Nápodoba v reklamě a propagandě

NápodobaChodíte s nějakou dívkou, nebo už ji máte za manželku (nebo už ji za manželku zase nemáte, i to se stává). Každopádně se vám ta dívka vždy líbila a navždy líbit bude; věděl jste, proč jste si vybral právě ji. Souhrn jejích estetických a morálních vlastností vás tak okouzlil, že jste automaticky přešel její nicotné dílčí nedostatky, zkrátka láska na první pohled.

Vtom se objeví na scéně jiná dívka, kterou již dlouho od vidění znáte, a která byla vždy trochu podobná té vaší vyvolené, ale když jste ji poznal blíže, hned vás nemile překvapily velké nedostatky – ve vychování, způsobu vyjadřování, způsobu oblékání, názorech a hodnotách. Hned jste věděl, proč jste si jí nikdy moc nevšímal.

Tato dívka se najednou začne oblékat jako vaše drahá dívka, ba naučí se její milý úsměv a zkusí napodobit i její životní postoje. Není pochyb o tom, že se vás z nějakého důvodu snaží odloudit od vaší dívky; buď po vás opravdu touží, ale spíš chce váš šťastný pár jen podle rozkmotřit, což se může povést, když vás vaše milá spatří, jak se s napodobitelkou vybavujete.

Není pochyb o tom, že tato nezvedená dívka své mezery na těle i duši záplatuje přetvářkou; pro vás jsou ty záplaty zcela průhledné. Velmi vás znechutí to, že vystavuje na odiv své poprsí, které je možná pevnější, než má vaše dívka (ale nikdy jste to nezkoumal), jako by snad chtěla prezentovat svou jedinou konkurenční výhodu: „Podívej, jsem úplně stejná jako ta tvoje coura, a navrch mám hezčí prsa!“

Nad takovou nezvedou si leda odplivnete a pak jí rozhodně zpravíte o tom, že s ní nechcete nic mít, ať se bude přetvařovat a podbízet jakkoliv, ale i pokud se přetvařovat a podbízet nebude. A že jste věrni svému nejhezčímu originálu.

Zdá se vám ten příběh jaksi hořce úsměvný, jistě možný, ale ne příliš pravděpodobný? Pak vězte, že jinde než v oblasti vztahů je takové chování na denním pořádku. V oblastech marketingu, reklamy a propagandy.

  • Zvědavec vs. Nezvědavec

Existuje stránka Zvědavec.org, kanadský webzine o politice, kultuře a médiích, který je svým zaměřením z neznámých důvodů některým lidem trnem v očích, a to i přes to, že čas od času je jeho vydavatel vyzván, aby se dostavil k soudu do ČR, což jsou okamžiky, kdy ten trn z očí těm lidem na chvíli vypadne, ovšem hned po vynesení rozsudku se jim do bulev znovu zapíchne, když vydavateli soud nic neprokáže. Povšimněte si té specifické domény .org (= organisation). Světe div se, existuje i server s velmi podobným názvem: Nezvědavec.org. Na něm hraje pár lidí jaksi z povinnosti takový pokus o opozici a dehonestování Zvědavce.org, ale nemá to styl ani váhu. Není pochyb o tom, že jde pouze o parazitování na dobrém jméně webového magazínu Zvědavec.

  • Proti radaru vs. Proti raketám

Před šesti lety se v ČR živě debatovalo o umístění amerického radaru, ve vzduchu se asi tehdy vznášela slušná částka, kterou měli či mohli obdržet všichni, kteří by americký radar v ČR prosadili, a tak není divu, že kampaň za jeho instalaci v Brdech byla velmi zuřivá. Neplacená a neuplacená česká opozice si to nenechala líbit a bojovala proti umístění raketové základny. Vznikla iniciativa Ne radaru i se stránkami NeRadaru.cz. Za pár týdnů se rozjela vládní kampaň za radar pod drzým heslem Ne raketám a byly spuštěny stránky NeRaketam.cz, které tak budily dojem, že patří k NeRadaru.cz, neboť s radarem jistě měly být instalovány i ochranné rakety, které by sestřelily letící hrozbu. Až na těch názvem parazitujících stránkách se člověk dozvěděl, že jsou myšleny rakety, které podle propagátorů radaru měly na něj teoreticky zaútočit. Parazitující vládní kampani se jistě povedlo trochu zmást veřejnost, využít silného potenciálu hnutí Ne základnám a část z něj podvodně přesměrovat na svoji zdánlivě podobnou, ale naprosto opačnou stranu, každopádně radar v Brdech nebyl nakonec prosazen, USA mezitím přestaly mít na podobné legrácky čas a odvahu.

  • ProAlt vs. ProtiAlt

Hudbou dneška je politické uskupení ProAlt, usilující o změnu tristních politických poměrů ve státě. Vzniklo už před nějakým pátkem, bohužel vzniklo v jakési špatné době, kdy se s takovými iniciativami roztrhl pytel, vznikla tehdy i Holešovská výzva, vedle které ProAlt dosud koexistuje. Holešovská výzva se proslavila plackami se sloganem: „Stydím se za vládu a prezidenta ČR a chci jejich demisi“, který mi přišel poněkud rozpolcený. Nečasova vláda neumětelů, hrajících si na něco, co nejsou, a vládnoucích jenom s notnou podporou médií, mi přišla vskutku otřesná, ale že bych se za ní měl já stydět, když jsem jí byl zhnusen? Stydět se měla ona. Naopak prezident, okopávaný ze všech stran, si v mých očích vedl až podezřele dobře. I jinak jsem v Holešovské výzvě shledával cosi Dubčekovsky upachtěného, vadilo mi, když ze sebe její předák Popelka dělal ochotně blázna v médiích; tedy rozumějte – to, že se s médii vůbec zahazoval, protože média udělají blázna i z Einsteina, mají-li takové politické zadání. Není pochyb o tom, že česká politická kultura neexistuje, je ovšem pochyb o tom, jestli ji mračno iniciativ dokáže nastolit.

Opravdový odpor nicméně chovám k hnutí ProtiAlt, neboť vadí už ten nejapný název, který opět není ničím jiným, než parazitováním na ProAltu, ale vadí i absolutně nekonstruktivní myšlenky jeho představitelů, které se omezují na schematickou a stručnou negaci a dehonestaci tvůrčího ProAltu; spatřuji zde shodné rysy i styčné body se směšnými „protiislámskými“ iniciativami, které se zmůžou leda na výkřiy „Islám smrdí!“, a možná už ani to ne.

  • Nápodoba u internetových prohlížečů

Na poli internetových prohlížečů nebyla nouze o kopírování designu uživatelského rozhraní. Už si to nevybavuju přesně, ale myslím, že to bylo tak, že napřed kopíroval Firefox Operu, potom IE Firefox, potom všechny kopíroval Google Chrome, a nakonec všichni kopírují Google Chrome (což je tedy už opravdu dost špatná cesta). Přestal jsem to sledovat a po experimentech s Operou jsem zůstal věrný Firefoxu. Je směšné, jak se v honbě za co největším počtem uživatelů snaží mít všichni téměř totožná uživatelská rozhraní. Ta samá situace panuje u chytrých telefonů, všichni si kopírují UI navzájem, aby si pak na sebe stěžovali skrze patenty; to už je opravdu absurdní situace. Přitom se domnívám, že pokud nějaký hardwarový či softwarový produkt naprosto převyšuje funkcemi konkurenci, může mít klidně naprosto odlišný design a ovládání, protože svou náročnou klientelu si vždy najde. Ale asi právě v tom je kámen úrazu. Na nároky specifické klientely se nehledí, důležité je, co si myslí uživatelský průměr, který si většinou nemyslí nic zajímavého, ale je zajímavý ekonomicky. Proto zanikla velice progresivní mobilní divize Siemensu, proto skončil podivuhodný Saab, proto Citroën už nedělá tak skvělá auta jako kdysi, která se ničemu nepodobala.

  • Apetito není Apetitto

Z internetového prostředí se přesuňme mezi regály, i v obchodech probíhá podobně lítý boj s využíváním zákeřného připodobnění a splývání do nejkupovanějšího průměru.

Před 10 lety jsem (ne, toto není reklama) ochutnal sýr Apetito ze Želetavy, zachutnal mi, snad mi jaksi učarovalo, že jsem se v ten okamžik shodou okolností nacházel v Jindřichovicích, dva kilometry od Želetavy. Od té doby na něj nedám dopustit, ta tam je náklonnost k sýru Veselá kráva, u něhož ovšem dosud oceňuji pohodlné balení. Až zpětně si uvědomuji, že želetavské Apetito mi možná připomnělo sýr Lipno, který jsem poznal ještě před Želetavou. Tak možná provedu další zásadní obrat svého života, neboť jsem zjistil, že Madeta Řípec leží ode mne 43 km vzdušnou čarou, kdežto Želetava 26 km, což je skoro vyrovnané, navíc Madeta mi zní hezky jihočesky (samo spojení „hezky jihočesky“ nebo „hezky česky“ je paradoxně ohavné jako málo co), kdežto třebíčská Želetava už trochu omšele. No, uvidíme. Každopádně jsem jenom kroutil hlavou nad tím, když si jakási hodonínská sýrárna začala po vypršení ochranné známky nárokovat tradiční želetavský název Apetitto, načež skutečně dosáhla svého a mohla svůj výrobek pojmenovat Apetito (s nezdvojeným t), kdežto Apetitto se muselo nedobrovolně přejmenovat, takže z linek želetavské sýrárny nově sjíždělo Smetanito. Jako by to nestačilo, v Hodoníně skoro okopírovali i design balení, takže někdo z rodiny Apetito dokonce koupil (já nikdy, neboť jsem byl od počátku kauzy ostražitý), načež jsem se mohl hnusem uplivat, když jsem v lednici záškodnický sýr neodhalil (pod svícnem největší tma) a omylem jsem ho pozřel. Ptal jsem se sám sebe, mají-li to v Hodoníně zapotřebí.

  • Dvojčata Rama a Flora

Imitátorský boj o zákazníka zuří i mezi margaríny. Když jsem poprvé ochutnal Ramu, byl jsem ohromen. Zvláštní chuť, která se po chvíli rozpustí ve slané nic. Co je to za švindl, říkal jsem si; ale ten švindl, náhražka másla, jak jsem se později dozvěděl, mi zachutnal, až bych o tom mohl napsat knihu Chleba s Ramou a medem, nikoli s máslem. Netrvalo dlouho a na trhu se objevil margarín Flora, s trochu jinou a mně nelibou, jakoby šlehačkovitou konzistencí i chutí. Flora si musela vydobýt místo vedle Ramy, tak útočila kampaní, kterak prospívá snižovat hladinu cholesterolu. Na to musela reagovat Rama, takže jsme se z obalu nově dozvěděli, na co všechno je dobrá – na mazání, vaření, ale i pro zdravý vývoj mozku u dětí. (Ve stejné době, nebo možná dříve, se podbízivý dětský mozek ocitl u minerálek; snad Hanácká kyselka, kupovaná naší domácností od jejích počátků, když byla ve skleněných lahvích, šermovala jódem či jodíkem, na který upozorňuje dodnes). Mezitím možnost holedbat se schopností snižovat cholesterol nebo zvyšovat IQ u dětí zarazily nebo aspoň přiškrtily úřady, ale margarínový boj pokračoval designem krabičky. Rama ji nabarvila nažluto, Flóra zákeřně hned taky. Rama uvedla zlatavou edici „máslové“ Ramy, která se konečně podobala tomu, jak jsem znal Ramu od počátku. Flóra hned přispěchala se svou máslovější variantou, rovněž ve zlatavé krabičce.

Nikdy bych se nenadál toho, že konkurence znamená to, že ve finále bude všechno zglajchšaltované a stejné. Čeští mobilní operátoři mají stejné ceny a služby, vlaková spojení budou za chvíli stejně děravá a drahá, jedno jestli pojedete žlutým, modrým, nebo černým vlakem. Ale těší mne – a považuji si té schopnosti –, že dosud rozliším hodonínský sýr od želetavského a Ramu od Flory. Pokud toho jednoho dne nebudu schopen, neboť výrobci v rámci „konkurenčního boje“ sjednotili receptury, asi se opravdu naštvu.

Máte podobné zkušenosti? Také Vám vadí glajchšaltace výrobků a bagatelizace preferencí zákazníka? Zmátly vás záměrně podobné názvy výrobků, jejich obaly či prezentace? Naletěli jste na přetvářku nějakého výrobku, takže jste si mysleli, že je výrobkem docela jiným, než ve skutečnosti byl?
Podělte se o Vaše zážitky v komentářích.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(1 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Obyčejný život se štítky . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ