Nějak se vám to zacyklilo, soudruzi jestřábi…

Sovětský plakátZprávy u večeře. Moderátorka hovoří o rusko-ukrajinských třenicích unaveným hlasem, jako by mluvila s bývalým přítelem, který se jí znechutil. I v otázkách klesá hlasem na konci vět až na dno Bajkalského jezera. Vypadá to, že ji téma vůbec nebaví. Litujeme ji a částečně i sebe, že její apatickou relaci posloucháme.

Hned nato ekonomika. Je to dobré, rosteme o dvě procenta (Kolik procent je inflace, čtyři? Jaký podíl na tomto «růstu» má skutečnost, že lidé dnes musí kupovat čím dál více šmejdu – aut, telefonů, praček –, který se rozpadá hned po vybalení?). Domácnosti už se prý také nebojí utrácet (už zase?!). Ale znovu – do zpřesněných statistik (co je to za newspeak?) nejsou ještě zahrnuty protiruské sankce, čili neříkejme hop, dokud jsme další devalvaci koruny nepřeskočili…

Pak hovoří Hynek Kmoníček, nebo jiný vousatý člen kibucu U Phavdy a Láfky (Chytilová, Havel, Kmoníček, Tachecí – jako by vada výslovnosti byla poznávacím znamením bojovníků se Lží a Nenávistí…), několik minut rozebírá Putinův prostý vzkaz, že nechce válku. Nakonec docela diplomaticky, ale od toho ho v Černínském paláci máme.

Dejme slovo Zemanovi. Kdysi jsme ho všichni volili, aby teď v televizi dával k dobru cosi o shnilém krovu, který vám nakonec spadne na hlavu. Vida ho, bonmota. Táta raději promptně přepíná na jiný kanál. Světlovlasá holčička se učí tancovat a sděluje své dojmy, nejtěžší je prý neupadnout. Zpět na zprávy. Oslavy SNP. Táta zesiluje zvuk. Rozněžněný Jakubisko s tím svým kloboukem na hlavě cosi roztomile piští. Bez varování – opět baryton z Hradu. «Každý národ… má… své… světlé… chvíle…» Tohle je zrovna ta temnější, bleskne posluchači Zemanových unavených frází (nejen) ke slovenskému výročí nenuceně hlavou. Táta opět přepíná na chvíli jinam, ale pak se vrací.

Do třetice Zeman. Chce delegovat české vojáky kamsi na Golanské výšiny. Výšiny. Ono je to kousek nad mořem, ale zase daleko, až v Izraeli. Svatá země se teď rafá se Sýrií, která zdivočela Amerikou implantovanou občanskou válkou (jak typické). Stejně tak dobře by mohl Zeman poslat české vojáky na jihozápadní hranici Ruska, aby pomáhali Rusům čelit bruselo-washingtonským provokacím. Jenže Zeman nevypadá jako Rus, proto vojclové pojedou do Izraele, hotovo dvacet. Možná budou absolvovat osobní prohlídku, zda-li jsou ke službě národu patřičně připraveni. Ti s přebytkem kůže zůstanou doma. Nebo pojedou za trest do Ruska.

Rusko, Rusko, Rusko – a zase Rusko. Rusko je všude, a přitom nikde. Ze středu ČR je to do Moskvy 1650 km, do Vladivostoku 650 km. Náš golanský kráter obývaný anti-Rusy, kterým vládne Košer Becher, dnes ale Rusko skloňuje ve všech pádech. Asi je to dobré pro HDP. No, uvidíme. Až nula od nuly pojde, zase za to bude moci Rusko. Putin a komunisti. To je na tom to nejvtipnější. Nějak se vám to zacyklilo, soudruzi jestřábi…



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(1 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ