Dačický z Dašic a jiné zásadní otázky dneška. Vyřešeno (?)

30. října 2019


Aktualizováno 6. ledna 2022

Tadá! «Nejasný» původ Jendrzeje Krzywolaczka a celého šlechtického rodu Dačických z Heslova jsme rozlouskli za jeden večer. (Nebo jsme se jen dobývali do otevřench dveří?)


Dačičtí z Heslova (též Dacziczky z Heszlowa) jsou český dříve šlechtický rod, jehož nejznámějším příslušníkem byl Mikuláš Dačický z Heslova. Původ má ve starém rodě Tašických (Taszyccy z Lusławic) erbu Zlatého třmene (Strzemię), který se rozšířil v období Polsko-litevské unie.

Zakladatelem české větve rodu se stal bohatý měšťan Ondřej Křivoláček (1510–1571), který byl horníkem a kráječem suken a působil jako královský rychtář v Kutné Hoře. Byl dvakrát ženatý, poprvé (1532) s Annou, vdovou po kraječi suken Martinu Křivoláčkovi, po němž převzal obchod a příjmení, a podruhé (1538) s Dorotou z Práchňan (1519), dcerou podnikatele v hornictví, Mikuláše z Práchňan. Celkem zplodil patnáct dětí, z nichž přežily pouze dvě dcery a tři synové, Jan, Václav a Mikuláš. Právo nosit erb a predikát Dačický z Lorce udělil Ondřejovi císař Ferdinand I. Habsburský roku 1564. Přídomek z Heslova zřejmě odkazuje na šlechtický rod Hozlauerů z Hozlau, jehož některé členy zmiňuje Mikuláš Dačický ve svých Pamětech.

Ondřejovým otcem byl Matěj Dačický (Maciej Taszycki) z Krakowa, jenž se usadil v Kutné Hoře. Jeho rodiči byli Mikołaj Taszycki (?–1545) a Elżbieta Dembińska (1470–?). Památka na šlechtický rod, jehož kořeny sahají od Taszyc u Krakowa možná až ke Gdaňsku (Danzig), zůstala otištěna v názvu obce Dašice.


keywords: Taszyccy, Ossoliński, 1450, 1620, šlechta, šlichta, šlachta, plichta


Aktualizováno 8. ledna 2022

Pokoušeli jsme se rozšifrovat název obce Dašice a jméno „Dašků“ z Dašic.

Hlavní problémy tohoto bádání:
- Historické zdroje mají omezený rozsah (nejstarší záznamy k Dašicím i Dačicím končí ve 14. století)
- Historické zdroje mají neomezený způsob interpretace. Celá řada historických jmen i názvů měst a obcí jsou si podobné; tušíte v nich stejný základ, až vám nakonec vše splyne v jedno, aby se to za chvíli rozprsklo do tisíce možných vysvětlení, na něž nemáte mozkovou ani výpočetní kapacitu, abyste z nich iteracemi vybrali nejpravděpodobnější možnosti. A tak pořád dokola.

Předběžný závěr:

Předkové Dašků snad pocházejí z Benešoviců či(li) též Odřivousů ze Slezska. Ve skutečnosti to však vlastně ještě žádní Benešovicové ani Odřivousové nebyli a spadali do jediného „proto-rodu“ Vršovců, kteří uznávali polského krále.
Každopádně – na počátku 11. století přišli na Kutnohorsko a Pardubicko, založili další větve (Dašičtí-podle kohokoli a čehokoli začínajícího na D nebo T; Barchovští), načež byli jakýmsi Udalrykem po roce 1007 sami vyhnáni do Polska (neboť Udalryk/Hulderich byl podle jména Čech nebo Němec, který pro vyznavače Polska neměl pochopení).
(Je možné, že to byli polští židé? Barchow=Baruch, atd.)
V Polsku následkem tohoto vyhoštění vznikly polsko-litevské rody (erby) Labedze, Dunin(Danin), Ogończyk, Odrowaz, Taszyccy. Ty pak, na počátku 15. století, za vlády Jagellonců, vtrhly zpět do českých zemí. Zkrátka „znovu a lépe“; můžeme hovořit o jakési re-kolonizaci. Tentokrát už tyto „imigranty“ nikdo nevyhnal, naopak se usadili v nejbohatších městech a velmi zbohatli v těžebním a navázaném průmyslu.

Viz:
Roku 1007 uzaliwsy sie Krol Boleslaw nad Udalrykiem do
tego czasu w wiezeniu bedacym, ktory codzienne prawie
z placzem zebral milosiierdzia u Krola, ile ieszcze nalezacego
po Dabrowce Matce Boleslawa, uprosil sobie w tym roku
wolnosc, przysiaglizy Krolowi Polskiemu, wiernosc, y we
wszystkim posluszenstwo. Ale niewdzieczny Udalryk,powroci-
wszy do Czech, Ursowiczow przychylnych Krolowi Poslkie-
mu iednych pozabiial, drudzy do Polski uciekli.

Ostatní skutečnosti:

Dašek = domácky Tobiáš/Teodor/Dominik/Daniel/Držislav/Drahoslav/atd.

! Jan z Dražic, 27. biskup pražský (1260-1343)
Dražice => Dašice?
Dražek => Dašek ??

!! Jacek Odřivous/Jacek Odrowąż (1183-1527), Kamień Śląski
Polský Dominikán, misionář, evangelizoval i českou zem.
Dominik => Daszek => Dašice?

—-

Dánsk(o-polsko-litevsk)á stopa:

1.) Mlýn Dänemark v Kutné Hoře – byli zde usazeni Dánové, kteří v KH dolovali stříbro.

2.) Piotr Włostowic řečený „Dunin”, „Duńczyk” (cca 1080-1153) a Piotr Krystynowicz „Duńczyk” (cca 1210-1280) – oba psáni i „Danin”, „Danczyk” (srovnej: Danzig=Gdaňsk) proto,
že navštívili Dánsko a stýkali se s Dány. (někteří tvrdí, že to vzešlo ze jména Dominik: Domin-Donin-Dunin)
- herb Łabędz, Duninowie herbu Łabędź
- souvislost s Boleslavem Křivoústým
- Danczyk = Danczycki = Daczycki = Taszycki = Taszek = Daško/Daška, Dašický
- Páni z Dačic mají v erbu zahnutý šíp, tzv. „odřivous“, stejně jako polské rody erbu Odrowąż (tj. odřivous, překvapivě) a Ogończyk.

—–

Kyjevská Rus se Fedory (Teodory) jen hemží; Kyjev má v erbu ruku s šípem a lukem – což se podobá těm všem Odřivousům.

—–

V souvislosti s hledáním prapředků Dašických se neustále opakují tatáž jména:

Benešovci — rovněž v erbu „odřivous“ (zavinutá střela)
Vršovci (Wrszowcy, Ursowiczy)
Odřivous (Odrowąż)
Rawicz (herb szlachecki)
Rawa – zase Litva – souvislost s Vršovci (Wrszowcy, Ursowiczy) – ursus, medvěd v erbu
Radziwiłłowie
Dembinski
Ossolinski
Sandoměř
Krakow
Wroclaw
Polsko
Litva
Polsko-litevská unie

——-

Jak všelijak jde napsat „Dašický“ a podobné:

Mikołaj z Taczewa
Janna Dasliczkia de Barchow
Taslitzky
de Dassicz
Dasslitz (region of Thuringia)
TASZYC < i. pch. Tasz : i. chrz. Tadej, Tarach, Tarasz lub : i. stpdw. Tatomir 1315
Theodor Dassov, také Theodorus Dassovius, Theodor Dassow, (27. února 1648 Hamburg – 6. ledna 1721 Rendsburg
Heinrich Thassonius (Dassovius)
Thascius (Svatý Cyprián)
Sigillum oppidi Dassicensis
Dassyce
Dassycze
Daffycze
Dassów

-------

Je úžasné, jak ve 14.-16. století se každý jmenuje Mikuláš, v
V 11.-13. zase Dětřich a milion dalších variant jmen na D nebo T, jako by tehdy neznali jiná písmena.
Takže když někoho hledáte, vždycky najdete jen toho o pár století novějšího, a ne toho starého, o němž nejsou záznamy.
Některá jména se zase opakují prakticky v každém století (extrémem je Udalryk: v 11. století a pak v 17.)

-------

Případ "Martini de Dassicz"
STÍŽNÍ LIST KOSTNICKÉMU KONCILU signoval Martin z Dačic, nebo z Dašic?
Protože "Mikuláš z Barchova jinak z Dašic" je tam podepsaný taky; přece by tam maličké Dašice nebyly zastoupeny hned dvakrát, na úkor Dačic…

(Václav Novotný v knize Hus v Kostnici a česká šlechta se domnívá, že jde o Martina z Dašic – a sám tomu nemůže uvěřit, jak se Dašice ocitly v "portfoliu" Pánů z Říčan. Přitom by to logicky mohl být Martin z DaČic – pánové z Říčan drželi Pelhřimov, Zahrádky – což je blízko DaČic…)


Tohle už nemusíte číst:


Vážení badatelé, slovutní historikové, genealogičtí profesionálové i amatéři.
Vše již bylo řečeno a nic vyřešeno. Nejméně třicátým pátým rokem zuří normalizace pod taktovkou počítačů, slovo «růst», vypůjčené zřejmě z onkologie, se stalo synonymem pro stagnaci, orwellovský newspeak zvítězil a Matrix převzal kontrolu nad většinovou populací, která chcípá jako jepice. Člověk nemá důvod slavit ani, že žije, natož nějaká smyšlená výročí, nadiktovaná Čechům nadnárodními korporacemi. A tak nejsem první ani poslední, kdo se od těchto nudných, předvídatelných, líně plynoucích dní, které všemu pěknému a chvályhodnému svědomitě kopou hrob, utíká do časů, kdy svět ještě dával smysl; kdy to ještě stálo za ho⁠vno skutečné, a ne za h⁠ovno virtuální, sdílené plug-in hybridní a recyklovatelné.
Poslední dobou mne tedy tíží zejména tyto tři otázky:
1) Původ přídomku (či příjmení?) Dačický
2) Potvrzení polského (pra)původu Dačických
3) Definitivní vyvrácení spojitosti s Dačicemi u Telče
Jak jsem zjistil, historikové na to šli podrobným zkoumáním rodokmenu; většinou zkoumali tak usilovně, až nic nevyzkoumali.
Někteří dokonce věštili spojitost se západomoravskými Dačicemi, a to většinou pouze proto, že nějaká část Mikulášova díla se, zřejmě jako kuriozita, dostala do archivu v Jindřichově Hradci. Já se naopak odjakživa domnívám, že řešení máme přímo před nosem, tedy že Dačičtí se nazvali podle Dašic u Pardubic. Písmenko sem, písmenko tam… Kdysi se na pravopis nehledělo. (Tím spíše, pokud jste náhodou částečný Polák.)
Jako naprostý laik jsem svěřil řešení počítači. Zdalipak velká data poodhalí toto velké tajemství původu Dačických?
A tak Mikuláš ve svých Pamětech jmenuje města, která vyhořela: Přelouč, Chrudim, Skalice, Jaroměř – vše v relativní blízkosti Dašic (jako ostatně i Kutná Hora). Jmenuje dokonce i samotné Dašice. Ovšem pouze jediná, nicotná zmínka.
Teď polská stopa. Lorecký z Elkuše; nějakým způsobem prý s Dačickými souvisí. (Jak by ne, když koupil tvrz Lorec v Kutné Hoře.) Elkuš je Olkusz, celkem blízko Krakowa. Těžilo se tam olovo a snad i stříbro, stejně jako v K. Hoře.
U Krakowa jsou i Taszyce. Existují i Gdeszyce (dříve v Polsku, nyní Ukrajina) nebo Gdeszyn.
V Polsku jsou přídomky Gdaszycki (z Gdeszyc = z Gdaszyc = z Gdaszyna), Gdeszeński (z Gdeszyc), Gdeszycki (z Gdeszyna).
Gdeszyce byly dříve nazývany jako Gdaszyce i Gdaszyn.
Jazykovědci odvozují příjmení Gdaszycky i názvy měst Gdaszyce/Gdeszyce od prabaltického güdä, gü-das-jis = původní, prvotní.
Zajímavá je teorie – vzhledem k „chasnickému“ bouřlivákovi Mikulášovi –, odvozující přízvisko Deszycki ze sánskrtského deśa nebo deśi, znamenajícího prý „kraj“, ale taky „chudý člověk“, „venkovan“, vzdáleně snad odkazující k předkům z řad cikánů. Ale ostatně, kdo v 16. století neměl holou zadnici? („Lid český, vzavše formu od lidu vlaského, chodili s krátkým oděvem až po prdel; pyšní, smilní, nesvorní, nic na to nedbaje, že jse cizozemci v zemi jich osazovali. Turkuom pak v Uhřích nikterak odolati nemohli a nic nedbali,“ napsal M. Dačický.)
Abych to shrnul:
Takhle od stolu se domnívám, že rod Dačických má původ u zmíněného polského Olkusze, odkud snad pocházeli překové O. Křivoláčka, (existuje polské příjmení Krzywolak). Tedy bohatí polští (případně ukrajinští) Židé? Při rozšiřování svého těžebního impéria se dostali do Kutné Hory. Cestou se snad někdo z rodu zastavil v Dašicích (známých od r. 1308), dobře se tam najedl nebo tak podobně, a tak si to dal do jména. Možná z Dašic pocházela čísi manželka s příjm. Kaňová. Mimochodem, dnes toto příjmení nosí většinou cikáni. Pokud tomu tak bylo i dříve, pak to celkem vysvětluje onu nespoutanou polovinu Mikulášovy povahy…
Nuže, prosím Vás, abyste mé vývody zhodnotili, od srdce se nad nimi zasmáli, nebo je naopak doplnili svými poznatky, jistě mnohem obšírnějšími, avšak stále skýtajícími možnost stručného přehledu.
Přeji Vám dobré chvíle při studiu nesmrtelného odkazu tohoto vskutku renesančního, nadčasového a doslova hmatatelného génia, jakým byl Mikuláš Dačický
Děkuji




Související články:

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ