Nechcete za prezidenta propagátora americké politiky? Tak to máte smůlu.

Vše nasvědčuje tomu, že přímá volba prezidenta bude stejnou fraškou jako všechny ostatní polistopadové i předlistopadové volby v ČR. Ať bude občan volit kohokoli, prohraje (přestože ho média budou na útěchu velebit, jak moudře rozhodl). Tzv. přímá volba je smutná, trapná, a už vůbec ne přímá. Co je na ní tak tristního?

1. Nutnost prezidentských kandidátů sehnat 50 000 podpisů. Odnikud se vynořil tento úřední háček. Za chvíli někdo zjistil, že není těžké opsat jména z jakési databáze občanů; jejich vlasnoručního podpisu netřeba. Někdo to třeba nezjistil, a tak vyslal brigádníky otravovat lidi po náměstích. Ať už prezid. kandidáti naškrabali těch 50 000 jmen jakkoli, úřad na té cifře lpí jako na ušlechtilé oficialitě, přes kterou zkrátka nejede vlak.

Připomíná to maturity na nějaké vesnické škole – hlavní je karafiát v květináči, na stole olezlé chlebíčky. Mizerný student už se s učiteli a komisí na té čtyřce nějak dohodne, aby se ta ostuda nemusela opakovat. Všichni jsou šťastni, že to bylo nanejvýš oficiálně, popřejí si úspěchy v pracovním životě; student nasadí rádiovku a odjede na praseti. Kví, kví!
Nakonec úředníci ministerstva, když se dělá jakási polokontrola pravosti, chybná procenta sčítají, místo aby je logicky průměrovali. Ministr vnitra Kubice si rve vlasy ze své taxikářské kštice – „Říkal jsem jim, ať si to turbo vypnou!“. Ale zase tolik prý ten sčítance místo součinů nevadí, prý to tak bylo dohodnuto. A navíc to bylo tak krásně oficiální!

Ovšem potom není divu, že se stejnou vervou oficiality se vrhají na úředníky vyřazení kandidáti. Klára Alžběta Samková (Věděli jste, že má dvě jména? Určití lidé se svým druhým křestním jménem šermují jen když se jim to hodí, když potřebují nabýt vážnosti nebo zjednat si respekt; případ A. K. Samkové mi tu zkušenost jenom potvrzuje. Vsadím se, že ještě ukázala kříž na krku, a pro jistotu u toho mávala americkými a izraelskými vlaječkami, když podávala stížnost), Vladimír Dlouhý, Tomio Okamura.

Dlouhý se zničehonic objevil, aby spasil tuto zemi, podobně jako kdysi Stehlík z Poldi o sobě dal před jinými volbami vědět, že ještě žije, ač mnozí – a snad ani on sám – už nedoufali. Ovšem vyřazení T. Okamury mrzí – jde podle všeho o osobu tak svébytnou (někteří ho nazývají Švejkem – pro jeho vzácnou podobu s Hrušínského rolí), která by všem elitám i rádobyelitám dělala čáru přes rozpočet a zbytečně by jim čeřila jejich oficialitu. Tak ho vyřadily.

2. Naprostá stejnost všech (!) prezidentských kandidátů. Máme tu Fischera, Fischera-knížete, Fischerovou-pravdoláskařku, Fischerovou s křížem na krku, starého vykouřeného Fischera, starého vypitého Fischera, a spoustu dalších lidí, kteří by Fischerem mohli být, kdyby je ve dvě v noci vzbudili. Což všichni čeští prezidentští kandidáti nejenže musí vypadat jako premiéři Izraele, ale musejí mít i jejich názory?

Opět to prostupuje taková trapnost – kandidáti si svou směšnost nechtějí přiznat. Třeba Zeman. V jednom rozhovoru hořekuje nad tím – aby přitáhl potenciální voliče – , že ho prohlašují za jestřába, odhodlaného vybombardovat Írán. Že prý to není pravda. Ovšem v jiném rozhovoru sám o sobě hrdě prohlásí, že je jestřábem (dokonce použije zrovna toto slovo) a že preventivní úder není nikdy nikde na škodu. Asi zrovna mluvil k jinému obecenstvu, nebo už neví, co říkal včera. Ale nejspíš obojí.

S touto stejností všech kandidátů počítají protlačovatelé originálního, nejvyššího Fischera – toho, který se tak i jmenuje, a který má v boji o Hrad nejvyšší šance. Ano, opravdu to bude jako v jakýchkoli jiných volbách. V nich se to vždy hemží houfy stran, všechny za osmnáct a jiné bez dvou za dvacet, aby nakonec zvítězilo pár houfů s nejagresivnější a nejmanipulativnější reklamou (vítězné strany se pak ještě často pochlubí, že si najaly americké a izraelské agentury, které mají s manipulací ty největší zkušenosti).

Všichni prezidentší kandidáti jsou nejen proizraelští, ale i prosionističtí. Má to Česká republika zapotřebí? Ze dvou set zemí na světě mají jenom tři země zcela totožnou a kdykoli zaměnitelnou politiku – Izrael, USA a Česká republika. ČR a její dva vládci nad ní versus planeta Země. Jako by snad mělo jít o cynické pokračování tradice „My proti všem“, ale spíše o její naprosté zhanobení.

Ovšem v prezidentské volbě možná reklamní manipulace nebude až tolik potřeba – notná část voličů je zmanipulována už předem, v základu. Nejméně 10 % voličů si řekne: Ejhle, Fischer! Toho musím volit, protože moji předci trpěli v koncentrácích. I kdyby chtěl Fischer rozpoutat druhé šoa. Tato skupina voličů totiž nerozlišuje. Jakýkoli jiný než paušální přístup je jí cizí. Tito lidé vidí černobíle; nedokáží rozlišit Fischera od Fischerové. Když už by v sobě tu sílu přece jenom chtěli najít, rozmluví jim to mediální šarlatáni, kteří vyhlašují, že Fischerová je z jiného světa a nejlepší by bylo, kdyby vůbec neexistovala a neukrajovala hlasy Fischerovi.

10 %, to je zatraceně vysoký základ. A na něj se nabalují další procenta – podle mne klidně dvojnásobek; dalších 10 %, ba i víc. Vždyť ten Fischer přece nikdy nikomu neublížil, nikdy neudělal nic špatného, vlastně nikdy nic neudělal. Tak proč mu nedopřát pět let slávy? Vždyť on je skoro Dubček. Dubček se zajíkal, když mluvil o politice, trapně se usmíval, ale bylo to jaksi lidské. „Mysleli jsme, že to vyjde, ať už to mělo být cokoli, ale nedovolili nám to. No, tak třeba příště. Ale spíš vůbec.“ a odešel. Fischer se zajíká, když mluví o své rodině a taky se snaží usmívat, ale už je to jenom trapné.

Jiří Stránský se může ukřičet: „Proboha, Fischera ne!“, ale je mu to málo platné. Nikdo ho nechce slyšet, nikdo z těch černobílých 10 %. Nedivil bych se, kdyby nakonec sám hodil, rezignovaný, svůj hlas Fischerovi.
Stejně jako mu ho hodí ti, kteří Fischerovi teď sice naoko vyčítají členství v KSČ a kdesi cosi, ale když na něj přijde vážná řeč, tak raději trapně mlčí. Inu, jsou to ti lidé s černobílým myšlením. Jsi Fischer? Jsi náš. Nechutný alibismus.

Předvolební průzkumy předpovídají Fischerovi 23,5 %. Naprosto to sedí s mými výpočty, bohužel. K volbám se prý chystá jít přes 70 % lidí. Jedna třetina všech lidí by volila Fischera. To je zdrcující. Mimochodem, všimněme si paralely s Obamou – v USA je polovina černochů. Koho asi budou volit? K tomu stačí už jen pár bílých hlasů, a loutka Obama budiž navolena. Fischer je takový český Obama. 20 % lidí ho zkrátka musí volit, jak už jsem napsal. A to k vítězství české loutky bude nejspíš bohatě stačit.

Okamura je ze hry, to mrzí nejvíc. Bobošíková taky, ale tu vyřadili ze soucitu, aby nedělala ostudu, tato „pionýrka po 30 letech“; a já jim to nemám za zlé. Koho volit? Jestřába, který už neví co mluví, Zemana? Parsifala Subbotku? Ano, tak Přemysla Sobotku překřtil kdysi nějaký izraelský deník. Nedomnívám se, že je politikovo jméno je takto přeložitelné, ale v deníku se tvářili, jako by to Přemyslu nemělo vadit. Jak by se tvářil Avigdor Libermann, kdyby ho český deník překřtil třeba na Avidemuxe Dobrmana? Inu, moc mile asi ne. Přemysl Sobotka nad příhodou ani nemávl rukou. Nevěřím, že to o ničem nesvědčí.

S odporem vytahuji z prezidentského slizu poslední dvě jména.

Táňa Fischerová, Jiří Dienstbier. O kolik může být lepší ta vznešená dáma ve svetru, než to cosi, navlečené ve vznešeném saku, co si říká Fischer? O 1000 %? Něco mi říká, že ta dáma kandidovala na prezidenta z nějaké své vnitřní povinnosti, aby lidi viděli, že dobro nevymřelo. A já jsem tím byl potěšen. Ovšem to mi stačí. Dobře vím, že dobro do politiky nepatří. A ne, nemyslím si to proto, že mi to nakukali ti kovaní soudruzi a marxisti typu ekonoma Pavla Párala nebo premiéra Nečase, nadávající do soudruhů a marxistů druhým.

Takže mi zbývá oslizlý Dienstbier. Tak o 1 až 10 % lepší než Fischer. To je žalostně málo. Vůbec je žalostné, že mi tam zůstal jen Dienstbier, zatraceně! Se svými Komárky – starými, mladýmy; se svými Koháky za zády. S Washingtonem v rodném listu. Se svými právnickými lakýrkami, ve kterých má určitě napínák. Protože podle Beaty Rajské je napínák v botě nutnost, když chce člověk reprezentovat. Reprezentovat sliz.
Jsem nevýslovně zhnusen.

3. Přímá prezidentská volba vůbec není přímá. Pod přímou volbou si představuji tajnou volbu všech občanů, kteří by se během několika měsíců sami shodli na kandidátovi nebo skupině kandidátů – po debatách ve školách, hospodách, akademických kruzích, rodinách. Bez reklam a všeho podbízení.
Tzv. přímá volba, se svými trapnými podpisovými archy a s předem vybranými, do jednoho takřka nevolitelnými kandidáty, není ničím jiným, než alibistickým zvoláním českých (skutečně?) vládních elit: „To vy jste to hovado zvolili, co si zvolíte, to máte; my jsme z obliga. A mimochodem, děkujeme za účast. Teď už máte na hradě, koho jsme vám tam chtěli dosadit.“

———————————————————————-

Surikaty



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...
Příspěvek byl publikován v rubrice Méně krav, zato více volů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

VLOŽIT KOMENTÁŘ