Strašlivě bezvýznamný a zpolitizovaný „číhošťský zázrak“

Vypadá jako Palach, svatořečit!Podíváte se na noční oblohu, a v ten okamžik se na ní mihne padající hvězda. Projíždíte městem a uvidíte světlemodrou felicii. Pomyslíte si: „Ejhle, pan Truhlář!“, ale hned si všimnete, že registrační značka vozu nesouhlasí a za volantem také sedí někdo jiný. Ujedete pár metrů a ejhle, pan Truhlář, tentokrát doopravdy, pořád v té své věčné škodovce, nádražák jeden. Ocitnete se na naprosto nepravděpodobném místě, daleko od vašeho obvyklého působiště, a právě tam spatříte vůz či osobu, kterou jste neviděli patnáct let. Ve snu provedete logickou dedukci ze dvou souvislostí, načež zjistíte, že je logická i ve skutečnosti, a že vás navíc ve skutečnosti nikdy nenapadla. Klasické předtuchy, zvěsti, znamení a paranormální jevy snad ani nepočítat. Každý jistě zažil mnoho podobných a nezřídka daleko zvláštnějších situací, při nichž je těžké nepomyslet neskromně na slovo „zázrak“.

Zázrak nezná rozměry. Váš pohled náhodou spočine na obyčejném zapalovači, po léta odloženém vedle vašeho pracovního stolu. Nikdy vás nepřitahoval; teď na něj, v naprostém klidu, upřeně civíte vteřinu, dvě, tři… a vtom se náplň zkapalněného plynu bezhlučně přečerpá z jedné poloviny průhledného zapalovače do druhé. Tak nicotný, bezvýznamný okamžik nikdy nerezonoval silněji. Být to v nějakém americkém filmu, bylo by to neklamné znamení telepatie, blížících se dinosaurů nebo konce světa. Takhle vás jen napadne, že jste právě prožili stěží pravděpodobnou chvíli, podmíněnou souhrou dvou pramálo pravděpodobných náhod; takřka – zázrak.

Naštěstí ho nikdo kromě vás nemůže potvrdit, leda byste mu koupili patentní zouvák, a tak si nemusíte lámat hlavu se svatořečením či blahořečením svým, zapalovače za 5 Kč, nebo místa ve vaší pracovně, kde k zázraku došlo.

Ne tak naši církevní úderníci, kteří hodlají svatořečit faráře Toufara z Číhošti. Ten měl být svědkem „zázraku“ podobného těm, jakých jsem právě snesl stoh dle vlastních zkušeností. Jak se ovšem na faráře sluší, ti nejsou jenom pasivními svědky zázraků, ale jejich aktivními činiteli.

Způsobují je, obyčejně, svou přítomností. Ale aby to neznělo tak sebestředně – neboť ego je to, co vyznavači „moderních“ ekumenických judeokřesťanských směrů s důrazem na „judeo“ zašlapávají do země hlouběji než Satana, což mají mimochodem společného s těmi nejtupějšími ateisty (čímž se kruh uzavírá) –, leckdy prý stačí jen přítomnost slova Božího, nebo nějaké jiné magie, která je zrovna po ruce, a kterou církev kdysi tak ráda popírala, aby dnes ústy papeže Františka popírala, že ji popírá.

Tak či onak, v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie se při mši svaté o 3. adventní neděli 11. prosince 1949, nad svatostánkem na hlavním oltáři, pohnul kříž. A farář Josef Toufar byl při tom. Navíc o tom sám napsal, takže je to tutovka. Jeho zápisky a mluvené zkazky o „zázraku“ poté patřičně rozmazal tehdejší režim, nafouknuv je do očekávatelné velikosti.

Neboť tou dobou směl lomcovat kříži pouze pokrokový lid, veden Stranou, nahrazujíc tyto rudým praporem. Všem ostatním byla manipulace s křesťanským symbolem zapovězena – natož faráři, jehož flagrantní vynucování potvrzení „zázraku“ navíc hrozilo narušit pevnost mladého komunistického zřízení.

Vyšetřovací komise poplatná KSČ samozřejmě dospěla k závěru, že farář „zázrak“ na své ovečky narafičil, neboť ovečky chtěly žít v míru, třebaže se soudruhem Bohem, a štvavý farář pracoval naopak v žoldu pražské nunciatury a nepřekvapivě i Říma a fašistů z vólstrýtu, pročež pohyb kříže ovládal prostým provázkem. To vše proto, aby zasel pochybnost v pracujícím lidu a přiblížil ho západu; to dá přeci (tehdejší [a snad už opět i dnešní]) rozum. V tomto duchu byl ostatně natočen i krátký „dokumentární“ film s biblickým názvem Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, dýchající hřejivou budovatelskou atmosférou 50. let, kvůli čemuž si po 65 letech vysloužil na Youtube dost nudné komentáře. (Pokud svazáci film smažou, pošlu vám ho emailem.)

V „číhošťském zázraku“ je ostatně vše velmi předvídatelné – a to už od prvopočátku, kdy se do krucifixu opřel vítr, farářova literární imaginace či jeho politické postoje, až do dnešní doby, kdy se tento „zázrak“ určitá zpolitizovaná skupinka holedbající se vírou (ale že jsou ta 50. léta skvělá?) pokouší přetavit nikoli ve zlato ani stříbro (od toho jsou restituce), nýbrž ve druhé svatořečení pro Českou republiku. Motivy všech aktérů „zázračné“ kauzy, dávno zesnulých, i jejích dědiců, Bohu-žel žijících, jsou jasnější svatozáře.

Anežka Česká byla kanonizována 12. listopadu 1989, to jest ještě v socialismu (byť v předvečer příchodu ráčkujícího Antikrista); mnohé mladé české naděje nepoznamenané šedí husákovské průměrnosti tak dnes Áňu považují za manželku Klementa Gottwalda. Víc přehrad už nepostavíme, ale nový svatý by skóre dvou režimů aspoň trochu vyrovnal. A osvěžil lidu paměť, protože už mu to po pětašedesáti letech zase přestalo politicky myslet…

Druhý český svatý také jako kdyby měl říci: „Západe, podívej! Tady jsme my, Češi! Jsme jako ty, a jsme s tebou!“ Držíme prst na tepu doby, vyrábíme svaté jako na běžícím pásu, vykládáme jimi svou falešnou fasádu. Inu, modly se v době krize vracejí do módy; hlavně ty prosazené pochybnými spolky teplých bratří a dalších malých „knězů“, ovládajících umění kurátorské manipulace. Z Toufara se tak stal klasický mučedník dvou totalitních režimů. Že u nás v určitých obdobích existovali lidé s podobně těžkým osudem, to už – rovněž klasicky – nikoho zajímat nemusí. Stačí, že současnému režimu vyhovuje Toufarův kádrový profil správňáka s kolárkem, který mezi poživačnými pozéry zrovna letí. Kolem něj už námezdní novináři nastaví kaši „silného příběhu“ bojovníka za demokracii, který se předhodí primitivnímu západu.

Jako horlivému katolíkovi by mi bylo stydno, že celá směšná a bezvýznamná „kauza“ kolem „číhošťského zázraku“, který lze i po letech vysvětlit prostou fyzikou i ještě prostější politikou, nebyla potracena hned v zárodku. Neměl bych za zlé faráři, že se svou kostelní historku pokusil zlidovět (dnešní svazáci by hovořili o „forced meme“ nebo „hype“), avšak o komunistech 50. let, kteří „zázrak“ přefoukli tak otravně, že s Číhoští do roku 1989 nikdo nechtěl mít nic společného, bych se pravděpodobně vyjadřoval zásadně jako o pustých sviních, které si zaslouží hořet v pekle.

(Nejen) jako vlažnému českému bratru-husitovi je mi však celý číhošťský zblblák ukradený i se všemi komunisty, kteří na něm během uplynulých 65 let stihli parazitovat; pokud bych však přesto musel někoho nechat shořet v pekle, přísahám Bohu, že za některými katolickými ochlasty, buznami, břichatými preláty, kardinálními havlisty v rouše beránčím i filosofickém bych neuronil ani popel.
Pokud jste „zázračně“ uhodli (5/5), nechte se svatořečit.

Co se týče (proti)náboženské hysterie, takového entusiasmu jako v SSSR 30. let dosáhli naši svazáci až po Velkém listopadu…

Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. (Kromě Bendy, ten to má od narození.)



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

4 komentáře u Strašlivě bezvýznamný a zpolitizovaný „číhošťský zázrak“

  1. Zdeněk Havel napsal:

    Nevím, jestli vám to uniklo nebo jde o záměr, ale páter Toufar vždy tvrdil, nejen vyštřovatelům, že incident neviděl a Vaše interpretace jeho počínání mi, i s přihlédnutím k faktu, že se označujete za vlažného českého bratra-husitu, přijde značně tendenční :)

  2. ctenar kukacka napsal:

    Po teto dlouhe dobe vsak musim konstatovat ze nebyt stupidnosti vedeni komunistu ,kteri pohrbili myslenku jak lidem pomoci asi by myslenka rovnosti zvitezila . V mnoha vecech vsak meli pravdu realita dneska jim dava za pravdu . Znicena Jugoslavie Afrika Jizni Amerika to je vysledek .

  3. Montisan napsal:

    Tak jasně, Havel, že ho nemoh vidět! Když tahal za ty provázky tak musel čumět před sebe na obečky, jestli se dívaj a sám dělat jako že o ničem neví, to dá rozum!

  4. takybuk napsal:

    To ja si ho dam na provazek a taham za zady nitkou na ryby ,tedy slabouckym vlascem a on mi hupe nahoru a dolu ,jako z partesu . Damy jsou nadseny a rikaji ze to je jako v tom kostele co se hejbal ten kriz . Prej ho tahal biskup a instaloval to bukstein katolik s fousama . A ten zidacek prihrbly co s nim klepe na dvere Strauss to nic ?? To je taky zazrak 40 cm .A skoro to ted resil s Merkele co nosi kvadro jako strejda Hitler jen ji chybi ta paska s hakenkrajcem

VLOŽIT KOMENTÁŘ