Další zfalšované volby za námi

Není důležité, jak kdo volí, ale kdo počítá hlasy. (J. V. S.)

Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. (A. E.)

Konec světa nastane, až lidé přestanou zpívat. (A. E.)

———-

Tak jsme tím znovu prošli. Fyzicky přesluhující hradní rekvizita na závěr své tragikomické divadelní hry Bolavá pacička zavrtěla v křesle bezmasými údy spletenými jako vánočka, a nakopla českého voliče, aby tedy alespoň on „zvedl zadek“ (citace Jejího Veličenstva) a jal se poslušně a s pokorou odebrat ke své věčné urně. A tak se mnohdy, mnohde, i stalo.

Co tomu předcházelo? Co je vlastně nutné k tomu, aby se mohly konat takzvané demokratické volby, o kterých mnozí potměšilci i Potměšilové tak rádi hovoří, ale nikdo je nikdy neviděl – a jen tak neuvidí?

1. Vykostění voleb. Z dob Zemanovy opoziční smlouvy se jako rudý smrad táhne současná podoba volebního systému, znásilněná d`Hondtem a Koudelkou. Ten první k tomu raději nic neříká, ten druhý čas od času navrhuje další změny uspořádání státu, snad v rámci pokání. Ve zkratce jde o to, že když bydlíte ve správném kraji či volíte tu správnou stranu, má váš hlas až dvakrát větší váhu. Tato nerovnost pak podobným způsobem pokračuje dále na poli stran, při přepočítávání jejich mandátů. Již z podstaty kapitalistické demokracie přece nemůže být hlas voliče na prvním místě. Rovnost hlasů – taková anomálie v tomto systému nemůže existovat. Jak bychom jinak rozlišili hlas bohatých od hlasu chudáků? Ale i opačně: hlas pro strany, co si jej zaplatily nákladnou kampaní v tisku a televizi, přece nemůže mít stejnou váhu jako hlas pro nějaké trhany, o kterých nikdo neslyšel, i kdyby nějakým zázrakem dostali hlasů mnohem více.

2. Dobrý název strany. Volili byste stranu „Z EU a NATO nikdy nevystoupíme, nikdy, to si zapamätajte!“? „Ještě více podlézání Bruselu, Německu a globálnímu světořádu“? „Koupíme vše americké pro naši armádu“? „Ještě více vody do benzinu!“? Nejspíše nikoli. Přesto ANO volí, kdo může. Volili byste stranu „Ještě více nesvobody a státního dirigismu v zájmu trendy pokroku a virtuálního dobra“? „Tvá online kóje tě konečně osvobodí“? „Čipy dětem“? Nejspíš taky ne. Přesto studentům a všem těm, co chtějí i v padesáti vypadat cool a in, zní název této strany, evokující hollywoodskou pohádku o homosexuálovi z Karibiku, tak neskutečně sexy, že i výsledky Pirátů takřka přesně kopírují demografické rozložení těchto skupin ve společnosti a ždímají z nich tak plné maximum hlasů, že se i pověstné Maximum Petra Hanniga může jít zahrabat. A skutečně: volili byste stranu „Rozumní – Petr Hannig – za spravedlnost a životní jistoty“? Pokud je vám 70 a víc, asi ano. To už totiž každý ví, že poslední dvé jmenovaného se člověk nedovolá, a tak se sluší alespoň doufat. Ale co tam dělá ten narušitel s německým jménem? Mařenko, kde mám flintu! Neprojdou! A taky neprošli. Ani Marie Paukejová nepomohla. Málo se bila za práva zvířat. Neboť právě Demokratická strana zelených – ZA PRÁVA ZVÍŘAT svým volebním výsledkem mnohde předčila svůj původní tvar, z něhož vzešla, totiž Stranu zelených. Stačil caps lock a úderné heslo. Kapitálkám volební lístky přejí, je na tom cosi mile devadesátkového. Volili byste Národní demokracii? Demokracie, fuj. Ještě ke všemu národní?! Aby tam nebyl Gottwald nebo Hitler! Stejně jako desetiletý školáček je i průměrný volič se vším rychle hotový. ČSSD? Co je to za zkratku, mámo? Jsem snad nějaký sociální případ? Nebo demo…tohlencto? Hoď tam to ANO, ať je líp. Tradičním názvům stran už bylo.

3. „Vylosovaná“ volební čísla. Zkušenosti posledních let naznačují, že volební čísla jsou stranám přidělována pouze proto a v takovém gardu, aby novým volebním subjektům vstup na politickou mapu buď ztížila, či – v opačném případě – usnadnila, a to pravděpodobně za úplatu. Obecně platí: čím nižší číslo – čímž i pořadí v obálce – tím vyšší volební výsledek. Pouze a jenom díky nízkému „vylosovanému“ číslu se stranička cílevědomých recesistů „ANO, bla bla“ (nebo tak nějak) dostala do europarlamentu, když si její lístek – hned v úvodu seznamu – mnozí spletli s lístkem ANO, k němuž nedolistovali. Onomu „losovači“, který si snad chtěl ověřit svou hypotézu o tuposti voličů, by se slušelo za tento vševypovídající experiment poděkovat. Stejně tak i za ty další. V roce 2018 tak například Moravské zemské hnutí, kandidující v jisté západomoravské obci v obecních volbách s číslem 1, dosáhlo celkem neuvěřitelného a 5krát vyššího výsledku, než o dva roky později v krajských volbách se (zcela posledním) číslem 84, zatímco výsledky ostatních stran byly v obou volbách vždy velmi podobné. Závěr je zřejmý – volič si neuvědomí, že je Moravan, dokud mu ten volební lístek nestrčíte přímo pod nos.

4. Mediální šum. „K těmto volbám snad raději ani nechoďte, jsou zhola zbytečné.“ – „Všechny volby mají smysl, zejména ty demokratické.“ Hlasy režimních novinářů se přetahují s ústy Hradu. Jak tomu rozumět? „V těchto volbách půjde o všechno!“ přisazují si deníky salonní opozice. Zdá se to jako naprostý chaos a zmatení, ale není pochyb, že v tomto stroboskopu siláckých prohlášení je každý jednotlivý záblesk přesně cílen na konkrétní voličskou skupinu. Na tu, která s účastí váhá, ale režimu je jí třeba „dokopat“ k urnám stůj co stůj, i na tu, která jistě volit půjde, a proto je ji záhodno od voleb odradit.

5. Mediální prostor. Neparlamentní strany neexistují. Ty, které nemají reklamu na kandelábrech a v celostátních denících, jsou horší než Hitler. Vlastně – na Hitlera si občas aspoň někdo vzpomene. Na neparlamentní strany ne. Koncept debaty zástupců vybraných parlamentních stran, která se koná v předvečer voleb, výborně shrnuje stav demokracie i voličovy paměti.

6. Volební kalkulačky. Novinka posledních let. Virtuální nic zkonstruované studenty politologie, kteří přehrabují vágní programy stran, v marné snaze nalézt alespoň nějaké kontrastní body. Mnohdy prý tito studentíci politiky sami dotazují. Zřejmě však u toho nemají tonfu v ruce a na masitém zátylku vytetovány dva sněhuláky, a tak i získané odpovědi jsou většinou zcela nepoužitelné a slizce proměnlivé. Právě takového voliče mají za cíl vytvořit. Pole působnosti zdá se být bezbřehé; o politiku se nezajímá 90 % lidí. I kdyby se sotva desetinu z této masy zadařilo pervertovat pomocí volební kalkulačky, jejím strůjcům a plátcům (většinou v žoldu vládních stran) to jistě smysl dává. Volební kalkulačka je ekvivalent pornografických videí kategorie interracial (podskupina gangbang). I volební kalkulačka má za úkol utvrdit voliče v jeho rozhodnutí, nebo v něm naopak probudit zcela opačnou výchylku. Tím, v konečném důsledku, normalizovat preference davu.

7. Volební průzkumy. Tradiční normalizátor a „tlumič výchylek“. Dopadový polštář, či naopak odrazový můstek voličských preferencí. Pokud interní průzkumy nejsilnější strany naznačují, že u voličů propadne o patnáct procent, průzkumy musí tvrdit, že nejvýše o pět, aby se pádu o deset procent nikdo nedivil. To je tedy funkce dopadového polštáře. Malou, ale pro chod „demokracie“ klíčovou stranu, které hrozí odliv preferencí pod 5 %, je třeba v průzkumech držet těsně pod dvojciferným výsledkem. Odrazový můstek. Kdysi ho potřebovala TOP09, ale pak už se konečně naučila přežít pomocí nejrůznějších koalic, a dnes už zkrátka bude vždy těsně nad 5 %, i kdyby všichni čeští Židé vymřeli. Stvořit volební průzkum je, v dnešní české politice, nadmíru snadné. Čtvrtina obyvatelstva jsou důchodci. Přesně tuto čtvrtinu můžeme směle darovat nejsilnější straně, říkejme jí třeba Koblihy. Mladých (do těch 25, 30 let) je cca dvakrát méně – budiž druhá největší strana, nazvěme ji třeba Marrrxismus s Rrrumem, ať je to papouškovsky pestré. Dál už je nejjistější dát všem stranám v průzkumu 4,5 %, a ono už se u voleb uvidí. Petr nebo Petr Pavel…

8. Chyby volební komise. Taky vás už delší dobu znepokojuje procento neplatných hlasů? Pomineme-li ojedinělé excesy, které sám volič zamýšlel vyústit v neplatný hlas, zbývají nám zejména tyto možnosti: 1. volič je idiot, co neumí hlasovat 2. idiot seděl ve volební komisi. Možnost č. 1. zde nehodlám blíže zkoumat, neb k ní nemám dostatek důkazů. K možnosti č. 2 však už určité sporé indicie jsou. Na jejich základě si troufám tvrdit, že neplatných hlasů může být ve skutečnosti o 1-2 % méně, než určila komise. Nezapočítané preferenční hlasy nemohou nikoho překvapit, o něco překvapivější je nezapočítaný hlas pro stranu. Zřejmě se tak může stát v případě, že zakroužkujete číslo vybraného kandidáta čtverečkem, srdíčkem, sluníčkem, nebo třeba malým kovídkem. Což sice možná odporuje klasické představě o kroužku – a také proto váš preferenční hlas dle platných pravidel nemá být započten – avšak hlas pro stranu se započítat má. Nu, stalo se, že ani tento započítán nebyl. Nedivme se volební komisi, frustrované ze (záměrně?) zmatených a cynických pravidel, která zřejmě vymyslel Miloš Zeman nebo jiný muž pomsty. A tak volební lístek může být začmárán, natržen i popsán nadávkami, aby beze zbytku platil, zatímco připadne-li někomu v komisi váš kroužek jako jiný geometrický útvar, nemá být váš preferenční hlas započítán. Nedivme se, že na vsi by asi lístky se srdíčky a sluníčky leckterý starší komisař nejraději roztrhal a spálil. Nedivím se ani, že se tak zřejmě i stalo, a proto můj hlas pro Ing. Ivana Cíchu, ale bohužel i pro celou stranu Rozumní, skončil kdesi za oponou, mimo hru, neboť inženýrovo číslo 6 jsem ovinul molekulou Chřipečky-19, která kroužek připomíná minimálně na 90 %. Nejmenší možný žert. Nic, co by nešlo unést. Na nějakou zadýchanou, v roušce trpící komisařku, už toho ale asi bylo příliš, a tak můj volební lístek poslala kamsi do prymule, a nikoli do sčítacího formuláře. Tohle není chyba lidí. To je chyba voleb.

9. Cíleně falšované sčítání hlasů. Pokud chybovost volební komise je, jak jsem naznačil, 1-2 %, jaká je asi chybovost cílená, je-li uplatňována (divil bych se, kdyby nebyla)? K celkové volební účasti lze bezpečně 5-10 % „přifouknout“, aniž by si toho kdokoli všiml, a tento umělý podíl lze v příhodném poměru distribuovat do cílových stran. U malých stran, jejichž zisk nad 1 % by, podle protokolu (či snad Protokolů), mohl otřást vírou v demokracii (jak se ta úžasná a silná demokracie neroztřese hrůzou před jediným procentem, tak to asi není demokracie…), je naopak záhodno výsledek v průběhu sčítání snižovat – počítat postupně jen každý 1,2., 1,5. až 2. hlas, aby nakonec celkové skóre nedosáhlo ani poloviny skutečného volebního výsledku. Když to (prý) zvládnou na sčotech v Bělorusku, proč bychom to nezvládli my na naší úžasné západní výpočetní technice? (Proslýchá se, že CIA zná konečné výsledky českých voleb nejpozději pět minut po uzavření volebních místností.)

10. Zakecat to. Hromadou planých řečí o tom, jak demokracie zvítězila a rozvratné živly a jejich podporovatelé utrpěli historický debakl. Mantrou o nejdokonalejším možném systému, než kterým jsou demokratické volby. Zn.: Nic lepšího lidstvo nevymyslelo – kromě atomové bomby. Záleží tedy na tom, jestli jste člověk, nebo ta bomba. A je to vskutku tak. Nic blbějšího lidé nevymysleli. Kolik to stojí peněz – a co po tom zůstane? Udržovat tuto mašinerii záměrných chyb (viz výše), zvanou demokratické volby, při životě. V Bělorusku zfalšovali volby! Tím hlavně se to zakecá. Jenže v Bělorusku se za to nechá koupit dvě stě policejních stříkaček. Jezdí to, kropí, dává práci mladým lidem. Lidé se s tím fotí. To my jsme raději nakoupili balík frází. Ta o „Respektování hlasu většiny a výsledku svobodných demokratických voleb“ je z nich asi nejmilejší. Lukašenko ji používá, když chce smíchem shodit knír.

Překlad z běloruštiny v ceně 1989 Kč O. Sidor

Napsáno na svátek krásné Elišky, jejíž krása se v článku nicméně nijak neprojevila.

Aktualizováno.
Při druhém kole senátních voleb jsem se komise zeptal, co bylo špatně. Inu, místo kroužku bylo sluníčko, tudíž je lístek neplatný. Měli prý takové pokyny. Celá komise se prý také následně shodla, že takový lístek nemá platit.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ