V říjnu 1975 byl svět ještě v pořádku. Stařičká hlava španělského státu – měsíc a pár dní před svou smrtí – hovoří o zednářsko-levičácké provokaci a milionový dav aplauduje a salutuje. V roce 1968 Franco zase podplatil Eurovizi a nechal vyhrát španělskou zpěvačku s hlasem prostitutky, která kouří krabičku denně, jenom aby nevyhráli trapní Britové.
No a vidíte ty paraDOXy dějin: po padesáti letech vyhraje Eurovizi jakási kvokající stvůra původem z Izraele a český prezident se může přetrhnout, aby svými provokacemi předčil Davida Černého, a vůbec všechny levé zedníky, o parník Knížákových čuráků. A články v Blesku a rádio Impuls aplaudují a hajlují jako kdysi, třebaže na náměstích už se nikdy nikdo nesrotí, neboť tam probíhá permanentní výstava betonových prefabrikátů, dohledových kamer a policejních antonů.
Pokrokáři opilí západem i východem, vyližte si trenýrky navzájem.
Viva España!
… co jsou «židovské blogy»?
