Nedohledatelný gentleman Hitler aneb Proč věřím (a děkuji) prezidentu Zemanovi. Der Stürmer po česku

Zeman-Hitler-článekNa den přesně po roce republikuji, vzhledem k okolnostem, tento článek.

Někdy v roce 2002 nebo 2003 jsem sledoval, v noci, na černobílé obrazovce Tesly Viktoria, film. Pojednával o vztahu mladé dívky a muže středního věku. Odehrával se ve Středomoří (Provence?); dívka sama obývala jakousi vilku na kopci na pobřeží. V jeden okamžik se koupala ve vaně; snad se v ní pokusila o sebevraždu. Ani muž vztah s dívkou z nějakého důvodu nedokázal unést, a tak vyjel autem na kopec, hadičkou z něj ústy vypumpoval benzin a svrhl vůz ze svažité louky dolů.

Protože mám, podobně jako český prezident, fotografickou paměť, dodnes si pamatuji, že to byl světlý Citroën Xantia. Film mne zaujal letní atmosférou, jaksi erotickým nádechem i dramatičností, takže jsem hned druhý den vyhledal v TV programu jeho jméno, abych si jej zapamatoval a někdy jej zhlédl celý. Pamatuji si, že název onoho filmu byl jednoslovný či dvouslovný, v každém případě krátký a jaksi banální; možná jím bylo jméno oné dívky, ale nejspíše ne. Co si bohužel nepamatuji, je onen zatracený název.

Tím jsem odsouzen vzít si živou vzpomínku na francouzský, španělský, portugalský, italský či katalánský film, který jsem viděl asi jako čtrnáctiletý, do hrobu, aniž bych snímek do konce života spatřil znovu, neboť sebemenší detaily dolované z paměti mi nejsou nijak nápomocny k jeho nalezení. Protože jsem přesvědčen, že jsem film sledoval na ČT2 ve Filmovém klubu, pokusil jsem se dohledat jej na Internetu – mimo jiné – v archivu TV programu. Pátral jsem horlivě po několik dní, svůj filtr rozšiřoval i zužoval, abych nakonec úlevně vyřknul verdikt: nenalezeno.

Existovala snad stovka filmů, které to primárně mohly být, ale nebyly, jak postupně vyplývalo z jejich popisu, fotografií nebo trailerů. Pokud bych sledoval jenom o trochu déle ukázky Lolity, Loly, Leona, Milence, Snílků, Zapovězené ženy, Za mraky (…) a tuny (jinak též skvělých) filmů Julia Medema, tedy filmů, které to nebyly a které přede mnou ostentativně defilovaly zas a znova, z mého hněvu by se zhmotnila atomová bomba.

Ten film zkrátka existuje, a současně neexistuje. Tedy pro dnešek. Nepřístupně vězí kdesi hluboko, nepovšimnut, zapadán nánosy zběsilé filmové tvorby posledního dvacetiletí. Kdyby mi někdo sdělil skutečné jméno tohoto filmu, udělám z těchto stránek fanklub Jana Fischera, nebo něco ještě absurdnějšího, co by se na oslavu skončení mého hledacího martyrství slušelo. Nic takového se však nikdy nestane, to je mi naprosto zřejmé a jsem s tím zcela smířen.

Nikoli však s vlnou kejdy, která se vzedmula na prezidenta Zemana za to, že viděl kdysi jako já na vlastní oči v protektorátním tisku článek, v němž stálo, že Hitler je gentleman. Nepochybuji o tom, že to tam stálo černé na bílém přesně takhle. Že záblesk Zemanovy fotografické paměti sejmul i jméno Ferdinanda Peroutky a týdeníku Přítomnost, to mohla jistě způsobit pozdější interference do nechráněné vzpomínky. Ovšem také vůbec ne.

Já jsem si z filmu zapamatoval značku a typ vozu zřejmě i proto, že jsem byl ovlivněn silnou atmosférou díla a měl jsem doslova oči dokořán, abych ji maximálně postřehl v každém detailu. U Zemana tomu bylo stejně, pouze opačně – v jeden okamžik spatřenou posloupnost slov Hitler, gentleman, Přítomnost a Peroutka mu navždy vryla do paměti současná vzpomínka na hrůzy holocaustu, jichž je Zeman zřejmě ctitelem už od skořápky, neboť jinak by stěží vyrostl v takového židovského jestřába.

Pro gentlemana je každý gentleman, a tak není divu, že spojení «gentleman Hitler» se objevuje nejčastěji v souvislosti s Nevillem Chamberlainem, který tak Vůdce zřejmě někdy tituloval. Britský gentleman proslul svou politikou appeasementu, jejímž výsledkem bylo i předání československých Sudet Německu a, jak vám potvrdí každý dnešní dějepisec při povinné tryzně na téma «Mnichov: o nás bez nás», brzká válka. Appeasement byl zuřivě odmítán a vysmíván v letech 1948-89 a – co je jaksi příznačné – zcela nepřerušeně je i dnes. Že historii lze přitom často interpretovat zcela opačně, zejména tam, kde ji zkreslily výsledky války, o tom není pochyb. Věčný obraz Chamberlaina jako zrádce a slabocha tak může být rázem postaven na hlavu.

Od britského čaje však raději zpět k české sodovce. Takřka obratem k Zemanovým slovům o Peroutkově «gentlemanském Hitlerovi» se ozvali hlídači odkazu mistrova jména. Článek s takovou formulací prý Peroutka nikdy nenapsal. Měl tak učinil nějaký jiný spisovatel maskovaný pro jistotu za dalšího jiného spisovatele; tak zní oficiální vysvětlení.
Nechci být za cynika, každopádně tuto rychlost by bylo možno vysvětlit tím, že existuje pěkný seznam, které Peroutkovy texty spolkla hned po listopadu 1989 skartovačka v rukou lidí s předtuchou dneška. Ferdinand Peroutka: «Hitler je gentleman aneb Proč nejsem sionistou, napsáno 8. 8. 1934, skartováno 14. 5. 1990»? Ani to nezní jako bůhvíjaká konspirace…

Režimní snaživci zatím vydolovali jakýsi článek v časopise Svět z roku 1942, který prohlašuje, že někdo prohlásil «Hitler je gentleman, který chce jen dobro.» Sice doslovné, avšak zcela mimo.:

Hitler je Gentleman (Svět, 1942)Obr. 1: Hitler je Gentleman (Svět, 1942)

Jinak se to v českém tisku – tedy v tom před rokem 1946, rozumíme si – gentlemany vedle Hitlerů jenom hemží. Liberecké noviny naznačují – byť německy –, že s Hitlerem radno jednat jako s gentlemanem, ale i v dalších případech se slova gentleman a Hitler vyskytují povážlivě blízko sebe (ač pořád ne v Přítomnosti).:

Hitler gentleman – 4krátObr. 2: Hitler gentleman – 4krát

Blízko pravdě je nakonec prezidentův pobočník Jiří Ovčáček, který mezitím našel asi deset podobně «kontroverzních» článků Ferdinanda Peroutky, které by Jan Čulík nazval otřesně antisemitskými. Podle Ovčáčka už také nejde ani tak o to, zda Peroutka Zemanem zmiňovaný řádek napsal, nebo ne, nýbrž důležitý je historický kontext. Pěkná výmluva – ale lepší doslov snad nemožno zvolit. Není Věru těžké představit si, jak se na pana Ovčáčka při jeho bádání vyvalili všichni ti Židi a Židovky a on uviděl, že Peroutka je skutečnou kapkou v moři českého (před)válečného antisemitismu. Nejlépe tak toto (ne)plodné bádání shrnuje fragment článku z časopisu Čechoslovák (1941), který naříká nad zvykem nazývat gentlemanem – volně přeloženo – i Satana, pokud platí daně. (A je docela jedno, zda tento povzdech mířil konkrétně na Hitlera, nebo ne.):

Hitler + gentleman? (Čechoslovák, 1941)Obr. 3: Hitler + gentleman? (Čechoslovák, 1941)

Odkud pocházejí tyto printscreeny? Inu, žádná věda – v archivech Národní digitální knihovny může vyhledávat každý. Krátké útržky jsou, jak se na převod textu do digitální formy sluší, bohaté na překlepy (často celých slov), obvykle jsou v nich navíc spojeny dva nesouvisející celky. Ale i tak máte o zábavu postaráno, ať už jste z tábora českého lidu, nebo (což doporučuji méně) českého Židu.

Český lid a český ŽidObr. 4: Český lid a český Žid

Ve snu by mne nenapadlo, že se shledám se svým věrným předobrazem z karpatských Domanic (dnes Vyšné Nemecké na pomezí Slovenska a Ukrajiny)! «Ondřej Sidor, sprostý zločinec, jehož záhadná postava se snadno mohla dočkat romantických legend» – to si snad dám do záhlaví. Nakonec – i příjmení Tydlitátová drželo vždy prst na tepu aktivismu…

Sprostý zločinec Ondřej Sidor, jehož záhadná postava se snadno mohla dočkat romantických legendObr. 5: Tak se vám tedy představuji…
Tydlitátová – Průboj, 1951Obr. 6m: I paní Tydlitátová se představuje

Ovšem kolik časopisů od 80. let 19. století do 40. let 20. století šilo do «uslintaných Židáků», «rozšklebených žiďat» a «špinavých Židovek»! Moravská orlice, Nová doba, Národní listy, Národní politika, Český lid a český Žid, Český deník, Slovák, Lumír … radost pohledět. Ani Babiš dnes nemá tolik plátků. Zde musím vyzdvihnout Árijský boj, «Ústřední list Protižidovské ligy» a zřejmě jediný český časopis, který kdy podrobně sledoval, která Židovka je drzá, která je «pokřtěná farářem-židomilem», která jezdí na kole bez povolení, která se polepšila, která zapáchá, která páchá orgie, která se vystavuje nahá v okně, který «hvězdnatec» si to zase otevíral ústa na Árijce, který profesor udržuje styky se Židy, i když se to nesmí, a který «židomil» a zednář provokativně zdraví Židy hlasitým «Nazdar!»

Árijský boj: Židovky špinavé a jiné (série 12 ks)Obr. 7: Židovky špinavé a jiné
RůznéObr. 8: Různé

Ruku na srdce: ta vybroušená nízkost, posedlost skandálností, třeskutá údernost – skoro mne napadlo, s myšlenkou na židovské karikaturisty zaměstnané ve Stürmeru, zda si tento extraordinární plátek nakonec nepsali Židé sami. No ale i kdyby. Moderní, přesto vtipný jazyk (občas jsem váhal, zda nečtu twitter A. B. Bartoše nebo objektivní popis dnešní společnosti, redukovaný na samé jádro), půvabné přezdívky jmenovaných, konkrétní jména a příjmení, evidentní snaha překonat Der Stürmer jenom pomocí textu, nedostižný národněsocialistický humor («Masérka Kudrnová přeochotně chodí masírovat líná těla Židovek. Prozatím upozorňujeme, že o tom dobře víme.»), šovinistické voyeurství, které předběhlo dobu o více než 20 let – za to vše náleží Árijskému boji navěky zvláštní pozornost, i kdyby se snad kvůli tomu každá farářem pokřtěná Židovka stavěla na svou vyzývavou hlavu. Nahá v okně.

Neskonalé díky prezidentu Zemanovi!

Ovec na konecObr. 9: Dobromyslný Ovčáček

Aktualizováno.
Nemohu uvěřit, že do původní verze článku se mi dostala zmínka o zelené louce a stříbrné xantii… A to bych navíc přísahal, že v koupelně jsem viděl červenou (pěnu/krev/obkladačky)! Vzpomínky na černobílý film se tedy postupem času vybarvují…

Aktualizováno.
ODKAZ na diplomovou práci: «Zobrazování Židů v protektorátních časopisech Árijský Boj, Přítomnost, Roj». Bonus: ✡»foto autorky«✡.

Aktualizováno.
A samozřejmě: proč by měl být článek s tak provokativním názvem (a snad i obsahem) dnes – zrovna dnes! – k nalezení? Viz KOMIKS.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(5 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

1 komentář u Nedohledatelný gentleman Hitler aneb Proč věřím (a děkuji) prezidentu Zemanovi. Der Stürmer po česku

  1. Schwarze Sonne scheint nicht napsal:

    “ Kdo sdělí, že Peroutkovu dceru Evru si vzal za ženu Richard Bienert ml.,
    syn Richarda Bienerta st., který byl dne 19. ledna 1942 jmenován v
    protektorátní Krejčího vládě ministrem vnitra.Od 12. března téhož roku byl
    zároveň náměstkem ministerského předsedy. Nakonec se 19. ledna 1945 stal
    krátce do 5. května 1945 i předsedou vlády. Zároveň s funkcí
    protektorátního premiéra vykonával stále i funkci ministra vnitra. Jako
    jeden z mála (bylo uděleno cca. 30ks) obdržel vysoké protektorátní
    vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem. Byl také
    členem delegace, kterou koncem dubna 1945 vyslal K. H. Frank na Západ s
    nabídkou separátníh o míru a společného boje proti SSSR. Dne 31. července
    1946 byl Národním soudem odsouzen za kolaboraci s nacisty.“ …

    Více zde: http://leva-net.webnode.cz/news/kdy-se-media-konecne-pusti-do-exprimatora-kasla-a-terezie-kaslove/

VLOŽIT KOMENTÁŘ