Nedívatelní Neviditelní

Česká herečkaO stavu současné české kinematografie si nedělám iluze. «V českých karikaturách filmů hrají karikatury lidí / Lars von Trier se musí smát když to vidí», zapsal jsem si kdysi takový verš.

Česká televize zatím odvysílala pilotní díl seriálu o eskymácích, kteří míšením s Čechy ztrácejí své eskymácké geny, což není dobré pro eskymáctvo.

Seznámíme se s postavou eskymáka Laušmana (server eskimovashem.org uvádí eskymáky s příjmením Lausman/Lausmann v Lotyšsku a Maďarsku), protřelým lobbistou, který provede coming-out a před TV kamerami se přihlásí k eskymácké víře. Čímž si kromě českých policistů znepřátelí i eskymáckou obec, která ve svých řadách nestrpí takové zlořády (kéž by tomu tak bylo i mimo TV).

Ovšem Češi i eskymáci jsou v Laušmanově perzekvování povážlivě nedůslední. Obě skupiny mu nakonec zlé činy odpustí, stejně jako to, že se stal eskymákem. Seriál zřejmě skončí eskymáckou svatbou, kdy si eskymák Laušman vezme nějakou Češku a jejich sňatku požehná vrchní eskymák, načež si všichni svorně zatančí – Češi i eskymáci – eskymácký tanec.

Seriál také tepe nešvary dnešní doby, zkrátka kdejakou eskymákovinu. «Humor» je založen ponejvíce na slovních hříčkách (např. kapradur, což je něco jako romadur, jenom z leklé ryby) a pitvoření, jak je již v soudobé české tvorbě obvyklé. Ovšem že nad dílem zlomila hůl i kritička Spáčilová, která je jinak k podobným pokusům více než shovívavá, to už zavání víc než rybí zdechlina.

Ale zde se přímo nabízí heslo Jedem das Seine, vyvedené nad branou jednoho zvláštního místa, kam bychom bez váhání koncentrovali mnoho českého filmového materiálu posledních dvaceti let. Každému, co jeho jest.

Průměrnému českému divákovi ještě více prsou Liškových-Bokových-Polákových-Polívkových, odhalených podle Vieweghovy předlohy; ještě více hořkých černých komedií Hřebejka-Jarchovského, v nichž se řeší vztahy, hlavně ty homosexuální, ještě více «úsměvných» «rodinných» komedií Jiřího Vejdělka, v nichž otec s matkou desetinu filmu probírají synovu onanii způsobem, proti kterému je dovolená v Chorvatsku (kde jinde) strávená pojídáním řízků namazaných paštikou známkou nejvyšší elegance.

Zpět k Neviditelným. Pokud se chcete skutečně zasmát, čtěte komentář od dolin1 na CSFD.cz, který o díle s hloupým názvem zdvořile konstatuje: «V záplavě Ordinací, Ulic, Rodinných pout, Vyprávěj a podobných vztahů řešících nesmyslů sice sympaticky jiný, přesto prozatím pouze za dvě ** – uvidíme, jak si povede dál.»

Radek Bajgar, režisér Neviditelných, do ČT přešel z Novy, kde se podílel na seriálu Ulice.

Mimochodem, jak sleduji ukázku ze seriálu, dochází mi, že není o eskymácích, ale… o vodnících. Oba druhy se v ČR (prý) příliš nevyskytují, proto se mi to popletlo. «Tenhle národ dojede na neprofesionalitu,» vysloví Jiří Langmajer v závěru prezentace. Nevím jak národ, ale mnozí režiséři a scénáristé, kteří pro něj tvoří, už na ni dojeli dávno.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 3,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

2 komentáře u Nedívatelní Neviditelní

  1. lzid napsal:

    bylo nas 6

  2. lzid napsal:

    bylo nas sest

VLOŽIT KOMENTÁŘ