RECENZE: České století / Vraždění soudruha

Najdi rozdíl. Slánský skutečný, filmovýPo mediálním vychvalování nové dokumentární série o momentech z historie novodobého českého státu jsem se konečně rozhodl zhlédnout pátý díl – Zabíjení soudruha, abych si udělal objektivní jasno, neboť se mi zdálo, že mám jasno už předem. Už v TV programu jsem se zasmál nad portrétem herce, který měl představovat Salzmanna-Slánského, ač mu nebyl ani trochu podobný (je ironií, že v pozadí se mihne nějaký jiný herec, který je démonickému zjevu Slánského podobnější); do toho ten prvoplánovitý název dílu… neměl jsem věru velká očekávání.

Najdi rozdíl. Slánský skutečný, filmový

Najdi rozdíl. Slánský skutečný, filmový

Seriál mne v nich utvrzoval dialogy, které se hemžily zvoláními jako „Už exla?“ nebo „Ty bláho!“, nepasujícími do úst 60 let starých postav. Vadila i stylizace čelných komunistů do postav intelektuálů libujících si v deklamování krátkých vět výhradně klesající intonací, sem tam s dost nepasujícím sprostým slovem, zřejmě aby bylo zdůrazněno jakési velkopanské buranství. Nepomohlo ani občasné bezradné pitvoření postav na scéně, chovajících se jako v nějaké reklamě, například když Gottwald trefoval jablkem koš.

Byl jsem nicméně zvědav, jak se seriál popere s tím stručným faktem, že Stalin odhalil spiknutí proti sobě a nechal zabít nejbližší spolupracovníky, načež nakázal provést podobné čistky v satelitních státech, které hrozily židovskou (tedy přesněji sionistickou, neboť právě vznikl, přispěním Američanů a OSN, stát Izrael) kontrarevolucí. Inu, banálně a školáčkovsky. Světlovlasý (!!) Salzmann se v seriálu dojemně vyzná Gottwaldovi, že není žid, a nemá tedy žádný důvod pokukovat po imperialisticko-sionistickém Západu nebo snad Izraeli, a sám zadá povel k čistkám ve straně. Sovětští poradci si ale všimnou, že je „nějakej divnej“ a navrhnou zbavit se naopak jeho.

Jakýsi prokurátor, možná Urválek, samozřejmě opět světlovlasý uťápnutý albín zahraný snad Janem Budařem (?) pak před kárným senátem Slánskému v zuřivém transu spílá – do „prohnaných filištínů“. Nemusím podotýkat, že snad cokoli jiného by znělo věrohodněji (napadli mne třeba „sionističtí židáčci“), ale to by dokument musel opustit ono banální školáčkovství, které hned v dalším záběru pokračuje patetickým záběrem na nahého člověka pověšeného na háku a mučeného estébáky. Tak dopadne nebohý Slánský-Salzmann, který vůbec není žid, musí být každému jasné.

Varovné byzantské hemžení na oslavě Slánského narozenin nemůže být samozřejmě podbarvené ničím jiným než Šavlovým tancem a dětičkami odříkávajícími báseň o Stalinu, bezelstně krčícími rameny po ne zrovna oslnivém přednesu. Když se zdá, že nakonec možná nebude tak zle, přijde směšný oslí můstek. Gottwaldovi otálejícímu s popravou Slánského se sovětský poradce snaží dodat sílu tím, že mu připomene, jak že to kdysi říkával o „kroucení krkem“.

Stylizace, kdy po popravě zlomený Gottwald v pracovně zlomyslně zapálí Stalinův dopis nařizující čistky a uleví si „Jdi do prdele!“ není příliš pravděpodobná, bohužel však dále plynule pokračuje a graduje až příliš aktuální závěrečnou scénou, kdy Gottwald v pracovně objeví odposlouchávací zařízení, načež zoufalý padne na kolena a utírá slzy do sukně své ženy. Poselství této scény se závěrečným doslovem (tedy že Gottwald má, co si zasloužil, když poslal Slánského na smrt – zlomený Sověty ho přežil o pár měsíců) považuji už opravdu za přitažené za vlasy. Ale lépe než takovou nepravděpodobnou moralitou dokument zakončit asi nešlo.

Není pochyb o tom, že inscenace se snaží vykřesat ze známých fakt maximum, často je oslími můstky nepravděpodobně propojuje, aby vzniklo na první pohled kompaktní a efektní dílo. Herci občas kuňkají, umělecká stylizace postav je předvídatelná a banální. Občasná nepodoba herců s historickými postavami by šla překousnout, nebýt opravdu směšné stylizace, kdy proti světlovlasému Slánskému hřímá podobně blonďatý prokurátor. Vehemence, s jakou byl Slánský připodobněn k neprávem odsouzenému andílkovi, bila do očí.

Seriál mohl být pojat daleko méně šablonovitě a s větší – a především neprvoplánovitou – stylizací. Dovedu si například představit, že by Slánského hrál přeci jenom jemu podobnější herec, a soudili by ho stejní zjevové, třeba i jakési snové odrazy jeho samotného, neboť je pravděpodobné, že tito zuřiví komunisti vypadali povětšinou všichni stejně a odlišovali se jenom názory na chod stranické politiky.

Nakonec jsem však rád, že seriál, respektive tento díl, byl natočen zrovna tak, jak byl. Z námětu vytěžil maximum, aniž se jakkoliv odchýlil od dnešního oficiálního náhledu; je proto naprosto vhodný k promítání na školách. Což nemyslím ve zlém. Jednoduše – seriál říká: toto je oficiální verze. Někdy až příliš zřetelně, takže podněcuje přemýšlivé a přemýšlející lidi k utvoření vlastního názoru; zvýrazňuje jim i momenty, které se mohly odehrát jinak. Samozřejmě, aniž to autoři seriálu zamýšleli. Alespoň toho si tedy na seriálu cením.

Díky tomu nakonec mohu velmi nejasné hodnocení tohoto dílu, 10-40 % (které takto osciluje, protože mi vadila banálnost, ale z hlediska řemeslné stránky naopak nemám příliš co vytknout, ač obraz byl většinou pouze otrokem předkládaných klišé), uzavřít na nejpříznivějších 40 %.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(5 hlasů, průměr: 2,60)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Média se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ