▀ Galerie

Už vím, co tu chybělo. (Kromě tohoto.)
Galerie může být průběžně aktualizována.
Minikresby (na lístečky 9 x 9 cm) z posezení se spolužáky, někdy v září (?) 2010:
Črty, nápady, čmáranice a portréty kolemsedících z přednášek (2008–2010)

Staré kusy

Z návštěvy v Jaroměřicích nad Rokytnou, srpen 2005.
Zdravotnice Michaela napichovala v kuchyni kousky melounu velkým nožem a přímo z něj si je majestátně odebírala ústy, až se mi z toho zamotala hlava. Jednou provždy.

Ze čtenářského deníku. Barevný obrázek je ze sekundy, ostatní z kvarty nebo kvinty.

Pamatuji si ještě kresby ze ZŠ – kupříkladu v páté třídě jsem do svého sešitu z vlastivědy, hned za horopis jihovýchodní Evropy, vymaloval přes celou stránku, pod vlivem zpráv o bombardování Jugoslávie, tank (z čelního pohledu – přímo do kanónu!), a scénu završil naléhavým titulkem „POHOŘÍ Balkán?“ Muselo to být v červnu 1999…

Už předtím, ve třetí či čtvrté třídě, mi ale učaroval koncept čtenářského deníku, sešitku, do něhož jsme si na každou stránku zapisovali titul knihy, a pod ním už mohl být vlastnoručně nakreslený obrázek. A tak se nezřídka stávalo (tedy spíše – zřídkakdy se nestávalo), že se různé knižní postavy v mých malůvkách setkávaly s cynickou skutečností, do které jsem je, odbojné dítko, rád situoval. Tak se stalo, že udatný carevič Ivan kolil strašného Kostěje Nesmrtelného pomocí motorové pily, hlásíc v bublině: „Jedině Husqvarna je opravdu nesmrtelná“.

Jindy zase Marfuška prala u splavu v automatické pračce, vzdor nuzným podmínkám, které zmiňoval onen ruský epos s názvem Krása Nesmírná, jenž se musel číst na našich školách snad od samých padesátých let, a ze kterého jsme tedy společně předčítali ve čtvrté třídě ještě v nějakém roce 1998. (Zatímco nad tabulí se ještě tehdy skvěla cedule s větou „Lid touží po míru k práci“ – jsou zkrátka věci, které člověk nezapomíná.)

O černohumorném výjevu, kterým jsem ilustroval povídku „Krvavé koleno“, či o Pitrýskově kruté deziluzi u nevábně čpícího objektu, ke kterému jsem jej nechal doputovat při jeho Putování za švestkovou vůní, snad nemusím hovořit. Ludvík Aškenazy by z toho obrázku, od žáka prvního stupně ZŠ, radost asi neměl. A vůbec, už tehdy jsem si říkal, proč má ten pán tak pitomé příjmení. Když jsme pak ale četli ještě něco od jakési Daisy Mrázkové, to už jsem svou starost o rozumně znějící jména českých autorů hodil za hlavu. Je mimochodem docela fascinující, s jakou samozřejmostí se mi jméno té spisovatelky po letech vybavilo, jenom při psaní tohoto textu…



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(3 hlasů, průměr: 2,33)

-


Loading ... Loading ...

1 komentář u ▀ Galerie

  1. Pepin napsal:

    Dávám jedna za Kroka a jeho dceru zrovna gdyšto na kadibudce se.. :) – známil jsem se s tímto příspěvkem. Jo

VLOŽIT KOMENTÁŘ