Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí, neprožíváme žádnou katastrofu. Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala

Prolog:
Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí, neprožíváme žádnou katastrofu. Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala.

Václav Klaus

———

1

«Dnes je to přesně dvacet let, co byla nastolena
demokracie a zrušena cenzura. Říkat a psát si může
každý, co chce,» říká do mikrofonu prezident Svazu
českých a moravských nakladatelů. «A jak to dál
bude s grantama?» ptá se spisovatel z okresního
města. «Budou, určitě budou. Pokud chcete se svojí
žádostí u komise uspět, doporučuji prozaikům psát
o totalitě a o holocaustu, samozřejmě se neodmítá
sex a fantasy. Básníci by se neměli odchylovat od
přírodní lyriky,» nabádá prezident. «Co současnost?»
ptá se prozaik z hlavního města. «Řekl jsem jasně –
sex, totalita, holocaust, fantasy a přírodní lyrika,»
odpovídá důrazně prezident. «Totalita, holocaust,
sex, fantasy! Totalita, holocaust, sex, fantasy!…»
skandují spokojení delegáti XX. sjezdu nezávislých
českých a moravských nakladatelů a spisovatelů.

***

2

EGONIÁŠOVO PROROCTVÍ

(věnováno neznámým pachatelům)

Jestliže moje teorie odporuje faktům, tím hůře pro fakta. (G. W. F. Hegel)

První část

1.

V malostranské pivnici U Krále Brabantského se sešla pestrá směsice lidí.

»S uměním to za pár let bude nejspíš tak:” promlouvá Egon Bondy k několika členům skupiny Tvrdohlaví a k dalším účastníkům setkání. »Po listopadovým sametovým kabaretu tady vznikne krátkodobej prostor pro všelijaký fantastický aktivity. Vobjeví se spousta galerií a klubů, na všechno bude dost peněz. To potrvá dva, možná tři roky. Nemyslím si, že vo moc dýl. Potom si vládnoucí politická garnitura uvědomí, že má moc a že ji může sofistikovaně využít ve svůj prospěch a začne utahovat kohouty a ředit vzduch. Projeví se to rychlým šponováním nájmů a postupnou likvidací galerií a rokovejch klubů. Začnou fungovat výběrový stipendijní a grantový komise na rozdělování prachů. Budou do nich nominovaný samotný umělci, protože novejm papalášům doklapne, že umělci sou vodjakživa prodejný děvky a za chechtáky zkrouhnou i vlastní mámu. Tak si budou výběroví komisaři přihrávat finance sami sobě, plonkoví nezůstanou ani jejich kámoši a kámoši kámošů. Zelenou budou mít projekty, který budou neškodný a nebudou se nijak votírat vo vládnoucí nomenklaturu…”

»Nevěřím. K tomu nedojde,” zamítavými gesty čeří cigaretový kouř Ludvík Hlaváček. Důstojníci StB, převlečení za číšníky, roznášejí objednané nápoje a slané arašídy.

»Dojde. To se bude vztahovat jak na vizuální umění, tak na literaturu, divadlo a film,” pokračuje Bondy. »Do komisí budou nominovaný ambiciózní hochštapleři, který se pružně přizpůsobí novejm móresům, každý nový vládě a měnícím se politickejm trendům. Sníží se počet časopisů. Postupně budou čím dál víc eliminovaný a cenzurovaný individuální názory a postoje, který se budou vymykat mejnstrýmovýmu vkusu. Nezávislý umění bude dotovaný státem, do alternativních klubů bude nejdražší vstupný. Kdo se přizpůsobí, přežije, kdo ne, zatáhne krovky. Mediální úspěch bude slavit bezproblémovej průměr. Plastici budou prominentní prezidentskou kapelou a budou koncertovat ve Španělským sále, v Bílým domě ve Washingtonu a dokonce v Národním divadle. Jejich repertoár bude nostalgickej čajíček pro mentálně retardovaný pivní skauty. Budou vyhořelý a nic novýho už z nich nevypadne. Známí i neznámí hrdinové se budou domáhat uznání a poct, některý si je budou dokonce vynucovat. Punk si přivlastní rozmazlený frackové, vykleští ho, načančají a pokropí voňavkou. Budou vytvářený falešný mýty a účelový bludy vo realitě. Předchozí ideologická lež bude vytěsněná mediální lží příští. Když se vo někom řekne, že je alternativní umělec, tak to bude to samý, jako kdyby mu vypálili cejch totálního čuráka,” plasticky líčí Bondy umělecké zítřky.

»Některý hrdinové nesnesitelně trpěli a byli pronásledovaný. Na to se nesmí zapomenout, to se musí furt připomínat!” apeluje Petruška Šustrová.

»Takhle idiotsky to snad nedopadne…” trne Jiří David.

»Nedopadne!” kráká bílá vrána na jeho rameni.

»Nedopadne!” krákají jiné bílé vrány na ramenech ostatních členů skupiny Tvrdohlaví.

»Dopadne a bude to eště horší. Umění se začne vystavovat v bankách, v pojišťovnách a v sídlech nadnárodních korporací, který si budou budovat sbírky a určitej zlomek děl budou za pár šupů nakupovat. Potom si to lehce vodmáznou z daní. Zároveň budou probíhat výstavy v Parlamentu a v Senátu a co já vím kde eště jinde. Začínající umělce budou mít v hrsti manažeři a dohazovači, jedním slovem pasáci. Budou je systematicky korumpovat a voni pak bez skrupulí potáhnou za jeden provaz s postupně se vodlidšťujícím režimem. Neškodný a esteticky vypulírovaný sračky budou pozitivně hodnocený zbabělejma recenzentama. Po tom, co bude útočný, zesměšňující a alarmující ani čokl neštěkne. Přemnoží se umění pro umění, zašifrovaný rébusy pro ambiciózní experty a zboží pro prachatý snoby. Nastane éra kurátorů, který se budou považovat za větší machry nežli sou samotný umělci. Budou preferovaný čerství absolventi uměleckejch škol. Stanou se ideálníma terčema mystifikačního drilu, jelikož nebudou disponovat silnou historickou pamětí a budou postrádat kritickou rozlišovací schopnost. Budou jim do kebulí klavírovat nekonečný ságy vo zrůdnosti komunismu, ale už tu nebude nikdo, kdo by je upozorňoval na vzrůstající bestialitu druhý strany mince. Nikdo nebude mít vodvahu říct, že tu nebezpečně bují ekonomickej fašismus a s ním úzce provázanej systém, kterej připomíná jihoamerický paskvily z poloviny šedesátejch let. Všichni se budou tvářit, že se neděje nic zhovadilýho. Vznikne uzavřenej mafiánskej prostor s vražednejma, i když zřetelně nedefinovanejma normama. Nejvíc bude frekventovaný korupční pravidlo něco za něco. Umělci budou trotlovat napůl jako obchodníci s deštěm a napůl jako agenti s teplou vodou. Normální člověk už do galerií nepáchne,” říká Bondy a vyprazdňuje sklenici piva.

»Něco jako legální korupční pedofilie, když to přepísknu,” glosuje John Bok.

»Jo, to je přesně vono!” tleská Bondy.

»Škvára je papírovej kyslík,” šprajcuje se Daniel Landa.

Za dveřmi je Arnošt Goldflam.

2.

»A co poezie, Bondy?” trne Magor Jirous. Tváře má ošlehané ostrými hospodskými větry. Saša Vondra likviduje uzený telecí jazyk s křenem, Václav Havel šlukuje 85. cigaretu.

»Poezie se, příteli, stane akademicky vyšolichaným skanzenem lyricko-katolickejch blábolů a vykalkulovanejch sraček. Bezproblémoví playboyové budou sympaticky vrnět a inkasovat všelijaký ceny. Poezie podlehne kosmetickejm úpravám a ztratí svoji původní svěžest a sílu. Postupně se stane sebestřednou doménou moravskejch nacionalistů. Básníci se budou vzhledově podobat úředníkům a úspěšnejm obchodníkům a časem možná budou servilně švitořit na firemních rautech. Básnická branže bude devalvovaná kalamitní nadprodukcí. Stěžejní androši ochotně přešíbujou z umaštěnejch cárů průklepovejch papírů do školních učebnic. Několik zoufalců bude tvrdit, že sem je zásadně vovlivnil já,” vykresluje Bondy budoucnost poezie.

»Do piči…” choulí se Magor v koutě.

»S tím nesouhlasím! Básníci jsou klíčovými hráči. Poezie vždycky byla a bude solí této země!” dotčeně protestuje Jiří Kuběna. Mlsně pošilhává po Petru Niklovi.

»Nečum!” kráká bílá vrána na Niklově rameni.

»Nikdy jí nebyla a nikdy jí nebude. Solí týhle země byly vodjakživa lži, pomluvy, pivní švejci a chalupařící mikymauzové,” oponuje Bondy.

»Poezie je adrenalínová disciplína pro vyvolené! Básníkovu pozici na trhu bude určovat promyšlená marketingová strategie, vyšprajcovaná intenzivní reklamní kampaní. Mediálně úspěšný básník by měl být ve své době zabydlený stejně suverénně jako obchodník s realitami nebo burzovní makléř. Víc než básnický talent potřebuje dynamické vlohy k sebeprosazení. Ze zanedbatelného minima musí vyždímat absolutní maximum. Strmá kariéra je alfou i omegou básníkovy otrocké dřiny. Hodně to souvisí s Nietzscheho vůlí k moci,” prohlašuje glorifikátor všední obyčejnosti Petr Hruška. »Musí ovládat umění kompromisu a být společensky korektní. Odlišujícím znakem naší permanentní revolty bude konformita,” pokračuje.

»Seš pekelně zrasovanej,” lituje ho Magor.

»Fuj!… Zdrhnul jsem sám sobě z lopaty,” úlevně odfrkává Hruška.

»Básník je kněz,” cituje Kuběna Allena Ginsberga. »Jeho hřejivá slova proteplují tento chladně odlidštěný svět, drze popírající Boží přítomnost,” dodává. Lascivně pomrkává na Nikla a objednává mu vaječný koňak. Před smyslně přivřenýma očima mu okázale defilují špalíry blahobytných církevních restituentů.

»Současnej básník je spíš bezkrevně nudnej šašek. A nejsem přesvědčenej, že ten budoucí z týhle idiotský role vysmahne – spíš navopak,” směje se Bondy. »Některý básníci byli ve vypjatejch dobách nesvéprávný kurvy. Na jedný straně Majakovskej, na druhý Pound a taky bysme si mohli podiskutovat o Seifertovi za heydrichiády. Jiný český velikáni, především Nezval, nám zase nasrali do hnízda po osmačtyřicátým,” kompletuje sdělení.

»Za českou poezii položím hlavu na špalek!” buší Magor do stolu.

»Mám ho přinýst?” vstřícně ožívá číšník.

»Nejlíp básnili pronásledovaný hrdinové, který nejvíc trpěli. To je jasná věc!” pomstychtivě mžourá Šustrová. Cpoucí se Vondra souhlasně pochrochtává.

»Kdo hrdinsky netrpěl s námi, trpěl zbaběle proti nám!” hřímá Magor.

»Prchali sme po střechách, šplhali po vokapech a plížili se kanálama. Byli sme vobklíčený smečkou mongoloidních sráčů a furt ve střehu. Erár s náma kurevsky vymrdával a sadisticky nám drtil koule. Štítili se nás i prašiví psi,” vzpomíná Bok pohnutě.

»Plastýýýýckej muž pod bičem votrokáááře žííl!…” huláká Magor.

»…a voháněl se v kotelnách lopatou a jeho stará dělala za pár babek uklízečku,” dokresluje martýrium Bok. Václav Klaus úporně zápasí s nauseou.

»Podpora v zaměstnanosti, » mručí Šustrová.

»Na nový hrdiny už nebude nikdo zvědavej. Budou zbytečný a budou dělat bordel v ulicích. Starý hrdinové, kerý dělali brajgl po putykách, je mezi sebe nepustěj. Nasomrujou se do vysokejch policejních šarží a budou nový hrdiny buzerovat ze stejnejch důvodů, z jakejch byli starý hrdinové pruzený totalitníma gaunerama bez autentický identity. Nový hrdinství bez starý fazóny je plonkový jako Křemílek bez Vochomůrky. Jediný, samozřejmý a uzákoněný hrdinství bude to naše starý dobrý echthrdinství. Prolhaná láska starýho hrdinství zvítězí nad pravdivou nenávistí novýho hrdinství. Tupej plebs bude praktikovat perverzní sex,” objasňuje Šustrová plánovanou poziční strategii. Havel mechanicky poklapává okoralými rty, Landa si leští lebku jelenicí, Vondra spěšně vrže čelistmi. V prohuleném vzduchu visí množství nevyslovených otázek a zamlčených odpovědí.

»Rozděl a panuj!” cituje Magor autoritativně.

»Do prdele, kde sou jaký hrdinové?… Ty seš typickej představitel pivního buranismu!” kéruje do něj anarchista Jakub Polák.

»Snažím se z toho vytřískat maximum,” ospravedlňuje se Magor.

»Z vlastní zkušenosti vím, že hrdinství je dědičná vlastnost,” přihřívá si šlichtu literární kritik Vladimír Novotný. Klaus vztyčuje palec pravé ruky.

»V ojedinělých případech se přenáší dýcháním z úst do úst,” podotýká fotograf Jan Saudek.

Za dveřmi je Arnošt Goldflam.

»Tož kurňa, toto nechte koňovi, takové píčoviny. Dobré kumšt by měl ogary spíš pobavit a ne je štengrovat chujovinama,” vstupuje do debaty Bolek Polívka a všem nalévá slivovici.

David skicuje rychlými tahy depilovaného Václava Stratila, přikurtovaného k neonovému Kříži na Svatém kopečku u Olomouce a oplakávaného předními hanáckými kurátory. Bílá vrána pozorně sleduje každý jeho pohyb a hlasitě kibicuje.

»Bolševik je břídil a kretén, protože přeceňuje nebezpečí hudby. Likvidační mánií si proti sobě poštval rockery a to ho táhne ke dnu. Kdyby neprudil, moh slastně pochrochtávat na žranicích a nestrachovat se vo kejhák. Příští režim bude prozíravější a důkladně lidem hudbou vyluxuje mozky. Všude bude samá hudba, hodně hudby, tři vrchovatý prdele hudby. Ticho bude klasifikovaný jako zločin proti spotřební kázni. Vokurkový sezóny budou nabízet přehršle rockovejch festivalů. Bude tolik hudby, že se před ní nebude kam schovat. Hudba není pro režim nebezpečná, zato kritický myšlení ano. Proto bude hafo hudby, aby byli lidi zahlcený a neměli čas a důvod vo něčem podstatným přemejšlet. Rozkošatělá hudební hysterie povede k rezignaci a k pasivitě. Rozšíří se jako mor, bude metastázovat do těch nejintimnějších sfér a spolehlivě rozleptá sebemenší náznak pochybností. Z hudby se stane účinná mocenská zbraň a z muzikantů a zpěváků budou všudypřítomný zabijáci, permanentně nasazený v první linii. Hudba je opium lidu,” nastiňuje Bondy účinnou brainwashingovou masáž. Kuběna podstrkuje Niklovi pod stolem veršovaný líbesbríf.

»Muzika je revoluční čin!” staví se Magor do opozice a hází do placu aktualizovanou Zprávu o třetím českém hudebním obrození.

»Možná, zatím…” připouští Bondy.

»Včerejší levičácká muzika říkala Ďáblovi ano, zejtřejší pravičácká muzika bude říkat Ďáblovi ne. Dobrá rocková muzika musí mít katolickej základ,” rozehrává Magor selektivní rošádu.

»Ámen,” křižuje se kněz Václav Malý.

»Z vás padají věci… Jak se bude vyvíjet performance?” sonduje Petr Štembera. Básníci nasazují pohrdavé grimasy a odvracejí se.

»Co nevydusili fízlové, to se masochisticky zlikviduje samo. Provokující akce bzy ztratí svoji sílu a přestanou pobuřovat. Budou vznikat trapný repliky a eště trapnější repliky trapnejch replik. Etablujou se dokonce i na provinčních univerzitách a stane se z nich lukrativní turisticko-kariéristickej byznys pro pár přizpůsobivejch prominentů. Performeři budou zasedat v akademickejch radách a schvalovacích komisích. V konečným důsledku se z toho vyvine takovej zábavně neškodnej plezír pro zlatou mládež. Pár skupin pseudonespokojenců začne vytvářet angažovaný a kontroverzní politický umění ve veřejným prostoru, jenže zůstanou voběma nohama vězet ve sračkách oficiality a bez reptání budou inkasovat pochvaly a uznání pobavenýho galerijního establišmentu. Partyzánskej způsob aktivity jim bude cizí a bude neslučitelnej s jejich konjunkturálníma ambicema. Vypiplaný ňuňánci si budou modelovat svoji kosmetickou vizi přešťastnýho štěstí,” nastiňuje Bondy.

»Tak nějak sem to tipoval,” směje se Štembera. Platí čaj a odchází.

»Nechal tu celó slivovicu, cajzl…” nechápavě vejrá Polívka.

3.

»České umění zůstane – zdůrazňuji zůstane – i nadále svébytné a autentické. Jeho ojedinělou a těžce vyvzdorovanou pozicí nic neotřese,” horlí teoretik Jindřich Chalupecký.

»Bude němým svědectvím vnitřního ghetta,” slzí Adriena Šimotová.

»Jeho devízou je naléhavá pravdivost,” bejčí Chalupecký.

»Je v něm bolestně přítomnej zmařenej život celý naší generace!” unisono úpí sestry Válovy. Chalupecký se tiše chvěje, Šimotová se noří do vzpomínek na doby temna.

»Ste málo sexy,” výsměšně syčí číšník.

»Nezůstane a nebude. Poleze do prdelí všem možnejm i nemožnejm kriplům a podkriplům na západ vod Aše. Stejně jako se do nich servilně sápalo před převratem. Nová doba vodstartuje krysí dostihy, kdo dřív urve větší porci slávy, peněz a privilegií. Nejžádanějšíma devízama budou cynismus, bezproblémovost a přízpůsobivost. Budou udílený nepříliš štědrý ceny – spíš decentní almužny – který se stanou kritériem umělcovy kvality. Stejně tak bude rozhodující to, kolikrát kdo vystavoval v New Yorku, na benátským Bienále, v Londýně nebo jinde. Nejprestižnější cena bude ta vaše,” odmítá Bondy tvrzení Chalupeckého a Šimotové.

»Bude to píčou ke zdi,” vrčí Magor znechuceně.

»To je přílišný pesimismus,” chabě se brání Chalupecký.

»To bych se moc divil…” odmítavě vrtí hlavou Petr Nikl. Vyrajcovaný Kuběna si jazykem obkružuje palec zpocené levé ruky.

»Z pružných umělců a dravých šéfů bank se stanou strategičtí partneři,” halucinuje Knížák.

»Mám z toho všeho nekonkrétní pocit…” kolabuje Šimotová.

»Be happy! Be sexy, be in!” pateticky američtí Landa.

Hruška ukazuje Jirousovi fotografie kuchyňského interiéru svého ostravského bytu. Má blaženě zasněný výraz, v koutku oka se mu leskne slza. »Kuchyň je moje všechno: odpočinkový azyl, intelektuální chrám a hlavně – nikdy nedořečená báseň. Smysluplná báseň sama o sobě. Kuchyň pro mě znamená to, co pro lyžaře skokanský můstek,” vysvětluje.

»Piš vo tom,” povzbuzuje ho Magor a leje do sebe kořalku.

»Liberální trh bude přesycený nesrozumitelným uměním a neekonomickým intelektualismem,” homosexuálním akcentem sděluje Klaus.

»Celá ta upatlaně zrežírovaná fraška má ale jeden háček – vítězové nebudou ani umělci, ani byznysmeni, ani publicistický flinkové a už vůbec ne politický korytáři. Finále bude patřit někomu úplně jinýmu!” svítí Bondy očima.

»Komu?” bledne David a nervózně pocvákává propiskou. Bílá vrána se odpichuje od jeho ramene a odlétá na dámské WC. Způsobně kálí do mísy, splachuje a vrací se. Ostatní bílé vrány ji jedna po druhé následují.

»Komu?” krákorají bílé vrány.

»Aktivistům z Radikální Antiumělecké Frakce. Podvratnejm protirežimním anonymům. Na protest proti vychcanosti, mravní zkurvenosti a umělecký prostituci vzniknou guerilly radikálních drsanů, který budou pořádat destruktivní nájezdy na vernisáže a literární seance a privilegovanejm a krotkejm hochštaplerům s přikyvujícíma snobama budou rozkopávat držky, znehodnocovat a demolovat jejich impotentní paskvily. Akce budou bleskový a do všech detailů promyšlený. Nebude tejdne, aby někam nevlítli a nevybílili to tam. Nebude dne, aby některýmu prominentnímu zmrdovi netípli knot. To budou první vlaštovky. V druhý a třetí vlně nastoupí jiný militantní skupiny, s vymakanějšíma fíglema a s větší razancí. Vyděšený kritici a intelektuální vyžírkové budou fofrem převracet kabáty a psát alibistický bláboly vo nutnosti zásadních změn…”

»To vidím jako tutovku!” nadšeně souhlasí Polák.

»Co je to za šuliny, toto? Z kama só?” šklebí se Polívka.

»U toho nebudeme chybět. Přivážeme je za mašiny a budeme je hodinu vláčet po Praze,” prohlašuje Mučáčo, nestor karlínských Outlaws.

»Mluvíš mi z duše, starej prde. Rozjezdíme jim ty jejich pěstěný držky na kaši,” přidává se Benzín, lídr smíchovských Bandidos.

»Do toho pudeme taky. Rozmažeme ty vyměklý nýmandy po zdech,” zvedá palec Pitbul, šéf žižkovských Hell’s Angels.

»Naši vrhači nožů je rekvalifikujou na cvičný figuríny,” práská kšandama Mňamňour, kápo holešovických Sons of Silence.

»To je nesmysl!” nasupeně pění manželé Ševčíkovi.

»Jalovej blábol,” namítá Vondra a zakusuje se do chleba se škvarkovým sádlem.

»Entartete kunst!” prudce předpažuje pravici Landa. Skinheadův árijsky souměrný korpus Kuběnu fascinuje. Jiří Ševčík trousí ironickou poznámku, jeho manželka Jana afektovaně gestikuluje a teatrálně se přehrabuje v otřískané kabelce. Nikla paralyzuje úzkost, vyplašeně těká očima z Landy na Ševčíkovou a zpět a zimničně se třese.

»Já,” huhňá Klaus.

Za dveřmi je Arnošt Goldflam.

»Vznikne ožehavá situace – zkompromitovaný umělci se budou bát vystavovat. Všechny jejich exhibiční masturbace budou plánovitě probíhat za vydatnejch asistencí policie a různejch nájemnejch ochranek,” dokončuje Bondy.

»Tomu docela věřím…” mračí se Magor Jirous a zahajuje protestní striptýz. Figuru má vytvarovanou každodenním vzpíráním v pivních posilovnách.

»A co my Cygani?” šponuje šlachy Ondřej Giňa.

»Z vás budou Romové,” pacifikuje ho Bok.

»…a to eště s vodřenejma ušima a kdoví jestli,” vrčí Landa. Jeho živočišný sexy-image umocňují pracky boxera a čelo myslitele.

»Vy jste taková deprimující pseudokněžna Libuše!” shazuje Bondyho Hruška.

»Uvidíme…” ošívá se Bondy.

4.

Číšníci sklízejí prázdné pulitry a servírují plné, před slinícím Vondrou přistává kulaté prkýnko s masivní hroudou teplého ovaru.

»Renomovaný knižní nakladatelství se budou orientovat na profitní produkty a obsahová kvalita pofrčí do kytek. Literatura bude postupně míň a míň náročná, budou převažovat polobulvární škváry a prvoplánově podbízivý sračky. Prestižní literární časopisy budou fungovat jako reklamní katalogy, výtvarný jakbysmet. Zmizí drzost, výsměch, provokace a vostrej konfrontační styl. Vyrojí se cenzura s autocenzurou a budou razantně sílit. Znepokojující a alarmující díla pudou do prdele, budou udušený nezájmem,” říká Bondy a prudkými pohyby odhání dotěrnou masařku.

»Dlouho a s napětím očekáváné básnické sbírky rafinovaných a nepobuřujících autorů budou bleskově rozebrány. Neviditelná ruka trhu spolehlivě roztřídí zrno od plev. Akademicky ostřílení básníci jsou obávanými lyrickými predátory. Libozvučnými cikádami v primitivním řevu barbarské lůzy. Kvalita umělecké tvorby bude determinována sounáležitostí k pyšné panské kastě. Vy jste levičácky zaslepený a zbytečně strašíte!” fanaticky oponuje Hruška.

»Vy asi máte zácpu nebo blbý spaní…” reaguje Bondy.

»Příležitost se musí chytit za pačesy a nepustit,” setrvačně poplkává Hruška.

»Hovno… Všechny oficiální šance budou ztracený, nebo slabošsky vykoupený hnusnejma kompromisama,” vrčí Bondy nasraně.

»Rozkošný valašský faun…” nadrženě slintá Kuběna směrem k apatickému Niklovi. Neklidnýma rukama hněte pomyslný tvar.

»Bratře v Kristu, ne tak očividně,” mírní ho kněz Malý.

»Je tak roztomilej…” hájí se Kuběna.

»Vymaštěnej prcačkář…” probodává Landa Kuběnu vražedným pohledem.

»No a co?…” mžourá Magor Jirous.

»Pár občansky neposlušnejch buřičů zase začne vydávat samizdaty,” vysvětluje Bondy a přiklápí dotěrnou mouchu popelníkem.

»Přestaňte tu dělat binec, nebo s váma vyrazím futra!” řve jeden z číšníků a mokrým hadrem gruntuje stůl. Na Bondyho účtenku připisuje padesát korun.

Ostatní účastníci sedí a mlčí, pohrouženi do svých myšlenek.

»Já,” huhňá Klaus v polospánku.

»Samizdaty…” opakuje Bondy spíš pro sebe.

»To je vynikající řešení!” raduje se Bok.

»Je i není. Zatímco rozmlsaný čtenáři je budou ignorovat, nasranej establišment proti nim povede – prostřednictvím literárních kritiků a recenzujících análních vymetačů – tvrdou diskreditační kampaň. Uvědomí si totiž, že tím vzniká skutečně nezávislá názorová scéna a to pro něj bude nepřípustný. Bude do samizdatovejch autorů systematicky šít ze všech úhlů a bude se je snažit vyšachovat ze hry,” jde Bondy do detailů.

»To se těm kurvám nemůže podařit,” mračí se Jirous.

»Ani náhodou,” dodává Bok.

»To je otázka… Vznikne schizofrenní situace – samizdaty zase budou kolovat po hospodách a po kavárnách a bude je číst nová garnitura uraženejch a poníženejch. Jenže souběžně s tím proběhne školení speciálních policejních týmů, který se budou vzhledově podobat alternativním týpkům a tyhle parchanti budou samizdaty likvidovat. Tak jich bude postupně ubejvat a vzniknou problémy s jejich plynulou distribucí,” říká Bondy.

»Zakázaný umění má největší šmrnc,” protřepává major Zeman starou vestu.

»Hrdiny, kerý byli pronásledovaný a trpěli, je nutný vopentlit metálama, dát jim doživotní renty a nechat je v klidu chlastat. Už nemají sílu dál trpět,” vysvětluje Šustrová.

»Každej problém je řešitelnej,” vyklápí do sebe Jirous štamprli. Mozek mu šrotuje na plné obrátky. Hlava připomíná vesmírný kompjůtr, z pronikavých očí sálá softwarový žár. Vondra drtí čelistmi pečený vepřový bůček.

»Každej ne,” suše oponuje Bondy.

»Jak to?…” zaraženě zírá Bok.

»Jednoduše. Logicky se dá předpokládat, že si parlamentní kravaťáci vodhlasujou narychlo uštrikovanej zákon vo nepovolenejch tiskovinách a tím pádem se stane vydávání a šíření samizdatů trestným činem. Legislativní vopruzníci samozřejmě stanoví takovou spodní hranici pro nepodmíněný flastry, že si to každej autor třikrát rozmyslí. Šmytec. Nad vyflusanejma romantikama a vydojenejma idealistama se zavře kalná voda,” maluje Bondy čerta na zeď.

»To bude jako za totáče…” chmuří se Bok.

»Proč jako?” rozpřahuje Bondy ruce.

5.

»Máte u šéfa v kanclu telefon,” oznamuje Bondymu vrchní číšník.

Bondy vstává a jde do kanceláře. Klepe na dveře a na vyzvání nesměle vchází. »Támhle,” ukazuje vedoucí na aparát, nezvedá oči od lejster.

»Fišer,” představuje se Bondy do sluchátka.

»Tady Kryl. Chci mluvit s panem Bondym,” šelestí vzdálený hlas.

»To sem já,” upřesňuje Bondy.

»Aha, promiňte… Řeknu vám pár utkvělejch představ a chtěl bych, abyste je tlumočil lidem, kterejm věříte. I když – klidně to řekněte komu chcete,” říká vzdálený hlas.

»Dobře, mluvte, Poslouchám vás,” vybízí ho Bondy.

»Řekněte jim, že svým vnitřním zrakem vidím tohle: demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou a ti, co kradli po léta, dál dvojnásobně kradou,” říká vzdálený Krylův hlas.

»Řeknu jim to. Spolehněte se,” ujišťuje ho Bondy. Hovor je rušivě atakován rozplizlou discohudbou.

»A taky jim řekněte, že král Václav jedna parta bude se šmelinářským šmejdem. A že pod střechou jedný partaje se u koryta sejdem,” pokračuje vzdálený Krylův hlas.

»To jim taky vyřídím,” slibuje Bondy. Kravaťák úkosem pokukuje po hodinkách.

»A eště jim povězte, že demokracie dozraje do žaludečních vředů. Bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů. Snad je to mýlka soukromá, snad z optickýho klamu, že místo srdce bude břicho mít a místo duše tlamu,” pokračuje vzdálený Krylův hlas.

»Jo, řeknu. Nebojte se,” opět slibuje Bondy.

»Tak fajn. Mějte se dobře. Snad se brzy uvidíme,” končí Kryl.

»V to doufám. Vy se taky mějte,” říká Bondy a zavěšuje.

»Děkuju vám,” kyne Bondy vedoucímu a začleňuje se do kolektivu. Vondra dojídá králičí huspeninu s cibulí a octem a hurónsky krká.

(…)

Úryvek z knihy „Egoniášovo proroctví“, kupte si ji, chcete-li si udělat radost a maloměšťácky podpořit underground, který se bez vás docela obejde.

Milan Kozelka



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...

VLOŽIT KOMENTÁŘ