Jindřich Šimon Baar: Hanýžka a Martínek

Ve vyklízeném domě po starém komunistovi se válel zaprášený obraz. Jakého sovětského (tj. většinou židovského) politika, spisovatele či skladatele zobrazuje, blesklo nám automaticky hlavou. Ale pak čteme: schváleno výnosem ministerstva školství a národní osvěty z 17. prosince 1934. K tomu ten kolárek… Ejhle, Jindřich Šimon Baar.

Jindřich Šimon Baar

Jindřich Šimon Baar

S pohledem do očí tomuto katolickému buditeli (byť šilhá jaksi vpravo a ještě nad vás) nám vyvstalo na mysli, že máme doma jeho knížku Hanýžka a Martínek. Rok vydání 1991, ilustrace a revize textu 1972. Asi v šesti letech jsme se ji snažili číst, ale pro spoustu starých a nářečních slov se nám to tehdy moc nedařilo.

Po létech jsme knihu otevřeli, a zjistili jsme, že z ní máme stejný dojem jako tehdy – už jako čerstvě školou povinným nám bylo přibližně jasné, že Baarova kniha popisuje mikrosvět hřejivého vesnického mrcasení, že to jsou takoví lidští Broučci. V nejsložitějším sociologickém románu bychom ale nenašli takovou obšírnost a bohatost výraziva, kterými jsou popisovány malé životy knižních hrdinů.

Nyní už ale knížce trochu rozumíme: po 20 letech jsme ji konečně otevřeli ze správné strany – odzadu, neboť tam je přehršel vysvětlivek. Tak jsme se dozvěděli, že ‘židovo peří’ je ‘asi suchopýr (nář.)’, nebo že ‘Bé á – bá…’ je ‘známé žertovné slabikování věty «bába nese routu», kterou bylo ve školách popraveno slabikování a zavedena metoda hláskovací (pozn. Baarova)’. Teď ještě zjistit, co je to ta routa… Inu, jak jsme již napsali – skutečnost, že Hanýžka a Martínek je podle všeho naivním vesnickým příběhem, je maskována naprosto netušenou zevrubností a na první pohled popisem téměř jakéhosi jiného vesmíru.

Nalezli jsme knihu i na internetu, a zase cosi zvláštního – polovina kapitol, které jsou v knize, chybí v internetové verzi, a zřejmě to platí i naopak. Nemáte někdo co nejkompletnější, tj. zřejmě velmi staré vydání této knihy?

Několik vět ((c) Charta 77) z internetové verze:

  • Šuškalo se leccos o tom, jak bídné platy mají trhanovští úředníci, jak šetří hrabě Rudolf, ale jak ho zato šatí a pomáhají si, jak mohou, a nejvíc direktor, ten že má spletky i se židy, dobytek že jim prodává i od nich kupuje, ale nikdo se neodvážil po tom pátrat, strkat prsty do toho ohně, aby se nespálil.
  • „Ale také jsem kupec, zadarmo ani kuře nehrabe, Forst dostal stovku, dejte mi ji také, vysaďte ji na stůl a já vám pomohu.“
    „Tak? Za peníze?“ usmál se jízlivě Král, kterému ta řeč počala páchnout židovinou.

Webová verze zmíněné knihy je ZDE.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Krása, umění, Obyčejný život se štítky . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ