JIHLAVSKÉ VRCHY A DAČICKO (Alois Šimka, Praha 1958)

i hraběti Pallavicinimu z Jemnice stejně jako ostatním velkostat­kářům byly nejhodnotnější pozemky vyjmuty ze záboru. A pokud části jejich statků přece jen byly zabrány, byly jen v ne­patrné míře rozděleny mezi větší a střední rolníky. Nejvíce za­bavených pozemků koupili za nepatrnou částku jako »zbytkové statky« političtí předáci, především k moci se deroucí agrární strana. Ale malí chalupníci a zemědělští dělníci, toužící nejvíce po vlastním kousku půdy, nedostali téměř ničeho.

Vláda však ani nebyla schopna zajistit zásobování pracujících, a tak již v roce 1919 a zejména pak v bouřlivém roce 1920 do­cházelo v mnoha obcích k protestním demonstracím. Nejbouřli­vější byly v Třešti a Brtnici. Zde hned 1. ledna 1920 vniklo ně­kolik set lidí na nádvoří zámku knížete Collalta, kde se dožadovali vydání palivového dříví a mouky. V Třešti vypukla stávka rovněž jako následek nedostatečného zásobování. Dělnictvo pak v blíz­kých mlýnech zabavilo zásoby mouky a rozdělilo je mezi třešťské obyvatelstvo.

Také prosincová stávka zachvátila téměř všechna místa, kde byl nějaký průmysl. Zvláště bouřlivá byla v Jihlavě. Do vězení krajského soudu byli sem totiž z Třebíče převezeni předáci so­ciálně demokratické levice a tak davy stávkujících oblehly kraj­ský soud a dožadovaly se propuštění zatčených. Proti demon­strantům bylo povoláno vojsko, ale to odmítlo použít zbraní proti neozbrojeným lidem. Teprve když z okna soudu promluvil sou­druh Pavelec, demonstranti se rozešli. Prosincová stávka ne­skončila ještě vítězstvím pracujících, ale i z chyb získala dělnická třída cenná poučení pro další boj.

Krize, která v třicátých letech ochromila hospodářství celé republiky, postihla těžce i jihlavskou oblast. Třicátá léta byla poznamenána též nástupem fašismu, kterému podlehla většina Němců žijících v jihlavském jazykovém ostrůvku. Není bez za­jímavosti, že pozdější nacistický ministr Seyss-Inquart pocházel ze Stonařova.

Kraj prožil v březnu 1939 chvíle ponížení, avšak lid Česko­moravské vrchoviny se nikdy nesmířil s nacistickou okupací a od samého počátku proti ní bojoval. Někdy jen zatvrzelým mlče­ním, jindy sabotážemi a v posledních létech účastí v ilegálních skupinách a partyzánských oddílech. Silná byla též činnost so­větských partyzánů, kterým se podařilo vyhodit u Helenína most

21

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 4,50)

-


Loading ... Loading ...

VLOŽIT KOMENTÁŘ