Archiv rubriky: Život dnes

Rouškové náboženství

(přišlo e-mailem)

1. O určité náboženské podstatě nošení roušek svědčí to, že je lidé používají iracionálně na místech, kde jsou zcela k ničemu. V lese potkáte dvojice milenců zahalené rouškami, ba dokonce individuální běžce obalené šálami až po oči, což z joggingu dělá po fyziologické stránce tvrdý trénink ve vysokohorském prostředí. Ministr zdravotnictví zcela vážně prohlašuje, že je potřeba mít roušky, i když jede člověk s rodinou v autě. Vrcholem všeho pak bylo to, že čtrnáct dní platila povinnost mít roušku, když jel člověk v autě úplně sám. No řekněte: má v těchto případech rouška jiný význam než fungovat jako amulet, dejme tomu jako červený saténový náramek prodávaný v esoterických shopech jako prostředek proti uhranutí nebo tradiční valašský zvyk nosit v kapse kaštan proti nachlazení?

2. Pokud bychom úvahu o religiózní podstatě roušek rozvinuli dál, najdeme další překvapivé společné rysy s náboženskou vírou. Máme tu specifický jakoby kněžský stav (naši epidemiologové), který nad vírou v roušky bdí, vytváří jakýsi katechismus jejich používání a toho, kdo se mu zpronevěří, vydává světské spravedlnosti (policie, pokuta). Pokud by někdo namítal, že jde jen a jen o vědu, třeba zopakovat, že jiní vědci, třeba ve Švédsku, vidí celou situaci trochu jinak, takže opravdu těžko tvrdit, že je něco zcela jednoznačné. Máme tu něco jako sídelního biskupa (reprezentuje ho vrchní epidemiolog Roman Prymula). Ten má, podobně jako církevní hodnostáři ve středověku, značnou faktickou moc a svým způsobem je tím, kdo drží korunu na hlavě panovníkovi (Andrej Babiš). Pak tu máme klérus (příslušníci krizového štábu) i věřící – což je prakticky celá populace.

3. Nechybí samozřejmě ani příslušné rituály, zastoupené v první řadě klaněním se rouškám, které přistály minulý týden na pražském letišti. Kusům látky dovezeným z Číny vzdávala hold celé vláda včetně premiéra. Něco takového jsme v Česku dlouho neviděli, naposledy snad, když Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Pustina

Jak je možné, že v Praze je ulice pojmenovaná po masovém vrahovi? Ba dokonce apartmán? Přejmenovat, vysídlit! A ve výkladní skříni našeho německého průmyslu? Jungbunzlau musí být neprodleně osvobozena od rudého fašismu, himlhergot! Východní středisko našich navěky osvoboditelů že má takovou ulici?! Židovský Mikulov?! Hostinné? Vždyť na co Rus sáhne, mění se v nehostinnou pustinu…

Koněvova, Praha
Apartmán Koněvova, Praha
Koněvova, Mladá Boleslav
Koněvova, Ostrava
Koněvova, Mikulov
Koněvova, Turnov
Koněvova, Jičín
Koněvova čtvrť, Hostinné
Koněvova, Havlíčkův Brod
Koněvova, Ústí nad Labem
Koněvova, Dubí
Koněvova, Krupka
(zdroj: Mapy.cz)

Jen přejmenovat ulice samozřejmě nestačí. Líp bude, až staré pomníky překonaných klasických forem a architektury nahradí měňavé sochy Havlů, Cimrmanů a nahodilé výkřiky všeho šesticípého.

V Praze začali dobře. Teď jenom neusnout na dubových věncích…



Rubriky: Méně krav, zato více volů, Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Koronanormalizace

Má mne těšit, že nynější krize převrací zkostnatělá schémata, odděluje zrno od plev, pevné od oportunistického; probouzí cítění a ctění skutečných hodnot, jak se o to neúspěšně pokoušeli svými manifesty různí Janečkové, ale i mnozí vlastenci? Takové probuzení ale nemůže proběhnout násilím a zvenčí; nemůže být komentováno médii. Vlastně mám obavu, že tenhle koronavirus je jen Karel Janeček na steroidech.

Mám mít radost ze zavřených hranic? «Hranice nie sú korzo,» prohlásil JUDr. Husák. Ale taky je nezavírala Helena Vondráčková se srdceryvným projevem k národu, aby se nám sem ze západu nerozšířila slintavka a kulhavka. Vir blbosti k nám přitekl až mnohem později…

Ale i virus neomezených možností. Ani v nejlepších časech normalizace nebylo možno usměrňovat a manipulovat veřejné mínění tak bezskrupulózně, jako dnes. Katastrofa může kdykoli nastat i mimo stav biologické války, v období míru. Stačí zavirovat počítače v eLDéeNkách. Mediální epidemie pak na sebe nenechá dlouho čekat.

Cos dělal, když v Praze mřely babičky? A před deseti lety? Napsal jsi na Twitter něco o rybaření. Tak to máš kliku, že ne o včelaření.

Mediální epidemie koronaviru se může kdykoli zvrhnout v kádrování ne nepodobné tomu po srpnu 1968. Přežijí jen ti nejotužilejší, nejuvědomělejší, na kterých si ani cholera nic nevezme.


Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Coronavirus is over (if you want it)

Tak nám uběhly tři týdny boje s morovou epidemií. Miliony lidí zasaženy, desetitisíce vyšetřeny. Výsledkem jsou (máme-li věřit oficiálním zprávám) dva – slovy dva (ono to ani jinak napsat nejde) – zemřelí přirozenou smrtí: stářím, či další nemocí.

Donekonečna se argumentuje Itálií a Španělskem. V těchto jižních státech bohužel žijí lidé jiné, zdravější mentality, která banální nemoci nastavila svou bolestnou náruč. Hysterických Čechů se jižanský fatalismus fatálně netýká, ač by mne samozřejmě těšilo, kdyby ano, a skupina dobrovolníků by třeba za každý planý výkřik «Neskončeme jako Itálie!» vypálila jednu vesnici.

Samozřejmě chápu, že pan Zeman, Babiš, Vondráček nebo jiný Vystrčil ještě musí národu marodu z obrazovek přednést Orwellův bonmot «Nejrychlejší způsob jak ukončit válku je prohrát ji». Ale stejně…

Kdo tedy štve do nekončící války s babskou chřipkou, kdo prodlužuje válečný stav?
Nu, modleme se, aby v Rakousku nepovstal nový Celý příspěvek

Rubriky: KKK (Kresby a KariKatury), Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Operace Rouška

(přišlo e-mailem)

Operace Rouška: Co kromě obličeje má zakrýt povinné zahalování na veřejnosti?

Roušky nosí poctivě muži, ženy, dědečkové, babičky i alkáči z lavičky (pokud se zrovna nedezinfikují).
Jdu si takhle po ulici, pod přikrytou tváří se mi paří vous, a protože nikdo nejde, tu nehygienickou ohavnost, kvůli které je mnohem větší šance chytit nějaký sajrajt – třeba tisíckrát nebezpečnější plíseň –, než kdybych dýchal čistý jarní vzduch, na chvíli odložím. Vzhlédnu vzhůru a strnu v němém údivu. Je krásný slunečný den a paní myje ve svém bytě okna. V roušce.

O chvíli později, když se stáhnu k lesu, kde skoro nikdo není a kde se mohu zase svobodně nadechnout, spatřím projíždějícího cyklistu. S rouškou. Řidiče, kteří jedou sami v autě, a místo aby si otevřeli okno a vyvětrali, paří se v tomhle malém látkovém nesmyslu, bych ani nespočítal.

Není to tak dávno, kdy se v Evropě hromadně protestovalo, a dokonce se schvalovaly zákony proti zahalování na veřejnosti. Jen tak byste vlezli do autobusu s šátkem, rouškou, maskou či závojem, a v tu ránu byste měli v Nizozemsku, Dánsku, Francii, Belgii, Bulharsku, Německu, Švýcarsku, Lotyšsku, Rakousku, Norsku či Itálii za zadkem policii. V Česku to sice nezakazoval přímo zákon, ale být muslimskou ženou a jít třeba do restaurace v nikábu znamenalo riziko slovního napadení a vyžadovalo to silnou psychickou odolnost.

Kdybyste někomu ještě před dvěma měsíci řekli, že budeme všichni běhat po ulici s kusem hadru přes obličej, a objektem lynčování se stane ten, kdo vyjde nezahalen, do pěti minut by u vás blikala sanitka a vezli by vás rovnou k docentu Chocholouškovi. Stačilo jedno bez ironie geniální nařízení české vlády, které trefilo několik much jednou ranou, a rázem je vše úplně naopak. Lidi se dočista pomátli. Či lépe řečeno, konečně se ukazuje v plné nahotě, jací doopravdy jsou.

Často stejní lidé, kteří by ještě před měsícem udávali ty, kdo nosí burku či nikáb, dnes volají na policii, že soused nemá při okopávání záhonů roušku. V Česku je totiž udávání národním sportem. Dokonce i německé gestapo v Praze si na to za války stěžovalo a zadávalo inzeráty do novin, ve kterých Čechy žádalo, ať přestanou chodit bonzovat, protože to zcela ochromuje činnost německých úředníků, kteří tak nemají čas na běžnou agendu.

Stejnou taktiku musela v březnu zvolit městská policie v Brně, která v regionálních novinách upozorňovala na zahlcení provozu tísňové linky. Mluvčí strážníků Jakub Ghanem přiznal: «Lidé upozorňují například i na lidi, kteří na vlastním oploceném pozemku opravují střechu s odkrytým obličejem nebo na balkoně rodinného domu kouří cigaretu.» Po celé zemi je to stejné. Například v Pardubicích chodí podle policie kvůli nenošení roušek desítky udání denně (!). Překvapivé je, že většina volajících se nestydí a představují se do telefonu svým jménem. Ano, tak málo stačilo, aby většina národa zešílela a lidi zahalili obličeje a odhalili charaktery. Jestliže se takto chovají v době, kdy se nic neděje, co asi museli dělat za druhé světové?

Jakmile v těchto dnech a týdnech nemáte hadr přes hlavu, můžete si být téměř jisti, že zpátky domů už nedojdete. Buď vás vaši sousedé a milí spoluobčané přímo na ulici zlynčují, nebo napráskají na policii. Proto roušku poctivě nosí také ti – a sundávají ji jen v případě, že není v dohledu žádný uvědomělý občan, který by je «nahlásil» –, kteří si jsou schopni uvědomit absurdnost celé situace a dát si do souvislosti aspoň základní skutečnosti. Například tu, že zatímco se občané navzájem kontrolují, aby se nepoprskali, pod rouškou tmy se děje něco mnohem podstatnějšího, o čem se zatím moc nemluví. Nařízení o nošení roušek není ničím jiným než úžasnou psychologickou operací a experimentem na lidech, který jednou vejde do učebnic. Úsloví «pod rouškou tmy» zde nabývá nových dimenzí.

Než se pustíme dál, řekněme si to otevřeně hned na začátku: Nošení roušky či respirátoru, jedno jaké třídy, značky a ceny, je v případě infekcí dýchacích cest extrémní opatření s pochybnou účinností, zcela nepřiměřené situaci. Proč jsme to nenosili třeba loni a předloni? Jisté je, že kdyby kolem nás koloval opravdu nějaký nebezpečný virus, padali bychom jako kuželky, a stejně bychom se neschovali, protože bude všude – na klikách, na botách či na podlaze. Kdybychom se virům chtěli vyhnout, z domu bychom nevyšli celý život, ani s posmrkanou plenou. Vždyť nakazit se lze třeba přes oči.

Takovýchto korona- a jiných podobných virů jsou kolem nás desítky. Ale i pokud bychom se nakazili, nebylo by to poprvé ani naposledy. Stačilo by méně sledovat televizi a přečíst si třeba článek profesorů Ladislava Machaly a Jiřího Beneše z Kliniky infekčních nemocí 3. LF UK Nemocnice Na Bulovce, kde píší: «V oficiálních materiálech evropských i světových autorit se píše, že nemoc se projevuje náhle vzniklou horečkou, suchým kašlem, dušností, slabostí a bolestmi ve svalech. My zdravotníci ale vidíme, že většina nemocných s prokázanou koronavirovou infekcí má jen lehce zvýšenou teplotu a k tomu známky zánětu nosohltanu čili rýmu, mírné bolesti v krku a někdy i kašel. Nejsme tedy schopni podle projevů nemoci vytipovat osoby, které prodělávají koronavirovou infekci, a odlišit je od lidí s běžným nachlazením. (…) Pacienti mají jen lehce zvýšenou teplotu, rýmu, kašel, pobolívání v krku; někdy infikovaný člověk nepopisuje dokonce žádné obtíže.» Tak už to u viróz bývá…

Svůj účel ale toto nařízení vlády, která zavřela občany doma před rýmou, přesto splnilo. Z toho, jak skvěle funguje, je evidentní, že lidé, kteří toto vymýšleli, přesně věděli, co dělají, a psychologickou «Operaci Rouška» zvládli fantasticky. Lidi jim to, pravda, dost ulehčili, ale nakonec je to dobře. Kdyby totiž občané víc přemýšleli a nešli jako ovce na porážku, neobešel by se tento obrovský ekonomický převrat, kterého jsme právě svědky, bez krveprolití. Stačí se na celou situaci podívat z úhlu toho, kdo ji nařídil a co jí sleduje, ať už to byl kdokoliv.

Beze zbraně
Pokud potřebujete shodit přehřátou ekonomiku tím, že hodláte srazit dolů ceny a platy, ve velkém propouštět ze státní i soukromé sféry a nechat zkrachovat malé a střední podnikatele, tak, jak je v kapitalismu běžné při každém velkém restartu, jaké máte možnosti?

Jakmile se dostane ekonomika do stadia, kdy jsou vyšponované ceny akcií, rostou platy, vše je totálně předražené, je problém sehnat zaměstnance a dostatek lidí, nejlépe většina národa, je zadlužena, je třeba ekonomiku rychle nakopnout. Z pohledu občana přichází krize, ale z pohledu celkové ekonomiky jde ve skutečnosti o oživení, restart.Obvykle se podobné věci řeší válkou, stačí se podívat do historie.

Tentokrát ale byla celá věc provedena mnohem elegantněji a posloužil k ní místo zbraní neviditelný koronavirus s příznaky rýmy. Stačilo lidi dostatečně vyděsit a propagandou přesvědčit kvůli potenciální hrozbě k tomu, aby zůstali doma a nedělali rozbroje. A blesková operace mohla začít.

Pokud byste nevymysleli dostatečně přesvědčivý důvod, aby vás lidi poslechli, museli byste za normálních okolností do ulic povolat Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

ČSSD

ČSSD

Už je to dobré
už je tu Vladimír Špidla

a Dlouhý a Středula
a Zaorálek Lubomír

policie (ČSSD)
zatýká vrabce na střeše

ČSSD zřizuje
dvacátou komisi

Senát se usnesl
že selhali ti druzí

Už je to dobré


Rubriky: Minibásně, Život dnes | 1 komentář

sv. Plenkovič

sv. Plenkovič

A tak národ komunistů
našel víru v roušce

odežene zlé nemoci
předejde i bouřce


Rubriky: Minibásně, Život dnes | Napsat komentář

Panwerich

Když budou všichni myslet na zdraví všech
tak budem všichni všechny viry mít dohromady


Rubriky: Minibásně, Život dnes | 1 komentář

Prymula

Prymula

jak bojovat s virem
ví každý důchodce

slovenský agent geront
zatáčá své ovce

každej mileniál geroj
má áčko v kruhu na roušce

zatímco kvete plevel
babičce na hrobce


Rubriky: Minibásně, Život dnes | Napsat komentář

2020

2020

život
je smrtelná nemoc

koho sklátí
málo či moc
či jinak

dosmrti skončí v karanténě
chcípák


Rubriky: Minibásně, Život dnes | Napsat komentář