«Černochová, Nerudová, Čaputová – jaký je v těch marionetách rozdíl? Což se opravdu nenajde již nikdo, kdo by bouchl do stolu a řekl: Jdeme si vzít svou odpovědnost zpátky, a vyrval republiku z pazourů algoritmů, zaoceánských mocnářů a bezprizorných ženštin?
Ba právě naopak, chce se říci, a tak v české politice mohl v poklidu zahnízdit aparátčík bruselismu, greendealismu, genderismu; jakéhokoli -ismu. Profesůrek, který poslouchá na slovo své zaoceánské učitele. Takový malý Masaryk, vlastně Masařík. Masaříček. Petr Greendealigue Fialyk.
Prezidenta tedy už vlastně máme v osobě premiéra, a měl-li by na Hradě sedět nějaký klon tohoto virtuózního chameleona, který mění barvy podle toho, jak v Německu fouká vítr, pak je prezidentská volba zhola zbytečná.
V minulých volbách proti sobě stály (nechtěly, ale musely) město a venkov, v těch nadcházejících už spolu pravděpodobně změří síly zdigitalizovaní humanoidé žijící ve virtuálnu se skutečnými lidmi (možná nadobro posledními) z masa a kostí…»
(Ferdinand Peroutka)
Bude na to mít kluk z barikád (* 1941) i za rok? Když Klaus vzdá, postavíme Bátoru!
Nový nedělník A.B.B. s tématem prezidentských voleb čtěte na webu Nár. demokracie, nebo vás navštíví Danuše Nerudová.