Recenze: Zločin v Polné – 30 %

Leopold Hilsner podle ČT (Karel Heřmánek mladší)Zločin v Polné je úmorná tříhodinová povídaná, na jejímž konci vás čeká trierovský kopanec do hlavy za to, že jste film vůbec sledovali. Konečné titulky celkem mile shrnou celou anabázi tak, že vůbec není jasné, kdo Anežku Hrůzovou zavraždil, a pravděpodobně se to (po tu dobu, co bude Česká republika lpět na masarykovské tradici, ale jako bych nic neřekl) nikdy nedozvíme, aby se rozplynuly v pravdoláskařsky sarkastickém, leč všeobecně efektním hořekování, že ti největší tupci se dožili nejvíce let a největší nepřítel Hilsnera a Masaryka se stal primátorem Prahy. Závěrečné titulky jako by chtěly definitivně stvrdit, že „život není vždycky Havel, ale bojovat za čest a pravdu a proti korupci a… a… má cenu! Má to cenu!“

O což se ostatně snažil film celé tři hodiny, využívaje za tímto účelem všech osvědčených metod propagandy. Máme tu manžele Auředníčkovy, v nichž ale celou dobu vidíte bratra a sestru, neboť se starají o společného (?) otce (Jan Kačer), a ani vám to v kontextu filmu nepřijde nijak zvlášť perversní. Zdeno Auředníček je advokát ex offo, Anna Auředníčková je jeho židovská manželka, jako bychom to snad nepoznali z toho, že je chytrá jak rádio.

Ostrými lokty a jazykem se vymrštila do čela kulturního spolku v Polné, kde šíří pokrokové židovské názory, že za vše mohou antisemité. Tato otravná osoba s nevyvinutou bradou, které nic není dobré, vede tklivé a moralizující řeči (které mi okamžitě připomněly stejně vemlouvavý ženský hlas z legendárního čs. propagandistického díla 50. let Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení), hladí děti po hlavince, hraje na klavír a ztělesňuje pokrokové, leč permanentně antisemity ohrožené teplo domova.

Tklivý zpěv evidentně židovského harmonikáře „Nekupujte u Žida cukr, kávu, mouku“, dokreslující atmosféru „antisemitské frašky“, byl pozměněn na „Nakupujte u Žida“, aby z toho nebyl antisemitismus. Ale kdo si toho všimne?

Předseda okresního soudu je nový Trautenberk, kam se hrabe Ilja Prachař! Odulý stařešina s licousy a frňákem opilce zastupuje lid, který větří krev – židovskou nad plánovanými pogromy, a křesťanskou, která byla košerní vraždou spáchanou Židem prolita, a o nic víc mu nejde, než jen o tu krev, a tím odsuzuje Hilsnera a vůbec rozpoutává zpátečnické peklo protižidovských nálad.

To u Auředníčků jsou pěkně moderní, čtou židovský tisk a bojují za čest, pravdu, a především za Hilsnerovu nevinu, neboť je to přece jenom Žid. Staré a nové jako od Eisensteina…

V duchu předválečné sovětské propagandy jsou vykresleny charaktery všech postav – na jednu stranu je velmi osvěžující, že se zde nevyskytuje žádná nejednoznačná postava trojitého agenta s problémovým dětstvím a nevyřešenou sexuální orientací, jako je tomu u moderních hollywoodských slátanin, ale na druhou stranu je to trochu legrační.

Prostí vesničané odpovídají zásadně úsečně pár holými slovy a pro výbuch protižidovské zloby nejdou daleko, hlavní svědek, pan Pešák, je starý pomatený vágus, davu poplatný novinář (Josef „Retarda“ Carda) si kopne do Židů kdykoli, oponentní advokát Baxa je vylíčen jako populista a teatrální vlastenec…

(Příjmení ve filmu jsou historicky reálná, což zakládá teoretickou možnost budoucích občansko-právních sporů. První, čeho jsem si po příjezdu do Polné všiml, byl zvonek na jméno Pešák na domku u náměstí – nicméně na projekci se žádný člověk z rodu Pešáků zřejmě nevyskytoval, a ani nikdo, kdo Pešákovy zná; reakci v sále vzbudilo u polenské omladiny jen příjmení jiného polenského občana Čumpla.)

Ještě že je tu to spiklenecké židovské centrum, které těm tupým vesničanům, zdráhajícím se vykročit zvesela do genocid a humanitárních katastrof 20. století, neodbytně opakuje, že o nějakou krev vůbec nejde, a že hlavní je nepřiživovat štvaní proti Židům, neboť je to nemoderní.

Apelování na „vyšší princip“ (ve filmu zazní v podobě standardní floskule „z hlediska vyššího principu mravního, …“) připomene film Jiřího Krejčíka a otázku, zda se podobným „vyšším principem“, kterým by bylo možno omluvit podřezání hrdla křesťanské panny, neřídil – pakliže byl pachatelem – i Leopold Hilsner.

Na naléhání iniciativního liberála, který mimochodem závidí Auředníčkovi jeho krásnou (sic!) židovskou ženu (to jsem opravdu nepochopil, dotyčný totiž vypadá jako čistokrevný Árijec a pěje ódu na ošklivou angažovanou neurotičku), se do boje za Hilsnerovu nevinu zapojí předrepublikový T. G. Masaryk, hraný podivně šišlajícím Karlem Rodenem.

Události pak vezmou rychlý spád, lépe řečeno ještě pomalejší, neboť k vraždě Anežky Hrůzové přibude vražda jiné dívky, která je následně spojena do jednoho balíku, aby to Hilsnerovi u soudu pomohlo. Leč hlas protižidovsky naladěných soudů je neoblomný, a tak Hilsner přese všechny peripetie a další a další a další a další opakování nevěrohodnosti důkazů putuje za mříže, načež je osvobodozen až (na Masarykovu amnestii po vyhlášení republiky?) za dlouhých 18 let, načež po deseti letech svobody umírá jako zle nemocný člověk.

Pravda a láska přesto částečně zvítězila, neboť Auředníček mezitím někde potká svého bývalého advokátního kolegu, který se mu srdceryvně omluví za nevinnou narážku na jeho židovskou ženu, kterou pronesl před dvěma roky, na niž by každý chlap dávno zapomněl. Aby všichni pochopili, že o Židech se zkrátka nemluví, advokátovo slovní „morální selhání“ je pro jistotu připomenuto v opakovaných černobílých záběrech.

Výskyt Židů ve filmu je vůbec zajímavý. Ač o nich všichni mluví, až na vyvrhele Hilsnera a přemoudřelou liberálku Auředníčkovou se tu totiž, tušíte správně, žádní nevyskytují! V jediném záběru se nemihne potulný Žid, vousatý děd v kaftanu, bohatý židovský lihovarník, ani jeho Sára, majitelka vykřičeného domu. Antisemitismus bez Židů? Z čeho tedy vznikla ta polenská protižidovská štvanice, když v Polné žádní Židé – podle filmu – nejsou? (Nesrovnávejme to prosím s aktuální vlnou protimuslimského odporu, kdy v ČR prý také nejsou skoro žádní muslimové – to je záležitost médií a Facebooku, a ty před 115 lety neměly takovou moc, tím méně v zapadlé obci na Vysočině.)

Pár desítek minut před koncem už se film solidně zacykluje, motá se na jednom místě a v nastalé marnosti a nudě už zřejmě ze ztráty koncentrace popírá sám sebe (Hilsner svému obhájci sám přizná, že je nadmíru potentní a to samé potvrdí lékařský posudek; v závěru filmu pak posudek i Hilsnerův advokát tvrdí pravý opak) a v některých momentech se stává nepřehledným, ač samozřejmě od počátku jsou obě strany sporu i jejich motivy křišťálově jasné.

Tato zacyklenost je evidentně způsobena extrémní stopáží a školácky pečlivou snahou shrnout do filmu posloupně celý výpis hilsneriády.

Kamera Davida Ployhara je úchvatná, Auředníček tak občas připomíná Vávrova Husa v Betlémské kapli, a jindy zase citlivého (někdy až příliš – viz takřka líbací scény s Hilsnerem ve věznici, které u mládeže v sále vzbudily salvy smíchu) pochybujícího intelektuála, který jako by Českému století z Kosatíka vypadl. Záběry krajiny jsou dokonalé, nechybí dramatická hudba. Co musím podtrhnout, je kvalitní zvuk, všem hercům je rozumět pětkrát lépe než v Renčově díle, na čemž má zásluhu i to, že *všichni* (!) zde mají naprosto věrohodné a naprosto civilně pronášené repliky. Je nesporné, že za tím stojí zkušená práce v podání televizními i divadelními inscenacemi ostřílených Viktora Polesného (režie) a Václava Šaška (scénář).

Po technické stránce jde o vynikající, profesionální práci, o které si Filip Renč může nechat zdát. I z hlediska propagandy jde o velice kvalitní dílo, jak již bylo řečeno výše. Nikdy nezabředává do agitačního bahna příliš, ač pilíře podprahové manipulace jsou znalému člověku zcela patrné a při sledování jsou mu zdrojem úsměvu. Čímž jde o propagandu velmi efektivní, neboť u ročníků 8.-9. tř. ZŠ, kterým asi bude film v rámci výuky určen, neodhalitelnou.

Mladí školáci si z filmu odnesou pachuť úmornosti a obrázek nespravedlivě odsouzeného Hilsnera, který je zde právě a jenom kvůli tomu vylíčen jako celkem frikulínský outsider. A budou vědět, že by na ty Židy měli být radši všichni hodní, jinak republiku ovládnou tupí vidláci.

My ostatní můžeme dát filmu 30 %, neboť věru nejde o nic jiného, než o zbytečnou kopii Trilogie o Maximovi či jiných sovětských filmových politických eposů 30. let, která je víceméně zbytečná i sama o sobě. Je ale třeba vyzdvihnout vysokou kvalitu obrazu, zvuku, kostýmů a dialogů, která je v této povinné polistopadové školní látce, velmi obstojně zfilmované pod taktovkou České televize, přítomna.

Viděno 22. 1. 2016 v kině Polná

30 %

Poznámka k hodnocení:
kdyby byl film natočen v opačném gardu, tj. nevysmíval se se stejnou vervou antisemitům, nýbrž Židům, obdržel by ode mne zcela shodných 30 %. Nehodnotím totiž v tomto případě obsah filmu, ale význam filmu pro mne jako diváka. Nemohu dát 50 [a více] % něčemu, co se tak vleče, ač bezmála všechny složky filmu jsou nadprůměrné a máloco mne baví tolik jako propagandistické stereotypy. Prostý procentuální verdikt je tedy v případě Zločinu v Polné velmi subjektivní a nevděčný, ne-li nepoužitelný. Chcete-li být za slušňáka hodnotícího řemeslnou stránku a to, že film, přese všechny předpoklady, nikdy nesklouzne do tendenční parodie, připočtěte si prosím dle libosti dalších 30 %.

Za hlavní smysl filmu považuji to, že dnešní pasivní mládeži ukazuje, jak to chodilo dříve. Můžeme tedy hovořit o házení perel sviním, leč mimořádně dobře natočeném. Dnes, pokud se rozšíří informace o Židem (rozuměj: muslimem) zavražděné dívce, chvíli z toho bude poprask na Facebooku, načež Facebook a Google začnou všechny zmínky o vraždě mazat, až celá záležitost nakonec začne být lidem jedno, médii agresivně popřena a zametena pod koberec. Před sto patnácti lety ovšem ještě fungovala nevirtuální, občanská společnost, v níž mnoho věcí lidem jedno nebylo. A o tom byl celý film.

Hilsner alert: předcházející řádky vyzrazují povahu a děj filmu.

Foto: ČTFoto: Česká televize

Aktualizováno.
Dobrý souhrn Martina Svobody na Aktuálně.cz

Aktualizováno.
Recenzi jsem doplnil o zásadní postřehy, které jsem si uvědomil až s odstupem času.

Aktualizováno.

Prostě Židnes…Prostě Židnes…

Aktualizováno.
Podrobná konfrontace historických faktů s filmem. Mnohé zásadní věci týkající se procesu byly pozměněny, aby Hilsner vypadal lépe a jeho žalobci hůře. Článek „Film Zločin v Polné – labyrint lží?“ čtěte na webu Makrofag.

Aktualizováno.
Před 16 lety se hilsneriáda vešla do 2×54 minut, dnes už do 2×86 minut. Dokumentární film Případ Leopolda Hilsnera z roku 1999 je dobře zrecenzován na ČSFD.cz.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(8 hlasů, průměr: 3,13)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

18 komentářů u Recenze: Zločin v Polné – 30 %

  1. hnidopich napsal:

    Peterka hral Krakonose

  2. Ondřej Sidor napsal:

    Opraveno, děkuji.

  3. Gojim Mordowitz napsal:

    taak mile deti, a v pristim dile si povime o tom, kterak zli cesti nackove ritualne zavrazdili nevinne zidovske devce Anezku Hruzovou; kterak ani chrabri havloidiste v cele s bratrem Masarykem tomu mordu zabraniti nemohli; a ze pokud nezemreli, ziji stastne v pravde a lasce dodnes.. Gute Nacht !! ))

  4. Shaalom Tydlitach napsal:

    ta rolicka Hilsnera jim sedla, pane Sidor ! jako by mu z voka vypad ! )))
    snad jen kvuli nim tu slataninu pretrpim!

  5. Tyrolačka napsal:

    Takových zprasených kriminálních případů je, Jiří Kajínek, Otakar Tomek a nikdo se jich nezastane, zvlášť ne veřejnoprávní Česká televize. Hlavně že protekční hlupák Viktor Polesný točí každý rok v České televizi za naše peníze, nyní tedy sto let starou, nikdy neobjasněnou aféru Zločin v Polné.

    „Rozšíření pověsti o Hilsnerově možné vině pravděpodobně pramenilo z předpojatého vnímání jeho osoby jako člověka žijícího na okraji společnosti, který nemá zájem na tom, si pravidelně vydělávat peníze na živobytí, a nechává se živit matkou, což samo o sobě muselo v tehdejší patriarchální společnosti působit přinejmenším podezřele, neboť mladý muž, který se toulal po kraji místo toho, aby střádal peníze pro případ, že by se chtěl oženit a založit rodinu, byl jako potenciální manžel či zeť zcela neperspektivní. Zřejmě také z toho důvodu se s ním rozešla i Anna Benešová, s níž měl Hilsner více než rok poměr a kvůli níž se dokonce chtěl nechat pokřtít jen proto, aby si jej vzala. Hilsnerovu ochotu konvertovat kvůli sňatku ke křesťanství lze vykládat různými způsoby: je možné, že jeho náboženské uvědomění nebylo příliš silně spjato se židovstvím, nebo jej život v českém městě s českými kamarády, s nimiž mluvil česky, ovlivnil natolik, že byl po vzoru českožidovského hnutí odvědomě ochoten přizpůsobit svou náboženskou praxi svému okolí. S největší pravděpodobností však byl k rozhodnutí nechat se pokřtít veden hloubkou a vážností svých citů vůči Anně Benešové, jež chtěl tímto způsobem demonstrovat a dotvrdit.“

    Viz strany 27, 28
    Bc. Kristýna Kuboňová, Náboženské aspekty Hilsnerovy aféry, Magisterská diplomová práce
    https://is.muni.cz/th/108869/ff_m/

  6. kleberstein schlomo napsal:

    Zadny Hilsner preci nebyl byl jen jakysi Hilotas a antisemi jej prekrtili na Hilsner to preci kazdy zdelany clovek vy

  7. Jan Bačák napsal:

    Rád se na film Zločin v Polné podívám už jen i z toho důvodu jak se tvůrci poprali s dobovými reáliemi. Ono starých kriminálních případů jsou mraky, některé jsou však téměř polozapomenuté a přesto zajímavé například rovněž brutální vražda mladé dívky v Koblově u Ostravy (dnes součást Ostravy) v první polovině 60. let. Dívka pracovala v centru Ostravy jako prodavačka v cukrárně a vracela se večer domů k rodičům do Opavy, vraha zatkla ostravská kriminálka poměrně rychle. Ovšem pro diváky je možná atraktivnější případ odehrávající se v idealizovaném období secese než v ponuré atmosféře 60. let…

  8. Anonymní napsal:

    Opět židovská pohádka.Stejně jako holokaust.

  9. Roubíček napsal:

    Pane Kohn,to musejí vidět.

  10. Anonymní napsal:

    Je již směšné,jak stále posloucháme,jak židé trpěli,ostatní snad né?
    Kde jsou oni a kde My?

  11. Anonymní napsal:

    Pan Sidor ve své recenzi, kdy film totálně znectil, kromě mnoha nepřesností napsal jednu absolutní blbost, že Hilsnera amnestoval Masaryk po vyhlášení republiky. Hilsner byl sice omilostněn v roce 1918, ale ještě císařem Karlem I. Pan Sidor by měl předem, než něco pustí na veřejnost, se přesvědčit, o čem píše, jinak vypadá jeho recenze jako totální slátanina.

  12. Honza napsal:

    Ondřeji, do teď jsem si myslel, že největším katem české filmografie je Mirka Spáčilová. Ale recenze, kde si vytáhnete jen to, co se vám hodí a to s grácií sobě vlastní začal cupovat na kousky – abyste o několik odstavců níže napsal, že to na hodnocení nemělo vliv? Proč mám půl recenze pocit, že nehodnotíte film, ale minulost a snažíte se na ni napasovat svou představu o jejím „správném“ vnímání? Proč mám pocit, že jste buď viděl do pracovního scénáře, nebo prostě jen obyčejně melete nesmysly? Proč jezdit do Polné na předpremiéru, když je to film o tom, jak to sionisté zas jednou nandali pravověrnému češství? Proč je v recenzi na film recenzí jen ubohých jeden a půl odstavce? Už vím! Protože pak můžu zvolat do světa, jaká je to ubohost a jak mi to, jako divákovi, nic nedalo. A pár „vlastenců“ mi vždycky zatleská, ať už pustím do světa sebevětší blbost – důležité je tam napsat, že židáci jsou ti zlí.

    „Kritizovat – to znamená usvědčit autora, že bych to dělal lépe, kdybych to uměl“ Karel Čapek.
    Ondro, jděte si kreslit, lovit sionisty nebo studovat zákony eugeniky nebo ještě lépe historie (protože pak nebudete mylně tvrdit, že byl Hilsner amnestován Masarykem) – ale na filmové recenze se s prominutím vyserte. Protože tohle se při vší úctě fakt číst nedá…

  13. Shaalom Tydlitach napsal:

    honzo, dedku, zidaci jsou dycinky ti hodni ! o tom se sam paradne presvedcis, az se nam dostanes do pazhnatu !!!
    ale jak pan Sidor umi cupovat s gracii, ze ? az se nejeden bafometan vosiva ! ja jako vortodoxni se kolikrat i vopupinkuju

  14. Anonymní napsal:

    nádhera! tuhle recenzi by určitě otiskla i vlajka nebo volkischer beobachter

  15. Anonymní napsal:

    Tedy to je ale snůška blábolů ….

  16. Antonín napsal:

    Pokaždé si říkám, že se nemůžu nechat rozhodit tupci a „chytrými“ namyšlenými frajírky. Opět se nepodařilo. Ta recenze je tak cíleně vedená a povaha pisatele tak jedovatá, že se vlastně nedivím tomu jak snadné je kýmkoliv rozsévat nenávist. Souhlasím s Honzou, beze zbytku. A jen dodám, čistě formálně – bylo to natočeno velmi dobře, bylo to natočeno pro diváka zkušenými tvůrci, ne pro „bystrý“ úsudek nějakého kritika. Napadá mně – nepodobá se autor tak trochu postavě budoucího primátora? Možná o něm ještě uslyšíme neboť určité povahy to v této zemi daleko dotáhnou. Bohužel.

  17. Spravedlivy Slunickar napsal:

    RE: ANTONIN : “ bylo to natočeno pro diváka zkušenými tvůrci, ne pro „bystrý“ úsudek nějakého kritika.“ Tonik je bystrejsi nez vetsina jeho soukmenovcu. spravne nepredpokladabystry usudek u divaka. zjevne mluvi za svou obec a zna sve papenheimske..
    Ano, bohuzel, nektere povahy to v teto zemi (i v jinych, vyvolenymi zaplevelenych zemich) daleko dotahnou. zpravidla povahy diametralne odlisne od povahy pane Sidora.
    Jak se zpiva : „Jednou budem blit! jo,ja vim“ ..lalala. uz se stalo? ne „Bude lip“ !!! nekdo je blbej bo hluchej? bo kolenatej ?

  18. Atram napsal:

    Dobře natočený film,i když se vrací v době dávno minulé.Tak proti americkým slátaninám,klobouk dolů.Herci odvedli skvělou práci,vžít se do rolí a upoutat divákovu pozornost to se povede málo kdy,aby člověk nevzal ovladač a nepřepnul na jiný kanál.

VLOŽIT KOMENTÁŘ