Výrobci cigaret chtějí, abyste dlouho žili. Vláda chce, abyste žili ještě déle

Sleduji až hitlerovské úsilí ministra zdravotnictví Lva Hegera o to, aby občané ČR žili dlouho a zdravě.

Heger dělá to, co mu radí SSSR, pardon, EU. Evropskou byrokracii vedou podobní Hegeři, proto má náš Heger nastaven sluch výhradně na jejich rady; Hegeři si nejlíp rozumějí sami mezi sebou. Evropská unie se rozhodla zcela vymýtit kouření. Je to o to trapnější, že je to přitom ta samá unie, nebo alespoň stejný konglomerát evropských vlád, který se ještě dekádu předtím vesele usmíval a kuřákům mile říkal: „Jen kuřte, ať se společně prokouříme do bohaté budoucnosti.“

Inu, teď někdo spočítal (jistě ne jen tak někdo – na takové výpočty jsou celé vládní týmy, v jejichž výsledky je bezmezně důvěřováno), že to nakonec není takové terno, a že ekonomika by naopak byla lepší, kdyby nikdo nekouřil. Třeba to spočítal celé blbě. Ale to je vedlejší.

Kuřáci jsou od té doby vystaveni ostentativnímu přehlížení a útlaku, srovnatelným snad s údělem černochů v Americe před získáním rovnoprávnosti, nebo židů ve válečném Německu. Filmoví producenti se jenom třesou, aby si ve filmech nikdo nezapálil, protože pokud ano, jejich mecenáši se od nich nadosmrti odvrátí. Kuřáci jsou nuceni kouřit ve vyplynovaných kobkách nebo venku na dešti, ta tam je dřívější velkorysost pro-kuřáckých vlád, u kterých v poklidu lobbovali dodavatelé popelníků a zútulňovači kuřáckých prostor.

Evropská vláda se snaží kuřákovi jeho zlozvyk maximálně otrávit, jako by nestačilo, že už je to jednou zlozvyk. Obal cigarety je nově z jakéhosi samozhášecího antipapíru, který nehoří a kuřáka obtěžuje zhoršeným prožitkem (byť na zdraví to zjevně nemá vliv). Samozřejmě to bylo nejapně schováno za řeči o bezpečnosti; ó ano, od cigarety občas někdo uhoří v posteli. Jistě každý druhý kuřák kouří před usnutím.

Rozmohla se vynucená móda tzv. elektronických cigaret, trubička podobná cigaretě vytváří páru z kapalné náplně neznámého původu a obsahu, kterou kuřák vdechuje, chápu-li to správně. Z toho, jak v Česku provládní média toto řešení zprvu propagovala a opěvovala, aby nad ním pak vláda farizejsky zlomila hůl a snažila se ho zakázat jako klasické cigarety, usuzuji, že odborníci i vládní „odborníci“ se zřejmě domnívají, že i e-cigarety vám mohou zkrátit život. Čemuž bych se nicméně nedivil, když vidím náplně do e-cigaret, které jsou bůhví jestli z Číny, nebo ani odtamtud ne.

Ceny klasických cigaret závratně stoupají; až vystoupají tak, že už si krabičku nikdo nebude moci dovolit, evropské otroctví bude dobudováno. Snad i EU se od té doby bude nazývat Evropskou otrockou unií, podobně jako Československá republika nesla od r. 1960 přívlastek „socialistická“.

Neboť čím jiným je kuřák pro současný třídní výklad o nutnosti vykořenění tabakismu, než otrokem? Čím jiným jsou i další evropští občané? Protože  – nejprve si přišli pro kuřáky…

Za pár let bychom se tak mohli dočkat toho, že k vám nad ránem přijdou muži v kabátech, a budou se naléhavě vyptávat, proč jíte moc toho a toho, proč děláte tohle a tohle? A že to dál nesmíte. Protože jinak umřete dřív, než se to vládě hodí. Vlastně ne, metody novodobého evropského Gestapa-NKVD budou daleko pokoutnější, ale o to efektivnější.

Abych to zkrátil – na krabičkách cigaret po celé Evropě mají být ohavné obrázky, které vás budou přesvědčovat, jak zrovna a pouze ďábelské kouření škodí zdraví.

Přitom když se nad tím člověk zamyslí, a když si odmyslí všechny ty varovné informace, kolik jedovatých příměsí se do cigaret přidává, aby prohloubily chuť nebo návyk (byť budou jistě pravdivé), dojde k závěru, že na tom, aby kuřák brzy umřel, přece nemají zájem ani výrobci kuřiva. Čím déle si bude cigarety kupovat, tím pro ně lépe!

Dobrá, cigaretovým koncernům jistě stačí, když se kuřák dožije třeba šedesátky ( to už má u nich za sebou minimálně 40-letou nákupní historii), cokoli nad to je jenom žádoucím přilepšením. Ovšem evropští vládci, a vlastně i ti Američtí – zkrátka globální vláda -, chtějí koncerny trumfnout. Spočítaly si zkrátka, že ten zisk, který jim od tabákových firem jde, je nižší, než by mohl být, kdyby nikdo nekouřil. Proto ten obrat o 180 stupňů – k čertu s tabákovým průmyslem.

Jak kardinálně musí jít o těch nějakých deset, dvacet let, o nichž si euroamerokraté myslí, že člověk bez cigaret bude žít déle? Asi dost. Každá koruna dobrá, i čas jsou prý peníze. Poprvé tak počítáme peníze na sekundy lidského života.

Vše pro ekonomiku. Pro tu samou ekonomiku, která dostala k moci Hitlera. Pro tu samou ekonomiku, která vybudovala silný tabákový průmysl. Pro tu samou ekonomiku, kdy lidé jedí omítku z hypermarketu, a jsou rádi, že jsou rádi, protože jiné maso není. Pro tu ekonomiku, která teď krachuje. Vše pro ni!

Vidím neuvěřitelné pokrytectví a překrucování pravdy, aby pasovala do škatulky ekonomického byrokrata. Na cigaretových baleních mají být (v některých zemích už jsou) velkoplošné obrázky rakoviny, odumřelých částí těla, obecně jakéhosi černočerveného hnusu.

Jedině cigarety tedy mohou za tato pitoreskní jatka? Za to, že lidé umírají? Protože nikde jinde podobně naturalistická varování nevidím! Nevidím ho na čínských židlích z nadnárodní nábytkářské firmy, vonících po ftalátech, nevidím ho na pseudopotravinách vyrobených pro hypermarkety, obsahujícíh kdejaké svinstvo, nevidím ho na dieselových autech, nevidím ho při vjezdech do velkých měst. Nevšiml jsem si v televizi varovných spotů „Žití v tomto státě způsobuje rakovinu, když na vesnici každý topí kdečím, když elektrika je za absurdní ceny“.

Smrt je všude kolem nás, dokonce se zdá, že víc než kdy předtím; chytnete ji jako chřipku. Naši moudří vládcové se ji snaží všechnu vytěsnit na krabičku od cigaret. Z té podivné křeče mrazí. Proč to dělají? Jako by se báli připustit si realitu, která se zdá být horší, než čekali.

Kdybych kouřil, nebyl bych překvapen, když zemřu brzo, koneckonců všichni mi ten fakt sdělují, že mohu zajít na cigarety. Nekouřím, a skonám tak jistě ještě dřív, než kdybych kouřil, protože život je cynický a nedá na vědecké teorie. Jsem s tím smířen.

Nemohu se ovšem smířit, sám nekuřák, s nynějším honem na kuřáky, založeným pouze a jenom na jakési směšné ekonomické tabulce, ovšem o to důkladněji páchaným. Hysterie okolo „pasivního kouření“, zajisté dopovaná vládami, už je jenom taková shnilá třešnička na žluklém dortu.

Hegerovi – tomu našemu českému, ale klidně i všem jiným Hegerům ve všech euroúřadech; na tom opravdu nezáleží – vzkazuji, ať mi udělá výpočet, o kolik času vyměřeného v mém životě jsem se napsáním tohoto článku připravil, nebo naopak kolik vteřin, hodin či dnů mi jeho sepsání přidalo (cítím se teď docela uvolněně). A kolik mu tedy potom suma sumárum budu muset zaplatit, když odžitý věk se dnes obvykle převádí na nějakou závaznou finanční sumu.

Svůj výsledek už vím docela jistě – ať Hegerům vyjde cokoli, já se jim leda vysměji.
Člověk má bohužel čím dál méně možností vysmát se dnes nepochopitelnému holocaustu kuřáků – a zítra dalším zhůvěřilostem, které budou, v zájmu efektivního ekonomického vysátí občana (samozřejmě pod zástěrkou starosti o jeho zdraví), následovat.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Méně krav, zato více volů se štítky . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ