JIHLAVSKÉ VRCHY A DAČICKO (Alois Šimka, Praha 1958)

Továrny sice převzaly část soukenických mistrů a tovaryšů, avšak mnoho jich zůstalo bez práce. Aby vláda odpomohla tíživé hospodářské situaci, založila zde v roce 1851 tabákovou továrnu. Současně s prvními většími závody začal vznikat i proletariát. V Jihlavě však byla jeho pozornost odváděna od otázek sociálních k národnostnímu boji, který zejména od osmdesátých let nabýval na intensitě. Přesto však už v roce 1872 vznikla v Heleníně první stávka a v témže roce byl založen v Jihlavě první dělnický spolek: Fachverein der Manufactur-, Fabriks- und Handarbeiter. Radikálnější však bylo dělnictvo ve venkovských městech, zejména v Třešti, kde bylo vystaveno zvláště silnému vykořisťování. V Kamenici vznikl už v roce 1890 Dělnický vzdělávací spolek Rovnost a v Dačicích nenastoupili na 1. máje 1890 dělníci do práce.

Nemenší změny doznal i vývoj na vesnici, která až do roku 1848 žila v poddanské závislosti na vrchnosti. Tohoto revolučního roku byl venkovský lid zastoupen na moravském zemském sněmu Jakubem Freyem z Nové Vsi u Třeště, který však nebyl stoupencem radikálního řešení. Zrušení roboty oslavil venkov i velmi radostně, avšak z nabyté svobody měli prospěch jen sedláci. Na životě deputátníků na vrchnostenských statcích se mnoho ne­změnilo, čeleď u sedláků se měla zprvu lépe, ale její mzdy byly velmi nízké. V továrnách si dělník sice vydělal až desateronásobek mzdy, avšak tento příjem neznamenal ještě podstatné zvýšení životní úrovně, neboť v městech se žilo nepoměrně dráže a vy­kořisťování průmyslovým podnikatelem bylo zřejmější. Zeměděl­ský dělník měl tedy nejprve z továrny oprávněné obavy, ale když se v sedmdesátých a osmdesátých létech 19. století stavěla v kraji železnice, houfně opouštěl své hospodáře a pracoval na stavbě dráhy, kde si za dva dny vydělal tolik, kolik u sedláka za celý měsíc.

Vykořisťování pracujících se stupňovalo v posledních létech existence Rakousko-Uherska a světová válka ještě více zbída­čila široké vrstvy obyvatelstva. Pracující lid se domníval, že po 28. říjnu 1918 se dočká lepších časů, ale byl ve svých nadějích zklamán. Továrny nebyly znárodněny, ani pozemková reforma nesplnila očekávání drobných zemědělců. Rozsáhlá pan­ství bývalé šlechty byla sice okleštěna, ale třešťskému baronovi Wenzl-Sternbachovi, louckému hraběti Widmanu-Sedlnickému

20

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 4,50)

-


Loading ... Loading ...

VLOŽIT KOMENTÁŘ