My depilovaní vědci versus oni zarostlí sebevrazi aneb O humorných srovnáních

Šaron na koleDostala se mi do ruky kniha Za mír Ilji Erenburga, je to soubor autorových statí a projevů z let 1947–50.

«Hlas Ilji Erenburga proniká i neprodyšné stěny imperialistické censury, přehlušuje cynický štěkot trumanů a churchillů a posiluje masy pracujícího lidu a bičuje vědomí těch, kteří haraší atomovou bombou,» uvádí text na přebalu, načež člověk váhá, ovlivněn západní propagandou, která se tomuto tónu přes 25 let povinně vysmívá, ale i vlastním úsudkem, zda se do tak jednoznačné knihy vůbec začíst. Rozevře ji, a – Ilse Kochová, stínítka lampiček z lidské kůže, bombometčíci, businessmani – zase ji se soucitným úsměvem sklapne. U večeře pak zhltne 50 stránek na jeden zátah.

Erenburg v knize zhusta cituje americké politiky a novináře. Ti varují před nekulturními ruskými barbary prahnoucími po válce (kdy jste to četli naposledy – dnes, zítra?), aby jedním dechem vyzdvihovali vlastní mírumilovnost a úspěšnost v porovnání s «rudými»; to vše samozřejmě z kupky atomových bomb, připravených kdykoli zničit civilizovaný svět, především pak pokrokový sovětský lid, z něhož zejména odvážné děti, dívky, matky a dělníky s rolníky.

Čtenář si nicméně příhodně připomene, že «studená válka» začala bezprostředně skončením té druhé, a ne tedy až s Kubánskou krizí, jak by se dnes leckdo domníval. A také, že všechna ta řevnivost «skvělý západ» versus «strašný východ», podporovaná zejména chřestěním zbrojního arzenálu, dnes tak palčivě zjevná a protivná, je tu s námi už přes sedmdesát let, když započala již během 2. sv. války. Stejně jako veškeré další projevy dnešní «západní» politiky a kultury, řízené zpoza Atlantiku.

Všech 24 statí je o tom samém, prakticky ve všech Erenburg porovnává západní lidojedy a pokrokový lid, zapálený Leninem a Stalinem. Vždy podle stejného mustru, ale zároveň vždy jinými slovy, takže to neomrzí. Poměřování imperialistů s představiteli tábora míru nebylo nikdy zábavnější. Tak třeba – strana 124.:

Strůjci nové války mluví se zvláštní oblibou o kultuře. Tvrdí, že musí bránit «západní kulturu» proti Východu. Je to ovšem plagiát a kdyby se byl Goebbels neotrávil, mohl by dnes reklamovat autorské právo za číslo, hrané všemi «atlantickými» virtuosy.

Kdo tedy representuje «západní kulturu»? Stoupenci Ku-Klux-Klanu Alabamy, turecký publicista Jalčin, Ilsa Kochová, japonští samurajové, otrokáři z Johannesburgu, král Abdullah, mnichovští kumpáni Hitlerovi, velcí negocianti Seulu, Čankajšek, mister Parnell Thomas a ovšem sir Viktor Kravčenko.

Proti komu mají tito gentlemani hájit «západní kulturu»? Proti «Východu!» A k tomuto «Východu» patří Louis Aragon a Pablo Neruda, abbé Boulier a děkan canterburský, Haldane a dělníci pařížských předměstí, florentský starosta a Howard Fast, Picasso a Thomas Mann, Joliot-Curie a občané Oradouru sur Glane.

No řekněte, kam se hrabe takový Václav Král. Ač Žid – stejně jako Erenburg –, jeho srovnání palestinských sil s těmi izraelskými «na bojišti vědy» se nekompromisně protichůdným výčtům komunistického spisovatele ani nepřibližuje. Že by to bylo tím, že V. Kr. je podle svých slov «Militantní antikomunista a hrdý islámofob»? Palestinci prý dali světu sebevrahy a hranaté kolo. Ha ha. (V těchto případech my, příznivci kvalitního humoru, raději citoslovce smíchu, který nepřišel, přepisujeme jako – 88.) To ví přece každý, že na hranatém kole jezdil Ariel Šaron…

Ale abychom židovskému humoristovi nekřivdili, srovnání ještě není kompletní. Tedy pozor: v Izraeli, podle Krále, vynalezli depilátor. Co je na tom obzvláště vtipné, je, že kdyby byl Král uctívačem Nového Zélandu, jistě by napsal, že depilátor spatřil světlo světa právě tam; čtenář by si alespoň mohl v duchu představovat, poněkud obecněji a romantičtěji, ovčí farmu, a nikoli napřímo – bujné osrstění Židovek. Ale přiznejme si, teprve uvést jako otce odchlupovacího nástroje židovské inženýry, to je opravdový kameňák, který se od jiných navíc odlišuje tím, že je opravdu vtipný. Vlastně se divím, že pana Krále ještě nezavřeli, protože tento vtip rozesmál i příznivce nejvybroušenějšího humoru, za kterého se považuji. Což se dnes nesmí – rozesmávat nejnáročnější.

Ale Král vládne srandě dál a ze svého misogynského antisemitismu maskovaného za nejlepší vtip, jaký jsme kdy slyšeli, si vůbec nic nedělá. Jako správný humorista je zkrátka k nezastavení: to jste věděli, že «mobilní telefony, které používají (zastánci bojkotu Israele) k šíření protižidovské nenávisti, mohly vzniknout také jen díky vynálezům z Israele?» Bojkot izraelského zboží jako protižidovská nenávist, to je skvělé! A pak je to také variace na jiný klasický židovský vtip, v němž se žertuje, že «kdyby nebylo Havla (Ameriky), nebyl by v ČR dodnes Internet.»

Sečteno a podtrženo – byť jakékoli srovnávání státu, který jim nikdy být neměl a který je přeplňován americkými dotacemi horem dolem, se státem, který jím nikdy být nesmí a jemuž je jakákoli finanční podpora uměle škrcena a odpírána, je už trochu ohrané a «vousaté», pan Král je na dobré cestě. Zatím jsou to jen takové náznaky, ale až vydá knižně takových dejme tomu 24 statí, přeplněných humornými srovnáními a dalším patosem, jako se to povedlo Iljovi Erenburgovi v Za mír, poputuje jeho dílo na poličku hned vedle sovětského mistra. A rozhodně se na něj nebude prášit; každý den z něj budu citovat nějaký žert.



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(1 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ