Je to jenom kapitalismus aneb O plýtvání (a kočkách)

Kočky by nekupovaly odpad.


Plýtvání je velké téma


«Je to jenom kočka!» vyštěkne automaticky leckterá matka od rodiny poté, co někam zašantročila, vyhnala z domu nebo vlastnoručně usmrtila kočku chovanou ve společné domácnosti, když se po ní začnete shánět. Otec od rodiny naopak často pouze přerývaně funí a s neartikulovaným řevem se po vás začne sápat, aby vás zabil, stejně jako předtím kočku.
Kdo chová kočku, obcuje s ďáblem a špatně skončí.


Ani nejstarší generace, pamětna válečných hrůz, nepohlíží na kočky jako na něco, co by nutně muselo na světě existovat. Zde již však nejde o jakousi iracionální pudovou nenávist, nýbrž spíše jen o ostražitost před malou šelmou, která se prý spokojí i s lidským masem. A tak babička s úsměvem vzpomíná na padlého Němce, s jehož uhryznutým uchem upláchla kočka, když oficíři kontrolovali ostatky. «Takovéhle blbosti si pamatuju,» dodá smířlivě.

Češi – a jistě i Slováci – jsou zkrátka národem pejskařů, proočkovaným vzteklinou na zubech vlčáků, a tímto stručným faktem je kočkám v těchto zemích určena realita a nastoleno ekonomické a psychologické paradigma jejich bídné existence.


Kdo však neporozumí kočkám, ten neporozuměl ničemu.

Když mu něco říkáte, jen se po vás sápe, vrčí a cení zuby.

Globální kapitalismus, to je psí vrčení, řev, štěkot, vzteklá slina a – nesmyslné plýtvání.


«Kočky by kupovaly Whiskas,» praví stará známá reklama. Kočky mají často hloupé nápady, ale nakupovat v supermarketu jsem neviděl jedinou. Odpad značky Whiskas jim však někdo, jak se zdá, bohužel kupuje.

Hle! Mějme referenční kočku, nechť nezávislého hodnotitele krmiva. Kočka je odrušena horstvy, odstíněna od televizního signálu a celkem i od mobilních základnových stanic, od vlivu médií i osobního názoru jejího (ne)majitele. Musí být tedy zákonitě zkalibrována ve své kočkovitosti do velmi podobné formy a vlastností, jaké sdílejí kočky, jimž je krmivo Whiskas v regionu střední Evropy určeno. Je pravda, že jde o kočku rurální, nejbližší město je od kočky vzdáleno přes 10 kilometrů. Kočka je kastrovaná; prý se to tak dnes dělá.

Vesnická kočka sežere vše, co se hýbe a je v jejích strohých očích slabší než ona.


Sračka Whiskas Whiskas (před konzumací / po ní)


Přesto z 85 gramů krmiva Whiskas je schopna pozřít nanejvýš 10 %. Slíže pár gramů želatiny, v níž je zalit monolitický obsah nevábné barvy a struktury, jejž si nevšímá, ani když ji člověk pobízí. S naléhavostí sobě vlastní se potom, nejméně každé dvě hodiny, dožaduje přídavku svého želé, aby hlavní složku krmiva Whiskas ponechala zcela bez zájmu. Whiskas je tedy krmivo, které z 90 % přijde nazmar. Téměř celou 85g porci můžete leda spláchnout do Hamáčka. Je to desetkrát nastavené nic, které by mělo být desetkrát levnější, ale není. Nevím, proč je označováno jako vlhké krmivo, když jeho vlhkost se limitně blíží nule. Možná kamion s kapsičkami zapálili migranti; možná jej řetězec skladoval za nesprávné teploty či příliš dlouho. Nevím to, a neví to ani moje kočka. Natož ten, kdo toto nechutné «krmivo» kočce bezelstně kupuje, aby «ušetřil».

Jde o klasické delegování nekvality, škodlivých vlastností a důsledků výrobku na koncového spotřebitele, který kupuje zajíce v pytli a nemůže poznat, že kupuje šmejd. Zisky z prodeje šmejdu utěšeně rostou, o ztráty (z nadměrného opotřebení záchodové mísy a žumpy) se dělíte vy s kočkou, která je navíc – z nedostatku kvalitní krmě, na niž byla zvyklá – čím dál šílenější.


Sračka Whiskas S*ačka Whiskas (90% odpad). Co vypadá jako roční záruka na život kočky nebo jiného PC komponentu, je ve skutečnosti asi naléhavé upozornění, abyste touto bezcennou hmotou nekrmili alespoň nevinná koťata…


Podobně nekvalitní krmivo lze zřejmě zakoupit v řetězci Mountfield pod názvem Star Vita, Viva Vita, nebo Tanec sv. Víta. Vyhladovělá kočka sežere vždy nanejvýš pouze polovinu obsahu 85g kapsičky. Ale pak vidíte, jak těch zbývajících 42,5 gramu před vaším zrakem sublimuje, scvrkává se a evaporuje z misky; za chvíli se z toho stane pár drobných zrnek. Jsou to zřejmě jen jakési hobliny napuštěné vodou. Plýtvání se zde tedy pohybuje někde mezi 60 % a 90 %. Výrobce této divotvorné substance, který je raději uveden pouze číselným kódem, prodává nehodnotné krmivo, a to zřejmě za troj- až čtyřnásobek ospravedlnitelné ceny.

I kapsičky Šhelma, zakoupené prý tamtéž, žere kočka pouze z nejhlubšího donucení. Ty už se tak podezřele neodpařují, výrobce asi zapracoval na kamufláži. V tomto případě jde tedy cca o 50% plýtvání, ve skutečnosti však zřejmě vyšší, podobně jako v předešlém případě. Polovinu až dvě třetiny každé kapsičky lze považovat za nastavený, nepoživatelný odpad, jenž by neměl být zahrnut do výsledné ceny.

Absolutně nejhorší je ovšem krmivo značky Felix. Z neuvěřitelně tragického obalu, který nemá ani zaoblené rohy, jak je u jiných výrobců obvyklé, je vyroben z nepochopitelně houževnatého materiálu, když jej člověk na třetí pokus konečně roztrhne, vypadne jednolitý kus amarounu.
Kočka se však tentokrát ani nenamáhá s tím, aby z něl vysála želatinu. Pouze s rozpaky, nedůvěrou a smutkem na ten kus čehosi upřeně hledí. Ivan Jirous tuto kondici popsal slovy «Koukám na to jako čurák». Z čeho tohle musí být, proboha, vyrobeno? Je to nějaká celulóza, dřevěná drť smíchaná s popelem z krematorií? Je to bezcenný odpad. 100% nic. Kdo tohle kočce dobrovolně kupuje, udělal by lépe, kdyby jí nekupoval nic, a vůbec nejlépe, kdyby si býval byl nikdy nepořídil kočku.


Kapsičky Felix, které se v ČR prodávají, mají na sobě napsáno «As good as it looks». (Tak dobré, jak to vypadá), což zní – vzhledem k nevábnosti výrobku – naprosto neuvěřitelně, a, vzhledem k výše uvedenému, navíc jako naprostý cynismus a pohrdání zákazníkem. Rozumný provozovatel kočky by tuto – bez prominutí – s*ačku kočce nikdy nekoupil: už jen kvůli tomu neskutečně podbízivému kreslenému kocourovi, co na vás svýma hypnotickýma očima shlíží z každé kapsičky, jejíž obsah možná sestává z jeho zbytků, neboť ilustrace vypadá, jako by z kapsičky vylézal; rve ten hliníkový obal jako nebohá Hari (rovněž hliníkové) dveře v hororové scéně Tarkovského sci-fi veledíla.

Z hliníku, který byl bezcílně vyplýtván k uchování zbytečné kejdy zn. Felix, by bylo možno oplotit každý stát na zeměkouli desetimetrovým plotem, každého člověka plotem třímetrovým, vyrobit šedesát miliard kamer a smartphonů pro kontrolu XXVI. Tečky třetí pětiletky, a ještě by zbylo na 2000 letadel Me-323 Gigant a nekonečno vagonů pro rozvoz vakcíny až do vaginy. Ale vy jste holt řekli pokroku a přežití civilizace ne, a tak führerův nedokočený Plán Felix zatím pohltila galaxie popelářů a vaše žumpa přetékající do páté dimenze.

A navíc je vám to pravděpodobně zcela jedno, neboť je vám jedno i vaše kočka. Ani nevíte, co žere, a kdy jste ji viděli naposledy, že? Na rozdíl od státu, který o ní ví všechno.


Sračka Felix S*ačka Felix (100% odpad). Všimněme si, že toto jméno na kapsičce raději ani není uvedeno.


Ale abych snad nekřivdil všem výrobcům umělinového odpadu vydávaného za kočičí potravu – poživatelný odpad, zdá se, přece jen existuje.

Mám praxí ověřeno, že hladová kočka je schopna pozřít dvě kapsičky krmiva naráz, ba ochotna nezanechávat nejmenších zbytků.

Jediný rozdíl je v tom, že tyto kapsičky kupuji já, a nikoli někdo, kdo kočky nesnáší. A pak samozřejmě také v jejich značce.

Zdá se, že i tyto značky se zhoršily, jejich krmivo též podivně vyschlo a stalo se umělejším, než bylo.
Přesto kapsičky Friskies a One (Purina) představují oproti výše zmíněnému hnoji zcela diametrální rozdíl: plýtvání se v tomto případě podařilo omezit na méně než 5 %.


Já jdu však ještě dál. Ve své podvratné snaze o skutečně ekologickou planetu, modrou jako vymknutý kotník Václava Klause, a nikoli o rudozelený ekologistický, globalistický blob, zahlcený laciným odpadem v žoldu řetězců a korporací, promývám maso z oběda a odkládám kočce

Běžný Čech-pejskař, duševní pitbul s rozhledem jezevčíka, naštěstí masu neholduje, aby nechytl raka a nepřežila (a nesežrala) ho sousedovic kočka. Kupuje šunku z LIDLu. A tak moje služba kočce naštěstí nekoliduje s každodenní realitou více, než bych nemohl přežít. Zatím.


Ve všech jiných případech však dnes bohužel platí rovnice o třech důvěrně známých:

Hladová kočka + hladová peněženka jejího majitele (rozuměj: majetku) = spokojené korporace, tyjící z produkce bezcenného odpadu, který nežere – doslova – ani kočka.
Že je vám tento princip povědomý?


Ano. Je to jenom globální kapitalismus.

Ale raději si toho nevšímejte, chcete-li přežít. Stejně tak i funících blbů, vrčících psů a štěkajících žen, které nakupují ve slevě tuny s*ačky jménem Felix a nic než Felix, Felix na věčné časy a nikdy jinak, Felix si rozvracet nedáme, protože je ta s*ačka tak zatraceně levná, aby od té doby ležela bezpečně uložena kdesi v nepřístupném zaprášeném šuplíku, snad jako rezerva na horší časy, průběžně doplňována, dokud nezačne přetékat z domu komínem.

Felix žil, Felix žije, Felix bude žít!


Koť Ne, nesrazil ji kamion. Jen si olizuje hřbet.


Odpovědi k (ne)možným «apologetikám»:

  • «Kočka je jenom vybíravá.» – Ne.
  • «A v čem je problém? Kočka snad postupně, během celého dne, nakonec sežere celou 85g porci.» – Ne, takhle to nefunguje.
  • «Nač kočce dávat celou 85g porci naráz? Zkoušel jste kočce podávat menší porce; polovinu, čtvrtinu?» – Samozřejmě, zkoušel, abych vás potěšil. Ne, takhle to nefunguje. Kromě toho, že je to technicky obtížné, neboť 85g amaroun z kapsičky vyklouzne vcelku, a také časově náročné, kočka z libovolně malého množství podávaného odpadu sežere zase pouze nepatrný zlomek, nebo jej ponechá bez povšimnutí. Je to jako v tom vtipu, jak odnaučovali krávu žrát, a když už to skoro vykoumali, tak jim chcípla. Kočka nechcípá, ale čím méně poživatelného krmiva má k dispozici, tím je neurotičtější a dotěrnější.
  • «A proč vlastně chováte kočku?» – Ne.

Aktualizováno 3. 2. 2021

Stal se zázrak. Pokud jsou výše uvedené kapsičky Whiskas skladovány po dobu dvou týdnů v prostoru se 100% vlhkostí, tato se skrz propustný obal kapsičky zřejmě dostane dovnitř a seschlý obsah se promění ve vlhkou směs, kterou kočka již celkem ochotně pozře.
Mělo by to být uvedeno na obalu…




Související články:

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(1 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

3 komentáře u Je to jenom kapitalismus aneb O plýtvání (a kočkách)

  1. Kočkosluha napsal:

    Zdravím. Výborný článek.
    Kočky jsou fakt strašný potvory, přežijí za nás III. světovou válku – atomovou. Už aby byla! Ty potvory, když si otočí svého sluhu (člověka) kolem drápku, tak nastává větší fašistický lágr než v téhle vy@rané demokracii. Ale co lze dělat? Člověk by té maškrtné mrše kolikrát rozbil hlavu, ale když vidí ten její nevinný ksicht, tak to vzdá. Když jí nakopne do peredele, jelikož leze za ním na hajzl a nenechá jej vysyrat, tak trpí výčitkami svědomí a kočkovlezlých členů rodiny. A tak chodí jako idiot celý život za pár šupů do nanicovatého zaměstnání, aby udržel trvale udržitelný kapitalistický růst všeobecné zkázy, genocidy a popravy, aby ta mrcha mohla žít v přepychu, hledá zlevněné kapsičky vyráběné ze shnilých a mokvajících mrtvol v regálech zahraničních supermarketů (zločinců a zlodějů, kteří jej živí podobně jako my ty kočky), skomírá, sotval leze, dochcípává a důchodu se nedožívá. A to jen proto, aby se ta mlsná mrcha měla dobře, pospávala celý den doma, a ráno dvě hodiny před vstáváním do práce vás drze budila…atd.

  2. hurón napsal:

    Když kočka nemá náladu/chuť, tak nesežere ani syrová játra. Taky maso nejraději syrové, na pečené/vařené někdy úplně kašle a dá si radši granule – kdo se má v kočce vyznat…?

  3. OS napsal:

    kdo se má v kočce vyznat…?

    To mi připomíná tu slavnou scénu z nějakého filmu, kdy starý Izák Rabinovič zvolal v Berlíně na ulici na esesáka „Kdo se má v nacismu vyznat…?“
    A esesák vyndal z torny koťátko a se slzami v očích jej daroval starci, řka, že zítra odjíždí na východní frontu.

VLOŽIT KOMENTÁŘ