Žil byl jeden pan Petr, a že ještě nikdo nevěděl, co je to za smetka, založil si v džungli raných devadesátých let společnost H-Systém. Jakási kampelička, která měla lidem pomoci financovat výstavbu jejich bytů. Protože to bylo klasické letadlo, dlouho to nevydrželo. H-Systém zkrachoval.
Lidi si nakonec dostavbu bytů zaplatili ze svého; zaplatili tedy dvakrát – jednou členům H-Systému za to, že jim laskavě nedostavěli byty, a podruhé, aby si je konečně sami dobudovali.
Teď mají platit potřetí. Zkrachovalý H-Systém se vynořil odkudsi ze záhrobí a chce po lidech, aby dali svoje byty do dražby. Aby H-Systému ta dražba finančně prospěla, aby splatil dluhy.
Jaké ovšem dluhy, ksakru? Existuje snad ještě nějaká společnost I-Systém, která byla věřitelem H-Systému? Nikoli! H-Systém chce splatit pouze svoje „dluhy“.
Ale že mu to trvalo, přijít na to, že nějaké má! A když už si najednou tak vzpomněl, vyložil si to zase špatně – úplně naopak. H-Systém by měl pouze splatit dluhy podvedeným a okradeným občanům, které před dvanácti lety málem připravil o bydlení; rozhodně by nikdo neměl platit dluhy zkrachovalému H-Systému, na který už zaplaťpámbů každý raději zapomněl.
Pokud nejde o opožděný aprílový žert, domnívám se, že je legitimním právem každého občana ve svém bytě při odchodu trochu naplynovat, aby, až tam vtrhne nažhavený exekutor zapálený pro dražbu, barák zahořel jasným a zářivým plamenem na počest naší krásné dvacetileté demokracie, která se zatím nedovedla vypořádat se svými trpkými plody (které u ní naopak mají čím dál větší pré).
Nejlépe 55-krát.
—————————————-
Podobné články: