Židovská jména na vzestupu. Aby to jednou nepopletli

Nancy Bochníčková se narodila Tereze a Jeronýmovi, dočetli jsme se. V nazvání potomka cizokrajným jménem je cosi nepoddajného; je to oslava nesamozřejmosti – asi jako když člověk spokojeně pozoruje, kterak jiný přistupuje ke koťátku, pokleká, aby ho pohladil, načež ho chytne za ocas a hodí do studny.

Ano, člověk čeká, že Tereza s Jeronýmem by mohli mít třeba Terezii – a ono zatím Nancy. Nebo potká neznámou Židovku a říká si, jak se asi jmenuje, a že by to mohla být třeba taková Ivana Svobodová, a ona je to hned Ester Rosenbaumová, jako by snad každému osmnáctkrát nestačil její výzor.

Dnešní rodiče zkrátka sázejí na moment překvapení. Panelákové generaci uniformních a šedivých Janů Dvořáků a Jakubů Jeřábků, kteří nikdy nemířili výše než do osmého patra svých maloměstských bytů, dávno odzvonilo. Z širých lánů satelitních luk vůkol velkých měst povstaly jenom placaté baráky, ale trojcípé hvězdy na parkujících mercedesech už se vzpínají rovnou k nebi. I satelitní děti už se proto jmenují docela jinak.

Napadla nás taková teorie. Čím více zánovních německých vozů stojí v ulici, tím více se ta ulice paradoxně blíží židovskému ghettu. Abyste rozuměli, jak jsme na to přišli – čistě podle jmen dětí, které jejich rodiče těmi auty vozí. Jaká že ta jména jsou? No, židovská. Rodičům se zřejmě podprahově honí hlavou, sledujíce svou satelitní idylku korunovanou německým přibližovadlem, že potomka mohou jen těžko nazvat Heinrich nebo Adolf, až z dělohy nakonec vyjde Ben Gurion.

Tedy přinejlepším Ben Volejníček. Nebo snad Natan? A co Joshua? Odrodím Árona! Ne, jen David to může být, tydydudu-dydydudu-žid-žid. Dítko pak z titulu svého hebrejského jména nad všemi výdobytky s německým původem (a nikoli americkým nebo izraelským, jak by se slušelo) docela triumfuje, čímž je kádrový škraloup odčiněn.

Nuže, Davčo Dubovský, tady koukej, s kým vším budeš chodit do školy, ať už do té Lauderovy, nebo na normální gymnázium vyučující holokaust i jiné předměty. Budou tam s tebou sedět (kromě roty Vietnamců s kopou jednoslabičných jmen, co se čtou všechny buď «čan», nebo «nao»): Aron, Áron, Ben, Benjamin, Chaja, Chana, Ela, Eli, Elia, Eliah, Eliahu, Ella, Elizabeta, Ester, Hermína, Isaac, Isak, Izák, Josh, Joshua, Jozue, Leo, Mojžíš, Moritz, Mořic, Natan, Natanael, Nathan, Nathanael, Oskar, Rút, Samuel, Sarah, Sára.

Závěr

Pryč jsou doby, kdy žáčci viseli na rtech své třídní, an listuje v chytré knize, aby jim zjevila původ jejich křestního jména, a když náhodou došlo na hebrejský, třídou to obdivně zašumělo. V blízké budoucnosti tomu bude, zdá se, přesně naopak; nehebrejská jména budeme hledat s totálním nasazením, ceníce si jich nade vše.

Rodiče správně pochopili, že na nějakém jméně, které si můžete celé kdykoliv změnit, dnes vůbec nezáleží, jako ostatně na čemkoli. Rozmáchli se tedy směle zpět ke starým židovským názviskům, z nichž mnohá zůstala – vlivem 70 let starých evropských událostí – téměř zapomenuta. Čím popisnější jméno, tím lepší.

Částečně můžeme volbu jména dítěte chápat jako potvrzení statusu, kterého rodiče dosáhli – domek v satelitním městečku nebo rovnou byt v lepší městské čtvrti, nové auto, zdraví vespolek, to už je důvod k oslavě; celebrujme to jménem potomka. S cizokrajným jménem snadno naváže na úspěchy rodičů, třeba i v cizině, domnívají se rodiče (často mylně). V Hollywoodu si herci mění příjmení na židovsky znějící, aby se snáze prosadili; v New Yorku to dělají všichni.

Pouze ti z rodičů, kteří nepochybují o schopnostech svých a potomků, zajištěni obvykle i příznivou finanční situací, mohou volit jakkoli extravagantní jména – a leckdy, vědomi si této své výlučnosti, právě tak činí.

Dále nemůžeme opomenout zjevný fakt, že v mnohých případech je nazvání potomka židovským jménem srdeční záležitostí, spjatou s pohnutou historií rodiny ve 20. století; jakousi kompenzací. Jinými slovy – abyste dali dítěti židovské jméno, musíte na to mít vlohy. Ač bychom si dovolili tvrdit, že toto dnes platí spíše opačně, tedy že musíte mít předpoklady naopak pro to, abyste mu nepřisoudili (vzdor obecné, záměrné benevolenci) hebrejské jméno.

Nezanedbatelnou roli hraje i móda – možná že zrovna přímí předkové rodičů Árona a Natana pojmenovali kdysi své děti se stejně příjemným pocitem zadostiučinění Ilja a Dněprostroj.

Oscilace módních trendů nás nicméně vrátila daleko před první světovou válku, do doby největšího rozmachu a sebeuvědomění židovského živlu, kdy Židé ještě v poklidu nosili výlučně svá jména jako Moše nebo Jehuda, a čile se věnovali obchodu a otázce sionismu; jistě to však neznamená, že za čtyřicet let tu máme další holokaust.

Nezbývá než doufat, že až se za sto či dvě stě let budou (stále ještě) přepočítávat oběti šoa, bude dbáno pečlivosti, a do databáze omylem nepřibude množství osob narozených po roce 2000 se jmény snad ještě židovštějšími, než kdy předtím…



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(7 hlasů, průměr: 4,43)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

1 komentář u Židovská jména na vzestupu. Aby to jednou nepopletli

  1. Anonymní napsal:

    je to proste hnus hruza a vse ostatni dohromady . Mam na mysli tu fakktickou hruzu ,ne ten clanek. ten je vyborny ,,ale kde to jsme ?? A potom ze za Reichu se se praskaci predhaneli ,byli to vlastne jen bridilove ve srovnani s dnesni dobou .

VLOŽIT KOMENTÁŘ