Zbraň, jenž nosím při těle. Texty Ortelu naplňují znaky trestného činu proti češtině

GramatikaNedávno jsem navštívil koncert známé tuzemské rockové skupiny Ortel. Pod vlivem dobrého hudebního zážitku jsem si následně z internetového úložiště pro svoji vlastní potřebu opatřil album Defenestrace. Přiznám se (havlofilní knihomolové s deseti dioptriemi by dodali své obligátní nadbytečné «bez mučení»), že jsem si chtěl převážně pouze ověřit kvalitu textů z jazykového hlediska.

K tomuto činu mne vedla má školní historie. V souvislosti s tímto článkem mohu zmínit, že byla lemována jedničkami z diktátů. Slohová cvičení byla doménou několika málo obzvláště chytrých dívek a – tou mojí. (Nicméně k pocitu takové literární nadřazenosti, jaký sžíral Lukáše Vychopeně, když prohlásil: «Jenom proto, že jste kdysi v šesté třídě měli jedničku ze slohu, tak si myslíte, že umíte a máte psát.» jsem se nikdy nedopracoval.) Považoval jsem vždy za poněkud nespravedlivé, že většina třídy bude, co se týče pravopisu, vždy věrna svým trojkám, ale hojně čtyřkám a pětkám, a pouze menšina vyvolených má nárok na svou obvyklou jedničku či nedejbože dvojku. Sám nevím, kde jsem ke svým literárním schopnostem přišel. Otec, jsa Slovák, píše česky jako Maďar, pouze maminka, prostá žena z lidu, se občas ukázala jako lítá korektorka slova slyšeného i viděného. Snad je to tím, že jsem od mládí četl noviny (věřili byste, že Mladá fronta DNES se kdysi dala číst?). Josef Chuchma, Karel Steigerwald (než se pomátl z Paroubka), Adam B. Bartoš. Sloh těchto mistrů pera mi byl – a v mnohých případech dosud je – naprosto blízký.

Osmileté gymnázium, to byl také Orlík. Třináct let po zániku skinheadské skupiny nějaký spolužák mezi nás ostatní rozšířil album s jadrnými písněmi. Od nějakých čtrnácti let jsme tak mohli – mne nevyjímaje – obdivovat břitkost a lehkost těchto popěvků. Nestává se často, že zlidoví hudební album, deskám Oi! a Demise se to však podařilo. «Fašos tu nechceme» zpíval Daniel Landa a do toho ryla naše kružítka do lavic «FASCHOS», «Oi!» a především hákové kříže. Dalším mým gymnaziálním klasikem byl Karel Kryl. Dokonalost, naprostý soulad textu a přednesu. A sólový Landa, přirozeně. Nic jiného se před dvanácti lety ani poslouchat nedalo… Ach ano, sladká školní léta s mým neznatelným úšklebkem nad okoralými televizními dokumenty o druhé světové válce a přednáškami starých muklů…

Být ctitelem dobré češtiny a zároveň řízné hudby, to je každopádně velmi ostrá kombinace, kvůli níž by jakákoli pro-národní rocková skupina rozhodně měla mít se přede mnou na pozoru.

V počítači mi tedy přistálo nejnovější album Defenestrace od plzeňských borců. Skromných osm (jak taky jinak) songů.

Gramaticko-stylistický rozbor písní:

1. Můj dům, můj hrad. Melancholicky vznešený začátek jako od Vangelise předznamenává celé album, které se i dále bude snažit napodobit new-age chorály. Klavírní motiv připomíná ruské Korobeniki, to je docela fajn… «Můj dům můj hrad, moji přátelé, slouží dnes i vám,» nabízí zpěvák ze svého jako nějaký mocný pán. Posluchač mu vstřícně podává ruku, aby vzápětí zhrozen ucukl při verši: «Mou zbraň, jenž nosím při těle.» Uši rvoucí špatné vztažné zájmeno zpěvák ještě pro jistotu obklopí dramatickou pauzou. Kruciadolf, pokud chce Vlad Drákula svou zbraň pozvedat k nebi, měl by ji nosit při těle výhradně za pomoci zájmena již! «Mou zbraň, již nosím při těle.» (Kdyby to někomu pořád nebylo jasné: češtinářský koutek.) Po této fatální újmě na českém jazyku přecházím, v očekávání dalších chyb, do ultra-hnidopišského posluchačského režimu, odhodlán obrazně podtrhat červeným fixem každou čárku. Dále slyším: hrad, kalich. Zvučná slova jako z 15. století. Hned vzápětí kolidují s verbálními chcíplotinami století 21.: slova profitovat a (Ortelovy oblíbené) volby slyším smrdět. Zpěvák nakonec láme hůl nad «státem, co dávno zapomněl, kdo dal do urny hlas». Jak by znělo: «Bůh, co dávno zapomněl, kdo se šťoural v nose»? No, stejně hloupě…

2. Meč. Basovka na začátku trochu připomíná začátek Bílého jezdce od Orlíků. «Promlouvám k lidem s otázkou, proč vrána k vráně sedá,» začíná zpěvák trubadúrsky. «Dějiny přeci plný sou, jak si národ svý vzít nedá.» Textař asi došel k závěru, že i s nechybějícím vztažným zájmenem «toho» by ta věta zněla úplně stejně kostrbatě, tak ho před čárkou s klidem vypustil. «Evropu bránil každej král před nájezdama vládců.» Hmm, králové a vládci, to je odvážně rovnocenná kombinace! Otrhaní tatarští nájezdníci musejí v hrobech vrnět blahem, jsouce nazýváni vládci. Úplně stejně by to mohlo být «každej vládce před nájezdama králů». Ale pak by se tam nemohlo rýmovat tragické «vládců–zrádců»… A zase už ty zpropadené volby. Dejte už s nimi pokoj, copak jich za 25 let nebylo dost? «Opevnit města je můj plán,» prokazuje zpěvák plánovačské odhodlání generalissima či jiného vůdce nového světového řádu, aby se vzápětí nepochopitelně prolétsky vyznal: «spolu s vámi půjdu do boje». Šel by Stalin osobně bojovat do války?! «Lide, povstaň!» Povstaň, jinak s tebou nebudu moci jít do boje. «Ať celej státní aparát připraví si sílu měřit.» Ejhle, výzva vlastizrádné vládě, aby si sama změřila svoji sílu, kterou třímá proti lidu, a případně napravila shledané nedostatky. Ještě že víme, že tam mělo být «připraví se síly měřit» nebo ještě lépe «připraví se síly změřit». Českej lev je na závěr jednou zahuhňán jako českej lem (Stanislaw Lem?) nebo led.

3. Plzeň. Mimochodem rodné město Věry Tydlitátové, expertky na judaismus a všechno. Tak jen do ní! (Do Plzně, samozřejmě.) Slyším zřetelně: «Dusno bejvá noční Plzní». To je hebrejsky, že? No, někdo asi rozhodl, že v Plzni nemůže být dusno. To se pak nedá nic dělat. Dusno převtělené do noční Plzně se každopádně příliš neslučuje s následujícím «mrtvým klidem» (pomiňme, že je to kreativní míšenec mrtva a mrtvolného klidu). «Mrtvej klid, samý bezpráví». Bezpráví! Textařovi asi radila Amnesty International. Jinak by tam klidně mohlo být třeba soužení. Nebo nějaké jiné nekonkrétní antislovo s nulovým významem, absolutně rušící předcházející rádoby sugestivní popis atmosféry. «Na nádraží bezďáci (…) – a ty tady máš žít?!» zní asi tak netrapně jako «Sousedovic Maruška propadla drogám – a ty tady máš žít?!». «Kolik daní(…)» Ach Bože, zase ta smrdutá slova ze shnilé současnosti. Vykašli se na daně, Tomáši! Prostě o nich nezpívej, když už je platíš. «Nenechat všem napospas náš stát.» Ten stát, co «dávno zapomněl, kdo dal do urny hlas»? Pozor na schizofrenii!

4. Cizinec. To je pěkná písnička. Začíná countryovským drnkáním skoro jako Strom kýve pahýly nebo jiná romantická sklepákovina. Ovšem pak přijde na první pohled (i ten druhý a třetí) nelogická věta: «Na zastávce postávám a sleduju ten děj. Z procitnutí dostává mě cizineckej rej.» Každý žák primy ví, že do souvětí nepasuje nic jiného, než pravý opak slova procitnutí, tedy napříkald: «Z mého klidu vyvádí mě cizineckej rej.» (Případně, má-li být užito slovo procitnutí: «procitnutí způsobí mi cizineckej rej».) Ale co když je to tak schválně? Za logicky správnou verzi by zpěvák Ortelu mohl být popotahován. Takhle se může vymluvit, že je to myšleno přesně tak, jak je to napsáno, tedy že ze zlého dukeovského probuzení ho naštěstí dostává multikulturní rej. «Podívej se chlapče můj, jak dopadla zem, kterou jsem já jen pro tebe ubránit neuměl» je vlastně taková zkratka věty «Podívej se chlapče můj, jak dopadla zem, kterou jsem já jen pro tebe ubránit chtěl – avšak neuměl», ale není jí co vytknout. «Tak si k větvím zaskočím pro cigaret pár». To jsem dokázal zdekódovat až na třetí pokus. Nepochopitelně moravsky měkké i v «si» totiž vytváří něco jako «Taxík větvím zaskočím». Naštěstí mi pak konečně sepnulo žhavení, když jsem začal přemýšlet, zda existuje městská část Plzeň-Větve. Ach, samozřejmě! Větve jsou takovou těžko přeložitelnou hříčkou, podobně jako židle. Pobavilo mne, neznal jsem. «Kousek vedle jehněčím voní kebaby stán». A což takhle 5000× lepší: «Kousek vedle jehněčím voní halal Interspar»? Ale stán je aspoň zajímavé slovo. U stánů postávaj, s cígem a děvkou, co nemá kam lízt… Tak to má být, správné rockerské ztvrzování! «Kolik barev na těle ještě nepotkám…» Toto je, bez ironie, výborný řádek!

5. Defenestrace. Gotický new-age mrukot s vangelisoidním klavírem je konečně po 40 sekundách uťat metalovým řáděním. «Mysl mou pustoší a můj strach ztrácí sílu». Máme tu nevyjádřený podmět. Vidím to minimálně na rotariány. «A já dál do uší budu vštěpovat ti víru.» No, tak ještě že ne do nosu. «Rovně stůj, naslouchej, nenech mluvit lháře.» Ano, jinak neobdržíš cenu Františka Kriegela. «Lidé sou neměnný, to jen okolnost je tvoří.» Lidé jsou různé, rocková varianta… «Bez zbroje, brnění v sobě hledáme příkoří.» Co prosím? Nestačilo by «bez zbroje, brnění čelíme příkoří»? Jak mohu «v sobě hledat příkoří»? Můžete mi to nakreslit? … «Každej z vás je pak sám svýho štěstí strůjce.» Z pozice kterého guru si ke mně zpěvák osobuje takto promlouvat? A teď v celku: «Lidé jsou neměnný, to jen okolnost je tvoří (oni) / Bez zbroje, brnění v sobě hledáme příkoří (my) / Každej z vás je pak sám svýho štěstí strůjce (vy).» Věru podezřelý mix řečnických osob! «Zvláštní dar byl nám dán, že následujem vůdce.» Hele, on si snad stěžuje, anarchista. «V dějinách moudro brát, to pomůže nám, bratři.» No, pořád lepší než v historii houno brát. Každopádně doporučoval bych raději moudrost. Nebo třeba příklad. «Mluvím k vám s pokorou a vyzývám k činu.» Takže už si na mě nebudeš otevírat hubu jako bolševický politruk? (viz předchozí «Každej z vás je pak sám svýho štěstí strůjce.») To je dobře. Ale ještě trochu srovnej ty psychotropní kontrasty. Vždyť «Mluvím k vám s pokorou a vyzývám k činu.» je docela totéž co: «Dobrý den, promiňte, že vyrušuji, pane Nováku, ale běžte už pověsit starostu!» – «Nechcem dál s ostudou hrabat hubou hlínu.» Ostudou je, že Krylovo skvělé «rýt držkou v zemi» se dočkalo takové podivné změkčilé verze. – «Vyházíme je, rozkradače český země. / Vyházíme je, zhyne panská arogance.» No, vyznění předchozího řádku «Zvláštní dar byl nám dán, že následujem vůdce.» se tímto ovšem docela zajímavě vyjasnilo. Kdybych chtěl být pansky arogantní, řekl bych, že zpěvák v této písni zastává anarchistické, pravdoláskařské nebo bolševické postoje. Nebo že je to člověk, který má ze svých planých řečí ohromnou legraci.

6. Světovládce. «Včera jsem jel tramvají, ač to, že máme o svý město dbát.»? – «Včera jsem jel tramvají, anžto že máme o svý město dbát.»? – Až napotřetí jsem odposlechl větu správně: «Včera jsem jel tramvají a čtu, že máme o svý město dbát.» Huhňat mohou lidé v televizních zprávách, na white power albu by však podle mého názoru mělo znít každé slovo jasně jako blesk či dva. «Zato umí naznat, že dvěstě, když chce o dvě tři kila víc»? – Aha, zase jsem nerozuměl. «Zato umí naznačit gestem, když chce o dvě tři kila víc.» Jak naznačujete gestem, když chcete o dvě tři kila víc? Neuvěřitelně šroubované. Žáci zvláštní školy se někdy neumějí vyjádřit jinak, než divným způsobem; texty rockových populárů by však měly snést přísnější měřítko. «Kamarády přes diáře škrtáme a zkoušíme danit.» Kámo, já ti rozumím. Ale nemám to opravit na: «Kamarády škrtáme v diáři a zkoušíme ošidit»? Opravdu ne?

7. Gayparáda. Úvodní riffy evokují Landovo Prase. Vcelku dobré, obzvláště si cením skvělého řádku: «Je prudce moderní stav neuniformní / módní trendy nastavily laťku hybridní». To je něco pro hybrida Peszyńskýho! Ale víte, co je maximální sliz? (Tedy až po tom polském Židovi.) Když to dva šneci dělají v plivátku. Tolik jakýsi vtip, který se mi právě vybavil, neboť v textu této písně máme pro změnu vrchol hořkosti – trpknoucí kávu. Káva s citronem, kterou si u nás na vsi poroučel opilý farář, když to přehnal s pitím, jistě může být trpká. Tak či onak, tato káva má trpknout puritáncům, což pravděpodobně budou nám dobře známí puritáni. Ale jinak povedený text, jak jsem již uvedl.

8. Absurdistán. Takřka hip-hopová legrácka na závěr. Jako by byla inspirována Hrobkou a Pitvou. Ale H&P by stěží rapovali babičkovsky bezzubé «Co tam dělaj politici, to se nikdo nedoví / asi píšou lobbistům domácí úkoly.» Spíš by tam dali něco jako «Co tam dělaj politici, to se nikdo nedoví / asi čaděj všichni péra – Bendovi i Marksový.» Pokud jde o mne, jsem pro: «Co tam dělaj politici, to se nikdo nedoví / nejspíš asi doma pečou pro lobbisty cukroví.» – «Mladý dávaj přednost drogám, než českýmu pivu» můžeme opravit na «Mladý dávaj přednost drogám, ne českýmu pivu» nebo «Mladý věří více drogám, než českýmu pivu». – «Budu pořád doufat, že můj hlas se změní v chorál / nezvolené cesty nikdy nelitoval». Hiphopeři obvykle nelitují zvolené cesty; kdo že to nelitoval nezvolené cesty, to nám zde díky nevyjádřenému podmětu zůstalo utajeno. Pravděpodobně zpěvák je tedy vyznavačem fatalismu a smířen s tím, co nemůže ovlivnit. – «Zuboženej stát se díky vám teď topí v bahně». Klidně bych to přešel bez povšimnutí, ale ta věta je tak strašlivě banální, že snese rovněž banální gramaticky správné řešení – tedy kvůli vám… Mohlo by tam zůstat díky? Mohlo: «Kdysi hrdej stát se «díky» vám teď topí v bahně.»

Shrnutí
Texty Ortelu překypují banálními popisy (Světovládce) a spoustou drobných prohřešků proti češtině, které nelze omluvit hudebním hlediskem nebo stylizací. Některé jsou až zarážející (procitnutí v Cizincovi). Je zřejmé, že hojné užívání (z hlediska rytmu vhodných) jednoslabičných a dvouslabičných slov klade na textaře vyšší nároky, aby výsledek vyzněl smysluplně a pokud možno ne směšně – což se ne vždy daří, zejména vzhledem k evidentnímu nutkání neustále do textu zapojovat «moderní» politické prostopravdy (rozkradači, daně, volby), jakož i vzhledem k často zaujímanému stylu «Vždyť tobě to přece taky vadí!» (Plzeň).

Celkovému dojmu poněkud škodí i chaotické střídání zpěvákových poloh (vypravěč / kamarád / vyzývatel k boji / vůdce) nejen mezi jednotlivými písněmi, ale klidně i v rámci jediné písně. Jak si pak může být v dnešní konspiracemi prolezlé době člověk jistý tím, že celé album Ortelu není jen virálem Věry Tydlitátové na její novou knihu židovských bájí a pověstí?

Neštěstím dnešní doby je nedostatek adekvátnosti, tedy že určitým věcem není věnována taková pozornost, jaká jim náleží, a těm, které nezasluhují nejmenší, zase přehnaná. Jsem přesvědčen, že zrovna album, které má probouzet národ, zasluhuje zvýšenou pozornost textaře, aby nemohlo být pitváno slovo od slova jako v tomto případě. Byla by takřka národní tragédií učitelka češtiny, která ráda poslouchá Ortel, ale «trochu jí vadí ty texty plné chyb». Nebo učitel českého jazyka, který by se v jakési volnější hodině prořekl, že rád poslouchá Ortel, ale «ze slohové úrovně textů si, vážení studenti, neberte příklad, je to takové pofidérní.»

Rovněž chápu, že je do určité míry dobře, že texty Ortelu nejsou naprosto geniální. Neboť je to znakem toho, že skupině jde především o hudbu a celkový dojem, a nikoli o takové malichernosti, jakými se pro většinového posluchače jeví být úroveň textu. Jsem však toho názoru, že drobné zlepšení jazykové úrovně by většinový posluchač ani nemusel postřehnout a toho menšinového by naopak potěšilo. A všem škarohlídům zatopilo pod kotlem, neboť by museli uznat, že mají co do činění s vynikajícím textařským dílem, které nesnese kritiku.

Texty Ortelu mi připomínají pokus o fúzi textů Orlíku a Karla Kryla. Nedivil bych se, kdyby se nevydařil mně – a že se nevydařil někomu jinému, to už mne nepřekvapuje vůbec. Řešením těžko může být snaha napodobit Krylovo umění mistrné zkratky (které si netroufnu jakkoli zkoumat, protože o něm nepochybuji), neboť druhý Kryl se zatím neobjevil. Spíše přiklonit se k popěvkovosti Ortelova téměř jmenovce Orlíka, který si uchoval nadčasovost jednoduchými texty s humorným nádechem, tolik nepodobnými unavenému naříkání Ortelu a jeho šroubovaným patetickým konstrukcím.

Je ovšem také možné, že to, co fungovalo dříve, nemusí fungovat dnes. Skinheadsko-punková vlna vynesla na vrchol Orlík, vlna unaveného naříkání zase Ortel. Třeba by posun do veselejší polohy přivodil Ortelu odliv posluchačů. Poloha, v níž se Ortel v současnosti nachází, může být ve skutečnosti pečlivě vyvážená a skupina ji dlouho hledala. Je pak tedy víceméně jedno, co textař «semele» do textu, když jako celek to funguje…

Závěr
Z výše uvedených odstavců snad vyplývá, že toto není kritika skupiny Ortel ani jejího textaře (kterých si naopak vážím). Šlo mi spíše o obecný apel na vysokou kvalitu textů obzvláště u národovecky zaměřených kapel, aby si jejich lyriku netroufli rozporovat sebevětší havloid ani ta nejkníratější učitelka češtiny. Shodou náhod na příkladu skupiny Ortel jsem pak dokázal, že zde skutečně existuje drobný prostor pro zlepšení.

Pokud se tento text objeví přetištěn – což si výslovně nepřeji – na serverech typu Romea.cz, Antifa.cz, Hrebenar.eu nebo Lidovky.co.il, tedy na výspách spravovaných i navštěvovaných lidmi, kteří měli z diktátu čtyřky a pětky, nijak mne to nepřekvapí. Propadlíci neumějí než kopírovat.

Věnováno Helče Čížkové, roztomilé jazykové inkvizitorce (která určitě mívala z diktátu samé jedničky).



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(1 hlasů, průměr: 1,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

7 komentářů u Zbraň, jenž nosím při těle. Texty Ortelu naplňují znaky trestného činu proti češtině

  1. Anonymní napsal:

    Vaši snahu chválím – dost na tom, že hudební styl není ničím vyjímečný, o to více by se mohl snažit autor textů. To je tak, když frustraci nenásleduje intelekt, neboť zvýrazní i nedostatečné vzdělàní. Pokud je toto vrchol nějaké „scény“ – pak tedy asi raději ne. Přesto by bylo vhodné být spravedlivější – opravovat je bezpochyb snazší, než tvořit (vymýšlet), tak pravím alespoň za sebe. Nic na tom, Váš rozbor jsem si celý přečetl s chutí a tak nějak Vám rozumím.

  2. Anonymní napsal:

    Autor je asi inteligent, a jako takový přece nemusí vědět základní věci. Např. uplatňovat větný rozbor na umění, nebo třeba že se jedná o Plzeňskou kapelu – klubovou kapelu, tudíž nutně v ní bude jisté nářečí. A co třeba srozumitelnost pro ty, pro které zpívá? Ale co, (autor) je přeci z těch lepších, a o to jde, ne?

  3. OS napsal:

    Dobrý den, zdravím do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Pokud jsem tímto článkem nazlobil nějakou zdravotní sestřičku, rád bych se jí omluvil. (Neboť to je skoro jako pohněvat si Boha.)

    Plzeňské nářečí? To by museli zpívat „dostává mě cizincovo rej“, a nikoli „dostává mě cizineckej rej“, jak zpívají. Mně ty texty nijak nevadí, jenom mám dojem, že celé album bylo otextováno cca za hodinu a pak už do textů nikdo nezasahoval. A to je v některých případech docela odvážný přístup.

  4. Kleberstein Shmoa zpravodaj pro Velky Israel napsal:

    http://www.eonline.com/shows/i_am_cait
    Rozklad spolecnosti je na dobre ceste perverti maji ruzne parady zeny s gulema (jak rikal Tupolanek blahe pameti ) parada dnes na Halloween v Hollywoodu. Deti se jiz od ranneho detstvi uci jak byti tim, cim se citi cili byti buzerantem, pervertem lesbou ci snad i kozou Viva jde nam to dobre od ruky . Omlouvam se, jelikoz jako porucik zpravodaj mam prodlouzeny sabes byly take ty vanoce nase, jeste Hasasira a znovu do boje za transexualy zdravi nase priznivce Kleba

  5. mk napsal:

    Koukl jsem na jutub – a jsou to pěkné písničky, díky za upozornění, moc tenhle styl neposlouchám, ale toto se mi libí.

  6. Jmenuji se Petr Kott, pro koktave Petr napsal:

    Jen choď k lékaři, nemoc se už najde…. (vietnamské přísloví)*

    *Lékařská věda už tak pokročila, že dnes už člověk jen málokdy zemře bez lékařské pomoci…. (M. Kopecký)*

    *Ošetřující lékaři mají vždy pravdu, pokud pacient žije. Až pitva a bezcitný anatom je občas přiskřípne….

    (R. Gordon)*

    *Jestli se vám nemění choroby, je nejvyšší čas vyměnit lékaře…. (P.G. Cesbron)*

    *Kdyby se o chorobách méně mluvilo, byli by lidé zdravější…. (J. Anouilh)*

    *Lékařská věda udělala už tak závratné pokroky, že prakticky nenajdeme zdravého člověka…. (A. Huxley)*

    *Netrpělivý lékař je jako slepé střevo. Je nejen stále podrážděný, ale i zbytečný na svém místě…. (R. Koch)*

    *Někdy se zdá, že příroda zasela na lidi pouze krátké choroby, ale lékaři si osvojili umění je prodlužovat….

    (M. Proust)*

    *Když lékař pojmenuje tvoji chorobu, to neznamená, že ví, co ti je…. (A. Bloch)*

    *Každý lékař dokáže vyléčit; přinejmenším z iluzí o medicíně…. (J. Sekera)*

    *Doktoři a advokáti, jedna banda. Jen s tím rozdílem, že advokát tě jen oškube, a doktor tě oškube a ještě k tomu možná zabije…. (A.P. Čechov)*

    *Jestli už je operace vykonaná, nikdo nemůže dokázat, že nebyla úplně potřebná. (G.B. Shaw) *

    *Člověk je zdravý, když ho pokaždé bolí někde jinde…. (M. Twain)*

    *Skleróza je nejkrásnější choroba. Nebolí a každý den se člověk dozví něco nového…. (Aurelius Augustinus)*

    *Lékaři jsou šťastní lidé, protože na jejich úspěchy se dívá slunce a jejich omyly zakrývá zem. (latinské přísloví) *

    *Zdraví jsou jen ti, kteří ještě nevědí, že jsou nemocní…. (D. Radovič)*

    *Všechny nemoci jsou ze stresu jen ty pohlavní z potěšení.* (Anonym)

  7. Jan napsal:

    Jako slohová práce vynikající, ale má to jedno „ale“. Myslím si, že u textů těchto skladeb je potřeba je vnímat jinak, než z pohledu gramatiky. A že tam jsou nepřesnosti? Co když tam jsou záměrně? Například, třeba z pohledu historického, jak je to ve skladbách „Můj dům, můj hrad“ nebo „Defenestrace“. Jak se zpívá v písni „Můj dům, můj hrad“ – „Mou zbraň, jenž nosím při těle.“ Jste si stoprocentně jistý, že se i ve středověku tam používalo slovo „již“ a ne „jenž“?

VLOŽIT KOMENTÁŘ