Vzpomínám na mladičkou Miladu Horákovou a její vášeň pro pomníky. Ale že se po roce 1989 urodilo! Zednářský triangl-metronom na Letné, otáčivá ohyzdnost v Komořanech, Havlovy busty tesané poslepu nohama a v neposlední řadě trucovitý paskvil na Klárově, který vypadá asi tak «úctyhodně» jako zvětšenina těžítka z vietnamské tržnice. Jistě i vy ve svém okolí nemáte nouzi o podobná zhmotnění doby bez vkusu.
Je mi líto, za této situace, kdy veřejný prostor je na politickou objednávku zaplevelován bezcenným brakem, má navždy předplacenu demolici i případně znovuvztyčený (a jinak vcelku uctivý) Mariánský sloup, neboť určité kruhy si z něj zatím stihly udělat podobný truc-fetiš jako z nezvedených bust Velkého Humanisty.
—
AČR to má z Vyškova do Komořan, kde se nachází tato «Socha svobody», zajímavě blízko
Otřesnost v Praze na Klárově rovněž nezasluhuje příliš soucitu
—
«Jen ho sejmi!» aneb Jak to tenkrát bylo
—
Radši Stalina kdyby postavili, že ty rudý zmrde …