Landa se bude bít jako Žito za Janečka s komunistickými kořeny. Kdo by neměl jezdit na žraloku

Na závěr vyhlášení letošního Českého slavíka vystoupil Daniel Landa, celému národu ukázal svého černého kokota (kohout staročesky; koneckonců i v angličtině má slovo cock dva významy), postěžoval si na komunisty a na to, jak to dnes mají umělci, kteří chtějí někoho k něčemu pohnout těžké. A nakonec slíbil podporu dalšímu kohoutovi, který se rovněž snaží prosadit na českém hnojišti jako ovlivňovač společnosti – ovšem nikomu jinému než potomku komunisty Karlu Janečkovi.

Landovo vystoupení jsem zhlédl ze záznamu a hned jsem se jal o něm přemýšlet, abych umělci udělal radost a abych já měl čisté svědomí, ještě než to za mne udělají média.
Napadlo mě, že tím Landa třeba nechtěl říci nic. Že se to má jako s jeho Orlíkem, ve kterém dodnes pravdoláskovci vidí fašismus, fašisti pravdu, antifašisti antifašismus a nezaujatý člověk doboru hudbu s ožehavými problémy a atmosférou svobodných 90. let. Tedy že každý si Landovo vystoupení může vyložit po svém a pak o něm debatovat s jinými, kteří ho pochopili jinak.

Napadlo mě taky, že si Landa dělá legraci – to když zmínil, že jeho pohádková postava, jakýsi Král králů, má podobu Karla Janečka. Což je přitom dost nepohádkový člověk – již jeho otec nevěřil na pohádky a dotáhl to až na agenta StB, Karel pak jde čistě v otcových pragmatických šlépějích, když se rozhodl rychle zbohatnout pomocí sofistikovaných – ale legálních (v dnešní době je pro správné lidi na správných místech legální leccos) – machinací na burze.

Ovšem napadlo mne taky – a tento nápad ještě zesílil po tom, co Landovo vystoupení začala propírat média – že skutečně může jít o domluvenou spolupráci Daniela Landy s Karlem Janečkem. Oba muži mají něco společného – chtějí vydělat hodně peněz, a, snad jako omluvu pro sebe samé, dělat při tom vydělávání jaksi mimochodem pro lidi dobré skutky. Landa za ně považuje to, když náctiletá mládež v sobě po zhlédnutí jeho muzikálu odhalí jakousi skrytou sílu a hrdost (samozřejmě ne rasistickou, fašistickou nebo buddhistickou), Janeček zase to, když občané v sobě naleznou sílu odhalit a odsoudit jakéhosi zlojeda.

Zlojed je slovo vymyšlené Karlem Janečkem, které označuje bezskrupulózního člověka s touhou po moci a majetku; zloděje, dalo by se říci. Ovšem Karel Janeček asi má rád náznaky, ale spíš se jenom bojí mluvit přímo, a tak své známé – a dost možná i sebe samého – označuje pro jistotu jako zlojedy. Stejně tak Landa už radši mluví o abstraktních pojmech, a ne například o „bílé síle“; zkrátka oba se asi poučili z jakéhosi krizového vývoje, a teď to s těmito svými beztvarými náznaky zkoušejí na lidi, aby až lidi z nich něco vytvořili, protože sami to nedovedou.

Janečkovy náznaky jsou jenom náznaky – když člověk jako on začne mluvit o vznešených idejích, ideálech a o tom, že je třeba hrát fér, pomyslí si člověk o něm, že je zfetovaný, a že by se měl držet toho, co mu jde nejlépe – machinací na burze, a do veřejného života by neměl fušovat, natož si hrát na tupitele davů.

Naneštěstí pro Janečka taky panuje vrcholný, definitvní a naprostý nezájem o politiku; snad až odpor, vytěsnění. Čelný politik může klidně znásilnit dívčí třídu, minimálně třetí den po činu už se o jeho kauzu nikdo nebude zajímat, nikdo si ji nevyhledá. Ani hraný hněv médií a jejich touha po spravedlivém potrestání politických hříšníků a zlodějů už nikoho nezaujme. Lidé si hledí svého ještě více než v omílaném Husákovském bezčasí; vědí, že nemohou změnit věci kolem sebe, často už ani svůj vlastní život. Tak co by se zajímali o něco nad rámec jejich vlastní rodiny, či už jenom osoby?

A teď se lidem předhazuje tenhle Janeček, ve všech médiích vidíme jeho reklamy. To nemůže myslet dobře ani vážně, pomyslí si lidé a reklamu zavřou. Na nějaký poslední kongres Janečkovy „Pozitivní evoluce“ v jakémsi městě prý přišly tisíce lidí; ale to už se tak asi musí napsat, aby to nevyznělo úplně do ztracena, když celou dobu přitom panuje nezájem o politiku i o Janečkovo turné po několika českých městech, kam prý přijel dělat svoje pozitivní vlny (pokud máme věřit médiím, Janečkovým plakátům, a on skutečně jezdil po ČR).

Trochu nerd, ale takový těžko uvěřitelný; neslaný, nemastný. Spíš mazaný. V nadsázce – zbohatl na shnilém systému a teď ho chce rozbít? Vážně? Navíc ty jeho divné řeči, ještě podivnější než jeho zrzavá kštice a kozlí oči. Musel svůj obličej, od kterého člověk vůbec neví, co od jeho nositele očekávat, zamaskovat strništěm, aby od něj mohl očekávat rebelii. Ale proč ta změna? Skoro se nechce uvěřit, že Janeček nesleduje nějaký cíl a nestojí za ním tlupa poradců nebo i hůře – skutečně mocných lidí. Kde je skutečná moc, jdou ideály a veškeré pozitivno stranou, to je každému jasné.

Janeček má jenom svůj nicneříkající obličej a nikdo neví, co chce říct a co se od něj může čekat. Tak se spojil s někým uvěřitelnějším. Předstírané strniště uťápnutého, avšak proradného inteligenta v košili, začal doplňovat Landa – taky se svými nejasnými hrami na husity, krále a draky, ale aspoň se všeobecně přijímanou imidží drsňáka a chlapa, co mu všechno vyjde, když chce. Takový sňatek z rozumu. Landa musel vědět, do čeho jde, Janeček taky. Ale možná nevědí oba nic – Landovi stačí kouzla a čáry před publikem, Janečkovi kouzla a čáry před jeho burzovními soudruhy, takže nic dalšího vědět nemusí, ani to, jak se jejich vztah bude vyvíjet.

Oba volají po změnách ve společnosti – aby se tu nevolili komunisti a zloději. Potomek komunisty a (pro svůj burzovní velkobyznys) legální předchůdce zloděje Janeček, a Landa, který si vzal Němku hned poté, co dozpíval píseň Dudy, která brojí proti česko-německým partnerstvím.

Když Landa vyhlásil, že bude jezdit na žralokovi, skoro jsem začal psát runovým písmem modlitby ke Thorovi; tak moc jsem si přál, aby krizi středního věku přežil bez zbytečné úhony, jako mnoho mužů před ním i po něm.
Ovšem poté, co jsem se dozvěděl, že s Landou bude na parybě rajtovat i Janeček (byť ve skafandru), svůj postoj jsem docela přehodnotil. V takovém případě mne plánovaná žralokojízda nechává zcela chladným; vlastně bych nebyl chladnější, kdybych sledoval v přímém přenosu, jak vodní tvor oba aktéry v nepředstavitelném masakru pozře.

Nad jejich pohřbem, přenášeném zlodějskými televizemi, bych pak, sleduje zasmušilé tváře našich předních zlodějů, uvažoval o tom, že ne vždy je vhodné jít hlavou proti zdi, navíc proti té nesprávné. Byť s velkolepými efekty a velkohubými prohlášeními okolo, jak to jen uměli Landa s Janečkem. A taky o tom, že každý se má držet toho, co umí a co ho baví. Zloděj se má držet zlodějiny, protikorupční bojovník svých kliček a cestiček, se kterými zbohatl zpupněji a s menším úsilím než pomocí korupce. Zpěvák, nadávající na germána Rudiho – przniče českých dívek, prznění své německé ženy.

Ano, opravdu jde o jediné – až někdo bude umět zatočit s exekutory a dalšími lidskými nositeli úpadku a degenerace systému, tak nesmí místo toho točit Televarieté nebo jezdit na žraloku.

————————————————

Pozitivní evoluce. Zasmušilý redaktor MF DNES si pořídil rošťáckou paruku a hned se mu na tváři vykouzlil letmý úsměv. Nejde o fotomontáž.

Pozitivní evoluce. Zasmušilý redaktor MF DNES si pořídil rošťáckou paruku a hned se mu na tváři vykouzlil letmý úsměv. Nejde o fotomontáž.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(1 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...
Příspěvek byl publikován v rubrice Méně krav, zato více volů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

VLOŽIT KOMENTÁŘ