JIHLAVSKÉ VRCHY A DAČICKO (Alois Šimka, Praha 1958)

byli noví osídlenci osvobozeni od poddanských povinností na 7 let. Vrchnost podporovala nové osadníky i zapůjčováním obilí k setí a potahů, za což ovšem museli odvádět část výnosu do panského důchodu.

Osmnácté století, údobí temna, dolehlo tíživě zejména na ven­kovský lid, který byl stále více zatěžován robotními úvazky a platy. Vrchnost se nespokojovala s odváděním desátků, ale do­žadovala se tak značného množství obilí i jiných zemědělských produktů, že v některých usedlostech nebylo ani dostatek zrna k setí. V dačickém urbáři je zápis z roku 1752, kdy byli všichni rychtáři z poddaných vsí předvoláni na vrchnostenský úřad, aby se zodpovídali, proč neplní řádně robotu.

Nejen šlechtická vrchnost, ale i města se dožadovala s ne­menším důrazem u svých poddaných vsí plnění robotních po­vinností. Městská rada jihlavská měla již po roce 1689 velké spory s poddanými. Tyto spory byly sice ukončeny v roce 1713, ale v létech 1720 až 1722 propukly ve Stonařově a okolí sku­tečné selské bouře. Také ve Velkém Beranově se poddaní bouřili proti robotám.

V roce 1748 procházeli poprvé krajem Rusové, tehdy spojenci Rakouska, na své zpáteční cestě do vlasti. Delší čas zde pro­dleli za napoleonských válek. V únoru 1800 při návratu z dru­hého tažení vedla jejich pochodová osa od Jindřichova Hradce přes Počátky a Batelov na Jihlavu a dále k Brnu. I v pozdějších letech, před bitvou u Slavkova a potom na konci válek, zdržo­vala se ruská vojska v kraji. Jejich pobyt nemálo přispěl k na­šemu národnímu obrození.

I když za napoleonských válek dvakrát krajem prošly fran­couzské i pruské armády, k většímu bojovému střetnutí nikde nedošlo a tak lid přežil tyto válečné časy bez větších pohrom.

Od počátku 19. století je patrný přechod od rukodělné řemeslné výroby k manufakturní a později tovární. Největší hos­podářský význam mělo tehdy pro jihlavskou oblast soukenictví, které bylo soustředěno především v krajském městě. Ještě v roce 1841 patřila Jihlava po brněnském soukenictví k největším v Ra­kousku. V té době ještě převyšovala výroba řemeslná, ale o ně­kolik let později počaly vznikat první továrny na sukna v Malém Beranově, Heleníně a ve Starých Horách.

Vznik těchto továren znamenal konec řemeslného soukenictví.

19

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 4,50)

-


Loading ... Loading ...

VLOŽIT KOMENTÁŘ