Archiv pro měsíc: Prosinec 2020

Nenechme se umrtvit sanitární totalitou

 
V záplavě účelových lží, násilně vydávaných za jedinou pravdu «od vědy a státu», je třeba uvést některé věci na pravou míru. Tak jako na nás z nebe neprší nějaké konspirační chemtrails, ale docela obyčejné olovo (škodlivé), pevné mikročástice (škodlivé) a další jiné testovací příměsi v rámci vojensko-meteorologických výzkumů (proč by neměly být škodlivé?), tak ani Bill Gates samozřejmě nechce «očipovat» lidstvo. Sám by to, chudák, přece nezvládl. A tak to svědomitě provedou až vlády jednotlivých států, sdílejících jho globalismu. Už víte, co jsou to ty konspirační teorie? Prostě jen zkratky pro méně chápavé. V jádru však popisují běžnou realitu.

Globální ekonomika 4.0 nebo 6.000.000 totiž potřebuje tvrdá data o zdraví každého LIDSKÉHO ZDROJE (nejlépe jej izolovat v jeho těsné kóji, viz film Matrix nebo probíhající covidový lockdown). Pomocí superrychlých sítí (nejméně standardu 5G) se budou leckdy takřka v reálném čase přenášet do jakéhosi superúřadu, říkejme mu třeba Registr národního zdraví.

Stručně řečeno, USA, Británie, Izrael a každá země EU potřebuje, v zájmu globální ekonomiky, bezodkladně vědět, kdy zemřete, a to minimálně s přesností na půl roku. Co čert nechtěl, všechny vakcíny a jiné léky budou pravděpodobně sloužit ke kýženému ovlivňování tohoto kruciálního údaje směrem nahoru, nebo dolů.

Systém bude vědět, co vám je, dřív, než to budete vědět vy – a než se nadějete, aplikuje vám «lék». K čemu přesně, zda pro vaše dobro či zlo, to bude vědět zase jenom systém sám. Péče o zdraví jako černá skříňka, kde jedinec a jeho svobodná vůle a názor budou zcela vyloučeny.

O tom, jaká že «meducína» vám bude POVINNĚ naordinována, zda vám život výrazně zkrátí, nebo jej naopak za každou cenu pomůže udržet u průměru dožití (pouze elity si budou moci dovolit být dalece nad průměrem), o tom rozhodne vaše sociální skóre, společenská třída, vzdělání, politický názor, výše výdělku. To vše je, mimochodem, již dnes někde uloženo nebo je to v hrubých obrysech vydolovatelné z big data.
Big data a big pharma jsou totiž super dvojka, která se hledala, až se našla.

Leckterá elektronika má svou diagnostiku; dopředu hlásí, kdy přestane fungovat. Tak je tomu třeba u klasických harddisků (systém S.M.A.R.T.) nebo u tzv. moderních automobilů. Jenže: sama tato diagnostika svými testy zařízení ničí, případně ho předčasně znefunkční. Umrtví ho. Tato diagnostika je tak vlastně leckdy bohapustým «kurvítkem», bez kterého by zařízení obvykle mohlo žít déle, třebaže nevíme, jak dlouho. Nepřipomíná vám to něco?

Co brání, u všech Billů Gatesů, tomu, aby se to u lidí nedalo zpunktovat ÚPLNĚ STEJNĚ jako u elektroniky? Vůbec nic! A právě proto to bude zpunktováno ausgerechnet frau Merkel úplně stejně.

Vakcína, očkování, farizejská starost o zdraví, diktovaná shora dolů, cynickými elitami tupému plebsu: to vše je jen průhledná zástěrka. Tím hlavním, klíčovým slovem je DIAGNOSTIKA, globální přehled o zdraví každého lidského zdroje, v němž bude lze utěšeně listovat a zaměřit pozornost příslušných orgánů na každého konkrétního jedince, a konkrétními zásahy jeho zdraví dále direktivně ovlivňovat. Tak, jako mají příslušné složky (přinejmenším částečný) přístup k příslušným složkám veškeré vaší datové komunikace, tak — i vaše zdraví bude kompletně online.

Jaká je to krásná «náhoda», že hlavní tváří péče o zdraví lidstva je Bill Gates. Ten, který dal lidstvu softwarový monopol – Windows –, bez něhož by nevznikl druhý, ještě mohutnější, a ještě šmírovatelnější – oligopolní hydra Google + Android + Facebook.

Jako na každém počítači běží Windows a na každém SMaRTfonu systém Android, tak každý občan bude napojen na Globální zdravotní systém®™ (nejspíš od Googlu nebo Microsoftu). A to se všemi podobnými zranitelnostmi, bezpečnostními hrozbami a nechutnou zneužitelností.


Představte si, že ona globální zdravotní databáze bude propojena se sociální sítí nebo s nějakou online seznamkou. Obyčejně hledáme partnera, se kterým máme něco společného. Vy možná nebudete moci takto vyhledávat, ale správce systému ano. A tak třeba může spojit lidi s cukrovkou. Neodstranili vám slepé střevo? Budete mít největší shodu s někým, kdo jej má též stále na svém místě. Nebo se objeví lesbická seznamka pro ženy, které prodělaly potrat. Při zaplacení exkluzivního členství budete moci vyhledávat lidi podle uřezaných prsů, údů, slinivky. Člověk jako maso na pultě.
Odpudivý, elektronický koncentrák.


Mluví se o tom, že budou dvě kategorie občanů. A ony přitom budou nejméně tři.

Kategorie 1: Do první kategorie budou pravděpodobně spadat tradiční měšťané, vyšší střední třída, a také neurození, leč spokojení přisluhovači globálního kapitalismu (Lenin měl na to přiléhavější pojmenování). Každý rok nejméně jedna povinná vakcína a několik testů na celou plejádu chorob. S podporou všemožných drahých léků – protože zdraví je především byznys – to nějak doklepete do sedmdesátky. A pak najednou, dva týdny poté, jako když utne. Šlus. Konec. Kurvítko z vakcinačního balíčku č. KB4423531 zafungovalo přesně podle plánu. Záruka vypršela. Předplatili jste si svých sedmdesát, tady je máte. (Oficiální příčinou smrti samozřejmě bude ovčí chřipka.)

Kategorie 2: Anebo budete mít, vzhledem k vašemu sociálnímu skóre, nárok pouze na nějakou sociální verzi medicíny, která vás bude celoživotně udržovat v celkovém útlumu. A pak vás, jednoho dne, bezbolestně a rychle uspí třeba v padesáti nebo ve třiceti. Nemusí to být ani vázáno na nějaké jubileum, zkrátka o tom rozhodne, ze dne na den, po prostudování vašich záznamů, bezejmenný úředník z Registru národního zdraví. To když systém zjistí, že už jako lidský zdroj nejste pro stát, potažmo pro Evropskou či jinou temnou unii, přínosem. A vy to budete mít rozkazem, nechat do sebe vpravit svou smrticí dávku. Samozřejmě pod záminkou ochrany vašeho zdraví, s historkou o nějaké další hrozné nemoci, před kterou přece musíte chránit sebe a své blízké… (Oficiální příčinou smrti samozřejmě bude kočičí chřipka.)

Kategorie 3: Anebo se pokusíte (nelegálně) odpojit od povinných aktualizací ve formě pravidelně přijímané medicíny, a budete žít jako ČLOVĚK, který je sám sobě pánem, svému osudu a tím i zdraví, které je nesdělitelné, a tudíž i nesdílitelné se slídily třetích stran? A dožijete se v plné síle třeba stovky, nebo vás na ulici srazí německá sanitka ve dvaceti?
Ne, to nebude možné, rezolutně mhouří svá prasečí očka Vladimír Dlouhý a bouchá pěstičkou do stolu, zatímco premiér snaživě přikyvuje: «Áno, je to tak, i paní Merkelová říkala, že to nepude. Čiže je to teda neprůchodzí.»
Ozbrojené složky budou vyhánět komunity Nepřipojených z lesů a budou se je násilím snažit připojit k Systému.


Je to stále, stále stejný princip; s rozmachem globálního švindlu (rozuměj technologií) však ve stále zuřivějším tempu: rozděl a panuj. Nenechme se rozčlenit sanitární totalitou do žádných kategorií, nebuďme pro ni jen doživotně nemocnými lidskými zdroji. Říká se, že ta největší díla byla vytvořena chudáky, o které by si lékař neopřel kolo. V sanitární totalitě by tvorba a kreativita byla naopak povolena jen elitám; těm, kteří se «uměli narodit».


Semitské náboženství konečně našlo svého pravého Boha. Očkovat se je etická povinnost, vyzývá antipapež František. (Zdroj: coviDnes.cz)


Na stále sílící útlak a decimování svobody nelze reagovat než rostoucím odporem; vymaněním se z globálních struktur. Třeba i proti jejich vůli.
Že ano; pane předsedo vlády, pane ministře svetra, pane prezidente, …

Napsáno pro Zvědavec⁠.org

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , , | Napsat komentář

Z Prymule do Brusele


Z Prymule do Brusele
aneb Imunologické desatero

Myslíte si, bez prdele,Jizva po očkování
že hnůj z kdejaké prdele
na mor z daleké prdele
nechám já si, do prdele,
aplikovat do prdele?
Tak to ani zez prdele.
Hlavu vyjměte z prdele,
zanechte nápadů z prdele.
Plácněte si roušky i na prdele
a táhněte do prdele.

(přišlo emailem)

Poznámka editora:
Dokážeme si představit takový televizní klip. Tuto či podobnou básničku rapuje bílý rádoby-rapper s vizáží Eminema; kšiltovka, kalhoty na půl žerdi, máchá u toho rukama jako opice. Záběr do obecenstva na znechucené a plačící babičky a dědečky. Na scénu rázně vletí Ray Koranteng, odstrčí rappera a nechá si píchnout injekci, načež uznale prohlásí «Jo, to je jiná písnička, panečku!». Do sugestivních titulků zpívá Karel Gott («Já toužím po životě, tam někde až ve Lhotě Zlámaný / tam, kde se málo mluví, tam, kde jsou v lese žlůvy schovaný…»)

Právě jsme vyhráli cenu za nejlepší reklamu a kampaň pro Ministerstvo zdravotnictví zároveň, poděkujte nám později.
Vlastně nám ne, chraň Bůh. Kanceláři prezidenta republiky, která video natočí. Dvojroli Eminema/Orangutenga si střihne kdo jiný než Jiří Ovčáček, v roli jedné z plačících babiček se mihne namaskovaný prezident.

Zvýšení dosahu a maximalizace kontroverze se samozřejmě docílí prostým obrácením ras – bílý muž vyžene z pódia klasického černošského rappera. Právě takovou verzi by asi natočila reklamní agentura pro Agrofert, aby následně uvedla «korektní» verzi, kde to bude naopak.


Rubriky: Minibásně | Štítky: , | Napsat komentář

Starý pár hledá pokoj v Jihlavě

Kdyby jediný z nuzných řad čtenářů tohoto webu (ze Seznamu prakticky nedostupného; zdravíme cenzory) pomohl těm dvěma z inze⁠rátu, vesmír by se stal lepším, jak věří všemožní pozitivisti (z nichž 99 % bydlí ve městech).

Ale především byste jim pomohli vybřednout z pekla.

Starý pár hledá pokoj v Jihlavě

Usměje se na starý pár bez psa (opak mladého páru se psem) z psího ho⁠vna v trávě bezcenný úlomek dávno vyčpělého štěstí v podobě všivé kóje (nikoliv kólie) jihlavské? Je to jen na vás!
Neradi vás prosíme, ale pomozte – můžete-li.

Hlavně svou pomoc neuspěchejte. Inze⁠rát bude zjevně platit až do soumraku věků, případně do smazání vlivem pádu meteoritu na Jihlavu.


Rubriky: Obyčejný život | Napsat komentář

PF 2021

PF 2021, verze I (Dodržíme vládní opatření i za cenu jejich porušení)


FFP21 PF 2021, verze II (Tři prdele Vánoc)


Celý příspěvek

Rubriky: Obyčejný život, Ostatní | Štítky: , | Napsat komentář

Zakázat zimu

Není to vůbec k divení a je to vlastně docela příznačné, že nadcházející mrazivý leden a jen o škrt zapalovače hřejivější Pala⁠chův týden prožijeme pohodlně zachumlaní v hamace nejtvrdších opa⁠tření, diktovaných nejrůznějšími beztvarými bezobratlovci.
Zavřít zimu nemůžou, tak zavírají lidi. Od června do konce srpna budeme milostivě nakupovat, abychom roztočili kola glo⁠bální ekonomiky, která nás hubí svými viry a chorobami. A v listopadu až lednu bude nakupovat vlá⁠da – klece, mříže a zámky. Aby zbývající půlrok rychle utekl, bude zakázáno, co bylo povoleno, a povoleno, co je zakázáno. Z jara bude podzim a z podzimu polární noc.
Český odezdikezdismus se po sto letech existence tzv. «samostatného» státu projevil v roce 2020 v plné naho⁠tě. Nevidíme jediný důvod, proč by tento způsob roku neměl zůstat s námi už napořád. Tzv. «jeden furt», říkalo se kdysi hořce.

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Lysoform ✠

Když jsem na serveru iDnes poprvé uviděl reklamu na čisticí prostředek Lysoform, proběhly mi hlavou dvě otázky.

1. Který šílenec si v dnešní nemocné době troufne svůj výrobek propagovat logem železného kříže, zahrnutým na seznamu nenávistné symboliky? Napadají mne pouze Slováci nebo Poláci – a možná i Češi. Nechci věřit, že se výrobek s touto etiketou, ač sám vydáván za německý, prodává na německém trhu…

2. Nesouvisí snad tato reklama nějakým způsobem s prostředkem Anti-COVID (Preol a.s.), který se v době virového šílenství zjevil v českých obchodech, a po odeznění desinfekční vlny už se poněkud neúspěšně doprodával?

Jistě není nic jednoduššího, než vymyslet nové, rádoby-německé obaly, a tím podpořit doprodej zásob… A ještě kdyby to tak rozmázla média, to by jistě také prodeje o pár procent povyrostly. Samozřejmě jen do doby, než by šarže s inkriminovanou etiketou musela být stažena a nahrazena novou, politicky korektní, kterou už si nikdo nekoupí. Zatím je ale ticho po pěšině, a už tomu tak asi zůstane.

Nezbývá než doufat, že výrobce nezažaluje nějaká společnost (nejspíše americká), držící práva na značku Lysol. Ale to možná nehrozí, stejně jako maďarský Pick se nesoudí s otřesným česko-polským Pikokem…

Lysoform ✠ Krzyż Żelazny ✠ Vaskereszt ✠ Eisernes Kreuz ✠ Železný kríž ✠ Железный крест ✠ Iron Cross


Visegrád zase jednou ukázal Německu, jak se to dělá. Výrobce se možná inspiroval podobným kamenným křížem v Jizerských horách, vztyčeným v době Sudet, který čas od času Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , , | Napsat komentář

Cenzura

Aneb Jak se lze dnes také stát «nebezpečným jednotlivcem»…

Cvičená opice po třech letech objevila závadové logo mé FB stránky


Obhajoba teroristy? Tady je:
Symbol Černého slunce odjakživa považuji za složitější variantu keltského kříže, a tím jej i datuji do keltského období. Velmi podobný ornament je pak znám přinejmenším i z pozdějších dob Merovejců (cca 5. stol. n. l.).
To, že ve 30. letech si ornamentem na tento způsob kdosi v Německu vyzdobil svůj Hrádeček a dal mu i své jméno, mne samozřejmě velmi mrzí. Vlastně mne to nemrzí vůbec, neboť je to jeho věc. Já tam ty parkety nepokládal.
Celý příspěvek

Rubriky: Méně krav, zato více volů, Život dnes | Štítky: , , | Napsat komentář

Můj boj

 
Můj boj

Všichni svorně den za dnem
bojujeme s kovidem

Všichni vespol jak dny plynou
bojujeme s rakovinou

Každý den již jak blbci
bojujeme s korupcí

Zapsáno máme za uchem
bojovat též se suchem

Lesníci zas za šourkem
v lese svést boj se broukem

Denním chlebem, noci, svátky
bojovat nám s fejk ňús řádky

Bojují-li všichni s vším
nevyhrá nikdo s ničím


Rubriky: Minibásně | Štítky: | Napsat komentář

ABB: Semafor pokládejme za fór, nastupující totalitu nikoliv

 
Používala-li propaganda před několika týdny a měsíci symbol semaforu, aby na třech jeho barvách ukazovala, které země nebo které regiony té které země jsou bezpečné, které jsou nebezpečné a které jsou na stupnici někde mezi, mohli bychom stejnou pomůcku použít, abychom si popsali, kde nástup totality, která překročí i naše nejchmurnější představy, zatím jen hrozí, kde je na spadnutí a kde je v plném proudu.

Jsem přesvědčen, že semafor nyní – i v naší zemi – svítí oranžově, což znamená, že ještě nepřišlo to nejhorší, co přijít má, ale přijde to co nevidět a s takovou jistotou, jako když po oranžové přichází červená. Pojďme s tím něco udělat, než bude pozdě…

Taky v klidu projíždíte buzerační semafory na červenou? Celý článek si můžete přečíst na webu Národní demokracie, konkrétně ZDE.


Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Třetí vlna přichází. Vláda žene 860 000 důchodců na mráz

 
Malé město na krajské periferii, historicky moravské, polistopadovou zvůlí v Čechách, pondělí, hnistopad (svazácky Movember) 2020.

Přestože (ne)pracovní doba České pošty zde byla upravena tak, aby pracující člověk neměl šanci pevnost dobýt, již před otevírací desátou hodinou je před poštou srocen dav lidí.

Kolem neustále přeplněného parkovišťátka mlsně krouží uniformovaný člen hamáčkovské fízloochlokracie a pokutuje parkující důchodce.

Z autorádia vyje zasloužilý lev: To musím zvládnout sám. Babička přikyvuje a s vojenskou rozhodností opouští vozidlo, aby splnila složenkovou misi.

Jako každý rok za posledních padesát let, i letos jí její dcera z druhého konce republiky poslala před Vánoci své finanční poděkování.

Babička je na fronty zvyklá. Nic jiného vlastně za život nepoznala. Fronta u zvířat na dvorku, fronta na poli, fronta v kravíně, fronta na maso. Frontu na ovoce nikdy nestála, předražené blbosti jí nesměly přes práh.

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , | Napsat komentář

Depco

Depco

Máňa sykla na Pepka
vyrazili do Pepka
klepla je tam hned pepka

Jardu zas jeho láska
strnadila do Aska
sfoukla je metastázka

Vlastíka pak Anežka
vykopala do Teska
pitvali je až dneska


Rubriky: Minibásně | Napsat komentář

Dřív než svoboda

Dřív než svoboda
(přijde vždy totalita)

Dřív než podepsal Chartu
StB to o něm věděla

Dřív než založil politickou stranu
BIS to o něm věděla

Dřív než na večírku odmítl líbat černocha
korporace to o něm věděla

Dřív než zadal dotaz do vyhledávače
Go⁠ogle to o něm věděl

Dřív než se svěřil lékaři
stát to o něm věděl

Dřív než zemřel
všichni křičeli
MÁME SVOBODU


Rubriky: Minibásně | Napsat komentář

O víkendu bude větrno

Mädchen im Wind (Otto Münch, 1936)

Mädchen im Wind (Otto Münch, 1936)

O víkendu bude větrno.
Mnoha lidem nafouká pod roušku, nebo jim v té slotě dočista odletí, a oni umrou na zástavu dechu od šoku.
E.ON bude v tyto dny kácet stromy podél drátů, precizně a bez přerušení dodávek elektrického proudu. Ty přeruší až ony stromy.
Média budou ve čtvrtek a pátek psát: ZBYSTŘETE, občané, HROZÍ silný vítr až o rychlosti 80 km/h! Občané tedy vytřeští oči a nastraží uši, aby jim do nich vlétl prach a cihly.
Prezidentovi odletí ortéza a z opozičních lavic přiletí další milion obvinění ze zrady Vlasty a vela.
«Ano, ano, inu. Už je to věru dlouho, co jsem na kole zdolal horu Vlasty Javořické, jak jistě víte, Javořinu u Třeště,» bude se kát prezident.
«Kdo by tam jezdil, když je tam ku⁠nda co k vidění. A největší zlo jsou rozhledny.»
O víkendu bude větrno, a tak dávejte pozor, ať vám nevylétne z hlavy ta malá šedá kulička. Mohly by se na chodníku spojit ve velkou hroudu, a sýkorky by měly celou zimu co jíst.

Celý příspěvek

Rubriky: Méně krav, zato více volů, Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

ABB: Šváb, kam se podíváš. Švábi nás chtějí «ochránit» vakcínou. Kdo nás ochrání před šváby?

Mnozí z nás tušili, že COVID je podvod, jen jsme pořád nevěděli, o co přesně se tu hraje. Je to, jako když se díváte na nějakou skládačku, vidíte jednotlivé dílky, ale stále vám nedávají smysl. Nevidíte celkový obraz.

Když ale z děr začnou vylézat různí švábové, kteří jsou (nebo si jen hrají na) věrozvěsty příštích zítřků, můžeme si být jisti tím, že jsme zahlédli alespoň část té budoucnosti, ke které toto covidové šílenství směřuje. A vskutku – není o co stát. Budoucnost, jakou ve svých vizích nazvaných „Covid-19: The Great reset“ předkládá veřejnosti německý ekonom a zakladatel Světového ekonomického fóra v Davosu, bilderbergovec Klaus Schwab, určitě není z těch, ve které byste se chtěli ocitnout…

Na jaře jsme si možná mohli myslet, že vláda je popletená, neví, co činí, jedná chaoticky a že jí skutečně jde o zdraví lidu. I my, „konspirační teoretici“, kteří jsme jaksi někde uvnitř cítili, že něco není v pořádku, jsme si raději přáli myslet si, že tomu tak skutečně je. Ale od chvíle, kdy se v Davosu zcela veřejně mluví o Great Resetu, a nejpozději pak od chvíle, kdy nám Great Reset strká před oči i náš vlastní ministr, který kromě dopravy a obchodu chce být nejspíše i ministrem „Velkého vynulování“, už to snad začíná docházet i těm, kteří se dosud nad podobnými „konspiračními teoriemi“ ušklíbávali. Obrázek, který nám stále nedával smysl, protože některé dílky chyběly, nabývá jasných kontur…

Lezou jako štěnice až na vaše hranice? Celý článek si můžete přečíst na webu Národní demokracie, konkrétně ZDE.


Rubriky: Život dnes | Napsat komentář

Utéct, dokud je (vánoční) čas

Přišlo emailem


 
Tak jsou tu zas ony svátky klidu a míru. Tedy než si je přivlastnili skauti a Coca-Cola, než se na ně nabalil balast, z nějž nejnábožněji uctíváme ty nejposlednější a nejfalešnější přílepky.

Přitom docela neuvěřitelné, hodné obdivu a oslavy je přece už jenom to, že historky Římanů z provincie Judea o jednom židovském tulákovi se staly takovým bestsellerem, že způsobily v podstatě něco jako první Beatlemánii, a ještě o pět století později se k těm spiskům vrátil jakýsi mnich, aby podle nich zarovnal náš letopočet.

Souhlasím s historiky, kteří říkají, že důležité je pouze to, že Ježíš žil, a že zemřel, přičemž předtím vytrpěl, stejně jako mnoho lidí před ním i po něm, určité obtíže. Stejně jako Jan Hus, Jan Palach, Matka Tereza, nebo třeba Evžen Huml.

Vše ostatní je zcela nepodstatné. Může to být podstatné pouze pro lidi, kteří se narodili do stejně vlídných poměrů jako Ježíš v oné římské provincii, do prostředí, kde lidé druhým věru nečiní to, co nechtějí, aby druzí činili jim, pročež lze beze zbytku ctít otce svého i matku svou, a tak tito lidé mohou v poklidu pěstovat svůj bohulibý koníček, jehož literární předlohou se mohou řídit do slova a do písmene; zkrátka mohou «provozovat Bibli».


Takových lidí si odjakživa – přinejmenším od počátku puberty – nesmírně cením a vážím. Pro jejich klidný, vyrovnaný, mírný život bez nenávisti. Nezávidím jim, neboť vím, že závidět cizímu není pěkné. Určitou emocí mne nicméně naplňují mí bližní. A není to také pěkná emoce, ovšem zde už s ní opravdu nemohu nic dělat. Uváděli-li mne dříve tito lidé, kteří nejsou Bibli schopni vzít ani za své, ovšem ani v potaz, přinejmenším do rozpaků, po mnoha letech mi svým soustavným působením již přivodili, kromě vysokého tlaku a celkové apatie, mé opovržení až naprosté zhnusení.

Od určitého okamžiku už nelze jejich škodění déle tolerovat blahosklonnými slovy «Eh co, oni je rodiče nejspíš taky mlátili, až jim to zničilo mozek, buď rád, žes to přežil, pitomče.» Zejména od okamžiku, kdy si uvědomíte, že se vám z jejich strany děje s železnou pravidelností stále totéž: Nastavíš tvář, přilétne na ni kámen.

«Pane Bože, za co mne trestáš» bylo tehdy matčino oblíbené heslo. Začínal jsem si čím dál více uvědomovat, že jsou mnohá jiná ústa, z nichž by ten výkřik zněl přesvědčivěji. Zástupy těch úst kolem mé matky povážlivě houstly. Cesta z malého, ale stále ještě alespoň částečně komfortního města na venkovskou samotu, řídce obydlenou podobnými živořícími zuřivci, byla nevyhnutelná. (V paměti mi utkvěla hlavně jedna podobně hysterická matka.) «Proč jsi nezůstal v Brně?» otázal se mne jednou otec vyčítavě. Na odpověď «Zůstal bych, mít tam byt.» mi nezbylo sil.


Není snad většího rozdílu mezi městem a osadou ztroskotanců, než v době Vánoc.
Městské kavárny voní uvnitř i venku na ulici, na vysočinské vsi máte to samé s hnojem. Když do vaší radonové sluje začne trhlinami táhnout mráz a hnědouhelný dým, víte, že se blíží Advent.

Kdybych přijel z města a viděl ten nemocný shon, to shrbené klopýtání a zakopávání tří generací o sebe v boudičce vydávané za chalupu, které nastane, když média začnou odpočítávat do Štědrého dne, považoval bych to za roztomilý vesnický folklor, za něco, co tak zkrátka je a musí být, byť je to natolik vzdálené tomu, jak by to chtěl člověk zažít.

Kdybych zažil něco jiného, než co jsem zažil, viděl bych to jinak.

Takhle vidím už roky jenom přetvářku. Falešnost. Křeč. Napínání přetažených strun. Klopotnou snahu stihnout Vánoce za dva dny. Dokonalý smysl pro povinnost, dokonale přetavený v ubíjení sebe sama a svých nejbližších rutinním spěním ke smrti. Bezdůvodnou, nesnesitelnou sprostotu a směšnou sebestřednost. Jedna osoba v tom všem exceluje. Obvykle to končí tak, že někdo, většinou ten nejslušnější, už se neudrží a tiše hlesne: «Co je to za nánu?»

Plně respektuji předurčenost. To, že někdo je silou celé své osobnosti, historicky či geneticky odsouzen k celoživotnímu pucování záchodků a cizích pokojů. Mám veliký respekt před uklízečkami, ať už svou sudbu přijaly s bezmocným hněvem, avšak jistou dávkou energické bezprostřednosti, či dokonce s úlevou a povděkem.

Má-li však nějaká uklízečka tu drzost a trapnost tázat se hystericky «Myslíš, že mě to baví?!», když jste ji přitom v podstatě neviděli v životě dělat nic jiného, než šůrovat záchody a cizí pokoje, na plný úvazek i rekreačně ve svém volném čase, nezaslouží jinou odpověď než tu, která je zcela jasná: «A jak, panečku! A jak!»

Ano; domnívám se, že pokud už se Vánoce každoročně opakují se svými tradicemi, nemusely by se v nich opakovat patologické vzory chování jejich účastníků. Vlastně si to, ruku na srdce, zrovna o Vánocích, přeji ze všeho nejméně.

Dřív než vánočního cukroví jsem totiž přejeden výkřiků «Letos žádný vánoce nebudou, a tím máme ježíška vodbytýho», jejichž únavu a nicotu, jsou-li presentovány stále stejným protivným tónem každoročně už několikátou dekádu, přenáší jejich deklamátorka i na ostatní, dosud duševně živé členy společné domácnosti.

Strach mám hlavně o babičku. Zase jí všechno vyházela a přesunula. Kdepak Alzheimer! Snad jí už jednou, až si mi bude zase stěžovat, pukne srdce. Její vlastní dcera ho pak vyhodí nebo někam uklidí.

Myslím i na tátu. Člověk o hlavu vyšší, donekončena rekonstruuje několik zahradních chatek. Každý průhled zatarasí cihlami, než aby ho rozšířil, stropy sníží, než aby zvýšil, kóji příčkami rozdělí. V některých koutech se neotočí ani kočka. Možná vidí svět z nějaké zvláštní perspektivy (asi už od své svatby). Přitom to myslí dobře… Až se zblázní docela, jeho vlastní žena ho vyhodí nebo uklidí, o tom nemám pochyb.

Jak se říká, všeho moc škodí. «Letos žádný vánoce nebudou!» «Nevstávat od stolu!» «Nekřížit skleničky!» «Rozsvítit všechna světla!» «Zhasnout všechna světla!» «Rozbalit dárky!»

Kdybych zažil něco jiného, než co jsem zažil, viděl bych to jinak.

Takhle vidím, jak z každého milimetru krvavě rudého «svátečního» ubrusu kape vše jiné než sváteční klid; verbální i fyzická agrese, kterou moji nejbližší v uplynulých dekádách připravovali mně, svým spolupracovníkům, známým, sousedům.

Každé zaskřípění židlí, vklíněných v ultimátní mezírce mezi zdí a náznakem čehosi, co by i připomínalo jídelní stůl, být to o dvacet centimetrů vyšší, burácí ozvěnami bezdůvodných, malicherných, ale o to nesnesitelnějších hádek, které mí nejbližší v uplynulých dekádách vyprodukovali, ač je lidé a bytové družstvo upozorňovali, aby se ztišili.

Pokud něco opravdu nemohu vystát, jsou to osoby, které se hádají jen proto, že mohou.
Naštěstí jsem měl na ně v životě vždy štěstí, a to hned v nejbližším rodinném kruhu. Leckdy už ně celkem zapomínám. A tak jsem tomu rád, že už asi dvacet let se mi se svým hněvem a křikem vkrádají i do mých nočních můr a budí mne s potem ze spaní. Nedojdeš pokoje. Takhle si představuji totální válku.
In terra, in cielo, in mare!

Je mi skutečně terminálně zle z kreatur, co nadávají druhým do kreatur. Ze sprosté spodiny, co nadává druhým do spodiny.

Pokud se mi zrovna nezdají noční můry, kde se mne matka s otcem snaží zabít nebo mi aspoň nadávají, zdá se mi o světlých, prostorných městských bytech s vysokými okny a stropy. Brno či jiné město na jižní Moravě, někdy i Vídeň. Jsou tam duševně stabilní přátelé, žena, děti. Nenucená konverzace. Ze střešní terasy je vidět na město, dole v ulicích je léto a lidé, co po sobě neřvou jako idioti; nebijí jeden druhého, nedělají si naschvály. Dokonce si ani neklečí navzájem na krcích.

A to je přesně ten důvod, proč od určitého okamžiku již nemám nejmenšího tušení, proč bych měl být přítomen každoroční štědrovečerní hostině, když její hlavní strůjci leckdy nedokázali zaopatřit ani kočku, natož psa, a jen tak tak, že někomu nedarovali i mne.

Média před Vánoci odevšad chrastí rodinou. Zrovna v tyto nejposvátnější dny je naopak, domnívám se, nutné a žádoucí být ničitelům všeho živého co nejdál; lhostejno, jak se úředně nazývají a jaký vztah – či spíše nevztah – k vám historicky (a hystericky) chovají.

Přes to všechno nepochybuji, že Advent na pohorské vsi, předaleko od jakéhokoli náznaku města, utopený ve štiplavém pachu uhlí, jistě může mít pro někoho cosi do sebe. O čem se takovým lidem asi zdává?


Tento příběh je, stejně jako Bible, pravděpodobně smyšlený.

Žádáme čtenáře, aby mu nevěnovali pozornost, a, když už to musí být, aby se v individuálních případech, pakliže nosí policejní uniformu, zachovali podle nastíněných východisek a oběsili se na nejbližší policejní služebně, pokud tento – či podobný – příběh vyslechnou v nočním městě od náhodného kolemjdoucího (či kolemjdoucí), kterého (kterou) se snad, nedej Bože, opováží lustrovat.

Šťastné svátky všem lidem dobré vůle, třebaže ze všech nejvíce si dnes cením jehovistů.

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , , | Napsat komentář

PF 2020

PF 2020 (verze I)


PF 2020 (verze II)


Rubriky: Ostatní | Štítky: | Napsat komentář

Kdo jsem já, abych soudil

 
Kdo jsem já, abych soudil?
Odsouzený.


Rubriky: Citáty | Napsat komentář