Občan Havel? Nakonec i člověk. (+recenze Odcházení)

Viděl jsem dnes, poprvé, Odcházení.

Zní to jistě pateticky, ale po zhlédnutí filmu jsem si začal vážit VH i jenom jako člověka, ne pouze jako omylného a patetického politika, jak jsem jej ve zkratce vnímal dřív.

Havel se tímto pro mne stal nikoli Občanem, ale člověkem.

Jsou jen dvě možnosti, proč mne Odcházení oslovilo:
a) Bezprostředním výstupem Havlových myšlenek byl, kromě již zmíněného vládnutí s mnoha omyly, i vydařený divadelní film
b) Vydařený divadelní film nebyl bezprostředním výstupem Havlových myšlenek; Havel se při jeho tvorbě přemáhal, přetvářel, snažil se být od svých myšlenek co nejdál, a tím tedy mohl natočit film, který mne oslovil.

Obě možnosti bych přitom hodnotil kladně. Možnost a) samozřejmě kladněji. Přetvářka do (kvalitního) umění nepatří. Konečně, možnost a) taky po zhlédnutí Odcházení považuji, s neochvějnou jistotou, za pravděpodobnější než b).

Už to tak vypadá, že zatímco v politice zprofanované (mnohdy zcela po zásluze, jindy zase úlisnými médii a jejich medvědí službou) Havlovo myšlení, nazývané hrubě «pravdoláskou», fatálně selhalo, v oblasti umění naopak bylo, zřejmě se zcela shodným nasazením, pro mne zárukou kvalitního diváckého zážitku. Se soucítěním s Riegrovými pocity a s jeho vnímáním světa, tedy primárně s Havlovými pocity a jeho vnímáním světa, jehož produktem byl filmový kancléř Rieger a svět kolem něj ve filmu Odcházení.

Recenze

  • První půlka – Stupidní postavy, dialogy, mimika, iritující zednářská symetrie prostředí, to vše prvoplánovitě budící dojem frašky; vrkající holubi. «To myslí VH vážně?»
  • Druhá půlka – zrychlení děje, ještě větší fraška. «To myslí VH vážně? Ale pak – minus a minus dá dohromady neskutečné, absurdní, přesto pochopitelné PLUS.
  • Na konci Rieger nasedá s rodinou do dostavníku, jako napůl šlechta, napůl cikánstvo, nehodící se do světa jánabráchismu a zkopírovaných frází. Větší než malá dávka patosu? Jistě. Ale sám bych to, kdybych cítil to, co si myslím, že cítil Havel, natočil naprosto stejně. A to, kdyby mi bylo patnáct, teď, i v sedmdesáti. Tento dojem jsem měl během filmu několikrát.

Hodnocení filmu: 89 %

Poznámka na okraj: Josef Abrhám se v obličeji podobá Karlu Krylovi. Jako se mu v obličeji podobal i Václav Havel (tragicky, pouze a jenom obličejem).

Hodnocení posmrtně nastupující Havlománie: 0 %



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Média, Obyčejný život, Ostatní se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ