Mf Dnes: poslední rána z milosti aneb O soumraku textové komunikace

Mf Dnes v novém.Deník MF Dnes dnes změnil design. Jedno slovo: otřesné. Nezažil jsem tu dobu, ale takhle nějak musely vypadat noviny a časopisy v 80. letech (to není hanopis proti oné době ani jejímu stylu). Otřesné rozvržení. Logo MFD je nyní v levém rohu, vedle něj je prázdné místo, snad na pozdější reklamy. Otřesné typy písma. V hlavičce je úzké technické písmo jako ze 40 let starých cedulí, pro články byl naopak vyhrazen protivně široký patkový font skoro bez mezer mezi písmeny i řádky, absolutní protiklad k předchozí přehledné a dobře čitelné verzi. Člověk mohl dřív text přelétnout očima a ve zlomku sekundy odhalil klíčová slova (ČSSD, sankce, rakovina, Havel); «přečtení» novin tak bylo otázkou minut. Rychločetba nyní není možná, text se stal jednolitou neurčitou hmotou, která vyloženě odrazuje od čtení. Objektivním vrcholem tohoto deníku, co se čtenářské přehlednosti a přívětivosti týče, se tak stala jeho grafická úprava z roku 2010, ne-li ještě její předcházející verze.

Není těžké uhádnout, proč ke změně designu došlo. Téměř všechny deníky, MF Dnes nevyjímaje, hlásí pokles prodeje o 10 % (o nelehké době, která nastala českým novinám – třeba ZDE), na stránky novin se tak musí vejít ještě více placené reklamy, která by ztrátu pokryla. Smrštění řádků na úkor rozšíření reklamní plochy vyloženě bije do očí. MF Dnes již nyní vydává různé přílohy (Ona Dnes, Doma, nejnověji rádobytýdeník Téma, teatrálně uvedený článkem o Havlovi, aby nalakál předplatitele, vzbuzujíce falešné zdání, že půjde o životaschopný magazín), povětšinou jsou to takové nejvýše třicetistránkové «odřezky», které když si člověk projde pozorněji, zjistí, že více než polovinu všech stránek tvoří reklama na různé zboží a služby. Ostatní textová výplň nemá ani cenu papíru, na němž je vytištěna.

Z MF Dnes se tak stal jakýsi bulletin, který propaguje sama sebe – tu Mobil.cz, «virtuálního» operátora, provozovaného deníkem, tu firmy pana Babiše (Penam, Vodňanské kuře), tu jeho politickou stranu. Děkujeme. Tyto změny, završené zohavením grafické podoby deníku, jsou tisíciletou vodou na mlýn všem lidem, kteří postupem doby ztratili zájem o jakékoli celostátní zpravodajství v psané podobě. Lidé obecně ztratili zájem cokoli číst, neboť v mainstreamu již bylo vše napsáno; číst stále dokola to samé už unavilo.

Někteří lidé se ještě stále nechají nalákat na rádoby neotřelá a bulvární témata ála Lidovky, ale většina už si je vědoma, že jde pouze o čtenost, nikoli o obsah. K němu by bylo českým deníků zapotřebí filosofů a spisovatelů, nebo aspoň břitkých buřičů, tedy něčeho, čeho se jim nedostává a už nikdy nedostane.

«Zvukový film vystřídal němý, barevný film vytěsnil černobílý, cívkový film dnes ustupuje digitálnímu, plochý 2D bojuje s objemným 3D a neuroestetický film zvítězí nad dnešním intuitivním, jak prorokuje Shadwell a jiní teoretici.» přečetl jsem si nedávno na ČSFD –  a velmi mne to zaujalo. Ano, takto to bude (není-li to již). Neuroestetický, to je správné slovo. Záplava informací vyústila v to, že už je nikdo nemůže vystát. Twitter nastavil metu 140 znaků, víc už nikdo nikdy nepřečte. Brzy to bude 50 znaků a o chvilku déle slova přestaneme číst a psát.

Na internetu budou jenom obrázky a jakási zmatená videa, vyvolávající pocity. Neuorestetika. Lidé spolu budou komunikovat skřeky, posunky a mimickými výrazy. Přitom nic nebude nějak prázdnější než dřív. Lidstvo se jen vrátí ke své podstatě. Podstatou neandertálského lidstva, zvaného Homo Sapiens, je plahočení se navždy pod příkrovem válek, nuzoty a rozšiřující se řady nevyléčitelných nemocí. Slova, mnoho úžasných slov básníků, filosofů a vědců, tento trpký a s rozmachem «vyspělé» civilizace stále zjevnější úděl pouze zakrývala. Nyní už se za něj nemusíme stydět, proto se k němu směle přihlásíme. Nemůžeme ani nic ztratit. I když nevíme, jestli proto, že už jsme vše ztratili, nebo proto, že už nám na ničem nezáleží.

Vlastně už delší dobu čtu jenom podle obrázků či jmen. Načetl jsem mnoho špatných textů od špatně vypadajících lidí s špatně znějícími jmény, abych se jejich čtení napříště vystříhal. A naopak mnoho podnětných, zajímavých a ostrých textů lidí, kteří nevypadají tak tupě a i jejich jména lépe zní. Ano, Aristoteles a jeho teorie o vztahu obličeje člověka a jeho činů. Teprve dnešní pojetí internetu, kdy u většiny textů je i nějaká podobenka pisatele nebo alespoň jeho neanonymní jméno, mi dovolila dát jeho teorii zcela za pravdu.

Krásní lidé krásně píší a vůbec všechno, tupí šklebové se šklebí i svými tupými texty. Kopecký. A to je jenom jméno. Ale už jste ho viděli? Co ten jenom píše… Nebo nějaká dáma, co vypadá jako malý dědek; ježaté vlasy jí hoří svítivou šedí. Stejně šedivé jsou její texty, které kdyby shořely, nikdo se nezježí. Všechna ta vousatá, šilhající a vůbec nedůvěryhodně vypadající «morální obroda» národa, v každé diskusi dštící – tak předvídatelně! – síru tím správným směrem! Ne, člověk nemusí číst všechno – obzvláště, má-li tak závažné, Aristotelem potvrzené pochybnosti. Šetří to čas a člověk objeví zajímavé věci, které by mu jinak zůstaly utajeny, kdyby se měl probírat vším bez rozdílu.

14. října se tak z mého čtenářského přehledu dobrovolně vyřadily – po mnoha předešlých lámáních hole – noviny Mf Dnes, když se mi ukázaly v graficky odpudivé a čtenářsky odpuzující podobě, na niž nejsem déle zvědavý.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ