie Hebdo si bral na paškál i Židy. Co víc – pod článkem je karikatura «Shoah Hebdo» (viz výše) vydávána za dílo tohoto satirického týdeníku!

Aktualizováno.
Článek Jaromíra Petříka. (I když část «…křesťanští politikové Bělobrádek, Schwarzenberg, Kalousek, Herman» spíše pobavila.)



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(7 hlasů, průměr: 4,43)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

2 komentáře u Charlie Hebdo: atentát na plátek, který šířil nenávist. Inside job, nebo vyrovnání účtů?

  1. Anonymní napsal:

    Naprosto debilní článek. Možná cíleně demagogický až fašistický, těžko říct. Je vidět, že autor časopis vůbec nezná, jeho karikatury v životě neviděl. Satira namířená proti sionismu/ judaismu se v průběhu let v Charlie Hebdo objevuje naprosto pravidelně a mnohem častěji než ta stran islámu. Karikatury islámu jsou/ byly oproti tomu naprosto vyjímečné – je tedy s podivem, že každý viděl jenom je (autora tohoto cancu nevyjímaje). Každá karikatura je situační – váže se k dané historické události – tzn. že např. karikatura kopulující svaté trojice je kritikou přístupu a vyjádření katolických autorit stran neheterosexuálních lidí, kteří si svůj statut na rozdíl od katolíků vědomě nevybrali, a kterým katolické autority stále ztrpčují život (což samozřejmě autorovi vůbec vulgární nepřipadá).
    Víra je (nebo by měla být) ve svobodné společnosti předmětem svobodné volby (na rozdíl od rasy či pohlaví), pročež její kritika (i vulgární zesměšnění) je naprosto legitimní.
    No a srovnávat karikaturu náboženských mocenských symbolů (Mohamed, Bůh, Rabín etc.) s reálně (relativně nedávno) proběhlou genocidou x milionů lidí (holocaust) je už čirá imbecilita.
    Charlie Hebdo bylo vždy feministické, antirasistické, antiimperialistické a proimigrantské, což se o autorovi říct skutečně nedá…

VLOŽIT KOMENTÁŘ