Vladimír Špidla, 1985

Aneb Co se také najde v knihovně…

V letošním roce tomu bude čtyřicet let od doby, kdy vyvrcholil národně osvobozenecký boj československého lidu a kdy naše vlast byla osvobozena Sovětskou armádou. Naše národy mohly opět svobodně vydechnout.

Po obnově válkou zničeného národního hospodářství a vítězství dělnické třídy nad buržoazií v roce 1948 jsme začali budovat socialismus. Jeho hlavním cílem se stal lepší život, dokonalejší člověk, jehož práce, svobodná a nevykořisťovaná, nese ovoce celé společnosti.

Území jindřichohradeckého okresu, které vzniklo v roce 1960 sloučením bývalých okresů Jindřichův Hradec, Dačice, Třeboň a několika obcí okresu Kamenice nad Lipou, Třešť a Soběslav, patřilo za buržoazní republiky k nejzaostalejším částem republiky. Okres měl charakter převážně zemědělský, byl chudý na surovinové zdroje, a proto zde nebyl zájem o budování průmyslové základny. Existovaly zde jen menší pily, sklárny, výroby potravinářských, textilních, pletařských a keramických výrobků, cihelny, lomy, železniční opravny a strojírny apod. Chudé zemědělství a málo rozvinutý průmysl nemohly uživit všechny obyvatele, a proto lidé odcházeli za prací do vnitrozemí i do zahraničí.

Obětavá práce dělníků, rolníků a pracující inteligence pod vedením Komunistické strany Československa a budovatelské nadšení, se kterým začal svobodný lid vytvářet po roce 1945 novou společnost, přinesly dalekosáhlé změny v ekonomickém a společenském rozvoji okresu. Byla vybudována rozsáhlá materiálně technická základna, která umožnila postupně odstranit zaostalost okresu z období buržoazní republiky a z doby okupace. To také podmínilo postupný dynamický růst v tvorbě hmotných zdrojů ve všech odvětvích národního hospodářství, zapojení všech práceschopných obyvatel okresu do pracovního procesu, široký rozvoj pracovní iniciativy, stabilizaci vnitřního obchodu, prudký růst životní úrovně a upevnění životních jistot obyvatelstva.

Podíváme-li se dnes na naše krásně upravená města a obce, na moderně vybavená sídliště, továrny, zemědělské závody, školky, kulturní, zdravotnická, sociální a tělovýchovná zařízení, moderní rodinné domky, rekreační možnosti, na radostný život dětí, vysoce kulturní pracovní podmínky pracujících a připočteme-li stále rostoucí péči o člověka, zejména o naší nejmenší ge neraci, můžeme být hrdi.

Okres Jindřichův Hradec je dnes rozlohou 1 944 km2 největším okresem Jihočeského kraje, druhým největším v ČSR a pátým v ČSSR. Má ovšem poměrně nízkou zalidněnost – pouze 48 obyvatel na 1 km2.

V roce 1960 bylo v okrese 206 obcí s 91 494 obyvateli. K 30. 9. 1984 měl okres 94 089 obyvatel. V sídelní struktuře probíhal rozsáhlý integrační proces, jehož výsledkem bylo sloučení obcí na nynější počet 47. K největšímu slučování došlo v roce 1964, kdy zaniklo 45 obcí, v letech 1974–75 62 obcí a v roce 1980 dalších 38 obcí.

V souladu s vládními usneseními docházelo k rozvoji středisek obvodního a místního významu, kde se soustřeďovala výstavba vyšší technické a občanské vybavenosti a převážná část bytové výstavby. Značná koncentrace obyvatel v těchto obcích vytvořila dobrou základnu pro další přiblížení výkonu státní správy lidu.

Okres Jindřichův Hradec má 3 města II. kategorie. Jsou to města Jindřichův Hradec, Dačice a Třeboň a jsou zároveň středisky obvodního významu. Města České Velenice a Nová Bystřice patří do III. kategorie měst. Dalších 14 obcí je spolu s městy středisky místního významu.

Současné budování střediskových obcí s rozšířenou pravomocí a působností národních výborů je v podstatě završením celého procesu integrací obcí, který probíhá od počátku šedesátých let. Střediskové obce by se měly postupně stát základem pro zabezpečování a poskytování služeb společenské spotřeby a placených služeb pro obyvatelstvo celého územního obvodu.

Průmysl okresu sehrál v uplynulých letech ve společenskoekonomickém rozvoji okresu důležitou úlohu. Jeho rozvojem se změnil charakter okresu na průmyslově-zemědělský. V průmyslu pracuje více než 15 tisíc pracovníků, tj. přes 35 % celkové zaměstnanosti.

Novou výstavbou, rekonstrukcemi a rozšířením průmyslových závodů bylo vytvořeno do současné doby zhruba 7 tisíc pracovních příležitostí. Podařilo se vyřešit i poměrně rovnoměrné rozmístění průmyslové výroby po celém území okresu.

Základy pro všestranný socialistický rozvoj v našem státě položil IX. sjezd KSČ. Průmyslová základna okresu byla postupně obohacena o nové podniky a závody. V okresním městě to je národní podnik Jitka, vybudovaný původně jako n. p. Jiholen na zpracování lnu a později přebudován na bavlnářský kombinát. Zaměstnává přes 2 300 pracovníků. Konfekční průmysl je zastoupen národním podnikem Otavan Třeboň se svými závody v Třeboni, Nové Bystřici, Slavonicích a v Táboře. Byl vybudován v letech 1950–51 a počtem cca 3 160 pracovníků je největším podnikem v okrese.

V období socialistické výstavby byl značně posílen význam strojírenství. I v našem okrese byly vybudovány nové strojírenské závody, např. závod Praga Dačice, dříve Státní výrobny autodílů s výrobou zejména automobilového řízení a převodovek. Výstavbou závodu se v Dačicích rozšířily pracovní příležitosti o téměř 1 000 pracovníků. V okresním městě byl dobudován v roce 1971 moderní závod n. p. Lada Soběslav a později přejmenován na Elitex. Od roku 1973 je zapojen do mezinárodní dělby práce v rámci RVHP. K závodům kovodělného průmyslu patří Strojobal Rozkoš, monopolní výrobce uzávěrů na sklenice a plechovek na konzervování, rekonstruovaný a modernizovaný v sedmdesátých letech.

Novým závodem z období socialistické výstavby je i závod KOH-I-NOOR v Dačicích s výrobou plnících per, mechanických tužek a popisovačů a v Kardašově Řečici byl v roce 1959 uveden do provozu závod stejné firmy.

V nevelké obci Majdalena byl vybudován na počátku šedesátých let nový závod na výrobu betonových stožárů. V roce 1976 byl uveden do provozu závod Živec v Halámkách na těžbu živcových písků.

Velké zásoby dřevní suroviny v lesních porostech našeho okresu a společenský zájem na zpracování těchto vlastních zdrojů doma byly podnětem pro rychlý rozvoj závodů dřevozpracujícího průmyslu v Suchdole nad Lužnicí a v Jindřichově Hradci.

Významné postavení vzhledem k rozvinuté zamědělské prvovýrobě má v okrese průmysl potravinářský. Podílem 31 % na celkovém objemu průmyslové produkce je největším odvětvím. K jeho dalšímu rozvoji přispěla výstavba velkokapacitní mlékárny v Jindř. Hradci, která zpracovává mléko z celého okresu a asi z třetiny okresu Pelhřimov. Na počátku 7. pětiletky byla dokončena výstavba masokombinátu ve Studené, závodu Jihočeského průmyslu masného, kde objem roční produkce představuje více než půl miliardy Kčs.

Tradiční textilní výroba pokračuje v n. p. Partex v Nové Včelnici se závody v Nové Včelnici, Nové Bystřici, Horním Meziříčku a dalších místech mimo okres.

Bohatou tradici má v okrese i sklářský průmysl zastoupený n. p. Český křišťál v Chlumu u Třeboně. Vybudování vanových pecí umožnilo po roce 1966 tavení kvalitnějších sklovin.

Průmyslovou výrobu v okrese vhodně doplňuji svými výrobky výrobní družstva. Výrobní družstvo Styl ve Studené vyrábí především knoflíky pro vnitřní trh a konfekční průmysl. Jas ve Stráži nad Nežárkou působí radost dětem různých částí světa i u nás svými dřevěnými hračkami, Jipro v Lomnici nad Lužnicí obohacuje trh výrobky z proutí a Oděva v Jindřichově Hradci se zabývá zakázkovým šitím a konfekční výrobou oděvů.

Velký význam má v okrese i podnik místní výroby Průmyslový kombinát Dačice se svými provozovnami po celém okrese s bohatým sortimentem výrobků.

Objem průmyslové produkce v ústředně řízeném průmyslu se zvýšil za období 1960—1984 více než čtyřikrát a představuje hodnotu 4 174 mil. Kčs, tj. o 3,1 mld. Kčs více než v roce 1960. Poprvé tak v roce 1984 přesáhl objem průmyslové produkce 4 miliardy korun. Produktivita práce vzrostla za stejné období 2,9x a průměrná mzda 2,2x. Progresivní vzestup je zaznamenán ve všech odvětvích. Na 1 pracovníka v průmyslu připadá téměř 234 tisíc Kčs základních prostředků, tj. nárůst proti roku 1970 cca o 97 %. Průmysl okresu se podílí na celkové průmyslové produkci kraje cca 14 %. V 7. pětiletce je kladen důraz na efektivnost výrobního procesu, snižování materiálové a energetické náročnosti, vyšší využívání výrobních fondů, plnění exportních úkolů a dodávek pro vnitřní obchod a bezpodmínečný přechod k intenzifikaci národního hospodářství. V zemědělství okresu bylo jednou ze základních revolučních přeměn převedení zemědělské malovýroby na moderní zemědělskou velkovýrobu. Historickým mezníkem v tomto vývoji se stak IX. sjezd KSČ v roce 1949. V tomto roce byla zakládána první zemědělská družstva.

Po územní reorganizaci k 31. 12. 1960 bylo v okrese 178 JZD s průměrnou výměrou 359 ha zemědělské půdy. V současné době hospodaří v okrese 22 JZD s průměrnou výměrou 2 601 ha zemědělské půdy, dále Státní statek Nová Bystřice s výměrou 16 517 ha, Velkovýkrmny, oborový podnik, závod 01 Třeboň s 15 485 ha zemědělské půdy a Školní statek Jindřichův Hradec s výměrou 717 ha. V rámci specializace zemědělské prvovýroby byl vybudován v Jindř. Hradci Společný zemědělský podnik na výrobu živočišných produktů, který je v Jindř. Hradci specializován na výrobu vajec a v Jarošově nad Nežárkou na výkrm vepřů. Byly rozvíjeny kooperační vztahy v prvovýrobě i v zemědělských službách budováním sušáren na zelenou píci, společných skladů na stroje a náhradní díly, posklizňových linek na úpravu obilí a brambor, výstavbou velkokapacitních teletníků a výkrmen vepřů.

Vysoký stupeň mechanizace, velkovýrobní technologie a organizace práce umožnil snížení počtu pracovníků v zemědělství z 17 018 v roce 1960 na 10 572 v roce 1984. V roce 1982 činila hodnota vybavení 1 pracovníka základními prostředky téměř 283 tisíc Kčs.

Hrubá zemědělská produkce dosáhla v roce 1984 předběžné výše 1711 mil. Kčs a je proti roku 1970 vyšší o 36,1 %. Průměrný výnos obilovin byl v roce 1984 nejvyšší v historii okresu a činil 4,31 t po hektaru a je 2,2x vyšší proti roku 1960. Průměrný výnos brambor dosáhl 22,9 t po hektaru.

Také užitkovost hospodářského zvířectva rostla postupně ve všech ukazatelích. Tak např. průměrná dojivost na 1 krávu dosáhla v roce 1984 3 360 litrů, což je o 1 736 litrů více než v roce 1960.

Specifickým oborem živočišné výroby je v našem okrese chov ryb. Rybníky s chovem ryb představují 6 % hospodářské plochy okresu a více než pětinu rybničních ploch v celé republice. Je jich více než 2 500 a obhospodařují je převážně závody Státního rybářství v Jindřichově Hradci a v Třeboni s průměrným ročním výlovem 3 tis. t ryb a produkcí 2 tis. t vodní drůbeže.

K největšímu bohatství našeho okresu patří odedávna lesy. Představují 37 % hospodářské plochy okresu a jsou bohatým zdrojem pro náš zpracující průmysl a export. Lesní závody v Jindř. Hradci, Třeboni a Českém Rudolci těží v posledních letech 355—360 tisíc m3 dřevní suroviny a zalesňují kolem 800 ha plochy ročně.

Lesy a rozsáhlé vodní plochy mají velký význam také pro rekreaci našich i zahraničních turistů, pro funkci klimatickou, udržování čistého a zdravého ovzduší.

Základním smyslem socialismu je stále plněji uspokojovat hmotné a kulturní potřeby našich obyvatel. Za čtyřicetileté období se zlepšily i pracovní a provozní podmínky. Pracovní doba se zkrátila na 42,5 hodiny týdně, prodloužila se doba placené dovolené, snížila se věková hranice možnosti odchodu do důchodu, zkvalitnila se příprava na povolání, roste vybavenost sociálními zařízeními, rozšířilo se závodní stravování, lékařská péče, rekreace, vybudovala se široká síť předškolních zařízení.

Dynamický rozvoj národního hospodářství, růst společenské produktivity práce a tvorba zdrojů vytvářely předpoklady pro uplatňování socialistického principu odměňování podle práce. Průměrná mzda pracovníka okresu (bez JZD) vzrostla za období 1962–1983 více než dvojnásobně a činila v roce 1983 2 616,– Kčs. K celkovým příjmům obyvatelstva musíme brát v úvahu i prostředky, které obyvatelstvo získává z celospolečenských fondů bezplatně. Jsou to sociální příjmy a služby a výrobky poskytované obyvatelstvu bezplatně formou společenské spotřeby. Ta dosahuje na 1 obyvatele již více než 10 tisíc Kčs ročně a je téměř čtyřnásobná proti roku 1960.

Koncem roku 1983 bylo zaměstnáno v okrese celkem 43 962 pracovníků včetně JZD. Podíl pracovníků v průmyslu a ve stavebnictví činil 41,2 % z celkového počtu zaměstnaných. V zemědělské prvovýrobě pracovalo 24,6 % pracovníků z celkové zaměstnanosti. Celková hodnota základních prostředků v okrese představuje 9,7 mld. Kčs.

K významným úspěchům rozvoje životní úrovně obyvatel patří pokrok v bydlení. Soustavná pozornost věnovaná řešení bytové otázky se projevila v tom, že v letech 1946–84 bylo v okrese postaveno 15 tisíc bytů, jejichž kvalita a vybavenost se neustále zvyšovaly. V současné době bydlí zhruba polovina rodin v bytech postavených po druhé světové válce. Průměrná obytná plocha na 1 obyvatele vzrostla z 11,1 m2 v roce 1960 na 15,6 m2 v roce 1980.

Vybavenost domácností se dostala na vysokou úroveň. V roce 1983 připadalo celostátně na každých 100 domácností v republice 139 elektrických praček, z toho 40 automatických, 116 televizních přijímačů, z toho 11 pro barevný příjem, 106 chladniček a mrazniček a prakticky každá druhá domácnost i v našem okrese má osobní automobil.

Ve společenské pomoci rodinám s dětmi zaujímá Československo přední místo mezi vyspělými zeměmi. Mateřská dovolená je u nás jednou z nejdelších na světě, zaveden byl mateřský příspěvek, zvyšovaly se rodinné přídavky, v rámci propopulačních opatření byly zavedeny od roku 1973 výhodné půjčky mladým manželům. Těchto půjček bylo od zavedení v roce 1973 do roku 1984 poskytnuto celkem 10 015 v celkové výši 196 mil. Kčs a přiznané státní příspěvky na první a další dítě činí v okrese u 9 036 případů téměř 28 mil. Kčs.

Rostoucí úspory obyvatel u Státní spořitelny jsou důkazem důvěry v pevnost měny. Průměrné úspory na 1 obyvatele okresu vzrostly z 1 943 Kčs v roce 1961 na 15 226 Kčs v roce 1984.

Československé zdravotnictví svým rozsahem, úrovní a kvalitou poskytovaných služeb zaujímá jedno z předních míst na světě. Velkým kladem zdravotnické péče v socialistické společnosti je její bezplatné poskytování pro všechny občany, zlepšování nemocniční a ambulantní péče. Jestliže v roce 1960 připadlo v našem okrese na 1 lékaře 871 obyvatel, v roce 1984 to bylo již jen 379 osob. Náklady na léky, krev a ostatní zdravotnický materiál představují na obyvatele ročně v průměru hodnotu cca 400,– Kčs. Kojenecká úmrtnost představuje v našem státě 15,7 promile a patří k nejnižším na světě. V našem okrese činila v roce 1984 14,5 promile. Průměrná délka života se prodloužila u žen na 74 a u mužů na 67 let.

Neustále se rozvíjí a zdokonaluje soustava výchovy a vzdělávání. U mladších věkových kategorií se vyrovnala vzdělanost mezi ženami a muži. Podle sčítání lidu v roce 1980 měl z mužů ve věku 25–29 let každý čtvrtý vysokoškolské a rovněž každý čtvrtý středoškolské vzdělání. U žen stejného věku měla každá třetí středoškolské a každá čtvrtá vzdělání vysokoškolské. Posláním socialistické školy je organicky spojovat výchovnou a vzdělávací funkci, podílet se na ekonomické výchově mládeže, zvyšovat její socialistické uvědomění, rozvíjet její tvůrčí aktivitu a podílet se na formování osobnosti mladého socialistického člověka.

Významnou složkou našeho školství je předškolní výchova. V roce 1962 bylo v okrese jen 44 mateřských škol se 72 třídami. Do roku 1984 se jejich počet zvýšil na 78 se 172 třídami a s počtem 4 736 zapsaných dětí, tj. 2,6x více než v roce 1962.

Výuka v základních školách se soustředila převážně do plně organizovaných škol, čímž se snížil jejich počet ze 155 v roce 1962 na 42 v současné době. Neinvestiční výdaje na 1 žáka v základní škole, hrazené ze společenských prostředků, činily v roce 1983 v okrese 2 940 Kčs, na 1 dítě v mateřské škole 3 887 Kčs.

Podstatně se rozšířilo školní stravování a bylo zpřístupněno prakticky všem dětem. Ve školních jídelnách se stravuje téměř 98 % dětí základních a mateřských škol. Neinvestiční výdaje na školní stravování představují zhruba 1 450–1 500 Kčs na 1 stravované dítě ročně.

Po roce 1945 zůstávala kulturní činnost převážně oblastí působení dobrovolných organizací a spolků. Teprve v roce 1948 se situace zásadně mění. Socialistický stát začíná věnovat kultuře trvalou pozornost. Hlavními garanty se staly národní výbory. Tato situace se projevila zejména ve velkém rozvoji materiálního zabezpečení kultury. Vznikla rozsáhlá síť kulturních zařízení a institucí. Zcela novým jevem byl nástup profesionálních pracovníků. V současné době je na okrese 39 kulturních domů, 24 kin, 5 kulturních zařízení ROH, 3 městská kulturní střediska a 1 okresní kulturní středisko, 2 muzea, 200 knihoven.

Materiální a profesionální zabezpečení kultury se projevilo i v daleko užším spojení s kulturními centry. Jindřichohradecko se stává častým cílem zájezdů profesionálních souborů ze všech kulturních oblastí. K nejvýznamnějším kulturním akcím v okrese patří pravidelná spoluúčast na pořádání mezinárodní hudební přehlídky Concertino Praga.

Rozvoj profesionální stránky kulturního života nepodvázal činnost souborů ZUČ, která pokrývá prakticky celé kulturní spektrum. Na okrese působí řada skupin ZUČ v divadelních, hudebních a výtvarných oborech. K vrcholům činnosti ZUČ patřila jindřichohradecká amatérská opera v letech 1950–1965. Intenzivní život ZUČ je základem i pro pořádání festivalů amatérské tvorby s celookresním dosahem, které se setkávají se stále živějším ohlasem diváků.

Samostatnou kapitolu tvoří péče o památky. V okrese jsou 3 městské památkové rezervace a 848 objektů zapsaných do seznamu státní památkové péče. Na jejich údržbu jsou pravidelně věnovány značné finanční částky.

Zcela novou oblastí s intenzivním rozvojem se stala ochrana přírody. 700 km2 území okresu bylo začleněno do CHKO Třeboňsko, která je jednou z modelových oblastí při hledání dynamické rovnováhy mezi zájmy hospodářského rozvoje a ochranou životního prostředí.

Za 40 let socialistického budování se v oblasti kultury okres Jindřichův Hradec v podstatě vyrovnal tradičně vyspělejším okresům a přestal být kulturní periferií.

40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje československého lidu a osvobození naší vlasti Sovětskou armádou jsou velikým a slavným mezníkem v dějinách našich národů. Utrpení a hrdinství našeho lidu, nezměrné oběti sovětských bojovníků, kteří položili životy za naši svobodu, to vše zavazuje, aby každý občan našeho okresu považoval za věc osobní cti aktivně přispívat k budování naší země, k úspěšnému splnění hospodářských plánů, k dalšímu zvelebení našich obcí a měst, aby naše socialistická vlast byla krásnějším a spokojenějším domovem.

Ladislav Holický
Vladimír Špidla

1985


(Text z knihy ’40 let budování okresu Jindřichův Hradec’ zveřejněn primárně jako historický dokument, nikoli aby porušoval [ne]případná autorská práva svých tvůrců.)



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Ostatní se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ