Přejmenuje se LIDL?

Ještě že se toho Václav Ruzyně nedožil.


Pokud tento lágr konzumu jednou za čas navštívím, vždy mne překvapí, jak úporně se německý řetězec snaží vlísat do přízně průměrného zákazníka.

Jeho privátní značka Tastino, jejíž název zní mým očím i uším jako něco mezi varletem a umulousanou kólií, vyměnila klas ve svém logu za obrázek mlýnu, snad aby se připodobnila k italské značce Mulino bianco.

To je však jen nepatrný detail. Podstatnější je, čeho si všimnou babičky. Ta moje postřehla, že sezamové sušenky Zuzanky v Lidlu přejmenovali na světově znějící Cookies. Babička se cizokrajným názvům vyhýbá jako čert kříži, a tak sušenky, třebaže chemické složení se možná až tak nezměnilo, vrátila zpět do regálu. Lidl si jednoduše spočítal, že průměrných zákazníků je víc, než takových starých babiček.

Vždy mne v Lidlu udivovaly dvě slaniny: jedna v decentním plastovém obalu, zřejmě kvalitnější, druhá méně kvalitní, proto v obalu nestvůrně velikém (průměrný zákazník hledí na rozměr – čím větší, tím lepší). Nyní zmatení spotřebitele dovedli k dokonalosti.

Ony monstrózně dlouhé plátky Slaniny 90% teď Lidl prodává překrájené pod názvem Slanina 96% (nemohu dočkat dne, kdy přijde 99% slanina…) v obalu asi čtyřikrát menším. Chvála úspoře plastu, obsah je na tom však stále stejně: suché, žvejkavé cosi, svou strukturou a houževnatostí připomínající hadr. Vážně nevím, čím to je, že rakouské, italské plátky salámu jsou měkké (asi jako maso), lze je krásně ukrojit či ukousnout…

Zpět k přejmenovávání. Ze značky uzenin Pikok, chromě napodobující maďarský Pick, udělali v Lidlu Náš kraj. Jirny, okres Praha-východ, kraj Středočeský, kde se pochutina vyrábí, nejsou mým krajem a krajské uspořádání, pohrobek absurdního československého kopírování sovětských administrativních vzorů, taky za mnoho nestojí. Průměrný zákazník však zřejmě ocení brnkání na «lokální» strunu.

«Značka není fetiš,» ví dnes ČSSD a další držitelé letité značky a dědicové zašlé slávy. Přejmenování Jihočeské energetiky (JČE) na E-on a posléze na eg.d (zřejmě nějaký interpunkční fetiš) je jak z židovského vtipu o Wassermanovi, co se přejmenoval na Vodičku a pak na Potůčka. Změny názvů mají v oblibě všichni tzv. poskytovatelé služeb; elektrikáři, mobilní operátoři i plynárníci.

Změna korporátní identity jde obvykle ruku v ruce se změnou kvality služby (obvykle snížení) a se změnou poplatků (zvýšení). Z plynárníků RWE se stala innogy, přejmenování asi čeká i Bohemia Energy. Horlivé přejmenovávání se odehrává každé volby, kdy stále stejní recyklovaní snaživci kandidují pod jinými názvy stran a hnutí, a kdyby mohli, tak i pod jinými osobními jmény. Je to jako z nějaké komsomolské příručky, že s opuštěním starých názvů přijdou světlé zítřky.

Lpění na značce se nenosí, u firem a obchodních společností se naopak stalo normou přejmenovávání každých několik let. Život je přece tak krátký. Na co mít značku, která vás přežije… Tak asi většina přejmenovávačů uvažuje. V zuřivé honbě za absurdním udržením zisku přejmenovávají řetězce produkty svých dodavatelů. Z jogurtu Florian se v Kauflandu stal Jarmark, možná je dokonce prodávají oba vedle sebe. Liší se jen obalem. Změně názvu se dnes říká inovace.

Co se týče Lidlu, nakonec se možná dočkáme i rebrandingu a nového loga celého řetězce, jehož značka je zatím natištěna na každém výrobku, podobně jako vyražený hakenkreuz na německých věcech z války.




Související články:

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(2 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ