Český deník 89

V nejlepším přestat aneb Prymulův bulvární konec

Publikováno 23. 10. 2020 | Autor: OS

V nejlepším se má přestat. To mi blesklo hlavou včera v souvislosti s pandemií, která už rok je i není, až už to každého jen štve. (Jenom ti, co rýmu přežili, k sobě volají média a dělají ze sebe div ne přeživšího holokaustu.) Proč už to virové divadlo nenechat – prostě vyšumět?

Mnozí píší, že jsme dospěli k vrcholu frustrace, zloby a deziluze z politiky, zatímco vrchol rýmy je prý stále teprve před námi (už asi rok). Ale to jsou, jako vždy, pouze obecné fráze. Jediného vrcholu, který je hmatatelný, zatím dosáhli naši vládní představitelé.

Ve všeobecné atmosféře strachu a nenávisti, za štěkotu twitterových psíků, s velkým osobním nasazením a sebezapřením všichni svorně, jako nechtěná kavalerie, vyjeli – obrazně – na horu Říp. Další cesty není. Nezbývá než zastavit, aktivovat parkovací brzdu, vystoupit z tanků, majestátních SUV a golfových vozíků, a shlédnout na ten boží kraj. A pomalu, pěšky, se navrátit do jeho lůna.

Mnozí už ale svůj nejvyšší bod přejeli. Golfový vozík se řítí strání dolů a zdá se, že ho nic nezastaví. «Rychleji! Tvrději!» chtíčně halasí na velitele ozbrojených sil brýlatý jinoch, v duchu se tiše modlí. Snad oba spoléhají na to, že v nejvyšší chvíli je zbrzdí voda kanálu tří veletoků, nebo alespoň malá tůňka, narychlo zhotovená lesní správou.

Miloš Z., 76 let. Jeho myšlenky už se upínají pouze k izraelským dronům. Oči hledí vstříc bráně do jiného, lepšího světa, kde neprší, přesto na nebi visí duha a drony tam nad člověkem bezhlučně přelétají každý den, aby střežily jeho zdraví a spokojenost. Dočkáme se v příštím televizním projevu oznámení rezignace? To sotva. Pracně vydobyté vítězství, vyždímané ze špíny a potu všelidového hlasování, je nutno střežit až do konce, a pomocí bonmotů glosovat slabost «trpaslíků», kteří to štěstí neměli. Úplně Miloše Z. slyšíme. «Co je to sakra, za dobu, v níž člověk, aby odešel se ctí, musí odejít předčasně? Takovou dobu tu nepotřebujeme.»

Andrej B., 66 let. Dlouholetý maskot svého holdingu, sponzorovaného zřejmě bohatými Rusy, Slováky, a – aby se neřeklo – jakousi minimální měrou i Evropskou unií. Přesto mnozí pro třísky nevidí les a vyčítají Mu, že národu vyjídá evropské dotace. Jak národu?! Vždyť národ rovná se Agrofert, všechny ty průmyslové kolosy, které, Bohu budiž děkováno, vybudoval kdysi lid ČSSR. Pokud zkrachují, nebude už nic, ani ten národ. Proč to škarohlídi nevidí? Horší možností je, že to vidí, ale mají svůj plán, jak zachránit zemi. Pán Bůh s námi. Každopádně, nelze hrát hodného Bédu Trávníčka, když vám okopávají kotníky i z nejvyšších míst. Kdo tedy bude novou mediální tváří průmyslové republiky, fotit se se sysly a turbínami? Paní Jermanová, nebo nějaká blondýna? Kdy si «šéf pro styk s nevděčnou veřejností» Andrej B. konečně začně užívať dôchodku a toho nejcennějšího, co má, totiž – života? Ve vitrínách měst visí parte jeho vrstevníků…

Roman P., 56 let. Nejmladší, přesto nejnenáviděnější. Sedí na nejhorčejším křesle, které spálilo i tvárné a kujné jinochy, nabuzené zpěvy a tanci. Jeho přísný slovanský obličej už nevděčný národ nechce déle snášet. Jenže, snese vůbec něco? Tohle je válka. Z války proti viru se stala válka proti lidu. Zde přestávají platit poučky ze zákopů. Tady se hraje bez pravidel. Člověk musí sám iniciativně vykopnout – než ho vykopou. A tak se i stalo. Snad to bylo domluvené, na pomoc plukovníkovi v nouzi přispěchal bulvár. Stejně jako před deseti lety, když potřeboval odejít (či být odejit) Topolánek, a tak zkoordinoval svou demisi s bulvárem LUI.

Nezbývá než se omluvit — a odejít. Nač po sobě nechat šlapat. Nač být jednotící tváří toho kolosálního ansámblu neviditelných odborníků ze všech lékařských fakult, kteří mají na všechno svůj vlastní fundovaný názor a svou vlastní statistiku, ale pouze jediný společný hromosvod – větry ošlehané lysé čelo plukovníkovo. Spolek amatérů si nezaslouží velitele, který v tom umí chodit.
Ať je korupce třeba sežere, idioty.

Křeslo ministra zdravotnictví možná zůstane neobsazeno, jako memento. Občas se na něm uvelebí kočka šíleného vědce Flegra. Vzalo to rychlý spád.

Když lidi nevěří mně, ať věří aspoň jemu, řekl premiér dva dny před tím, než ministra zdravotnictví odvolal. Druhého za jediný měsíc.

Andropov, Černěnko, a… pak už se Rusko prostě rozpadlo.
Vojtěch, Prymula, a… ?

Jakou gorbačovskou «spásu» si tento národ sám na sebe chystá?

Hrozný byl tento stát, když musel jsi se dívat, jak Celý příspěvek →

Rubriky: Život dnes | Napsat komentář

ABB: O novém náboženství

Publikováno 19. 10. 2020 | Autor: OS

Kristus se narodil v Betlémě ve chlévě, Mojžíše našli plavat v košíku po řece, Buddha přišel na svět v královském paláci. Covid se zrodil podle jedné pověsti v laboratoři ve Fort Detrick. Nebyli u toho ovečka a kráva, ale netopýr a luskoun.

Symbol Covidu je jasný: ačkoli ho nikdo nikdy neviděl, všichni víme, jak vypadá a tomuto symbolu, který je nám v médiích dennodenně promítán, se až téměř mysticky klaníme.

IDF a PČR si může podat ruku s mravnostními komandy tálibánců, kteří na ulici kontrolují, zda jste správně zahaleni. Nejsi vhodně zakryta? Tak to bude pokuta. Na Filipínách prý dokonce kulka.

A tak všude po světě nahrazuje liberální demokracii covidová totalita. Spoustu věcí, jako v ostatních náboženstvích – nesmíte. Nesmíte pít alkohol (v hospodách, ale nově už ani na ulici), nesmíte se scházet s přáteli, zpívat, sportovat (to vše je nečisté) a sex bude brzy zřejmě také jen přes roušku a na vzdálenost dvou metrů (jak nám symbolicky ukázal prorok Babiš se svou dvoumetrovou pomlázkou). S nikým se nebavte, protože by vás mohl ovlivnit, zviklat, nebo-li svést, vzít vám vaši víru. Proto se distancujte ode všech, hlavně od rodiny a přátel. Buďte doma, dívejte se na covidovou televizi a čtěte covidový mainstream (katechismus, kázání).

Typickým znamením nástupu nového náboženství je neschopnost předchozích náboženství vymezit se vůči němu. To, že v Izraeli proti lockdownu protestují chasidé, nepočítám. Kde je nějaký rabín, který řekne: je to hoax? Kde je nějaký Duka, který (po piťhovsku, neboli odvážně) řekne, že to je nesmysl? Kde je nějaký buddhista, který řekne, že se nám lže? Všichni tomu bezmezně věří, všichni mají strach, nikdo se neodváží ani pípnout. Nejspíše tedy budeme novým náboženstvím podmaněni. Celé lidstvo vstupuje ze znamení Ryby do znamení Kovidu. Mayové to tušili, jen se sekli. Hrubohmotný svět (konvenční války) se mění na jemnohmotný (války skrze viry). Cítíte ty vibrace?

A tak bych mohl pokračovat dál a dál…

A víte co? Já vám na to nové náboženství – kašlu.

Husity na vás, bando zaprodaných cizáků. Tábor je náš program!
Sejdeme se v Táboře, 21. listopadu 2020…

Celý příspěvek →

Rubriky: Život dnes | Štítky: demonstrace | Napsat komentář

Překroucená demonstrace

Publikováno 18. 10. 2020 | Autor: OS

Tak prý se v Praze sešli fotbaloví fanoušci a chuligáni, píše server coviDnes. «Demonstrace za práva a svobodu občanů v době korona krize» se měla konat na Staroměstském náměstí před pomníkem Jana Husa od 14:00 do 17:00. Počet avizovaných účastníků činil 500, počet pořadatelů deset. V kolonce ohlašovatel magistrát zveřejnil pouze iniciály I. S., píše se tam dále.

Na přiložených fotografiích vidíme v davu pokojné muže i ženy produktivního věku, jen sem tam nějaký ten nakrátko střižený ranař, mezi řídkými řádky jehož kštice čteme, že v případě jakékoli provokace nebude mít problém poprat se. Přičemž obvykle nebývá příliš jasné, zda za své ideály, nebo za žold eráru. V konečném důsledku na tom však příliš nezáleží. I když všichni bijci krátkodobě splynou v jeden shluk «pánů v tmavých bundách», stát si je pak spočítá a přebere. Zatím to je stále tak, a ne opačně.

Ministr svetra, Vojtěch Filip i další oportunisti vládní kotérie si možná mysleli, že I. S. znamená Iosif Stalin, a tak, ve strachu před svým svědomím (či alespoň s Landovým «otazníkem ve vočích»), nechali akci předčasně rozpustit, i za cenu její dočasné eskalace.

Miloš Ⅰ. z Eman a Bezvystrčilovic si zase mohl myslet, že to znamená Islámský stát, a tak byl asi poněkud roztrpčen, že demonstrace netrvala déle, třeba tak dva dny – jako nedávné, Jeho Veličenstvem posvěcené volby –, čímž on, jakož i jiní znalci Talmudu, utrpěli jisté zklamání, že čínská rýma na této akci ani zdaleka neschvátila tolik gójských důchodců, kolik se jich «promořilo» u uren, ani že neviděli nad Prahou slétat izraelské drony, které by tuto uchránily ode všech rozvracečů, když pořádek trapně zjednalo pouhých pár tisícihlavých pluků obyčejné české policie, jež se sjela z celé republiky; zkrátka že Staroměstské náměstí nebylo alespoň na chvilku ve válce, když celá země ve válce je, minimálně v každém televizním proslovu Jeho Veličenstva.

Za iniciálami I. S. se však skrývá jiné jméno. A tak mu dejme slovo: «Netušil jsem, že když jsem v 80. letech bojoval proti komunismu, byl komunisty mlácen a zavírán, tak po více než 30 letech budu bojovat proti kovidismu a stejným soudruhům, kteří jsou tu stále, nebyli nikdy za svou minulost potrestáni, jen převlékli kabáty a z komunistů se stali kovidisty».
Ivan Sochor, zakladatel HON

(foto: Petr ZewlaKKK Vrabec)

Aktualizováno.
Nad demonstrací po dvě hodiny kroužil vrtulník. Znepokojivý hluk helikoptéry bezcílně visící nad člověkem (ale stejně tak i bzukot elektrického dronu) vždy vzbuzuje určité otázky a pocit ohrožení. Chtěli-li policisté dav demonstrantů takto zneklidňovat, až nakonec ti méně trpěliví účastníci našli únik v radikalizaci, blahopřejeme, povedlo se jim to.

Celý příspěvek →

Rubriky: Život dnes | Štítky: demonstrace | Napsat komentář

ABB: Локдаун aneb Izrael náš vzor?

Publikováno 11. 10. 2020 | Autor: OS

Když čtu starší výroky Prymuly o tom, že nošení roušek je zbytečné, ba nebezpečné (říkal to před pár lety ve chvíli tzv. prasečí chřipky: «Je to nesmysl. Naopak manipulace s rouškami vede k většímu riziku – ulpí na ní bacily a ty se při jejím sundávání snáze dostanou na ruce. Proto bych spíše doporučil časté a důkladné mytí rukou,» řekl tehdy Prymula), nějak se nemohu popasovat s tím, že tento člověk nám všem nyní roušku nutí jako nějaké zázračné řešení a dokonce nám ještě před pár dny výhružně vzkázal, že ti, co se nenechají očkovat, budou muset roušku nosit stále, zatímco očkovaní budou mít řadu výhod. Jinými slovy se prořekl, že konečným řešením je Celý příspěvek →

Rubriky: Ostatní | Štítky: odjinud | 1 komentář

Zrakovina útočí!

Publikováno 6. 10. 2020 | Autor: OS

Sci-fi je to, co se právě děje. (O. S.)

Také máte s Billem Gatesem pocit, že ke globální depopulizaci, k zotročení a zničení celé lidoovčí civilizace přece musí přiště stačit i méně, než nějaká hloupá, viditelná molekula viru, zachytitelná nějakým onanovláknem či onanočipováním? Něco ještě mnohem menšího, zcela nerozpoznatelného?

Že by se «smrtící virus» přece mohl šířit i bez své hmotné podstaty, nezachytitelnými vlnami nějakých částic X, které nelze detekovat, a tudíž je každý jedinec předem považován za nemocného a nebezpečného sobě i ostatním, přičemž je třeba jej, v rámci fingovaného «zjištění» této smrtící nečástice, podrobit středověkým examinačním metodám, které zcela jistě nepřežije, a pokud nešťastnou náhodou ano, pak jej alespoň jako nemocného celoživotně ovládat: od kolébky až do hrobu kontrolovat, s kým se stýká, kam chodí, co nakoupí, čemu se podrobí; zkrátka – zcela jej zbavit svobodné vůle?

———-

Zrakovina. Že jste o tom nikdy neslyšeli? Tak teď uslyšíte. Dnes už asi nezjistíme, jaký lék se to americko-izraelská skupina v Ben-Gurionově středisku zdravotních věd v Beerševě chystala vyvinout. Některé hlasy tvrdí, že pracovali na diagnostice civilizačních chorob z oční duhovky. Vědci si nicméně všimli, že i při pasivním odečítání se z oka aktivně šíří zvláštní, nepatrný proud fotonů, který má pravděpodobně co do činění s oním mrazivým pocitem, když tušíme, že nás někdo pozoruje. Oko zkrátka není jen pasivní přijímač obrazové informace, ale i vysílač.

Vědci se proto pokusili tyto vlny zesílit elektronickým zesilovačem. Při padesátinásobném zesílení měl již člověk, na nějž testovaný dobrovolník s tímto zařízením ze vzdálenosti 10 metrů upřeně civěl, pocit, že jej právě z tohoto směru na těle cosi „lechtá“. Skutečný údiv však nastal po vypnutí tohoto zesilovače. Testovanému subjektu tato schopnost zůstala! Část očního nervu, která tyto vlny emituje, u něj našli jaksi zmohutnělou. Při stopadesátinásobném zesílení už měl pozorovaný pocit bodání po těle, přičemž ten, který jej pozoroval, si stěžoval na bolest hlavy a očí, která po chvíli ustoupila.

Při 300násobném zesílení se bolest „pozorujícího“ stala nesnesitelnou, zatímco „pozorovaného“ – statného vojáka IDF – museli křísit. Po jeho probuzení bylo shledáno, že i on získal tuto schopnost „zabíjet pohledem“. Zároveň však u obou bylo zjištěno poškození mozku, jehož tkáň byla na mnohých místech podivně vysušena, zřejmě kvůli zásobování extrémně zduřelého očního nervu krví a bílkovinou. Určité poškození se projevilo i na dalších tělesných orgánech, zejména na plicích. Teprve koňské dávky bezpočtu léků jej pomohly zastavit, přičemž oční nerv se vrátil téměř do původní podoby, a schopnost přenosu „vražedných vln“ zmizela.

Ještě předtím však některý z této dvojice vojáků pohleděl doma na svého psa. A to neměl dělat. Podle dostupných informací se československému vlčákovi jménem BiBi groteskně „nafoukly“ oči, vyběhl ven na rušnou ulici, kde chvíli pobíhal a žalostně zíral na každého, koho potkal, načež mu explodovala hlava. Dva lidé byli lehce zraněni.

Armáda sice okamžitě preventivně srovnala pár paneláků a nemocnic v Gaze se zemí, ale jen pár hodin NATO už bylo každému jasné, že jde o větší problém. V nemocnicích začali umírat první lidé. Mnozí si stěžovali na ukrutné bolesti hlavy. Jiní popisovali ostrou bolest v obličeji, na prsou, nohou, či genitáliích. Inu, podle toho, kam „infikovaný“ zaměřil svůj zrak…

Nákaza se začala lavinovitě šířit světem. Za chvíli už ji hlásili ze svahů Val di Fiemme. Název BiBi-20 byl Knesetem jednohlasně odmítnut, prozatím má tak hrozivá nemoc anglický název MyEyeloma. Česky tedy něco jako Zrakovina.

Ještě dříve, než si nové hrozby všiml český twitter, stihl prezident upozornit český národ prostřednictvím televize Šlágr, když upozornil všechny „odmítače, odpírače a popírače“, že pokud budou zpochybňovat „židovský vir či výsledky demokratických voleb, osobně jim podepíše rozsudky smrti“. Ministr svetra Jud Papáček upřesnil, že trest smrti stihne každého, kdo by mluvil, psal a smýšlel o „židovském viru“. Lidový prymulát zatím v rádiu preventivně vyhlásil rozsudky smrti za rozsévání viru a války: nad Miroslavem Kalouskem, Janem Hřebejkem, Romanem Šmuclerem, Davidy Černým a Smoljakem.

Byla zavedena povinnost nosit klapky na očích, takže vy byste tohle vlastně neměli vůbec číst. Novináři zatím číst mohou. I psát, pokud budou psát pravdu. Gottwald neudělal nic špatného. Normalizace byla světlým obdobím moderní československé lidové demokracie. Práce v drůbežárně osvobozuje. Heil Papáček! Noste klapky! Příznaky viru jsou dvojí, a to zejména těchto pět: bušení srdce, motýle v břiše, mrazení v zádech, červenání tváří, pocení, zrychlený dech, zrychlený tep, bolest hlavy, návaly horka, změny nálad, deprese, nekontrolované zduření genitálu, ejakulace či lubrikace, kulatá záda, kosá noha, větry, průjem. Zaznamenáte-li u svého dítěte některý z těchto projevů, neprodleně jej vyrvěte ze spárů smrti a odvezte na nejbližší drive-in odběrné místo. Zuby od kusu, kůže a vlasy na kilogram.

Test na přítomnost smrtící nákazy, stojící 1000 Kč, probíhá jediným možným způsobem – tak, že oční bulvy jsou za pomoci speciální lžíce povytaženy z důlků o pět centimetrů vpřed, a je vyhledán a přerušen nakažený oční nerv, načež jsou bulvy vráceny na původní místo. Test je zcela bezpečný pro děti od 5 let. Ministr svetra Papáček upozorňuje, že kolující zvěsti, že někdo po této proceduře začal trvale šilhat, vidět neostře či v odstínech šedé, měl pocit, že mu bylo pod oko cosi implantováno, či o tom, že mnozí záhadně přestali vidět přesně pár dní po dovršení 70 let, se nezakládají na pravdě a za jejich šíření hrozí trest smrti. Cca za 100 tisíc lze ve vybraných prodejnách Prymulexu zakoupit domácí sadu k léčbě, která nerv přeruší neinvazivně radiovými vlnami.

Neprodleně přerušte oční kontakt a vyhledejte policistu, vypíše vám pokutu. Semkněte se. Dřevotříska nepomáhá! Děti a starce ochrání jedině olověné klapky. Navštivte nejbližší eshop Prymulexu, mají je. Zatím stojí do 5000 Kč, za rok snad i více. Nesprávně nasazené klapky mohou způsobit otravu krve. Vyhledejte lékaře, vypíše vám pokutu. Nenošení klapek na veřejnosti i v soukromí se trestá smrtí. Nošení falešných klapek se trestá smrtí vykrvením. Neprodleně odvezte svého psa do kafilerie, seznam najdete v aplikaci eKlapka a na webu ministerstva zdravotnictví. Čína přislíbila výrobu klapek s kamerou a LED displejem, skrze něž bude vidět. Na trhu by se měly objevit do roku 2039, pokud dobře půjde stavba kanálu Dunaj-Odra-Labe. Ruční výkopové práce mají výjimku, jako kopáči na stavbách národního významu klapky nepotřebujete! Celý příspěvek →

Rubriky: Život dnes | Štítky: nemoc | Napsat komentář

Další zfalšované volby za námi

Publikováno 5. 10. 2020 | Autor: OS

Není důležité, jak kdo volí, ale kdo počítá hlasy. (J. V. S.)

Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. (A. E.)

Konec světa nastane, až lidé přestanou zpívat. (A. E.)

———-

Tak jsme tím znovu prošli. Fyzicky přesluhující hradní rekvizita na závěr své tragikomické divadelní hry Bolavá pacička zavrtěla v křesle bezmasými údy spletenými jako vánočka, a nakopla českého voliče, aby tedy alespoň on „zvedl zadek“ (citace Jejího Veličenstva) a jal se poslušně a s pokorou odebrat ke své věčné urně. A tak se mnohdy, mnohde, i stalo.

Co tomu předcházelo? Co je vlastně nutné k tomu, aby se mohly konat takzvané demokratické volby, o kterých mnozí potměšilci i Potměšilové tak rádi hovoří, ale nikdo je nikdy neviděl – a jen tak neuvidí?

1. Vykostění voleb. Z dob Zemanovy opoziční smlouvy se jako rudý smrad táhne současná podoba volebního systému, znásilněná d`Hondtem a Koudelkou. Ten první k tomu raději nic neříká, ten druhý čas od času navrhuje další změny uspořádání státu, snad v rámci pokání. Ve zkratce jde o to, že když bydlíte ve správném kraji či volíte tu správnou stranu, má váš hlas až dvakrát větší váhu. Tato nerovnost pak podobným způsobem pokračuje dále na poli stran, při přepočítávání jejich mandátů. Již z podstaty kapitalistické demokracie přece nemůže být hlas voliče na prvním místě. Rovnost hlasů – taková anomálie v tomto systému nemůže existovat. Jak bychom jinak rozlišili hlas bohatých od hlasu chudáků? Ale i opačně: hlas pro strany, co si jej zaplatily nákladnou kampaní v tisku a televizi, přece nemůže mít stejnou váhu jako hlas pro nějaké trhany, o kterých nikdo neslyšel, i kdyby nějakým zázrakem dostali hlasů mnohem více.

2. Dobrý název strany. Volili byste stranu „Z EU a NATO nikdy nevystoupíme, nikdy, to si zapamätajte!“? „Ještě více podlézání Bruselu, Německu a globálnímu světořádu“? „Koupíme vše americké pro naši armádu“? „Ještě více vody do benzinu!“? Nejspíše nikoli. Přesto ANO volí, kdo může. Volili byste stranu „Ještě více nesvobody a státního dirigismu v zájmu trendy pokroku a virtuálního dobra“? „Tvá online kóje tě konečně osvobodí“? „Čipy dětem“? Nejspíš taky ne. Přesto studentům a všem těm, co chtějí i v padesáti vypadat cool a in, zní název této strany, evokující hollywoodskou pohádku o homosexuálovi z Karibiku, tak neskutečně sexy, že i výsledky Pirátů takřka přesně kopírují demografické rozložení těchto skupin ve společnosti a ždímají z nich tak plné maximum hlasů, že se i pověstné Maximum Petra Hanniga může jít zahrabat. A skutečně: volili byste stranu „Rozumní – Petr Hannig – za spravedlnost a životní jistoty“? Pokud je vám 70 a víc, asi ano. To už totiž každý ví, že poslední dvé jmenovaného se člověk nedovolá, a tak se sluší alespoň doufat. Ale co tam dělá ten narušitel s německým jménem? Mařenko, kde mám flintu! Neprojdou! A taky neprošli. Ani Marie Paukejová nepomohla. Málo se bila za práva zvířat. Neboť právě Demokratická strana zelených – ZA PRÁVA ZVÍŘAT svým volebním výsledkem mnohde předčila svůj původní tvar, z něhož vzešla, totiž Stranu zelených. Stačil caps lock a úderné heslo. Kapitálkám volební lístky přejí, je na tom cosi mile devadesátkového. Volili byste Národní demokracii? Demokracie, fuj. Ještě ke všemu národní?! Aby tam nebyl Gottwald nebo Hitler! Stejně jako desetiletý školáček je i průměrný volič se vším rychle hotový. ČSSD? Co je to za zkratku, mámo? Jsem snad nějaký sociální případ? Nebo demo…tohlencto? Hoď tam to ANO, ať je líp. Tradičním názvům stran už bylo.

3. „Vylosovaná“ volební čísla. Zkušenosti posledních let naznačují, že volební čísla jsou stranám přidělována pouze proto a v takovém gardu, aby novým volebním subjektům vstup na politickou mapu buď ztížila, či – v opačném případě – usnadnila, a to pravděpodobně za úplatu. Obecně platí: čím nižší číslo – čímž i pořadí v obálce – tím vyšší volební výsledek. Pouze a jenom díky nízkému „vylosovanému“ číslu se stranička cílevědomých recesistů „ANO, bla bla“ (nebo tak nějak) dostala do europarlamentu, když si její lístek – hned v úvodu seznamu – mnozí spletli s lístkem ANO, k němuž nedolistovali. Onomu „losovači“, který si snad chtěl ověřit svou hypotézu o tuposti voličů, by se slušelo za tento vševypovídající experiment poděkovat. Stejně tak i za ty další. V roce 2018 tak například Moravské zemské hnutí, kandidující v jisté západomoravské obci v obecních volbách s číslem 1, dosáhlo celkem neuvěřitelného a 5krát vyššího výsledku, než o dva roky později v krajských volbách se (zcela posledním) číslem 84, zatímco výsledky ostatních stran byly v obou volbách vždy velmi podobné. Závěr je zřejmý – volič si neuvědomí, že je Moravan, dokud mu ten volební lístek nestrčíte přímo pod nos.

4. Mediální šum. „K těmto volbám snad raději ani nechoďte, jsou zhola zbytečné.“ – „Všechny volby mají smysl, zejména ty demokratické.“ Hlasy režimních novinářů se přetahují s ústy Hradu. Jak tomu rozumět? „V těchto volbách půjde o všechno!“ přisazují si deníky salonní opozice. Zdá se to jako naprostý chaos a zmatení, ale není pochyb, že v tomto stroboskopu siláckých prohlášení je každý jednotlivý záblesk přesně cílen na konkrétní voličskou skupinu. Na tu, která s účastí váhá, ale režimu je jí třeba „dokopat“ k urnám stůj co stůj, i na tu, která jistě volit půjde, a proto je ji záhodno od voleb odradit.

5. Mediální prostor. Neparlamentní strany Celý příspěvek →

Rubriky: Život dnes | Štítky: kroužkování, neplatný hlas, volby | Napsat komentář

Milion poražených

Publikováno 22. 9. 2020 | Autor: OS

Vážení občané! Není čas na dlouhé řeči, natož na švejkování. Jedna věc je názor, druhá statistika. V roce 2019 zahynulo na českých silnicích přes 500 lidí.

Vždyť každý známe někoho, kdo zná někoho, kdo zná někoho, komu opilý řidič zabil někoho blízkého. Za rok 2019 to, mimochodem, z té půltisícovky, bylo dvacet lidí. Horší už je jenom klíšťová encefalitida. Zpět však z lesa na polňačky. Dvacet lidí, kteří mohli žít, kdyby si řidiči odepřeli oslavu v baru. Dvacet lidí, kteří mohli žít, kdyby tito nezodpovědní řidiči nepili brčkem z kýble smrti.

Snad nikdo nepochybuje, že doprava v našich městech neustále narůstá. Ta křivka má exponenciální charakter. Právě na těchto malých číslech se ukazuje zrádnost exponenciály.

A tak v roce 2022 zemře vinou opilých řidičů 2500 lidí. V roce 2024 už to bude přes šedesát tisíc. To není žádný nárůst, to se dá zvládnout, říkáte si. Jenže v roce 2026 už jsme na milionu mrtvých. Přesně 1 562 500. Kolik zde tou dobou bude střízlivých řidičů, to snad raději ani nikdo nechce domýšlet. Jenom pod jejich koly však v roce 2026 zemře v ČR přes 31 milionů lidí.

Množí se těžké případy srážky vozu s člověkem. V jedné obci již byly dokonce dvě osoby zavaleny kládami z kamionu! Jen tak tak, že se té skupině nic nestalo. Ale jak dlouho ještě?

Jsem proto hrdý na to, že jsme byli první zemí, která ve spolupráci s čínským textilním průmyslem Celý příspěvek →

Rubriky: Život dnes | 2 komentáře

Závidím umírajícím

Publikováno 22. 9. 2020 | Autor: OS

K umírajícímu doléhají zvěsti o stovkách hospiců, které v příštích pětiletkách plánují svorně prezident, strana a vláda postavit, místo stovek bytů, už jen tak letmo a nezřetelně, že už ho ten cynický alibismus ani nevzrušuje. Podobně jako živé a zdravé přestaly vzrušovat tklivé aranže rakví v New Yorku a chaos v italských nemocnicích, neboť i tyto mediálně vděčné obrazy zkázy se z veřejného prostoru – přestože jsme prý ve válce s nejhrůzostrašnějším virem posledního století – vytratily kamsi do dálky a do ztracena; do zapomnění.

Umírající nemusí hledět vstříc volebním plakátům se stále stejnými dutými hesly, vyprázdněnými jako hovno v míse. Řekl-li Ludvík Vaculík kdysi na sjezdu spisovatelů, že za dvacet let budování socialismu nebyla vyřešena jediná lidská otázka, dnes už by to prohlásit nemohl, neboť demokracie konečně dobudovala alespoň otázku cenzury a zákazu shromažďování. Lidská otázka se proměnila v atomizovaný lidský zdroj, který je tu sám pro sebe, zahlcem palčivými otázkami svými a své vlády, jejichž občasným řešením mnohdy není než smrt.

Umírající má řešení všech otázek na jazyku, a nemusí tak brát zavděk falešnými východisky z billboardů, která mu předkládají zlí jazykové z agentur pro matení veřejného mínění, a svou cestu tím zbytečně protahovat. Vystydajícímu umírajícímu je srdečně u náhrobku horká fáze volební kampaně, i ty vlažné. Jeho kampaň už řídí někdo jiný.

Umírajícímu je celkem jedno terestrické vysílání, hrazené z kapes novorozenců a umírajících, stejně jako to satelitní, které si soukromě platí ti, jimž zemřel mozek. Umírající proto nepotřebuje k svému žvotu slyšet liché hlavy mlátit prázdnou slámu každý sudý týden. Možná k němu, z televize na pokoji, cosi doléhá, ale na jeho útratu v kempech, pracovní morálku a duševní svěžest to již nemá žádný vliv.

Napne-li snad umírající na chvíli zlomky smyslů, možná matně postřehne na obrazovce podivné muže v rouškách, jako Celý příspěvek →

Rubriky: Život dnes | 1 komentář

Nejsi můj typ

Publikováno 21. 9. 2020 | Autor: OS

Nejsi můj typ

třicet typů pohlaví
osmnáct kovidu

z nových Marxů hovadin
já se nepominu

Rubriky: Minibásně, Život dnes | Napsat komentář

Výsledky voleb v titulcích

Publikováno 20. 9. 2020 | Autor: OS

Mandžáre, dormíre, kantáre. Volebními průzkumy už se zase holedbá každý jantáre, ale my na rozdíl od Herzmannů a jiných přisluhovačů skutečně víme, co do těch uren ty svině zase mrsknou. Jedem das Seine.

Zde jsou již tedy výsledky letošních krajsko-senátních voleb v titulcích, které si novinářská svoloč může po volbách ihned a iDnes zkopírovat na svoje úplatné webísky, nebo strčit do řitě.

Volební účast byla slabá, nepřesáhla 70 %

Referendum o Babišovi? Kdepak, ANO mnohde posílilo

Černé volby: zemřeli dva členové komise a pět kandidátů do Senátu

V Ostravě se u voleb strhla rvačka kvůli rouškám

GALERIE: Czexit, Babiše do koše, Kdyby volby mohly něco změnit… Prohlédněte si nejoriginálnější volební roušky

DRIVE-IN VOLBY: Proč si natáčíš moje auto, haj*le! Extremista v Rumburku napadl policisty

VOLBY 2020: Češi nechtějí nic měnit

Recept na volební úspěch? Slovo změna v názvu

Ve Smrdové Lhotě volili tři dny

Předseda protáhl ústa. Takový debakl Trikolory nikdo nečekal

SPD v ČR nechceme. Okamurova strana se ocitla na šikmé ploše

Soumrak «vlastenců». «Národovecké» subjekty naprosto propadly

Měšťané: Chceme více Evropy! TOP09 a Starostové zválcovali města

Historický debakl KSČM. Rezignovat nehodlám, říká Filip

Senát lidi zajímá. Mnohde se účast vyšplhala přes 20 %

Volby do Senátu že mají i druhé kolo? Dělejte si legraci z někoho jiného, čílí se voliči

EXKLUZIVNÍ PRŮZKUM: Přes 80 % zvolených senátorů má židovské předky

Rubriky: Život dnes | Štítky: volby | Napsat komentář

Hymna (2020)

Publikováno 15. 9. 2020 | Autor: OS

Bože, chraň Pavla Pilera

Kde roubík můj?,
můj mikročip?

Tajní čučí po lučinách
drony čumí po skalinách

V sadě skví se kamer pět
z Tchajwanu, Číňan by zbled

Exekutor sčítá prémie
Vem mne k sobě, Bože můj

Rubriky: Život dnes | Napsat komentář

Rouškomedie vs. volby: Kdo s koho

Publikováno 14. 9. 2020 | Autor: OS

Přátelé, jsou nyní jen dvě možnosti.

1. Krajské volby budou zrušeny – s poukazem na pseudochřipku. Tatam budou silácká prohlášení našeho vrchního ekonoma a velitele ozbrojených sil, že odložené volby vždy stojí nemalé peníze. S 500+ miliardovou grupou sekyr v zádech si na nějakého prezidenta nikdo nevzpomene.

2. Po volbách sundáme roušky, neboť bude zrušena pseudochřipka. Dožili jsme se voleb, takže teď už to nějak zvládneme, občané. Jsme s vámi, buďte s námi.

Osobně sázím na možnost č. 1.

Třetí možnost, že volby proběhnou za absurdních opatření, na která bude každý třetí občan kašlat, a po volbách bude rouškiáda utěšeně pokračovat, pokládám za nepravděpodobnou.

Jakýkoli vynucený svízel a ztížení volebního aktu může ovlivnit volební výsledky, a protože zatím není jasné, zda pro vládní strany kladně, nebo záporně, volby budou – pro jistotu – odloženy.

Rubriky: Život dnes | Štítky: volby | 2 komentáře

Kovidiotismus. Zastavme epidemii strašení

Publikováno 1. 9. 2020 | Autor: OS

Letos a napřesrok budeme
volit hlavně doktory a herce.

Ideálně v jedné osobě.
Doktory hlavně
onkology,
virology,
a především dětské onkology,
protože ti jsou v kuloárech
nejvíc potřeba.

Z herců hlavně Jandáka,
protože ten je potřeba
vůbec nejvíc.

Ten to globalistům
a evropský unii
vytmaví, mámo!

Ten jim to poví!

Čas skoncovat s novinářským hnojem…

… stejně jako s tím politickým

Nevěřte heslům. Věřte opicím

Kovidismus si rozvracet nedáme!

Zdravý selský jogurt, tradiční bílá kultura! AKCE! Ke každému balení nyní tradiční hámoty ZDARMA!

Rubriky: KKK (Kresby a KariKatury), Život dnes | Štítky: volby | 3 komentáře

Běda lidu, kterému smrt vládne

Publikováno 1. 9. 2020 | Autor: OS

Smrt a šťastná Evropa. Hlavní jistoty zůstávají i po 80 letech beze změny

Napsáno 25. 11. 2019

Pryč jsou časy, kdy volby vyhrávaly «krev, pot a slzy». Voliči si brzy všimli, že tyto tělní tekutiny z nich budou lisovány tak jako tak. Na chvíli mělo být líp, a líp se pak někteří bohužel opravdu měli. Po krátké renesanci budovatelských přání světlých zítřků se vyjevila propast třicetileté nicoty.

Zůstala jen smrt. Jednomu vyhrála prezidentské volby, neboť rakovina je smrt červeně podtržená. Možná umírá, možná ne. Možná se pere o život, jako celý český venkov, Pandořina skříňka české onkologie. Proto ho v Horních Němčicích volila babička, jíž vymřela rodina. Proto mu to v Dolních Němčicích hodil ten, co dostal raka, ztratil práci a pak si to hodil. Proto mu to ve Vysokých Němčicích hodili všichni, kdo přežili.

A další nesou předvolební prapor smrti hrdě dál. O jedné straně skoro není slyšet, ale jednomu jejímu význačnému členovi zemřel syn, takže o ní ještě uslyšíme. A navíc je to generál. Ten druhý generál, známější, se bude muset snažit, aby mu taky někdo umřel, jinak mu ani mediální známost nepomůže.

Jednomu předsedovi zase, z jiné strany, zemřela manželka. To je výborný, protože hodně lidí ví, jak je to blbý. Manželky po pětatřicítce v demokracii hynou jako na běžícím pásu, takže si to pamatují i děti. Naštěstí je to i případ toho předsedy.

Volby se teď ponesou už jenom ve znamení smrti. Kdo vyrukuje s větší náloží mortality, ten je vyhraje. Celý příspěvek →