Ortel, or not to tell

Ortel že jsou slušní lidi? Ale to nemůžete říkat takhle veřejně, pane! To by nešlo. Hned vás někdo nahlásí a odhlásí. A víte co, neříkejte raději ani, že jsou to neslušní lidi. Protože to taky nejde. Hned vás někdo vyhlásí a rozhlásí. A už vůbec neříkejte, že vás to nechává chladným, že nevíte, co si o Ortelu máte myslet. Změníte jedno písmenko, a z NEVÍM vám vyjde DRAHOŠ. A Drahoš je ďábel, pane. Takhle to dneska je. Úplně jako kdysi. Ale to taky vůbec neříkejte! Protože jinak by vás moh…

(silné rachocení u dveří, výkřiky «Policie!»)

–––

Mikro(prů)povídka byla inspirována (mimo jiné i –) dnešní příhodou, kdy mi Facebook z mého fotoalba smazal «závadnou» fotku z koncertu Ortelu (římský pozdrav jednoho účastníka zábavy), a ještě mne o tom písemně vyrozuměl. Tři roky si té nevinné fotografie nikdo nevšiml, ale pak stačilo do této sociální Stasi sítě jednou neprozřetelně napsat slovo «ortel», a hned se aktivoval jakýsi kontrolní mechanism, který ponoukl skutečného cenzora z masa a kostí, aby můj virtuální profil zkontroloval. Bravo, můj osobní facebookový fízle! Po třech letech konečně odhalils’ závadovou fotografii. Chlapíku statečný.