A proto tolik rád stoupám po schodištích rozhleden

Je to zkrátka neuvěřitelné. Můžeme pěstovat nádherný český česnek, ale my ho nepěstujeme, protože raději vozíme přes půl zeměkoule ten čínský. A nikomu to nevadí, i český zemědělec sedí spokojeně s rukama v klíně záhonu řepky.

Co naopak náš skvělý sametově porevoluční «průmysl» nedokáže vyprodukovat, kdyby se na hlavu postavil, je ocel v dostatečném množství a kvalitě. Evropské ocelářství totiž sabotuje sebranka bruselských parazitů, kteří mu centrálně plánují, kolik toho smí vyrobit, za jakou přemrštěnou cenu, a navrch ho dusí všemožnými slavnými «ekologickými» normami, o nichž dávno všichni víme, že jsou na dvě věci (viz aféra naftových motorů).

O nějakou rádoby «ochranu zaměstnanců», přátelé, vůbec nejde. Jde o to, že Evropská unie chce, aby v Evropě bylo všechno ze dřeva a papíru, jako v roce 1234 před Kristem, nebo z všudypřítomného jedovatého plastu, který nás za dvacet let nejspíš všechny zabije.

V Číně naopak mají ocel krásnou a levnou, úplně jako ten náš krásný český česnek, který nepěstujeme. Budeme vozit krásnou ocel z Číny, podobně jako hnusný čínský česnek, kterého jsou dávno plné hypermarkety?

Samozřejmě že nebudeme! Místo toho má bruselský sliz, s hubou plnou «volného obchodu» a «spolupráce», tu drzost uvalovat cla jak se středověku, a dokonce, považte – plánovat Číně, kolik oceli vyrobí! (Věřím, že v Číně se dobře baví a jsou rádi, že slavná EU se co nevidět odporoučí k pánu.)

A mnozí čeští politikové, neřku-li většina – nepochybuji, že včetně slavné ODS –, tomuto praštěnému přístupu tleskají a podporují ho.

A proto tolik rád stoupám po ocelových schodištích rozhleden. Vím, že již za okamžik budu z vyhlídkového ochozu zálibně hledět do krajiny (nejvíce směrem na východ) a s nejvyšší potěchou plivat dolů na svět, který je vzhůru nohama.

—