ANALÝZA: Má vyhrát Zeman nad Drahošem. A jak z toho ven

Podzimní parlamentní volby dovolily i zcela slepému člověku poznat v nejjasnějších detailech dynamiku tupého voličského davu, a tak se nyní můžeme bez obav zamyslet, kdo se stane v nadcházejících prezidentských volbách hlavou naší země.

Má být znovu zvolen Miloš Zeman. Co víc: on si doslova neohroženě jede pro vítězství ve svém golfovém vozíčku. A co ještě více: mediální charakteristiky kandidátů ve spolupráci s dynamikou voličské hmoty ani nepřipouštějí jiné řešení.

Tedy po pořádku: O Michalu Horáčkovi se ví, že je to hudebník. Umělec. Tj. jako by měl mor a syfilis dohromady. Budou ho tedy volit maximálně v Praze. A celorepublikově ženy, které vlhnou z jeho seschlých, žilnatých, hrabavých pracek.

O Marku Hilšerovi se dá tušit, že je mladý a stále jaksi švarný a veselý. Proto ho odvolí mladí lidé a ženy všech věkových kategorií. A i s homosexuály to bude pořád málo.

O Mirku Topolánkovi je naopak známo, že má gule i chobot. Budou ho tudíž volit modří ptáci, pár žen a nepřiznaní homosexuálové. A zase to bude málo.

O Jiřím Drahošovi se ví, že je to «vítač» a nevadí mu nadlimitní výskyt připrchlíků (© Jan Sedláček, Národní demokracie) z tropických krajin v zemi české. 90 % českého národa o sobě tvrdí, že tu žádné připrchlíky nechce, ovšem pokud tento Drahošův postoj média zamlží do ztracena (jako že ano), klidně bude zvolen prezidentem, neboť jde o týchž 90 % masochistů, kteří si vždy rádi zvolí kocoura, o kterém mu sovy budou tvrdit, že nežere myši. Naneštěstí z prozemanovských alterwebů bude unisono znít, co je Drahoš doopravdy zač, a tudíž podstatná část z oněch 90 % českých voličů v sobě své tradiční BDSM choutky zřejmě potlačí.

Ale bude to asi fakt těsné, neboť co je nedosažitelnou metou každého syna prostého venkovského lidu, o níž sní pokaždé, když si na hnoji nazouvá své holínky? Být chytrý. Jako pan vědec Drahoš. O blbcích ve městech ani nemluvě, ti budou akademika s unifikovaným, falešným obličejem brát všemi deseti, a bude tak pouze na alternativních webech, aby se jim podařilo aspoň čtvrtinu Drahošových robotů vyzkratovat poukazováním na jeho «vítačství».

Zbývá nám nebohé kvarteto Fischer, Hannig, Hynek, Kulhánek, u kterého voliči pořádně nevědí ani křestní jména.

Fischera si voliči budou plést s jiným Fischerem a možná ještě s dalším Fischerem, a tak si tohoto želatinově-zájezdního kandidáta, nad rámec jeho vlastní rodiny a politických kruhů, snad i tisíc nezúčastněných voličů vybere.

Kulhánka si budou plést se Stehlíkem a jinak to bude úplně stejný příběh jako v předchozím případě.

Zcela neznámého Hynka bude volit možná snad i pár zcela neznámých Realistů, ale také i soucitný Petr Hannig.

No a Petra Hanniga budou volit bezprizorní babičky v DPS, kterým se jeho jméno nějak záhadně vybaví, jakož i ty stále ještě socializované v rodinách, jejichž vlastenecky orientovaní vnoučkové a dcerušky je láskyplně ponouknou, aby volili zrovna Petra Hanniga, jehož celoživotní zásluhy i morální kredit objektivně čnějí vysoko nade všemi ostatními kandidáty, utopeny ve stojatých vodách televize Šlágr.

Takto černobílé to bude, vzdor veškerému mlžení médií, Facebooku i «expertů», neboť takto binární je rozhled českého voličstva.

0 nebo 1, Drahoš nebo Zeman.

Nuly si zvolí svou rádoby jedničku.

Je tedy vskutku naprosto tristní, že – přes veškerý odpor a varování – dochází ke zcela shodné situaci jako před pěti lety; že je vše opět nastaveno bezpečně tak, aby proti vyčichlým zbytkům prognostického pohrobka listopadu 1989 kandidovala ve druhém kole ještě nesnesitelnější politická troska.

S takto tragickou a banální situací se však my vlastenci, v prvním kole voliči Petra Hanniga, nesmíříme.

Uděláme vše pro to, abychom ji svými silami přetavili v naprosté peklo kreativní destrukce.

Miloš Zeman se bude ještě divit.

— — —