Jíst koňské maso? Klidně, pokud mi ho zase nebudete ředit vepřovým nebo hovězím

Konina je out, kupujte krysinu

Ladislav Steinhauser, majitel masokombinátu, se v rozhovoru pro deník, kterému každý měsíc neskonale přibývá čtenářů a erudice redaktorů, nechal slyšet, že koňské maso není něčím, před čím bychom měli zavírat ústa.

Sděluje, že třeba Francouzi se po konině můžou utlouct, dokonce že i u nás bylo koňské maso oblíbené. Ale ono když se rozhodne, že kůň se nehodí pro nic jiného, než do salámu, a pak se na pultech objeví nezvykle chutnající maso, navíc prý kvalitní – podle Steinhausera – , kdo by si ho neoblíbil?

Ovšem to je historie. Nyní už se prý koňský salám nedělá, nebo je tam koniny jen stopové množství. Určitě je ho tam ještě míň, než v mase označeném jako hovězí.

Když jdete po hypermarketu, jistě vás už napadlo – co když všechna ta balení jogurtů různých značek skrývají vesměs to samé, tu samou podezřelou hmotu? Tatranky – tolik na výběr, až oči přecházejí, všechny za podezřele nízkou cenu. Což v překladu znamená, že všechny obsahují ztužený tuk, nějakou oplatku hojně protkanou vzduchem, a stopové množství čokolády. Pití – to samé. Všechno voda z kohoutku ochucená cukrem nebo něčím ještě škodlivějším; neochucené minerálky od sebe po chuti nepoznáte. Všechno má jenom jiný obal.

Proč by to s masem nemohlo být stejné? Proč by v oddělení ryb nemohlo být stejné maso jako v oddělení drůběže nebo hovězího? Koneckonců – je to všechno maso. O víc v hypermarketech dnes nejde. Když jde o zisk, nač rozlišovat druh masa. Takže je v každém masném výrobku trochu od každého – hovězí, vepřové, konina, krysina. Je to psina. (Na psy prý přitom ještě nedošlo, a já se tomu divím – v útulcích je jich tolik, často nemocných, což je stav, který přirozeně nabuzuje zájem dnešních velkozpracovatelů masa.)

Nemám problém pozřít koňské maso. Ovšem jen když bude většinově z koně, abych si mohl vychutnat jeho chuť! V dnešních masných výrobcích z hypermarketů si vychutnat chuť masa nemohu – všechno je stejná hmota bez chuti a mdlého zápachu, natřená načerveno. O to víc je ten nesouladný vjem protivný – mleté maso je tak podivně saturované barvy, že člověk přemýšlí, jakou bude mít podivnou chuť. A ono nemá chuť žádnou. Snad to aspoň není jedovaté, pomyslí si člověk, ale víc než dvě sousta nesvede.

Ladislav Steinhauser opakuje, že maso je špatné (nebo žádné), protože ho lidi takové kupují. Sám si je přitom jistě vědom (nejen proto, že je to velmi vzdělaný člověk), jak je ta zkratka je urážející. Lidé špatné maso nekupují pro zábavu. Prostě vejdou do hypermarketu (kam jinam by měli vejít – hypermarkety nalákaly lidi na nabídku, malé obchody zkrachovaly, a hypermarkety začaly klidně nabízet šunt), a tam uvidí i maso. Tak si ho koupí, protože jinde žádné není; řezník je daleko.

L. Steinhauser se pak zastává i producentů „masných“ výrobků pro hypermarkety. Nemají důvod nabízet víc, než požaduje odběratel; žádnou přidanou hodnotu. Ano, to je z obchodního hlediska pochopitelné. Ovšem producent často musí tu hodnotu osekat až na samou hranici, protože jinak by produkt nemohl hypermarketu prodat tak levně, jak si to hypermarket přeje. To je také pochopitelné, ale už spíše jen smutné.

Že prý trh diktuje, co se bude prodávat. Omyl. Pouze hypermarket nadiktuje výkupní cenu. Vše ostatní je jen o přizpůsobení se. Spotřebitel z toho vychází nejhůře, prostě nemá na to svinstvo žaludek – doslova.

Toto je tedy dnešní trh. Za toho socialistického prý nebylo nic, ale občas něco přece. Teď je prý všechno, ale téměř vždy je to velmi slabé až nicotné, a bylo by snad lepší, kdyby to ani nebylo; raději bychom se bez té nekvality obešli.

Maso dnes není ani koňské, ani hovězí, ani vepřové, ani žádné jiné; existuje jen jakýsi nastavovaný zprůměrovaný mix, budete-li mít štěstí, budete v něm mít od každého zvířátka trochu. Jako politika dnes není ani totalitní, ani demokratická, a dokonce už ani pravicová nebo levicová. Dnešní smrduté cosi, zprůměrované vysokým zájmem politiků o peníze a prachmalým o vývoj státu, se nazývá politikou jen ze sentimentu.

Jedinou jistotou dnešních dní je, že snad ještě pořád uvidíte živého koně, nebo vola. To podle toho, budete-li na farmě, nebo v blízkosti Strakovy akademie.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...
Příspěvek byl publikován v rubrice Méně krav, zato více volů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Jíst koňské maso? Klidně, pokud mi ho zase nebudete ředit vepřovým nebo hovězím

  1. Zdeněk Dolejší napsal:

    Blbci (viz závěr čl.). Kdo Vás nutí jíst (a kupovat!) maso ze supermarketu – řezníků je čím dál víc. Proč se cpete tatrankama – upečte si, co chcete. Vodu si natočte sami. To všechno vpodstatě není žádná politika (jen výmluva), jen kšeft, na který jste sami, z vlastní pohodlnosti a blbosti, skočili. Z. D.

  2. OS napsal:

    Díky za názor nezatížený politikou. Pod shnilými kmeny největšího a tudíž nejviditelnějšího hypermarketového trhu, spjatého s ekonomikou i politikou, klíčí osobní aktivita, aby se člověk dobře najedl a napil. Pěstujeme, kopeme studny, spoléháme na sebe a zdatné známé. Tak to má být, připadá mi to jako návrat k tradici. Nouze naučila Dalibora housti. Státu se taková osobní iniciativa ne vždy líbí, ale zatím je pořád výhodná pro obě strany.

VLOŽIT KOMENTÁŘ