JIHLAVSKÉ VRCHY A DAČICKO (Alois Šimka, Praha 1958)

neměl naděje, že by úspěšně čelil spojeným husitským vojskům, a proto se opět stáhl do Rakous, zanechav na Moravě část svého vojska k zesílení městských pevností. Po nezdaru páté křížové výpravy, posledního to pokusu o přemožení husitského hnutí vojenskými silami, začalo období vyjednávání. Toto období, které v některých oblastech znamenalo podstatné uklidnění a ome­zení válečných akcí, se naopak v jihlavském kraji projevilo zvýšenou aktivitou drobné šlechty; v té době Zdeněk z Valdštejna a Jan z Lichtemburku snad i přepadli a vydrancovali Jih­lavu. Trvale se jí však nezmocnili, naopak to byli Jihlavští, kte­rým se podařilo zajmout Jana z Lichtemburku, takže Zdeněk z Valdštejna uzavřel s Jihlavou příměří. Po bitvě u Lipan zů­staly na Moravě jen Třebíč a Ivančice oporami husitů.

V Jihlavě byla v červenci 1436 vyhlášena basilejská kompaktáta a tím i zakončeny války husitské. Čechům a Moravanům bylo slavnostně stvrzeno, že mohou přijímat pod obojí způsobou.

Stejně nepřátelsky byli Jihlavští nakloněni Jiřímu z Poděbrad. Burian Trčka z Lípy z příkazu krále Jihlavu obléhal a také se jí 1. prosince 1458 zmocnil. Venkov až na panství Rožmberků zůstal Jiřímu věren, a proto byl opět po deseti letech pleněn Janem ze Šternberka, který byl ve službách uherského krále Matyáše Korvína. Pobořen byl zejména největší hrad v kraji Rokštejn. V roce 1471 se dal v jihlavském kostele sv. Jakuba Matyáš prohlásit českým vzdorokrálem, ale zanedlouho se vrátil zpět do Uher.

Šestnácté století je ve znamení reformace a renesance. Jihlava ve velké většině přestoupila k luteránství. Na venkově se za­čalo šířit učení českých bratří a dalších protestantských církví. Dačice byly v roce 1519 již z velké většiny bratrské. Ani bo­jovnost katolické menšiny, ani podpora Habsburků nemohla za­bránit, aby krajem vítězně nepostupovala reformace. Rudolf II. vydal Jihlavským mandát, podle kterého neměli přijímat nekato­líky za měšťany, ale městská rada se jím neřídila. Na venkově se náboženská příslušnost poddaných řídila náboženským vy­znáním jejich pána. Jedině telčtí páni z Hradce netrvali na stejném náboženském smýšlení svých poddaných: ač byli kato­líky, na jejich panství vedle katolických kněží žili i kněží utra­kvističtí. Většina šlechty, poddaných i měšťanů byla nekatolic­kého vyznání.

2 — Jihlavské vrchy

17

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 4,50)

-


Loading ... Loading ...

VLOŽIT KOMENTÁŘ