Musí být člověk rabín, aby dnes mohl napsat slovo Žid?

Otazník

Kniha s názvem Encyklopedie dějin antisemitismu v kapitole ‘Antisemitismus bez Židů’ uvádí, že Židé dnes po celém světě prakticky neexistují. V ČR prý už vůbec ne. Skoro bychom tomu i věřili. Na českých ulicích totiž opravdu běžně nepotkáte ty veselé chlapíky v kaftanech, s nezbytným plnovousem a pejzami, kterak si to v hloubavém zamyšlení šinou do synagogy nebo nějakého košer krámku. Holokaust Židy – paradoxně – pro jejich dobro jaksi rozředil. V jejich přirozené, původní formě je uvidíme jenom v Izraeli, který byl pro ně vytvořen. Pokud tak neučinili před ní, po válce si změnili jména a stali se z nich okresní tajemníci, ministři, agenti StB, klavíristi, popravčí, vědci, spisovatelé. Po listopadu i podnikatelé, ekonomové, správci night clubů, sociologové, exekutoři, umělci. Zkrátka – stali se běžnými lidmi; jedněmi z davu jménem civilizovaná společnost. Podle profese nepoznáte, kdo měl kdysi dávno židovské předky, a kdo – možná – ne. Běžní Židé (mimo Izrael a pár srandovních rodů s takřka nacistickou eugenikou), pokud tedy kdy existovali, se dnes naprosto asimilovali.

Po válce začalo být jaksi samozřejmým zvykem – s nedávnými hrůzami holokaustu, NEblahé paměti – neuvádět u vědců, umělců a filosofů židovský původ; vždy jenom český nebo sovětský. Výjimkou, potvrzující pravidlo, bylo v tomto ohledu krátké období po vzniku Izraele, kdy lidé v ČSR především na Stalinův popud opět začali hledat mezi sebou Židy, a to ty, kteří se obraceli k USA a Izraeli, tedy Židy sionistické. Žid komunistický, protiizraelsky, protiamericky naladěný (neboť vznik Židovského státu byl brán jako počin imperiálních USA) nevadil. V dusné atmosféře tak lidé opět hleděli spatra na příslušníky židovské diaspory, kteří nechtěli jít se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, a protože společnost tehdy ještě nespěla ke zhoubnému humanismu, nýbrž pouze ke zhoubnému komunismu, proběhlo i pár poprav. Byla trochu jiná doba. Hovořilo-li se tehdy o Židech, byli myšleni ‚zlí‘ lidé vyznávající ideu sionismu, shodou okolností židovského původu. (Je docela hloupé, jak tuto jednoduchou situaci nejsou dnes média s to pochopit a záměrně zvýrazňují pouze slovo Žid.)

V 50. letech mělo tedy mezi většinovou společností slovo Žid hanlivý příznak, ostatně jako téměř vždy v historii. Proto mělo být vytěsněno navždy do zapomění. Nepovedlo-li se nastolit ‚ticho o Židech‘ holokaustu, mělo se konečně rozhostit po procesech se stranickými sionisty. Člověk už měl napříště mlčet o čemkoliv židovském, aby se nedostal do problému.

Ovšem co čert nechtěl, už blízká 60. léta (po Chruščovově odsouzení ‘antisemity’ Stalina v r. 1962) a zejména rok 1968 přinesl jedno zvláštní výročí – mělo tomu být zrovna asi 1000 let, co Ibrahim Ibn Jakub, první Žid, vstoupil na českou půdu. A tím ten rok přinesl i ještě zvláštnější spiklenectví mezi českými vědci, spisovateli, politiky, a těmi sovětskými. Jako by se opět hledala ta pověstná ‚kapka židovské krve‘ ze Spalovače mrtvol (natočeného jak jinak než v roce 1968), tentokrát v dobrém. Jak neslavně to dopadlo, všichni víme. Spikleneckou touhu po socialismu s lidskou tváří (při dnešním stupni vývoje a poznání bychom to možná nazvali méně pateticky, a naopak více cynicky – socialismus s větší sociální nerovností) dvacet let před oficiálním povolením rozjezdily sovětské tanky. Někteří pamětníci dodnes nazvou Dubčeka ‚tím Židem‘, který je, byť nechtěně, do Československa přivolal.

Slovo Žid bylo po holokaustu, po procesech 50. let a po srpnu 1968 znovu vytěsněno do ústraní. Osoby, které ho tajně vyslovovaly, většinou nesouhlasily s ‚okupací‘, s normalizací, se stávajícím režimem; takto to alespoň bylo zřejmé StB, která se podle toho zařídila, a dokonce si vedla ‚seznamy Židů‘, aby se pak na počátku 90. let, v době nové svobody, znovu objevily na scéně v poněkud jiných souvislostech, které si nový režim uvědomil až později, ovšem když se tak stalo, také se podle toho zařídil – nařídil je mazat, mazat a mazat.

Ovšem co to – všude jinde se najednou o Židech psalo jako nikdy předtím. Žid trpící za nacismu, Žid trpící za komunismu, Žid toužící po lepším světě bez politických vražd a nakonec Žid bojující a vítězící – u Tobruku za český národ. Nakonec i fotografií Václava Havla objímajícího se s rabínem Sidonem, nebo přikládajícím ruku na Zeď nářků byly plné noviny. (Ale zde se žádná souvislost nesměla ani naznačovat.)  Kdo tuto nenadálou inflaci všeho židovského chtěl zpochybnit, narazil.
Smělo a smí se psát hodně o Židech, ovšem nesmí se psát, že se píše hodně o Židech a proč – a to ani trošku. Lidskoprávní aktivisté mlčí.

Slovo Žid je tak – už počtvrté – vytěsněno ze slovníku běžného občana. Ne tak ze slovníku redaktorů schváleného tisku, filmu a jiných médií. Že ne ani ze slovníku různých podivných badatelů, kteří ve svých publikacích staví před Židy imaginární hrozby a navěky jim přisuzují roli obětí většinové společnosti, aby nakonec napsali, že Židé vlastně neexistují, pro to bychom měli mít pochopení; přeci jenom ne každý to dělá pro svůj byznys, a i kdyby, leckdy ty publikace obsahují i přínosná historická fakta.

Ale že se slovo Žid tolik rozmohlo, na úkor všech ostatních, zrovna ve slovníku jakýchsi kádrů či kádrováků, kteří z pozice suverénů, co (možná) znají ty správné lidi, a proto si osobují právo nazvat cokoliv, co není v souladu s jejich (jistě nezištnými) názory, ale spíše jen s příručkami ‚jak rozpoznat antisemitu‘, ‘hanobením židovského národa’ (sic!), s tím by se myslící občan neměl smiřovat. Jako by dnes člověk, aby mohl napsat slovo Žid, snad musel být přinejmenším rabín…

Není pochyb o tom, že i dnes je, ve většinové komunikaci, slovo Žid používáno spíše hanlivě, neboť ani území ČR neobývá židovská většina. Většina má vždy tendenci hovořit o menšině s despektem a ve špatném světle. (A naopak, pokud se chceme o čemkoliv s Židy souvisejícím vyjádřit uctivě, činíme tak, vědomi si předešle zmíněného, velmi tiše, ba často se označení Žid / židovský rovnou vyhýbáme.) Nic šokujícího ani přehnaně škodlivého. Nevidíme v tom ani jediný důvod, proč by se kdokoliv měl tímto prostým faktem znepokojovat. Vidíte, a zatím se jím ponejvíce znepokojují lidé bez naprostého estetického cítění a beze snahy porozumět tomu, co čtou, a nečtou-li to třeba jenom jako nevyhnutelnou reakci na ‚inflaci Židů‘ a všeobecně židovských témat ve všech médiích.

O tom, že tito lidé si zřejmě neuvědomují ani to, že internetové vyhledávače dnes cíleně potlačují ‘kontroverzní’ témata, mezi něž patří i Židé, takže podnětný článek o Židech jinde než na iDNES si přečte tisícinásobně méně lidí, než by si jej přečíst mohlo, a tedy i reakce těchto lidí, kterým se článek nelíbil, by mohla být tisíckrát kultivovanější, nebo že dokonce mnohé stránky, skloňující židovské téma, slouží dnes spíše jenom jako ‘meteostanice’, monitorující stupeň internetové cenzury, protože nic jiného jim ani nezbývá, o tom je snad zbytečné se zmiňovat, nechceme-li házet hrách na stěnu, neboť je toho vskutku mnohem více, co těmto lidem uniká.

Podle Encyklopedie dějin antisemitismu Židé dnes prakticky neexistují. Ovšem jiná menšina zvláštních lidí, kteří články o Židech, neexistujících, hledají na internetu jako pominutí, aby pak na ně mohli nalepit svá ‚moudrá‘ slova o hanobení a bůhvíčem, je dnes až povážlivě početná. O této podivuhodné menšině by měla vyjít encyklopedie! Dříve, než se z ní stane většina. Protože pak bychom tu asi měli něco jako fašismus.

Domnívám se, že fašismus těchto podivuhodných lidí a jejich podivuhodných myšlenkových pochodů a obligátních výhružek by nebyl o mnoho méně zhoubnější, než ten hitlerovský – zejména pro přemýšlivé a přemýšlející lidi, kteří mají co říci. Stejně jako tehdy.

Nejen proto, že v dnešních společensko-ekonomických podmínkách těžko může většina legitimně povraždit menšinu, jsou si dnes holokaust názorů a holokaust lidí až povážlivě blízko. Mrzí nás, že si to někteří lidé neuvědomují – bylo by to pro jejich dobro. Nemuseli by si pak uvědomit už vůbec nic jiného; jenom toto uvědomění by jim stačilo k tomu, aby poté svůj čas využili k něčemu chytřejšímu než k agresivním reakcím na samizdatové články, v nichž padne slovo Žid. Takhle totiž připomínají totalitní cenzory, proti kterým bojovali v SSSR mnozí lidskoprávní aktivisté. Jak jinak, než židovští…

«Nemám nic proti lidem.
Ovšem mám všechno proti lidem, kteří jsou pevně přesvědčeni, že proti nim něco mám.»
O. Sidor

Encyklopedii, zmíněnou v článku, si můžete stáhnout zde.


Aktualizováno 6. 3. 2014
No toto! Antizemitý, fasciklický web! Češky Čechům! Sobí hnusec! Áda Benito Hitloš! Ale dost toho falešného pravdoláskového běsnění. Samozřejmě děkuji ABB za přetisk článku. :)

Aktualizováno 2. 4. 2015
Nějaký Slovák už několik měsíců pravidelně nakukuje na tuto stránku, jako by čekal, že se zde snad objeví něco nového, třeba aspoň fotka Fedora Gála. Nic nového se tu už nikdy neobjevilo a neobjeví – kromě zmínky o zvědavém Slovákovi.

Aktualizováno 18. 8. 2015
Zvědavý Slovák s Operou 12.17, Windows 7 a připojením od poskytovatele T-com zřejmě hodlá na tuto stránku nakukovat až do své smrti.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(5 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Média, Ostatní se štítky , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ