Francie se nemění

Blahopřejeme multikulturní bramboračce obývající území Francie k výsledkům prezidentské volby.

Mohli jsme jí tedy blahopřát už předem, třeba tak v roce 1990, ale tehdy nám byl 1 rok a nějaká Francie nás zajímala snad ještě méně než dnes. Volba mezi Marine Le Pen a Emanuelem Macronem totiž už řadu desetiletí nemohla vůbec dopadnout jinak.

Neboť: Kolik je ve Francii černochů? 20 %? Těchto 20 % tedy bude svorně hlasovat pro prezidenta médii prezentovaného jako přítele všech černých, LGBT a jiných divnolidí.

Zbývá 80 % Francouzů. Z toho je nejméně 20 % zuřivých antigalitů, neboť média, škola a sousedi lidem vtloukají od narození do hlavy, že mít rád Židy je dobré, kdežto «ta stará Francie» za moc nestojí. Leckdo tomuto tlaku podlehne. A ta Mařenka Lepenková je přeci antisemitka, hlásili to na TV Nova, Máňo! Aj i Jan Fingerland na Českém rozhlase to povídal, Amálie Ester Hano!

Nejméně 10 % obyvatel Francie jsou teplouši a staré panny, jimž je úchylný obličej i životní příběh pana Macrona, který si z rozumu vzal starou jedubábu, přirozeně sympatický.

Tudíž vždy nejméně 50 % Francie muselo volit Macrona. I kdyby padaly trakaře.

Multikulturní demokracie globalizovaného světa je průhlednější a předvídatelnější než nejtužší totalita.

Jak už v souvislosti s volebním výsledkem mnoho lidí správně podotklo: Média ať se od tohoto okamžiku neopovažují otravovat nás s teroristickými útoky na území Francie. (Které jsou rovněž naprosto předvídatelné a nestojí tedy vůbec za zmínku, tím spíše ve Francouzském chalífátu.)

—