Dačice – podzimní fotky pro fotosoutěž, vyhodnocení

Hřbitovní momentkaPár jaksi sociálně-dokumentárních momentek ze dne 24. 10. 2013 a znouzectnost v podobě pampelišky srstnaté před zapadajícím sluncem u rybníka třikrát jinak (31. 10.). Socha na hrobu skladatele Fuky mne fascinuje krásou proporcí; o příhodném stínu na blízkém náhrobku jsem v duchu uvažoval – a za pár sekund ho skutečně spatřil. Fotce by prospělo, kdyby byla přiblíženější, a tím ostřejší a detailnější, leč takový záběr se mi nevydařil.

Na webu města Dačice právě probíhá fotosoutěž; sám jsem se jí zúčastnil se svými snímky ’24. října’, ‘Láska je neuchopitelná’ a ‘Poslední paprsky III’. Zaujalo mne 13 fotografií od 9 autorů, přibližně v pořadí, které uvádím v následující galerii.:

Komentář k fotkám? Vynikající barvy, kontrast, fokus, rozvrstvený obzor, nebanální věž s městem, zasloužené první místo. Na to druhé vyvyšuji zajímavou fotografii mlhy ve Velké Lhotě, dokumentární hledisko ji jaksi povyšuje. Třetí je budečský rybník, je fascinující, jak prosté zachycení skutečnosti někdy zcela nevědomky směřuje ke kýči, ovšem ten je jenom v naší mysli, nikoliv na snímku. Čtvrtý je technicky dokonalý HDR snímek Tří křížů, který dýchá atmosférou tak energickou, jako by zachycoval seřazené traktory připravené k orbě, a ne jenom pár kůlů, stromů a spadaného listí. Snímek kostela z parku je dačickou klasikou, bod za dynamické dlouhé stíny a mraky. Dobrý snímek rozostřeného šedivého zámku na pozadí holé větvičky zdařile sděluje, že brzy přijde zima. O „Rybníku nastojato“ bych mohl cynicky prohlásit, že je to samoúčelná úchylárna nastojato s horizontem perverzně nízko a ulepeným rámečkem, což ovšem znamená, že fotka je technicky dokonalá a hodnotím ji docela vysoko. Stejně jako mlhavé rákosí, které ovšem nedosahuje syrovosti na první pohled průměrnějšího snímku zahnívajícího rybníku v mlze, v popředí s brutálně vyříznutým a rozťatým pařezem ála lavička, a mladým stromkem, připomínajícím zabodnutý nůž. Brána pod košatou lípou v hřejivém podzimním slunci je cosi, co se mi líbí, stejně tak průzračný a potemnělý odraz oblohy v Dyji u jakési stodoly. Na bílkovském kostelíku si cením jeho decentní nízké cibule, která na příslušné fotografii vypadá až orientálně. Tmavý odraz rovné krajiny se stromy v rybníku neurazí, ale ani nehýří kdovíjakou pointou.

Aktualizováno 8. ledna 2014:

Dačická fotografická soutěž ‘Dačice v barvách podzimu’ skončila, prvních pět míst ve webové anketě obsadily dvě autorky se svými fotkami, které ve zdejším výběru většinou ani nemám.

„Mlha ve Velké Lhotě“, které jsem přisoudil druhé místo, hlas veřejnosti přisoudil šesté.

Fotografie zamlženého rybníku, u mne devátá, obsadila stříbrnou pozici.

Blahopřejeme.

Aktualizováno 29. ledna 2014:

Nyní proběhlo i vyhodnocení odborné poroty, ztělesněné osobou pana Ptáčka, postaršího MgA. První místo udělil vcelku nenápadnému snímku ‘Ocel a kámen’, který se do mého soukromého výběru třinácti fotografií neprobojoval, ba zakroutil jsem tehdy nad ním hlavou, proč se mu dostalo tak nekompromisního názvu, když fotografie vypadá na první pohled docela průměrně. Nyní tedy uznávám, že snímek má cosi v sobě: pokud se pan Ptáček svou volbou nechtěl pouze manýristicky vysmát všem fotoamatérům, pak zřejmě ocenil zdařilé rozdělení snímku na dvě poloviny, a harmonickou diagonálu, která ústí ve strohé zábradlí. V jednoduchosti je síla!

Druhý Ptáčkův vítězný snímek tentokrát zaujal i mne, ale jeho grafické pojetí mi přišlo trochu samoúčelné. Ano, mám rád experimentální fotografie ze 20.-30. let, s nostalgií utopenou v mlhavých obrysech, ale zdálo se mi, že tento snímek si na toto období trochu okatě hraje. Staří fotografové s výlučně ‘uměleckým’ vkusem, ošleháni a otráveni miliony zajímavých snímků, to však opět vidí jinak, jak je patrné z volby pana Ptáčka – vracejí se k tomu, co je nemá čím překvapit. Uznávám, že i tento druhý snímek má jisté kvality.

Kvalitu třetího snímku jsem už dříve shrnul takto: O „Rybníku nastojato“ bych mohl cynicky prohlásit, že je to samoúčelná úchylárna nastojato s horizontem perverzně nízko a ulepeným rámečkem, což ovšem znamená, že fotka je technicky dokonalá a hodnotím ji docela vysoko.

Na čtvrtém místě ejhle, můj snímek. Jistě mu v tom pomohl i schválně zvolený brutálně-umělecký název ’24. října’, v jehož velkopanské a absolutní deklamativnosti zaniká i ten prostý fakt, že fotka byla skutečně pořízena v ono datum. O své fotografii, ač se o její vznik zasloužila neuvěřitelná náhoda okamžiku a mne kolemjdoucího, jsem beze stopy ambicí kriticky napsal, že by jí prospělo, kdyby byla přiblíženější, a tím ostřejší a detailnější. O to více mne těší, že i přesto se trefila do vkusu 100% umělce, jakým pan Ptáček bezesporu je.

Pan Ptáček nám naprosto odmaskoval – za což mu patří dík –, že vkus uměleckého fotografa je skutečně takový, jaký mu mnozí lidé – včetně mne – dávno přisoudili ve svých poťouchlých domněnkách. Tím lépe; na této jistotě se dá stavět. Příští fotografická soutěž tak může být o 300 % vyrovnanější, pokud si každý fotograf vezme ponaučení, že nemá fotit tak, aby to bylo pěkné/kreativní/HDR/dokonalé, ale že má fotit pouze a jenom tak, aby se to líbilo těm bláznům v porotě.

Ne – teď vážně. V mnoha ohledech se s panem Ptáčkem dá souhlasit. Hlavně v tom, který s takovým škodolibým potěšením (pro mnohé zúčastněné fotografy) vypíchl – tedy že umělecká fotografie není pro každého. Vskutku – to tedy není.

TIP: Pokud se Vám fotografie na této stránce otevírají nějak špatně, klikněte vždy na náhled pravým tlačítkem myši a otevřete odkaz v novém okně (panelu).



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Krása, umění se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ