Hloupá pořekadla a přísloví (1)

Hořící jazykJsou věty, které bych z úst nikdy nevypustil, a kdyby přece, pak pouze při ironickém hodnocení situace, a nikoliv tedy obvyklým způsobem, kdy řečník je přesvědčen o platnosti daného výroku. Například některá rčení, která zkrátka považuji za hloupá. Ano, jsou úderná a krátká, ale ta zkratka se jim nepovedla, a proto je nic neomlouvá.

  • ‘Čas jsou peníze.’

Jistě, to mohl říkávat Baťa. A určitě to i říkával. Ale což mu nestačí pracovna ve výtahu, ještě si musí přisadit tímto hloupým rčením? Vždyť opakovaný vtip není vtipem! Spojení tří slov považuji za krajně materialistické; renesanci prožilo podle mého názoru v 90. letech, kdy čas, respektive být ve správný čas na správném místě, opravdu znamenal peníze – nebo sudy na dně Orlické přehrady. Říkával snad pračlověk méně uvědomělému kolegovi, čmárajícímu po stěnách Altamiry, ‘Čas jsou mamuti!’, aby nemarnil svůj čas a vyrazil lovit, neboť úlovek = obživa = respekt u pražen a založení rodiny? Jistě mu to říkat mohl, neboť na to měl daleko větší právo, než když dnes někdo řekne ‘Čas jsou peníze’. Peněz si dnes každý nakliká během chvilky, kolik se mu zachce – přinejmenším ti, kdo toto rčení hojně používají –, ale mamuta jste museli vyčíhat a umlátit. Ale určitě to ten pračlověk neříkal – na hloupá rčení neměl čas. To by ho totiž mohl sežrat mamut nebo konkurenční tlupa. A mně z toho vyplývá oprava rčení do méně křečovité, ač nekonkrétnější podoby: ‘Čas jsou příležitosti.’ Ke skolení mamuta, k roztočení rotaček na plný výkon…

  • ‘Zadarmo ani kuře nehrabe.’

Další pitomý výrok, to samé jako v předchozím případě. Tentokrát je to ovšem o to horší, že člověk si k ‘potvrzení’ své sobě poplatné pravdy bere do úst přírodu. A tam často neplatí principy vědomé zištnosti. Lenochod tříprstý například chová ve své srti jakési motýly, pro jejich vývin jim zase slouží lenochodův výměšek. Motýli si tak žijí, a když v srsti lenochoda umřou, rozkládající se těla poskytnou živiny řasám či mechu, který obratem pokryje lenochodovu srst, takže je pro predátory méně viditelný. Nevědomá symbióza. Jak tedy může být kůře tak vědomé, aby hrabalo jen tehdy, když mu za to někdo něco dá; navíc, když hrabání je jeho obvyklá činnost, nad níž nepřemýšlí? Až jsem se na internetu dočetl (cituji): Od profesora starého zákona Slavomila Daňka jsem se, ke svému překvapení, nedávno dozvěděl, že dané přísloví původně znělo: ‘Nadarmo ani kuře nehrabe’. Hrabe a hrabe, až si své semínko vyhrabe. Vytrvalá práce a námaha nese ovoce. Nám už z tohoto přísloví zůstala jen omluva lidské zištnosti: zadarmo.

  • ‘Kde žiješ?’

Kdykoli jsem zaslechl – nebo ještě zaslechnu – tuto jízlivou ozázku, ptám se, paradoxně, kde žije člověk, který ji vypustil z úst. Zřejmě to bude nějaký jiný svět, vzdálený minimálně několik tisíc miliard světelných let od toho mého, kde se lidé necítí trapně při vyslovování takových pseudovět. A vždy jsem si byl jistý tím, že já žiji tady a teď, a teprve s touto nejapnou otázkou ke mně dolehl závan jakýchsi cizích světů a časů. A že lidé, kteří na vás – když se jaksi neorientujete v aktuální situaci, nebo jen o něčem jinak smýšlíte – tuto otázku vyhrknou, asi tento svůj svět považují za jediný správný, což se mi velice protiví, neboť já se naopak domnívám, že vesmír je dost veliký na to, aby se jeho obyvatelé nemuseli ptát sebe navzájem: ‘Kde žiješ?’ a koukat při tom na sebe jako výři. Pak jsem se dočetl, že jde možná o židovskou reakci. ‘Eifo ata chai?’ vyhrknou na vás prý i židé. No, jestli je tato reakce původní u židů, pak se nedivím, že mi vždy přišla tak nepatřičná…



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...
Příspěvek byl publikován v rubrice Ostatní. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

VLOŽIT KOMENTÁŘ