Má nás Vondrouš připravit na prezidenta Fischera?

Bylo nebylo, není to tak dlouho, co byl ministrem školství nějaký Dobeš.
Proslul tím, že po nocích opilý opravoval sekretářce bakalářskou práci a tím, že se mu podařilo velkou část veřejnosti na chvíli jaksi prokonzervativně zmobilizovat.

Nějací bloudi na školství navrhli, z dlouhé chvíle, příručky pro desetileté děti, aby se tyto dozvěděly, jak je to s tím šoustáním, pohlavními nemocemi a AIDS, asi aby si mohly ve třetí třídě bezpečně zašoustat (nebo mohly být – informované – šoustány).

Na tom by nebylo nic divného; takových návrhů se urodí za každými dveřmi do kanceláře tisíce za rok; každý úředník na nějaký takový návrh myslí nejméně sedmkrát za hodinu, a ty, které jsou blbé tak, že by se aspoň mohly líbit, hodí na papír.

A Dobeš tuto příručku zarazil. Na tom by taky nebylo nic divného. A taky se měl rád s Klausem a byl strašně prokonzervativní; zaměstnal například pana Bátoru, který umí mimo jiné plamenně a rovněž prokonzervativně – o Bohu, o cikánech – psát (a nic jiného).
Ovšem na tom už něco smrdělo. Co že tak najednou, z ničeho se vyloupnula taková opozice, která by jinak byla potlačena hned v zárodku? Taky jsem se skoro nechal nachytat.

Jenom naši uvědoměle nevědomí zástupci „kulturní fronty“ to neprokoukli a tepali Dobeše s Bátorou, dokud byli v úřadě. Což bylo jenom pár měsíců, které utekly jako voda.

Střih. A máme tu tzv. církevní restituce. Kšeft pro samozvané správce církevního majetku, aby si v nabytém kostelíku postavili casino, na střechu hodili solární panely, a pronajímali ho Izraelcům. Třeba. Takových krádeží za bílého dne už jsme tu totiž měli tisíc, tak teď tu máme tuhle originální svatokrádež. Originální je na ní i to, že představitelé katolické církve ji jako svatokrádež nevnímají. Inu, ve vztahu některých politiků s katolickými hodnostáři asi platí – ruka Duku myje.

Tyto „restituce“ tedy byly v plném rozsahu schváleny. Zhořkl mi oběd v ústech, když z rádia ministr financí vyjevil, jak je neskonale šťasten, že mohl tzv. restituce prosadit společně s jistým Bendou, se kterým už tam prý seděl (zatím pouze ve sněmovně) dvacet let, a zatím pořád nic. Až teď. Když tak mnohovrstevnatě odporní lidé mají odporné řeči a ještě zmiňují další odporné lidi, je mi zkrátka více než odporně.

Tehdy jsem si uvědomil roli toho nedostudovaného teologa, pak vězeňského psychologa a poté populistického politika Dobeše, jdoucího naoko proti proudu, když byl ministrem. Měl veřejnosti mazat med kolem huby. Veřejnost chtěla slyšet pravdu o cikánech, pravdu o rozloženém školství, kde úředník z vlastní choré hlavy – nebo na popud námezdních liberálů – vymyslí kdejakou hloupost, aby ho ještě více ponížil. A tak ji slyšela. Dobeš je psycholog, tak jistě věděl, co chce veřejnost slyšet. Psycholog je přitom, jak je mi známo, manipulátor, který chce mít štempl, že za svou manipulaci není zodpovědný, ale že ji provádí jménem svého šlechetného oboru. Takový svatouškovský manipulátor. V případě téměř-teologa Dobeše to zní překvapivě doslovně.

Zapadlo mi to všechno do sebe u tohoto Dobeše. Lačné veřejnosti sdělil banální prostopravdy, ovšem něco za něco – zároveň jí nenápadně, ale o to podbízivěji, podsouval tu svou – restitučně katolickou pravdu. Stamiliarda sem, stamiliarda tam. Když se to obalilo řečmi o satisfakci a vyrovnání, mnozí, kteří na svých roztřesených nožkách nestáli pevně, se nechali strhnout těmi medovými řečmi teologa-nedouka a vykuka Dobeše.

A on tak mohl hlasovat pro restituce. Jenom díky jeho hlasu, díky JEDINÉMU hlasu (vpravdě kardinální zpupnost) ve Sněmovně tento další tunel prošel. O co vachrlatěji a těsněji zákon o restitucích prošel, o to sebevědoměji a zpupněji hulákali jeho prosazovači o zadostiučinění.

Teď je tu Pavel Vondrouš. Jeho hvězda září skoro stejně jako ta Dobešova. Veřejnost chce tentokrát slyšet pravý opak – že Klaus smrdí, a že bychom všichni měli žít v cikánské bezstarostnosti před všemi zvůlemi, abychom byli šťastni. Tak si Vondrouš nasadí tykadla a řekne nám to. Jenom slepý by se nedomníval, že zjevení tohoto Vondrouše nesouvisí s prezidentskou volbou.

Ovšem k čemu se nás snaží přemluvit Vondrouš? K tomu, aby byl zvolen Fischer za prezidenta? No, abychom tu potom opravdu nežili všichni jako cikáni. Fischer je schopen uzákonit, aby ti, kteří nebyli perzekuováni holocaustem, za něj doživotně platili daň, ale i spoustu dalších nesmyslů v neprospěch většinového občana. Protože v peněžence většinového občana je nejvíce peněz. Fischer dobře ví, kde je nejvíce peněz, má na to nos.

Tak či tak, čeká nás zlá doba, ať už s jakýmkoli prezidentem. Přesto se domnívám, že z kandidátů lze vybrat menší zlo. Ovšem Vondrouš nás přemlouvá k volbě toho většího, nebo až největšího. Prezident je jenom figurka, řekl by někdo. Ovšem je to jako se svatebním dortem – když na něm nejsou marcipánové figurky svatebčanů, nikdo si do něj nechce kousnout.

Zato když na Hradě bude figurka Fischer, všichni si rádi kousnou do občana – milion zbytečných iniciativ, exekutorů a dalších vysávačů a deptačů už se o to postará. Hlavně že se na nás bude smát Vondrouš s tykadýlkama. Tydlitátová napíše, že je to roztomilé, a vláda to uzákoní. Kdo bude popírat roztomilost tykadýlek, půjde sedět. Ne, platit. Abychom tu mohli mít více tykadýlek, iniciativ a exekutorů.

Jako by už nynější množství iniciativních spolků, z nichž vyčnívá zejména RSJ alias Randák S Janečkem Gruppe, Babiš a jeho Ano 2011, a teď i roj kolem Vondrouše, napovídalo, že se stane něco velkého; že se to všechno slije v jeden konglomerát, který dokoná to, co nedokonaly restituce – totální potupu a porobení většiny obyvatel českého státu.

Ruku v ruce s tím jdou expresivní vyhlášení najednou aktivizovaných kádrů, která by byla dříve nemyslitelná, ale nyní se objevují jako houby po dešti. Jako je například toto: Jiří Vyvadil – Katolická církev byla horší než komunisté. Ne že bych s takovým absurdním srovnáním nesouhlasil, ale přece jenom, KC bych s komunisty takto příkře nespojoval do jedné věty. Na to musí být člověk jiný kádr. A taky se domnívám, že s takovou expresí přece nemusí souhlasit každý. To bychom tu pak byli všichni expresionisti. Ale on je to zatím nejlépe hodnocený článek mezi blogy na iDnes. Přitom to není nic jiného než směs banalit, patetických zvolání a politikaření. Pokud to ten člověk myslí upřímně, pak ho lituji, že to nedovede napsat tak, abych o jeho upřímnosti nepochyboval.

Vondrouš tak jde v Dobešových stopách. Jenže zatímco Dobeš si propagandu dělal sám, nešťastného člověka Vondrouše, který v zoufalství hračkou atakoval prezidenta, podle všeho zneužila média, aby nás jeho milosrdná tvář připravila na lepší příští pod vedením nového beztvarého europrezidenta a nové a ještě rozplizlejší vlády než je ta Nečasova. Na Staroměstském náměstí se rozplizne Mariánský sloup, a dílo bude dokonáno.

Přejme si, ať se nerozplizne většina občanů. Rozplizlých se nelekejme a na množství nehleďme. Už víme, že pravda nejlépe hoří, tak si ji chraňme a braňme.

***

Pavel Vondrouš s tykadly

Má nás snad tento člověk připravit na vládu hmyzu?

***

Jan Fischer a surikata

Jan Fischer. Pro jeho postoj ho doporučuje 9 z 10 surikat.

***



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...
Příspěvek byl publikován v rubrice Méně krav, zato více volů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

VLOŽIT KOMENTÁŘ