Pochod šedých košil, agent Bátora? Věru, jsou věci mezi nebem a zemí…

Miss IzraelVěru, Věru. V březnu 2011 vypukla ‘Aféra Bátora’. Do vlády se jako poradce tehdejšího ministra školství Josefa Dobeše dostal člověk jménem Ladislav Bátora. Média ho okamžitě odhalila jako nedemokratického záškodníka a člena antipravdoláskařské iniciativy D.O.S.T. a začala bít na poplach a za Bátorovo odvolání. Do bitvy se vložil i prezident Klaus, který se Bátory velmi zastával, neboť sympatizoval i s D.O.S.T.

Ve stejné době žila republika i příběhem chuligány popáleného cikánského dítěte jménem Natálka Kudriková, který rozpoutal hon na ‘pravicové extremisty’ a ‘extremismus’ obecně, čemuž vydatně pomohlo, že v té době byl ministrem vnitra pan Martin Pecina, což byl člověk, který se proslavil svým oportunismem, takže byl v ČSSD, poté v ODS a nyní zřejmě velmi váhal, zda se nestane cikánem, aby se zalíbil panu Janu „Jarmulka“ Fischerovi, který byl zase, co čert nechtěl, premiérem.

Prezidentův kancléř Hájek pak napsal, že mu hon na imaginární pravicové extremisty připomíná hon na čarodějnice, načež mu dal zapravdu a zastal se ho zrovna onen Bátora. Pecina s Fischerem a celá tehdejší (a ještě i dnešní) politicko kulturní scéna supěla odporem (Když jsme u odporu, Odpor.org zase byly takové stránky, které si tropily legraci ze zhulených anarchistů, načež pár lidí bylo vzato do vazby za to, že na kandelábry lepili samolepky s odkazy na ty stránky) nad vyřčenou pravdou a zejména nad osobami Klause, Hájka a Bátory.

Přesto mi pan Bátora od počátku jaksi divně zaváněl, zdálo se mi tehdy, že se přidal k tomu kočkování Klause a Hájka s pravdoláskaři jenom z legrace – a možná dokonce jako agent druhé strany. I proto, že do politiky se přihlásil – až příliš – úderným manifestem, tepajícím celé pravdoláskové politicky korektní náboženství. Ve stejné době se dokonce zjevil na scéně i jakýsi moravský Japonec Tomio Okamura, a rovněž začal kopat do pravdolásky svými vizemi státu bez oslizlé politické korektnosti. Takže to byl už druhý člověk, ze kterého jsem měl nejistý pocit. Myslí to Bátora s Okamurou upřímně, nebo jsou to jen pravdoláskaři nastrčené, trpěné a kontrolované loutky, něco jako Havel v normalizační ČSSR?

Své rozporuplné pocity z Bátory a Okamury jsem před třemi lety vyjádřil takto (dokonce jsem měl pochybnosti i o kancléři Hájkovi, neboť co si mohl dovolit napsat on, nemohli si dovolit jiní, což mi přišlo – a vlastně stále připadá – krajně podezřelé):

Taky prezident si účastí v této mediální nicaféře (v aféře ‘Bátora’ média obviňovala L. Bátoru z kdečeho, hlavně z extremismu, pozn. red.), zastáním se tohoto Bátory, který má ostatně velmi rozumné názory (nicméně podobně úderné prohlášení by dovedl napsat kdekdo, za peníze i ten nejzarytější bilderbergovec a NWOista), chtěl asi získat plusové body.
Všimněme si, že podobná vyjádření, tepající dnešní nesvobodu nebo trapnost politické korektnosti, zaznívají poslední dobou docela často – např. od prezidentova lokaje Hájka, nebo od nyní mediálně vystavovaného (skoro bych vsadil pytel rýže, že bude kandidovat [nebo «bude kandidován»] na prezidenta) T. Okamury.
Vzhledem ke stále se zhoršující realitě bude takových podobných napohled rozumných, laskavých a kritických vyjádření jenom přibývat, aby si člověk myslel, že je zde možná opozice systému, který si ve své paranoie vymýšlí už ne politické, ale jen ideové nepřátele, a snaží se je zničit. Není, proto buďme ostražití.”

Toto mé temné proroctví dokonce citovala na svém blogísku paní Věra Tydlitátová, ThDr., nejznámější republiková bojovnice za porozumění národů a obecné lidství. Citovala jej samozřejmě jako důkaz toho, že i příznivci Lži a Nenávisti uvažují o vnitřním nepříteli, jako to mají ve zvyku pravdoláskaři na svých pravidelně svolávaných schůzích, kde každý pravdoláskovec musí přísahat na narovnávač vlasů Olgy Sommerové, že se nezpronevěřil havlovským ideálům. Věru.

Ve svých ostražitých poznámkách jsem se ale především pěkně trefil – za dva roky onen ‘mediálně vystavovaný’ Tomio Okamura skutečně kandidoval na prezidenta, což mnohým lidem vyrazilo dech. Nekorektní Japonec prezidentem, kdo to kdy viděl?! Prezidentem se nestal, takže nakonec po dalších volbách usedl aspoň do poslaneckých lavic, a média si ho teď moc nevšímají. Jak by taky ano, když je docela neškodný, a jen občas rozčeří zatuchlé vody českého antipojetí demokracie nějakým svým prohlášením, které je asi pětkrát méně kontroverzní, a pětkrát více pravdivé a vůbec lidské, než která padají od úst Miroslavu Kalouskovi. To se pak média začnou ošívat, jak je možné, že Tomio vůbec sedí v české vládě.

A co Ladislav Bátora? Pravdoláskaři zvítězili – chvíli po tom, co ho vyvláčeli mediálním bahnem, odstoupil. K jeho mediálnímu znemožnění přispěl i jeho těžkopádný mluvený projev, kdykoliv měl cynickým médiím něco objasnit. Byl zaskočen mediální štvanicí, a proto neschopen slova? Nebo byl jako řečník skutečně tak podprůměrný? To jsme se skoro ani nedozvěděli.

Ale možná se to brzy dozvíme. Bátora je dnes (a je zvláštní, že je to zrovna v době, kdy jsou opět splněny podmínky pro jeho příchod na scénu, tedy všeobecný hněv proti Evropské unii a všemu pravdoláskařskému a korektnímu) opět na výsluní – vystavuje se bok po boku s Adamem Bartošem nebo Danielem Solisem, což nejsou nikteří jiní, než další mediální štvanci z opovrhované iniciativy D.O.S.T. a velmi kvalitní literární komentátoři, kteří se svým stylem vymykají všemu, co je obvyklé v tom našem bémákovském světě havlovských tlachálků o politice a demokracii.

Někdo, prý Adolf Hitler, prohlásil, že světem nikdy nepohnuli dobří spisovatelé, ale vždy pouze dobří řečníci. Bartoš se Solisem jsou vynikající literáti, nabízí se tak otázka, zda tomuto benefitu nepadlo za oběť jejich řečnické umění. Jistě můžeme polemizovat, zda je nutné přivádět dívky a ženy k orgasmu pouhým řečovým projevem, jako to prý uměl AH, ale nakonec se skoro můžeme domnívat, že dnes by to mělo patřit k nejzákladnějším schopnostem představitelů ‘nekorektní’ politické strany. Nebudou-li se totiž ženy chvět po celém těle a sténat slastí, to vše na mítinku Bartošovy strany Ne Bruselu – Národní demokracie, média si nového politického projektu, který vznikl jako nutný důsledek probouzení se do neutěšených evropských, ale klidně jenom českých pravdoláskových rán (neboť po vytrvalém probouzení se do nepohody následuje permanentní PROBUZENÍ), ani nevšimnou. Tedy všimnou si ho, ale přehluší a překřičí ho, jako cokoliv ‘entartete’. Nejlépe umí přeřvat objektivní pravdu.

Bartošovo nové politické angažmá jsem označil za pochod šedých košil na Brusel a vyjádřil tomu marši své sympatie. Tuto mou větu tentokrát doslovně necitovala Věra Tydlitátová na blogu, ale docela volně A. B. Bartoš na Twitteru. Jak by řekl pan Menzel – tak nevím. Možná nám ale svítá na jaksi volnější časy. Sice nerozumím tomu, proč je u toho zase Bátora, ale jsou věci, kterým nerozumím už vůbec, jako například současnému stavu české demokracie. Ve vládě sedí strašný agent komunistického režimu Babiš, který je trnem v oku všem zarytým pravdoláskařům, a současně jim způsobuje maximální duševní rozpolcení, neboť je to zároveň bytostný pravdoláskař, obklopen srandisty typu Komárka nebo Stropnického. Pro nezávislého pozorovatele je to vtipná situace. Skoro cynicky chce, aby Babiš byl ve vládě co nejdéle; přestože osobně Babišem pohrdá, líbí se mu ta rozpolcenost pravdoláskařů, když tiše trpí Babišův výsměch lustračnímu zákonu a dalším pravdoláskovinám, které padají jedna za druhou, jsouce ladně obcházeny.

Tak si říkám, že za tohoto stavu nemůže nic zkazit ani (případný) agent Bátora… D.O.S.T. bylo nimrání se v paranoidních konstrukcích, berme skutečnost s neskrývanou naivitou a bavme se jí dosytosti. Ona ta Věra snad měla nakonec pravdu. Člověk se aspoň zasměje, a vše ostatní pak může brát jako bonus. Třeba zjištění, že základ strany Ne Bruselu – Národní demokracie je skutečný a upřímný. To potom pravoláska asi začne pištět, a člověk se opět baví…

Tento text mi našeptal vnitřní hlas Jiřího Hrebenara a bude proto brzy smazán.

Straně Ne Bruselu – Národní demokracie se budu věnovat i v brzkém příštím článku, kde se zamyslím nad její úlohou a úskalími, kterými bude muset v současné společensko-politické realitě, tvořené slizkými mecenáši a médii, proplout. (Nebudou to žádné tlachy bez pointy jako tento článek, tak doufám, že si ho tentokrát nepřečte jenom hrstka havloidů, tajných a pár normálních lidí.)
Tak dobrou noc a brzké probuzení!

D.O.S.T – N.B.N.D

D.O.S.T. – N.B.N.D.

-

Aktualizováno 21. 2. 2014:
Natrefil jsem na dobrý rozhovor Adama Bartoše s Alexandrem Bátorou (syn L. Bátory); můžete si ho přečíst taky.

Aktualizováno 23. 2. 2014:

Pokud někomu způsobilo leckdy negativistické ladění článku a některá neprůkazná spojení stavy blízké zaplutí za Obratník Jednorožce, nechť nepohrdne mou omluvou a tímto oschlým doslovem.

Není agent jako agent a nadporučík jako nadporučík.
Je to vůbec  zajímavé téma, nezřízená touha dnešního člověka poznat, když druhý něco říká, jestli vlastně neříká opak, nebo si ho aspoň nemyslí. Máme detektory lži, kamery na každém kroku a odposlechy na každém hovoru, a pořád nemáme dost, pořád nevidíme druhému do hlavy dostatečně (a je to opravdu nutné?). Prožíváme jakousi technologickou pubertu. V té lidské je normální, že se čerstvě menstruující Lenka snaží dopátrat objektivní pravdy, jestli Radek tajně myslí na ni, nebo na spolužačku Jitku. Ať zjistí cokoli a ať z toho vyvodí jakékoli důsledky, její život v dalších letech to naprosto neovlivní.
Vymoženosti dneška jako odposlech nebo investigativní žurnalistika ovšem i nám, dospělým lidem, nutí myšlenku, vidět za každým slovem jeho protiklad, analyzovat věty, spojovat je s řečníkem v nejrůznějších kontextech a vyvozovat z toho zásadní důsledky. Nebo aspoň brát autorova slova fatálněji, než je zamýšlel. Na tom není nic špatného, člověk je tvor pochybující, konspirativní. Až ta následující křeč není zdravá. Rozvinu tu, na svém nicotném poloveřejném literárním prostoru, své myšlenky, jako bych debatoval se svými přáteli na pikniku na mýtině, a v komentářích pod článkem jsem bez dalších okolností nazván nadporučíkem.
V dnešní složité době s takovou reakcí samozřejmě plně počítám, nijak mne neovlivní a za chvíli se vracím k započaté debatě. Co víc, pokud je takový komentář ke mně výsledkem čísi hlubší úvahy, jako bylo výsledkem mého zamyšlení, že jsem mohl nazvat pana Bátoru agentem – třebaže jím snad ve skutečnosti není –, pak proti němu nemohu mít námitek. V každém případě je určitá napjatost, předpojatost a puzení k ‘odhalení’ druhého člověka – často jenom podle toho, co napíše na internetu –, dnešní realitou. Přispívají k ní i neosobní formy komunikace. Řešení? Nezbláznit se z nich, zůstat člověkem. Daří se? To jsme rádi!



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 3,50)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Ostatní se štítky , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

8 komentářů u Pochod šedých košil, agent Bátora? Věru, jsou věci mezi nebem a zemí…

  1. Anonymní napsal:

    Výplod českého šílence.

  2. OS napsal:

    Tak Vám taky vadí čeští šílenci?
    Máme konečné řešení – nahradíme je těmi nečeskými!

  3. Anonymní napsal:

    Víte, když je podle Vás Hájek agent proto, že říká, co říká, a prochází mu to, pak zase Vy jste podle mě agent proto, že píšete, co píšete, a prochází Vám to.

  4. OS napsal:

    Ano. Nakonec to už zaznělo ve Čtyři vraždy stačí, drahoušku: všichni jsme gogo.
    Nicméně je tu jeden rozdíl – já jsem zatím nebyl hradním kancléřem… Holt agentství na plný úvazek.

  5. Anonymní napsal:

    Nebojte se, pane npor., třeba Vám to ještě svěří! Teď strávíte pár let internetovým provokatérstvím a šířením antisemitismu, ale až bude potřeba, třeba Vás přesunou na jiný úkol.

  6. OS napsal:

    Příteli, myslím, že oba jsme na jedné lodi. Nadporučíkem nejsem, ač bych mohl být, provokatérem jsem, ač bych nemusel být, ale dnešní doba mne zkrátka provokuje… a co s tím šířením antisemitismu, pane řidiči, tady už ho máte nějaké sjeté…? No, pro dnešek domluva – a hoďte si to do kupy!

    A do šestice k tomu antisemitismu – neznám dnes hloupější slovo. Člověka – nechci samozřejmě mluvit za všechny lidi – dnes už otravuje ho jenom napsat nebo přečíst. Tohle má společné se slovem rakovina, které je podobně odporné, tady ovšem jaksi samo o sobě, a nikoli tou neuvěřitelnou inflací (i když poslední dobou už se také objevuje naprosto všude). Obdivuji lidi, pro které je denním chlebem vyťukávat slovo antisemitismus na klávesnici. Já bych to nedokázal.

    Co je podstatné – osobně jsem zcela přesvědčen, že antisemitismus mohl být ‘přinejlepším’ stejně nebezpečný jako rakovina v hitlerovském Německu. Poté už se mu to nikdy nepodařilo. Zvláště dnes jsou dopady těchto slov zcela neporovnatelné. Finanční prostředky určené k pitvání antisemitismu, ale i dalšímu nimrání se v NIČEM, by měly plynout vědcům, zabývajícím se léčbou rakoviny. Strana s takovým programem by dnes měla veškeré právo vyhrát volby.

    No, nenapsal jsem to zase jalový blábol, já agent nadporučík? Mlčeti zlato!
    Doporučuji i všem svým ctěným čtenářům.

  7. Anonymní napsal:

    No hlavně, že jste nezapomněl ten svůj blábol editovat. Ale nebojte, mám uloženou původní verzi i s hanobením žid. národa, třeba to bude OČTŘ zajímat.
    Ačkoliv: kdoví jestli? Že, pane nadporučíku…

  8. Nedělní zvědavec napsal:

    A, pane Sidor, co KONKRÉTNĚ vlastně ten Bátora napsal nebo řekl tak odvážnýho, že i u něho máte pocit, že „je to agent, jinak to nejde“? U Hájka je to jasný, znám ty jeho dvě knížky a pár článků, ale u toho Bátory si momentálně neumím konkrétního vybavit nic. V nějaký „odvážný“ souvislosti. Můžete mi to připomenout?

VLOŽIT KOMENTÁŘ