Výroční zpráva o projevech antisemitismu v České republice za rok 2014 (nepravá)

ŽOPVýroční zpráva o projevech antisemitismu v České republice za rok 2014 – I. část (předmluva, aktuální vývoj)

(Pozor: hledáte-li skutečnou výroční zprávu o antisemitismu, vydávanou Židovskou obcí Praha, naleznete ji ZDE.)

Vážení přátelé,

od dob, kdy se ve Staronové synagoze poprali jelínkovci se sidonovci, u nás regulérní antisemitismus de facto neexistue. Co to vlastně je ten antisemitismus? Domnívám se bohužel, že zhola umělý konstrukt, struktura vratčejší než domeček z karet. Jak se zdá, toto slovo se v ČSR etablovalo ve 30. letech, aby jím kulturní kavárna dala najevo, co si myslí o hitlerovském Německu. Němci řešili, jak svou politiku a kulturu zbavit židovského vlivu, my zase, věčný protiklad Němce, jestli Židům není ubližováno; jestli v Německu nemají antisemitismus. Nanejvýše si někteří odvážlivci troufli hovořit o „kulturním antisemitismu“, který prý nemusí být vždy ke škodě. Novinář Ferdinand Peroutka se před takřka 80 lety vyznal, že nemá talentu k antisemitismu a dobře míněným žertem napsal, že má obavu, aby se socha svobody nezačala, ze závratného rozmachu židovského elementu, brzy mračit.

My si dnes nad jeho slovy zacpáváme uši, oči i nos; jaká hrůza, ovíváme se manýristicky, když si o Židech dovolí psát někdo jiný než pan Pavlát a paní Tydlitátová. Pro to zacpání nevidíme, že Peroutka si svá slova (tedy především ta, která nenapsal, neboť neměl tak ohebnou páteř) odseděl. Zdá se docela, jako by ho do Buchenwaldu neposlalo Gestapo, ale my z budoucnosti. Že před 80 lety bylo zcela normální zvažovat „kulturní antisemitismus“, abyste vypadali jako civilizovaný člověk, jako je dnes normální vážit každé slovo, aby vám neodepřeli granty a neocitli jste se v hledáčku rozličných bojovníků za lidskou svobodu, to už pak ani nechceme vidět.

Slovo „antisemita“ dnes slouží i k označení těch, kteří zpochybňují tento „pokrok“, který jsme v otázce všemožných lidských práv oficiálně učinili. „Antisemitismus“ pak panuje všude tam, kde nestojí o moudrost naší nejskvělejší a nejsvobodnější demokracie, garantované pokrokovým západem v čele s USA a Izraelem. Těžko bychom dnes hledali zprofanovanější a zpolitizovanější slovo, než „antisemitismus“.

Nespatřuji žádného rozdílu v tom, když pan Bartoš nabízí čtenářům židovskou otázku z brilatního nadhledu a tuto perspektivu mezi řádky prohlásí kruciálním bodem a obecným východiskem jeho další tvorby i politické činnosti, s nímž by se čtenáři většinou mohli ztotožnit, a když to samé činí svorně představitelé Pražské židovské obce, prezident, vláda, kulturní „elita“ národa, američí poradci i celosvětový bonton aktuální západní civilizace, když tento Behemot prohlásí – s pomocí zákonů – za jedinou platnou perspektivu uctivý podhled z pokleku před vším, co jen trochu zavání židovstvím.

Snad mne jen trochu trápí ten dnes obecně přijímaný předpoklad, že čest a pravdu má to, co je početnější a mohutnější. Garanty druze jmenovaného tábora je totiž hned několik zemí, které si svou převahu nad okolním světem získaly (a nadále získávají) nečestnými prostředky, mimo jiné vražděním milionů lidí, ale především všeobecnou falší a pokrytectvím. Jak si pak mohu být jistý, že smrtelnou lží není infikována doktrína celého moderního světa, hlásajícího život bez antisemitismu? I kdyby nebyla, není poněkud „chucpe“, že v čele tohoto nového „tábora míru“ jdou (na věčné časy a nikdy jinak) USA a Velká Británie, státy, které mají hned po Hitlerovi na svých rukou nejvíce židovské krve, kterou sotva smyje ctihodný sir Winton, vskutku jediný spravedlivý mezi těmito cynickými národy? Pokud je mi známo, nebyl to Adam Bartoš, kdo prosazoval politiku „čím více Židů v německém holokaustu zahyne, tím lépe pro Židy, kteří v něm nezahynou“, ale sionističtí vůdcové první poloviny 20. let.

Vskutku mám někdy ten dojem, že kdo se dnes hlásí k oficiální, propagované linii moderního světa bez antisemitismu, hlásí se ve skutečnosti ke lži, válce, úpadku a smrti. Je to jenom dojem, ale události posledních měsíců ho zhmotňují do podezřele jasných obrysů. Je válka na Ukrajině, západ si znovu dokazuje dominanci nad východem, jako si ji dokázal ustanovením státu Izrael, od počátku zamýšleného jako klín proti východnímu bloku a duchovní útočiště všech protikomunistických Židů, ať už to byli židovští sionisti, nebo naši zápecničtí hrdinové třetího odboje, které teprve všeobecná antikomunistická mobilizace v posledních letech vydupala ze země. I samotné slovo Žid se zpolitizovalo. Politický boj vygeneroval mnoho jinde nepoužitelných novotvarů: židobanderovci, židofašisti, židobolševici. I na Žida bez přívlastku potom člověk kouká podezíravě.

Mnohým bojovníkům proti antisemitismu uniká – a oni o tom vědí, nijak toho nedbajíce – že většina protižidovského materiálu vyrostla z politického či literárního podhoubí, nikoli z touhy po opakování křivd holokaustu. Komická jsou jejich periodická rádobyvarování, kterak pár slov v mnichovské pivnici vedlo k plynovým komorám s miliony mrtvých. Intezita těchto zvolání je dnes nejsilnější od konce války, ale nový Hitler se pořád ne a ne objevit. Jak by taky mohl, když židovští mecenáši si dnes platí tyto bubeníky na planý poplach, a nikoli bubeníka do boje proti bolševismu, který by jim pak přerostl přes hlavu.

Nejen od ekonomické reality jsou dnes odtrženi historici. Většinou fungují tím způsobem, že vezmou Peroutkův 80 let starý text o tom, že Češi si na soužití s Židy nemohou stěžovat, neboť to málo Židů, kteří zde jsou, se v kulturním a politickém životě státu neangažuje, vyškrtají závadně střízlivé pasáže a nahradí je svým patosem, založeným na tom, že předci dějezpytce trpěli v koncentračních táborech. Nyvé fráze zhruba ve znění, že je přeci dobré stát na straně západu, který jediný nebije Židy, a že je samozřejmé, když má Izrael v České republice svého věrného spojence, pak vykouzlí úsměv na rtech každému kulturnímu antisemitovi, který si jen o několik řádků výše přečetl, že Židé v ČR existují pouze v „nahnědlých“ seznamech „jakéhosi pana Bartoše“. Pokud něco charakterizuje tak řečený boj proti antisemitismu, je to právě tato odtrženost od reality a objektivního hodnocení jejích projevů, které jsou různé – a vztahován k antisemitismu si pak zaslouží být málokterý.

Nemohu se tedy ubránit dojmu, že boj s antisemitismem je spíše zvykovou či snad prestižní záležitostí, přičemž odstraníme-li z této „samozřejmosti“ či „povinnosti každého civilizovaného člověka“ americké a izraelské vzpěry, které byly nainstalovány hned po listopadu 1989, v podobě všelikých zbytečných institucí, podpor, a grantů, veškerý zvyk, prestiž a velkohubé fráze jako mávnutím kouzelného proutku zmizí. Zůstane pověstných českých 400 Židů, spokojených samo se sebou, spokojená většinová společnost, a sotva tucet marných existencí, které ztratí smysl života, neboť na skutečné věnování se židovské otázce jsou příliš hloupé a na cokoli jiného kromě psaní traktátů o e-antisemitismu taky.

Rád bych věřil, že přední čeští badatelé o židovském tématu (v 99 % případů to budou Židé – na čemž nevidím nic zlého; člověk potřebuje základní motivaci) se nijak neangažují v aktivitách Střediska bezpečnosti při Židovské obci (StB si vedla seznamy Židů, čeho si vede seznamy tato bezpečnost?). Neboť Středisko bezpečnosti musí být, domnívám se, jakási sekce obzvláště poplatná polistopadovému politickému diskursu ČR, jejíž činnost většinou nedává žádný smysl ani užitek, a je tedy pravým opakem činnosti vynikajících judaistů, religionistů a jiných věhlasných expertů na židovskou otázku. Existence tohoto pochybného ústavu však možná českým Židům přináší ze zámoří dotace navíc. Pokud je tomu věru tak, pak je to od USA pěkný příklad antisemitismu, uplatňujícího nejhrubší klišé o Židech.

Netřeba snad zmiňovat, že jen samotné slovo Žid si každý vykládá po svém. Nejsvobodněji jej chápou lidé, kteří nemají židovské předky nebo je tato část historie nechává chladnými. Pro ně může být Žid kdokoli – kromě nich samých. Podobnou vztahovačnost – spíše však mnohem větší – pak paradoxně vykazují lidé, považující se z různých důvodů za pokračovatele plémě Davidova. Tito lidé mají jedinou jistotu, a sice, že je tomu již deset století, co se mohou prohlašovat za hrdého Čecha, Žida, či za docela nezaujatého jedince, zkrátka že se mohou třeba i na hlavu stavět, neboť konečné slovo o nich bude mít vždy ten druhý; ten, který je změří přísným pohledem „antisemity“ a vynese svůj konečný verdikt, neboť „Kdo je Žid, o tom rozhodnu já.“, jak praví věta přisuzovaná Hermanu Göringovi (takže ji nejspíše vymyslel nějaký Žid). Zaměňte v ní Žida za antisemitu a získáte pohled druhé strany. Antisemitismus se prý obejde bez Židů; kdyby Židé neexistovali, antisemité si je vymyslí. Ovšem když říkám A, musím říkat i B, pokud nejsem Jan Werich. Stejně tak se svět neobejde bez antisemitismu; kdyby z něj antisemité nakrásně vymizeli, hned se zrodí další – opět v myslích některých lidí. Slova antisemitismus i Žid mají v řeči dlouhou tradici, čímž je zajištěno, že tu s námi budou věčně.

Na hledání nejnepatrnějších rozdílů a jejich extrapolaci je nejpozději od dob homo sapiens založena celá lidská společnost, která se díky tomu může sdružovat do tlup jako Liga proti antisemitismu, různých církví, politických stran a zájmových spolků.

Zaslechnu-li od malé holčičky, že si ji pro její povážlivě kudrnatý zjev děti v první třídě dobíraly, že „poletí komínem“, mohu to považovat za neškodné škorpení nejmladšího dorostu (upomínaje se na říkanku, kde „bába letí komínem“), stejně jako za bezpříkladný projev antisemitismu těch smějících se bestií – dětí.
Zaslechnu-li papeže Františka hovořit, že „křesťan nemůže být antisemita“, mohu uznale pokývat hlavou a s cedulí „Žid nemůže být proti křesťanům“ vyrazit do nejbližsí synagogy, kde pak všichni spočineme v ekumenickém obětí, pokud mne tedy ochranka ve všeobecné panice nerozstřílí na tisíc kousků. Stejně tak mohu slova Božího služebníka někdy hodit za hlavu a místo toho jít na pivo s Adamem Bartošem, kde už rozebereme, jak to ten marxistický rabín dosazený CIA vlastně myslel. Je skutečně jenom na nás samých, jak se k židovské otázce postavíme, respektive na našich závazcích vůči jinému člověku či instituci, která nás za náš postoj – jsou bohužel takové případy – platí.

Ani na dnes jakkoli skandalizovaném a podle mnohých nezdravém „pnutí“ proti Židům nespatřuji nic nevhodného – přinejmenším ne v podmínkách české kotliny. Značná část židovské populace žije v USA a Velké Británii, kde má také nejsilnější divize pro „boj s antisemitismem“. Z jedné z těchto dvou zemí pochází jistý ekonom či sociolog, který se vyjádřil v tom smyslu, že permanentní boj protikladů, věčné střídání pravé a levé, veškeré štvaní a agitace proti „druhé straně“ jsou jediným způsobem rozvoje moderní demokratické společnosti, jinými slovy, že bez té všudypřítomné křeče to nejde. Že si teď nevzpomenu na jeho jméno, není podstatné, neboť obě jmenované země jsou typickými příklady tohoto světonázoru; své pojetí demokracie v duchu „rozděl a panuj“ dokonce i exportují, což obvykle končí katastrofou. Jsem tedy toho názoru, že i přítomnost antisemitismu, veškerých institucí pro boj proti němu a jejich výstupů, bychom měli nazírat z co možná nejstřízlivějšího nadhledu, z něhož nade vše vynikne, že existence všech těchto prvků je z hlediska dnešní společnosti, libující si v hledání nepřítele, velmi dobře vysvětlitelná, ba nanejvýše logická. Můžeme pak dojít i k tomu závěru, že existence antisemitismu je v mnoha ohledech žádoucí, neboť se přinejmenším velmi dobře doplňuje s hnutím proti němu, o jehož smyslu leckdy pochybujeme, což se často nesmí.

Nakonec: „V rozdělenosti umíme žít. Nejsme jednotní a kdo ví, zda jsme kdy byli. Ale naučili jsme se svou rozdělenost překonávat, žít s ní.“ To nejsou slova nikoho jiného než Věry Tydlitátové. Věřím tedy, že nyní už nikoho ani nenapadne bojovat s antisemitismem, nýbrž žít s ním – a děkuji za pozornost.

Výroční zpráva o projevech antisemitismu v České republice za rok 2014 – II. část (závěr)

Protože na vydávání zpráv o antisemitismu má morální patent ŽOP, měl bych svou zprávu nazvat jinak. Jak již bylo zmíněno, antisemitismus pokládám toliko za vágní, politický pojem; stejně tak prázdné je i jeho zkoumání. Antisemitismu se dnes přisuzuje mnoho vrstev, přitom kdysi to slovo neznamenalo snad vůbec nic. Jak chcete zkoumat nic, co o něm chcete napsat? Nejlépe pořádně obsáhlou výroční zprávu. Inu, tudy cesta nevede. Zkoumejme, čeho je mnoho. Zvědavosti v lidech. Každého druhého Čecha dnes zajímá, je-li Slovák ve vládě Žid. Lidi zajímá, kdo všechno je Žid; kdo a co všechno souvisí s židovstvím.

Podám tedy zprávu o projevech tantisemitismu (z it. tanti = všechno).

Výroční zpráva o projevech tantisemitismu v České republice za rok 2014

Tedy veskrze stručně. Od ledna 2014 do ledna 2015 (nebuďme troškaři, koneckonců ŽOP taky čeká až do půlky příštího roku, kdyby se náhodou jeden rok neurodilo) bylo zaznamenáno 1327 unikátních vyhledávacích dotazů, které nějak souvisely se Židy.

Protože by ve výroční zprávě neměl chybět prvek náhody, těchto 1327 záznamů bylo seřazeno generátorem náhodného pořadí Random.org podle atmosférického šumu. Výsledek vidíte na snímku níže. Příslušné heslo obsadilo první místo s pravděpodobností 1 ku 663,5 (neboť se v seznamu vyskytovalo i v diakritické verzi).

Randomizér / rozrůzňovač

Když se řekne Havel, vybaví se člověku automaticky pravda, takže jsem s láskou spustil tabulkový procesor a „nepravdivé“ (sudé) záznamy vymazal. Dobrá výroční zpráva by se měla obejít i s polovinou dat, za předpokladu, že tato jsou kvalitní, což ta moje věřím, že jsou.

Havel je pravda

Redukci Havlovou břitvou přežilo bez úhony 664 hledaných hesel, která uvádím níže.
Jakéhokoli komentáře k nim se zdržuji; vlastně je to docela nudný výpis.

Židovská minutka

Hlavní trendy:

  • Mnoho lidí zajímá, zda je ten který člověk Žid
  • Schopnost vzedmout větší vlnu zájmu o židovskou tematiku mají dva lidé: Prezident ČR Miloš Zeman a Adam B. Bartoš. Obvykle je to tak, že na iDnesu, Novinkách nebo Týdnu vyjde o těchto lidech článek, který zároveň zmiňuje – ve vztahu k dotyčným – i jakousi židovskou otázku (což je u sionisty Zemana a jeho převráceného obrazu A. B. Bartoše docela pravděpodobná varianta). Lidé pak hledají ty Židy na těch Internetech o sto šest.
  • Několik návštěvníků je jaksi „zasvěcených“ – jeden zasvěcený například do políčka Hledat na těchto stránkách zadal „Dny pro Izrael“. Této radostné manifestaci jsem sice věnoval jeden článek, ovšem oficiální název akce jsem tu nikdy nezmínil.
  • Dnešní sofistikované vyhledávače znají vaši politickou a náboženskou orientaci, nebo si to aspoň myslí. Takže navštěvujete-li pravidelně Židovské muzeum a zadáte-li pak doma do Googlu „Hanebný hrdopýšek Havel“ (bez uvozovek), vyhledávač vám jako první nenabídne odkaz na skvělý článek na stránkách Adama Bartoše, nýbrž na článek „Veliký Havel – Dílo a Život“ na Lidovkách (neptejte se mne, jak souvisí navštěvování synagogy s náhledem na Václava Havla nebo snad s dotyčným deníkem; to byl jenom příklad, jak to funguje!)
  • I proto je procento čtenářů, kteří nedopatřením navštíví tyto stránky, načež mohou být jakýmkoli způsobem pohoršeni, velmi nízké. To už je snad více čtenářů, kteří čtou tyto stránky z jakéhosi bezdůvodného masochismu, zakrývajíce si oči menorou (opět pouze teoretický příklad).
  • Na základě dlouhodobého studia zpracovaných dat si troufám tvrdit, že spadne-li Achabu Haidlerovi na hlavu nešťastnou náhodou kovadlina, iDnes přinese zprávu o antisemitském útoku, hledanost hesla „Haidler Žid“ vyskočí o 18 000 %, „Haidler není Žid“ o 88 % a hledanost skutečně relevantních dotazů („BOZP“, „kdo s čím zachází, s tím i schází“, případně „cinoherak+drogy“) téměř nevzroste.
  • Jak asi vypadá člověk, který hledá „jak povraždit Židy“? Podle některých spí s Mein Kampfem pod polštářem, stejně tak ale může spát i s polštářem pod jarmulkou. Nejpravděpodobněji se jeví, že vyhledávací dotaz vznesla holčička z prvního stupně ZŠ, které se posmívali pro její světlé vlasy, neboť na těchto stránkách dále hledala fotky koníků a jak si obarvit vlasy na zrzavo. Z identifikace jejího zařízení je patrné, že jde o ASUS SH0A6M; shodou náhod stejný typ tabletu byl nedávno distribuován v Lauderově MŠ, ZŠ a gymnáziu při Židovské obci na Praze 2 v rámci akce „S tabletem proti předsudkům“.

Vyhledávací dotazy po židech

Závěr

Vzhledem k tomu, že e-antisemitismus nikdo kromě Střediska bezpečnosti Židovské obce v Praze (dále jen StB) nebere vážně, pravicová extremistická scéna je kompletně řízena Židy (viz IvČRN + Czech Defence League) a ta skutečná je bezpečně ukryta v hospodách nezřídka židovských majitelů, považujeme hrozbu antisemitismu v ČR – ať už v jakékoli formě – za zcela lichou, vyloučenou a bezpředmětnou.

Není však možné vyloučit, že se česká židovská komunita v budoucnu ocitne, pod vlivem zahraničněpolitických událostí, v hledáčku Boko Haram a slapových jevů.

Poznámky

Výroční zpráva Židovské obce o stavu antisemitismu v ČR za rok 2014 ZDE (jakmile vyjde, odkaz bude nebude nahrazen relevantním).
Portrét Věry Tdlitátové, retušovaný à la Mona Lisa, ZDE (autor: Giornorosso).

Aktualizováno.
Vyhlašuji soutěž!

Aktualizováno.
Aktuální výroční zpráva o projevech antisemitismu v ČR (2014) je již dostupná na stránkách pražské židovské obce.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(7 hlasů, průměr: 3,86)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

3 komentáře u Výroční zpráva o projevech antisemitismu v České republice za rok 2014 (nepravá)

  1. hoboj schlom napsal:

    asi uniklo antisemitum ze prave dochazi k vykvetu spravedlnosti .“Posledni chance“ tj honba antisemitu prave dospela ku svemu vrcholu . Jakysi starec byl nalezen a bude ve veku 94 (devadesat ctyri ) souzen v Deutschlandu za to ze slouzil v koncentracnim tabore . Mozna ze casem se podari najit jeste starsi bandity kteri se skryvaji pred spravedlnosti a unikli honbe honcu na Nemce kteri je po Evrope spravedlive (vysetrovatel soudce kat) honili a likvidovali . Existuje document „The Jewish Avangers“ mozna na utube kde mordovani pripravu masove vrazdy ucastnici vysvetluji .

  2. hoboj schlom napsal:

    A zase vyhral a dokazal ze neni zadny pimp-cili pasak a sexuelni deviant honic cernosek se vztycenym pyjem po hotelu v N.Y. No preci kazdy jiz jiste vi ze nam zase osvobodili Strausse Mordochaje Kahna znameho to bojovnika za sex v kazdem veku . Nyni jiz jen zbyva aby zacal jakozto trans v podprsence a strevicich natirat mlade hochy v Parizi a nosit ony povestne nohavice na provazku pod prsiplastem a pokrikovat po starych babkach“ koukni “ rozevirajice plast . Viva, zdravi Natahnihnatu

  3. Fl napsal:

    Snůška neuvěřitelných blábolů!
    Škoda času takové ubohosti vůbec číst.

VLOŽIT KOMENTÁŘ