Festival ekonomické bajky v MF Dnes

Festival pohádkářů na téma „Ekonomika“ vypukl ve vydání MF DNES z 19. února 2013 naplno.

Na straně A8 šéfredaktor časopisu o ekonomice Pavel Páral jako obvykle řeční o tom, co každý ví. Tedy o tom, že boj Víta Bárty za zlevnění předražených potravin (např. oproti Rakousku či Německu) může být stejně vtipným bojem, jako boj Víta Bárty za transparentnost a bezkorupčnost české politiky. Vytýká Bártovi populismus a radí mu, že by se měl místo politiky věnovat raději něčemu jinému (třeba blábolení v ekonomických sloupcích MF Dnes).

Páral zdařile odvádí řeč k nepodstatnostem; plamenně uvádí, že potraviny nejsou drahé z důvodů, které uvádí Vít Bárta, ale z těch, které uvádí on. O tom hlavním důvodu – vládním zvýšení sazby DPH -, na který se pak nabalily všechny ostatní „důvody“ obchodníků i producentů, kterak občana okrást, buď taktně mlčí, nebo ho zastírá. Jak taky jinak. Páral vyzněním svým ekonomických báchorek nikdy nemůže párat ekonomické bezvládí kapitána Kalouska. Protože to by byl konec obou těchto fabulátorů.

Hned vedle, napravo od Párala, se vypisuje Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank (na chvilku jsem si ho spletl s Markem, ale pořád mi neseděl ten náznak vtipnosti, kterého Marek ve svých ekonobajkách není schopen). Srovnává meteorology s ekonomy. Závidí jim, že nedávno zrušili dlouhodobou předpověď, protože byla krajně nepřesná.

Podle něj by stejný krok měli učinit i ekonomové – neplácat plané řeči o ekonomické budoucnosti (která je nakonec vždy tristnější než nejčernější odhady); naopak nastiňuje možnost, že za nesmyslnou předpověď by měli či mohli být ekonomičtí analytici trestáni: „Kdy tohle konečně dojde expertům v mém oboru (ekonomická analytika)? I rosničky už pochopily, že není možné jen tak beztrestně kvákat“.

Skoro se nechce věřit, že by to Michl (oproti Páralovi s Markem přitom Michl píše skutečně bystřejší texty) měl napsat jenom tak z legrace. Ale možná svůj nevážný a svěží text skutečně napsal jenom proto, aby trochu rozmělnil to Páralovo prázdné točení na místě. A taky to, co je napravo od Michlova textu na straně A9. To je totiž zlatý hřeb.

Tomáš Munzi přednášející na VŠE tam mezi řádky natvrdo sděluje, že současná světová i česká ekonomika je beznadějně v háji, a že pokud bychom měli na něco spoléhat, tak na ni rozhodně ne. Ovšem jakou avantgardní a naprosto úžasnou formou se k tomuto meziřádkovému sdělení dobírá, to je skutečně nevídané.

Munzi hledá oslí můstky v historii. Chce sdělit, že státní důchodový systém je na hovno (protože na něj v aktuálním ekonomickém systému nejsou peníze). Tak tvrdí, že je k ničemu už od dob Bismarcka, který jej zavedl. Válečník Bismarck jej prý zavedl proto, aby si podrobil ponížené občany, kteří by prosebně vztahovali své umulousané ruce ke státu. Munzi dokonce tvrdí, že tento německý Bismarckův důchodový systém měl militaristické kořeny (!).

Odtud už je jenom krok k válce a Hitlerovi. A to nejlepší nakonec – Munzi tento krok bez ostychu udělá. Státní důchod = válka, bída, hlad, holokaust. Nikdy více! Zhruba to se nám pan Munzi snaží sdělit. Pan Munzi je mistr humoru! „To (militaristické kořeny Bismarckova důchodového systému) společně s dalším růstem role státu a možností neomezeně tisknout peníze umožnilo v minulosti vést totální světové války, které svojí průmyslovou krutostí často předčily útrapy naturálního přežívání v dávné feudální minulosti“.

„Průmyslová krutost“, „naturální přežívání“, „dávná feudální minulost“! Pan Munzi je mistr trávy! Pak si Munzi laťku zase trochu sníží, to aby nám sdělil, že „zpolitizované odbory“ brání neefektivní ekonomické principy. Nevím, o jakých odborech mluví. Odbory zde dnes již prakticky neexistují – viz parodie na odbory ve Škoda Auto, kterým jde jenom o to, udržet v podniku statut odborů, a už o nic jiného. Jinde to jistě nebude jiné. „Populistický boj proti nezaměstnanosti“, horlí dál Munzi. Ano, samozřejmě. Vše je populismus, stát nic nesmí řešit, jinak zkrachuje. Kolikrát jsme tuto směšnou mantrickou bajku slyšeli.

Ovšem na konci Munzi opět triumfuje: „Sociálně nejzranitelnější skupiny si pak elita předává napříč voličskými generacemi jako dědičná léna. Ty jí zajišťují dlouhodobou politickou a ekonomickou rentu. Nejvíce ji ohrožují ti, kteří sociálně populistickému PR nepodlehnou: živnostníci, kreativní zaměstnanci s podnikatelskými instinkty, „švarcsystémáci“, svobodná povolání, malé a střední firmy, korporace v co nejméně regulovaných a dotovaných odvětvích.“ Co slovní spojení, to fráze z nějaké ekonomické brožurky. „Kreativní zaměstnanci s podnikatelskými instinkty“, „švarcsystémáci“, „korporace v CO NEJMÉNĚ regulovaných a dotovaných odvětvích.“

A zatím tu máme jenom prachobyčejné zlodějské „podnikatele“ v CO NEJVÍCE regulovaných a dotovaných odvětvích. Neboť co je nejvíce regulované, to se dá nejlépe obcházet, když víte jak na to. To, co je nejvíce dotované, to jsou všechny ty krásné solární šunty rozmístěné po polích, tepelná čerpadla a bioplynárny, které nás všechny (kromě těch, co se instalací těchto krámů a jejich následným provozem napakovali) pak také stojí krásné částky v cenách elektřiny a jiných.

Všichni ekonomové zřejmě žijí v nějakém šedivém světě teorie, ovšem ten Munziho, jak nám jej ve svém textu bezděčně popsal, je skutečně jenom černo-bílý. O to je jeho povídání o ekonomice vtipnější. Pokud pan Munzi nechce být bezděčně vtipný, měl by zahodit své ekonomické brožurky a dát se na psaní historických románů.

Historické romány nemají k jeho nynějším ekonomickýcm pohádkám daleko, člověk se v nich navíc může ještě více rozepsat. Co víc, u pana Munziho tuším určité historické vzdělání, když zmiňuje Bismarcka, léna a feudální systémy. Rozhodně bude hlubší (a hodné dalšího rozvíjení) než vzdělání ekonomické.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Média, Méně krav, zato více volů se štítky . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ