Mise 2016: zničit antisemitismus

Vážené dámy, vážení pánové, vážení bojovníci proti antisemitismu. Stalo se, co se stát muselo. Antisemitismus, Židé. Spojené nádoby; nevyskytuje se jedno bez druhého. Co pro vás tato slova znamenají, obecněji: nakolik jsou pro vás podstatná? Ano, jistě k nim má každý nějaký vztah, určený a dále posilovaný rodinnou historií či obecným územ jakési piety a úcty.

O Židech dnes hovoří leckdo lecjak, často úplně od cesty. Každý má k židovskému tématu co říci – lidi zleva, zprava a ze všeho nejvíc ti uprostřed. Nad těmito debatami se přitom vytrvale vznáší slovo antisemitismus. Lidé před antisemitismem varují, popírají ho, zkrátka – nějak se k němu staví. O Židech už bylo napsáno docela vše. Mnoho lidí tak unavuje o nich cokoli psát, protože mají dojem, že to nemá smyslu. Ale budiž, Židy nelze zakázat, vymazat to slovo ze slovníku. Ovšem pohleďme na tu ještě úmornější odvozeninu! Na ono slovo antisemitismus. Neexistuje únavnější shluk písmen! Jsme tím slovem téměř umořeni k smrti. Nechceme ho nikde vidět a slyšet, sami ho neprodukujeme, ale ono je přesto všude, je ho snad čím dál víc. A tak se stalo, co se stát muselo. Rozhodli jsme se to slovo, sami jím zničení, zničit. Jednou provždy.

Pochopte – je nám směšná ta dnešní praktika, kdy člověk vezme něco, co ho rozčiluje, a prohlásí o tom, že ho to vlastně vůbec nerozčiluje a ani ostatní by to rozčilovat nemělo. Taková polemika prostým otočením o 180°. „Antisemitismus je hrozba, která se týká každého!“ nese se davem. „Kdepak, neexistuje dnes nic neškodnějšího, nikomu nestojí za zívnutí!“ kontruje jiná skupina. Jsme však přesvědčeni, že popření antisemitismu a jeho vyhubení se naprosto logicky nabízí.

Antisemitismus kdys’

Slovo antisemitismus vynašel v roce 1860 Moritz Steinschneider, židovský učenec působící v Rakousku. Můžeme tedy klidně prohlásit (co je legrační, unisono s těmi nejposlednějšími holohlavci, kteří o Mořicovi nikdy neslyšeli), že jde o židovský vynález. Vymyslil ho ten Žid ve své stati o anti-semitských předsudcích. Antisemitské předsudky Židé nevynalezli, kontroval by někdo. A přece bychom zase mohli prohlásit, že ano, že to byli právě Židé, kteří to způsobili celé od začátku. Byla to právě průmyslová revoluce, které v polovině 19. století učinila mezi Židy zásadní rozpory. V majetku. Jedni byli chudí, druzí, vlastníci továren a dolů, naopak velmi bohatí. Ti chudí se snažili své bratry dohnat. S tím, že Židovi patřila odjakživa jakási továrna, se lidé smířili, sice jim to možná bylo divné, třeba se i ptali, jak k ní vlastně přišel a bylo-li to košer, ba někteří už přemýšleli, jak mu ji vzít. Začala však vadit nově se vzmáhající skupina dosud chudých Židů, toužících po zbohatnutí. Podomní prodejci a trhovci přitlačili na pilu. A tak na ni přitlačil i nežidovský lid, kterému taková změna chování – přičemž poté často i společenské úrovně – těchto Židů byla proti srsti. Žid už prozřetelně zavedl pojem antisemitismus, výborně, založíme tedy Antisemitskou ligu, která by brzdila Židy v rozletu, řekli si v roce 1880 v Německu. Když antisemitismus, tak antisemitismus.

Nepřítel získává jména – Semitismus, Alljuda, Židovstvo. Židovskou hrozbu větří i přední spisovatelé a vědci, nežidovská inteligence. Jan Neruda, Petr Bezruč, Josef Velenovský a mnozí další odkládají střízlivou věcnost svých profesí a ve volných chvílích se samozřejmostí a zároveň vší vážností, svůj názor na židovskou otázku; varují, ale vidí i východiska, jako vystěhování Židů do Palestiny. Ambice skutečně triumfovat nad Židy však mají až Němci pod Hitlerovým vedením, sérií fatálních nedorozumění a neporozumění se sionisty (skutečně byla vyjednávána emigrace do Palestiny) se jim to nakonec opravdu povedlo, jen chvíli před zničením nacistického německého státu. Škody na životech byly nedozírné, nic podobného lidstvo dosud snad nezažilo. Během druhé světové války antisemitismus dosáhl v Německu vrcholu, do karikaturistického antisemitského plátku Stürmer přispívali prý dokonce i Židé, loajální Říši, říká se, že jejich kresby patřily mezi ty nejurážlivější. Po válce popravili vydavatele. Mnozí gestapáci vyvázli se směšnými tresty. Objevila se spousta nepřesností, které byly dále upřesňovány. Mnohé zvláštní fakty docela zanikly v té poválečné vřavě, například ten, že v Itálii byl u moci fašista Mussolini. Italský fašismus, německý nacismus, vždyť je to to samé, řekl by někdo. Přesto mnozí Židé patřili mezi prominentní představitele Mussoliniho politiky, která sebe samu prezentovala jako třetí cestu mezi marxismem a kapitalismem. Zástupy italských Židů podporovaly ifašistickou cestu, opovrhujíce židovským bolševismem v Rusku. Židy nijak nepohrdající, Židům milý fašismus, tedy. Přesto se v ČSR ujal pojem fašismus pro německý režim, který naopak stál mnohé Židy život. Ale taková byla doba; když jde o život, člověk leccos přehlédne. Ilja Ehrenburg, vyzývající za války ke krveprolití na každém jednom Němci, pět let po ní vydal knížku Za mír (s holubičkou na přebalu), jen o trochu méně patetickou.

Mnozí brali – jaksi nepřímo a mezi řádky, ale přesto – výsledek strašné války jako vítězství Židů nad hydrou nacismu. Nikomu to nepřišlo divné. Mnoha Židům se dostalo zadostiučinění v komunistickém režimu, když obsadili dobré funkce. Ale i ostatní Židé se měli dobře, tedy lépe než bylo. Co Židé, lidé. Když to nečekali, počíhal si na Židy Stalin, na stará kolena strašlivý to antisemita. Snad spiknutí proti sobě a příklon nově vzniklého Izraele na stranu USA mu dodaly síly k čistkám, které zasáhly i ČSR. Nešlo neodolat a nenajít i v řadách KSČ pár Židů, kteří by mohli být popraveni lidu pro výstrahu jako neloajální. „Soudruhu Staline, buďte bez obav, naše Strana je sionistů-prostá, k Izraeli nikdo nehledí, sbíráme mandelinku, nikoho popravovat nebudeme.“ Kdoví, zda československé oběti čistek nebyly zbytečné. Antisionismus slavil v 50. letech divné vítězství, pár let po válce. Dnes mu říkáme antisemitismus. Kdoví, zda nebyly zbytečné tanky v roce 1968, které silou golema rozdrtily chatrné představy židovské inteligence ve vedení KSČ (a s nimi i všech občanů, tolik důvěřujících člověku narozenému v SSSR a mluvícímu sotva československy) o jakési třetí cestě, nezávislé na Sovětském svazu a bi-polárním světě. Dnes říkáme, že ty tanky byly antisemitské. Nevíme, zda nebyl zbytečný Palachův hořící dozvuk jara 1968. Ale smrt mladého člověka je vždy strašná. Dnes říkáme, že v normalizaci zavládla nová vlna antisemitismu; Židům, kteří své spiklenectví k Izraeli dávali režimu natruc najevo, dával režim natruc najevo, že se mu to nelíbí. Devětaosmdesátý prý nebyl strašný. Nevíme, neteklo však mnoho krve, zbytečná tak byla fáma o smrti studenta. Dnes říkáme, že jsme tehdy věřili, cinkaje klíči, že antisemitismu bude navždy konec. Pak někdo vyhrabal zaprášené spisky STB, která vedla Židy ve vší patrnosti. Seznamy. Tigrid. A spousta dalších jmen. Dnes říkáme, že jsme se ve zmizení antisemitismu mýlili. Jako by tu s námi měl být navždy?! Stejně jako ta spousta jmen, z nichž mnohá jsme znali už za minulého režimu. Sem tam nějaká rvačka v ulicích, ale to se prali jenom husiti s buddhisty – Orlík, jaksi fašistická Oi skupina, nás dobře vychoval. Když skinheadi na koncertu hajlovali, hned se rozpustil. Zemi zaplavily ohyzdné čmárance – graffiti. Inu, svoboda. Nezastavila se ani před zdmi synagog. A znovu se vytahovaly seznamy. Jak by ne, židovská otázka má na půdě parlamentu ČR trvalé bydliště, poslanci neustále řeší hrůzy války, a tak lidi zajímalo, proč do toho jejich zástupci najednou tak vidí.

Na konci 90. let, s rozvojem internetu, dospěl antisemitismus do konečné podoby. Po revoluci jsme se dozvěděli, v čem všem byl skryt nějaký židovský prvek – ať už otevřeně z tisku a televize, nebo mezi řádky z téhož. Mnohé to až zaskočilo, že v Tobruku nebo u Sokolova bojovali i Židé. A tak se chopili klávesy Delete a chtěli to všechno smazat, nechat zase jenom Čechy. Čechům. Od šestky zásadně odčítali dvojku, jaképak nové údaje o obětech holokaustu (ač obecně ho nikdo nepopíral ani neospravedlňoval, jakož ani my tak nečiníme, neboť jsme přesvědčeni, že se vskutku odehrálo cosi, co může být nazýváno holokaustem, ať už to mělo jakkoli rozsáhlou podobu). Staromilci na vlně nových technologií zakládali stránky, aby je nově zřízení dohlížitelé označovali za antisemitské.

Antisemitismus dnes

Kdo by čekal, že antisemitismus od té doby nějak významněji posílil, tomu můžeme směle sdělit, na jaké dechberoucí úroveň že to teď kulminuje. Čeští antisemité sebrali veškeré své síly a odhodlání, aby po kandelábrech – (nádech) – lepili titěrné samolepky s odkazy na jakési stránky, jejichž záškodnická hodnota je obvykle několikanásobně nižší, než znějí odhady erudovaných „znalců“.

Papír snese všechno, internet ještě více. Znalého člověka proto ta neuvěřitelná rozmanitost všech forem urážek, hanobení, popírání a snad i schvalování, všech výzev k třídnímu násilí odleva až doprava – včetně krajních poloh – pobaví, než aby ho nějak vyděsila. Demokracie má ovšem v popisu práce chránit slabší občany. Tedy i ty duchem nedostatečné. A tak se stalo, že byla propírána Česká Soda, což byla vyloženě židovská a docela neškodná (a leckdy i povedená, jindy slabší) taškařice, jestli náhodou někoho neuráží, neboť se vždy našlo několik rozhořčených diváků, kteří nepochopili, jak se věci mají. Snad padly i nějaké pokuty. A tak to šlo dál a dál, až k těm samolepkám, nad nimiž se rozum znalců přes extremismus také na dlouhou chvíli zastavil. A nad jejichž kauzou zůstává člověku stát dodnes.

Víte, ono je docela snadné, že se rozum zastaví. A ne a ne se pak rozeběhnout. Brání mu v tom paragrafy. Po roce 1989 jich hodně přibylo. Kdo věřil, že pravda a láska – a ještě i dnes se najdou skupinky takových odpadlíků a zrádců! – se obejde bez zbytečných paragrafů, ten se přepočítal. A dnes by se nedopočítal. Lidé zůstali stejní, jejich (zlo)činy rovněž. Právní hatmatilkou však povážlivě nakynula židovská sekce. Člověk by si myslil, že na Židech už bylo všechno zlo spácháno, ale teprve s novou právní úpravou vidí, čeho všeho se na nich může dopustit. Rabín by se v tom nevyznal. Taky že ne, mnohý to vzdal a raději píše knihy. Co vše bylo fragmentováno do samostatných škatulek! Až oči přecházejí. Kdysi, v právním pravěku snad stačil selský rozum (nebo aspoň ten Šalamounův, oni přeci jenom ti právníci…), pak jeden paragraf – pobuřování. Dnes člověk přes ta -ání a -ení nedohlédne konce stránky. A antisemitismus neklesá a neklesá. Příčina – následek?

Nicméně, ono to s tím antisemitismem není tak horké, jak to právníci uvařili. To máme sem tam nějaké čmárance, sem tam zlomyslné pokřikování, občas má někdo jednu ruku dlouhou, zřídkakdy někdo vede dlouhou řeč o otázkách judy, jakou tu teď vedeme my. A pořád dokola. Domníváme se, že někoho to třeba už ani nebaví. Kupovat spreje, vymýšlet úderné slogany do průvodu, natahovat hnátu, psát osnovu a ťukat do klávesnice. Ještě že je tu ta lákavá vidina antisemitismu!

S ní jde každému hned práce od ruky. Antisemitismus se před člověkem vznáší jako mechanická návnada před chrtem. Hned čmárá po zdech rychleji, hovoří úderněji, rukou dosáhne do třetího patra, píše jako Lustig umocněný Vieweghem. Dílo před vámi kvete, pokud jste do něj dali srdce, zmínka o něm se objeví v prestižní výroční zprávě Židovské obce.

Antisemitismus = rozepsané nic

Na internetu můžeme zhlédnout mnoho graffiti, která byla rozpoznána jako antisemitská. My v nich nic takového nevidíme. Pro nás je to jen obrázek, mnohdy naprosto nudný, který nad námi nemá žádnou magickou moc, natož aby v nás vyvolal zlý pocit. Vlastně ano, ten máme pokaždé, když někde vidíme pouhopouhou svastiku, maximálně doplněnou banálním slovním spojením. To má být všechno? Viděl sprejer Vůdcovy krajinky? Asi ne! Někdy je hákenkrojc jaksi zpotvořený. Asi první pokus, nebo to někdo sprejoval zprava doleva. Pravopisná chyba. Chce-li být člověk nacistou, měl by začít od gramatiky. Kresba či dokonce malba by každopádně měla vést k zamyšlení a ideálně nést i jiný možný význam, než jen ten antisemitský. Tak jsme například viděli Davidovu hvězdu, oběšenou na šibenici. Zdařilá reminiscence na procesy v 50. letech. Otec Oty Pavla takhle jednou nakreslil šesticípou hvězdu na vrata, kam jindy kreslil pěticípou. Ujde. V Haifě zase prý někdo nasprejoval graffiti ‘Vývoj Žida’, jak se můžeme dozvědet na mapce antisemitských incidentů CFCA. Opice se v něm mění ve – stále poněkud shrbené – osoby s jarmulkou a posléze i kloboukem a kaftanem. To už je slušné. Je současný judaismus nejvyšším vývojovým stupněm? Miloš Kopecký, který soudil, že být Židem je prokletí, by se nad mnohoznačnou ilustrací jistě zamyslel – a s ním mnoho dalších přemýšlivých lidí. Co se týče těchto čmáranic, opovrhujeme snad pouze vandalskou neúctou k pietním místům.

Jude Slavia. Ty průsvitné bílé bonbony nám nikdy k srdci nepřirostly, vždy jsme je raději vyplivli, než jsme se procucali k divně nahořklé čokoládové náplni. Ať na ně křičí každý jak chce.

Co se týče manuálních projevů antisemitismu, i zde jsme proti jakýmkoli zákazům, obzvláště v době, kdy mnoho lidí trpí bolestmi končetin, způsobených nezdravým kancelářským způsobem života, nebo jen neúměrným používáním mobilu či tabletu. Na chvíli zvednete zakrnělou ruku od myši, a je vám znovu osmnáct; bolest rázem poleví. Tedy když hajlujete pořádně. Pokud bychom mocí mermo měli ponechat nějakou tělesnou pozici zapovězenou, zakázali bychom dát si nohu za hlavu – čistě ze statistického hlediska nás zajímá, kolik nešťastníků by si vykloubilo tělo, jen aby porušili idiotský zákon.

Hate speech. Promiňte nám, ale toto a další podobná sousloví považujeme za naprosto prázdný a falešný anti-pojem jakéhosi současného newspeaku. V podobném českém slově ‘píčovina’ je dvakrát víc slabik a přitom zabírá méně místa. Literární projevy antisemitismu prý dnes zažívají renesanci. Skutečně tomu tak může být. Leckdy máme pocit, že se vrátila doba Gutenberga. Někteří lidé dnes chodí mlsně kolem stroje a hned zírají, co z něj vypadlo, jestli tomu nechybí úvodník, jestli to nemá závadné mezititulky nebo to přespříliš neskloňuje Alláha. To potom zase začne baroko – zjeví se Koniáš a šup se závadnou tiskovinou na hranici. Z buclatých andělíčků fantasy a holokaustu nám hloupým samizdatem nikdo ukrajovat nebude! Ano, můžeme si stokrát pomyslet, že mnohým pisálkům by slušela pohodlná svěrací kazajka oproti tvrdé sesli redaktora, ale dělat kvůli tomu blázny i ze sebe? Ne, k žádné formě cenzury bychom se rozhodně nesnížili. Naopak věříme, že autoři se časem sami povýší k dostatečné formě uměřené autocenzury a nevypustí do veřejného prostoru kdejaký divnopis, který svou nekvalitou zaujme pouze pár podivných individuí, zastávajících názor, že v jakékoli pitomosti je ukryt nějaký hlubší význam, třeba i trestněprávního charakteru, na který musí být neprodleně reagováno, byť třeba jen obvyklým „screenem pro OČTŘ, kdyby to náhodou orgány zajímalo“.

Teprve adresné výhružky konkrétními činy konkrétním lidem v konkrétní dny – přičemž toto ještě musí projít přes troll-filtr – dle našeho soudu splňují kritérium pro zahájení pátrání po neznámém rabiátovi. Jakési seznamy Židů ani další skotáctví, mnohá líčená médii jako téměř neúnosná, opovrženíhodná a rozhodně trestná, naprosto nenaplňují dříve řečené, ač si samozřejmě můžeme myslit opak, například jsme-li fanoušky Agathy Christie. Jistě by někdo mohl začít vraždit Židy podle abecedy z jakéhosi seznamu. A když nejde o život, jde o peníze. Že by některým osobám začaly váznout obchody, poté co mrzké soupisky odhalily jejich židovství? Nic není nemožné, že ano. Pro začátek bychom však doporučovali držet se toho, že každý je dnes oprávněn považovat za Žida kohokoli, kdykoli a kdekoli, přičemž svůj názor na židovství dotyčného může libovolně střídat, neboť, jak pravil jeden Žid, jenom idiot nemění svůj názor. Chápeme, že dnešní doba, charakterizovaná více než čímkoli jiným Einsteinovou teorií relativity a dalším židovským heslem: ‘Vše je jinak’ je možná až příliš nejednoznačná, což některé jedince může vést k požadování jakýchsi represivních garancí či jistot, o které by se mohli opřít. Jistota antisemitismu dosud byla jednou z nich.

Konec antisemitismu

My však, jak je patrné z řečeného, voláme po odstranění této jistoty. Antisemitismus považujeme za umělý pojem, který se snaží vzbudit zdání, že do něj ústí mnoho unikátních jevů, které tedy mají společného jmenovatele: Židy a na druhé straně ony jakési antisemity. A že už jen proto stojí za to institut antisemitismu udržovat. Vypněme však antisemitismus, a jeho agendu si vmžiku převezme dávno zavedená správa a legislativa. Naprosto chápeme nechuť zbavit se antisemitismu. Po válce se ten pojem zavedl, po roce 1989 a zvláště v nedávné době utáhl šrouby a vytvořil mnoho organizací. Zvykli jsme si na něj. Střídání časových pásem, podobná zbytná pitomost, nebyla dosud opuštěna. Kdepak, jak se v demokracii něco zavede (nebo už bylo zavedeno v minulosti), asi musí přijít totalitní režim, aby se to opět mohlo zrušit. Demokracie sama od sebe se k rušení čehokoli povážlivě nemá, mohou-li tím lidé získat.

Co bychom získali zrušením antisemitismu? Lidé, kteří se jím dnes horlivě zabývají, by mohli začít dělat to, co je opravdu baví. Samozřejmě kecáme, chvíli by se zmateně potáceli, nevěda, co dělat, než by si konečně začali utvářet názor vlastní hlavou, a nikoli syntézou cizího názoru, který zkoumají, a jakýmisi tabulkami, kterými se při tom řídí. Oddělilo by se zrno od plev, ukázalo by se, koho jidiškajt baví a kdo se nenarodil pro Izrael. Ti první by poté přešli do muzeí a dalších podoboných institucí, kde by zužitkovali svůj zápal, ti druzí by odešli domů do svých bunkrů a orlích hnízd.

Soudci a další nadlidé by se od samolepek konečně utrhli ke svým rodinám.

Antisemité by se rozprchli do společnosti a zcela asimilovali. Když by pak něco napsali, lidi by hned říkali: „Nepsal to antisemita?“ nebo „Tohle vypadá jako od antisemity, ale ve skutečnosti to žádný antisemita nepsal.“ Nikdo by nikomu nediktoval, co má či nemá psát a druhým, co si o tom myslet či nemyslet.

Pravděpodobně by konečně zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí – ihned poté, co by naši zemi opustila noha posledního výročního reportu o antisemitismu.

A to nejlepší na konec. Pojem antisemitismus by byl zrušen v zemi, která povila člověka, jenž ho zavedl – Moritze Steinschneidera. 200 let po jeho narození.
Nebylo by to kafkovské, čapkovské? Rozhodně by to nebylo antisemitské! A vůbec – Kafka nebyl.

Název stati jsme si vypůjčili ze článku Adama Bartoše Mise 2013: Vypráskat pravdolásku.

Doktrína antisemitismu

Doktrína antisemitismu.

Děkujeme za pozornost a odpusťte nám ten autorský plurál. Snad aspoň nikde neonikáme.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

4 komentáře u Mise 2016: zničit antisemitismus

  1. Dalibor napsal:

    Dobrý den, na začátku 80. let vydal vyšel román Nepřítel z Atlantidy od Alexeje Pludka. Pludek byl následně označen exilovými a samizdatovými kritiky za antisemitu kvůli některým postavám ve své knize. Podle jednoho článku navíc vydání této knihy svědčí o latentním antisemitismu české veřejnosti, která román veřejně nezavrhla. Tož tak.

  2. Anonymní napsal:

    Antisemitismus vychazi ze skutku, ktere zidi sami staleti provadeji.Neni nahodou, ze byli behem dlouhe historie sve existence nescetnekrat vylouceni z hostitelskych zemi. Duvod ? Protistatni intriky, lichva, spinavy obchod, necestna jednani, atd., a to se neustale opakuje ve stejnem vzorci. Neni divu, ze se to lidem nelibi a kdyz na patricnou vec poukazou dostanou nalepku antisemita. To neni spravne!.

  3. Anonymní napsal:

    Za spatnosti hledej zida. Mohou si za antisemitismus sami. Jsou to paraziti, kteri rozdmychavaji problemy. Staci se podivat, kdo rozhoduje o valkach v americke vlade a mrknout take na zidofasistickou vladu v Kyjeve, ktera ma na svedomi tisice mrtvych. Zidi jsou skodna.

  4. Spravedlivy Slunickar napsal:

    jsem ani ne v pulce a musim dat 5 s *
    bavim se prevelice. asi nebude co dodat !

VLOŽIT KOMENTÁŘ