Nargila

Protikuřácký zákon povinně přijatý českou loutkovládou má zajímavou výjimku – kterou jsou vodní dýmky.

Byl snad šit na míru movitým židovským turistům, kteří se v Praze neobejdou beze své nargily (נַרְגִּילָה), a jsou tak vítaným zdrojem příjmů?

Známý «zastánce» kuřáků Me’ir Benda dokonce prohlásil, že schválený zákon je mu jedno, neboť dávno přešel na elektronické cigarety.

Bendovo vyjádření dostane nový, jasný rozměr v okamžiku, kdy vsadíme na konspirační logiku.

Podle ní Benda ve skutečnosti kouří nargilu a Čechům doporučuje otravu a smrt z čínského braku, založeného na vdechování par z kapalné náplně neznámého původu, nezřídka jedovaté a rakotvorné…

—