Archiv rubriky: Život dnes

Třetí vlna přichází. Vláda žene 860 000 důchodců na mráz

 
Malé město na krajské periferii, historicky moravské, polistopadovou zvůlí v Čechách, pondělí, hnistopad (svazácky Movember) 2020.

Přestože (ne)pracovní doba České pošty zde byla upravena tak, aby pracující člověk neměl šanci pevnost dobýt, již před otevírací desátou hodinou je před poštou srocen dav lidí.

Kolem neustále přeplněného parkovišťátka mlsně krouží uniformovaný člen hamáčkovské fízloochlokracie a pokutuje parkující důchodce.

Z autorádia vyje zasloužilý lev: To musím zvládnout sám. Babička přikyvuje a s vojenskou rozhodností opouští vozidlo, aby splnila složenkovou misi.

Jako každý rok za posledních padesát let, i letos jí její dcera z druhého konce republiky poslala před Vánoci své finanční poděkování.

Babička je na fronty zvyklá. Nic jiného vlastně za život nepoznala. Fronta u zvířat na dvorku, fronta na poli, fronta v kravíně, fronta na maso. Frontu na ovoce nikdy nestála, předražené blbosti jí nesměly přes práh.

A tak už zhruba po hodině vidím frontovou bojovnici vítězně vycházet z té válečné vřavy plné měkkých cílů. Spěchám pro vůz, který jsem mezitím úspěšně zaparkoval na druhém konci města, a ukončuji operaci.

Babička říká, že je z těch front na mrtvici, ale vyplacené tisíce viditelně hřejí u srdíčka, dopovaného kardiostimulátorem.

Ne každá babička má takhle svědomitou dceru. Ale každá babička má svého Babiše. Každý Babiš má svého Hamáčka, a každý, kdo má do mikiny díru, má svou Českou poštu. A tak právě tam bude babičkám vládní dávka vyplacena.

Mne a mou frontovou bojovnici tak čeká repete, a celou zemi velmi pravděpodobně třetí vlna.

Vlny se poznají podle toho, že je způsobují důchodci. Před rokem v zimě brázdili Alpy; nic z toho nebylo, protože důchodci brázdící Alpy jsou celkem otužilí. Přesto to někteří ustrašenci nazvali první vlnou. Ten nejotužilejší z důchodců, známý běžkař a plavec, na podzim, daroval národu do plískanice jeho věčné volby; hned nato přišla druhá vlna, skutečná. K urně se dostavili důchodci méně ztepilí, mnohým už zůstala. Jiný stařešina teď v zimě daruje smrkající a kašlající národ složenkou, žene statisíce důchodců na poštu a na mráz. Přijde vlna třetí, možná ještě větší.
Koho podzim zachová, toho zima pochová.

Vlna se pozná podle toho, že ji nezpůsobuje rozvolňování, brčka v kýblu s drinkem, ani nezodpovědní občané.

Vlnu svým ovečkám peče vláda.

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , | Napsat komentář

O víkendu bude větrno

Mädchen im Wind (Otto Münch, 1936)

Mädchen im Wind (Otto Münch, 1936)

O víkendu bude větrno.
Mnoha lidem nafouká pod roušku, nebo jim v té slotě dočista odletí, a oni umrou na zástavu dechu od šoku.
E.ON bude v tyto dny kácet stromy podél drátů, precizně a bez přerušení dodávek elektrického proudu. Ty přeruší až ony stromy.
Média budou ve čtvrtek a pátek psát: ZBYSTŘETE, občané, HROZÍ silný vítr až o rychlosti 80 km/h! Občané tedy vytřeští oči a nastraží uši, aby jim do nich vlétl prach a cihly.
Prezidentovi odletí ortéza a z opozičních lavic přiletí další milion obvinění ze zrady Vlasty a vela.
«Ano, ano, inu. Už je to věru dlouho, co jsem na kole zdolal horu Vlasty Javořické, jak jistě víte, Javořinu u Třeště,» bude se kát prezident.
«Kdo by tam jezdil, když je tam ku⁠nda co k vidění. A největší zlo jsou rozhledny.»
O víkendu bude větrno, a tak dávejte pozor, ať vám nevylétne z hlavy ta malá šedá kulička. Mohly by se na chodníku spojit ve velkou hroudu, a sýkorky by měly celou zimu co jíst.

Celý příspěvek

Rubriky: Méně krav, zato více volů, Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

ABB: Šváb, kam se podíváš. Švábi nás chtějí «ochránit» vakcínou. Kdo nás ochrání před šváby?

Mnozí z nás tušili, že COVID je podvod, jen jsme pořád nevěděli, o co přesně se tu hraje. Je to, jako když se díváte na nějakou skládačku, vidíte jednotlivé dílky, ale stále vám nedávají smysl. Nevidíte celkový obraz.

Když ale z děr začnou vylézat různí švábové, kteří jsou (nebo si jen hrají na) věrozvěsty příštích zítřků, můžeme si být jisti tím, že jsme zahlédli alespoň část té budoucnosti, ke které toto covidové šílenství směřuje. A vskutku – není o co stát. Budoucnost, jakou ve svých vizích nazvaných „Covid-19: The Great reset“ předkládá veřejnosti německý ekonom a zakladatel Světového ekonomického fóra v Davosu, bilderbergovec Klaus Schwab, určitě není z těch, ve které byste se chtěli ocitnout…

Na jaře jsme si možná mohli myslet, že vláda je popletená, neví, co činí, jedná chaoticky a že jí skutečně jde o zdraví lidu. I my, „konspirační teoretici“, kteří jsme jaksi někde uvnitř cítili, že něco není v pořádku, jsme si raději přáli myslet si, že tomu tak skutečně je. Ale od chvíle, kdy se v Davosu zcela veřejně mluví o Great Resetu, a nejpozději pak od chvíle, kdy nám Great Reset strká před oči i náš vlastní ministr, který kromě dopravy a obchodu chce být nejspíše i ministrem „Velkého vynulování“, už to snad začíná docházet i těm, kteří se dosud nad podobnými „konspiračními teoriemi“ ušklíbávali. Obrázek, který nám stále nedával smysl, protože některé dílky chyběly, nabývá jasných kontur…

Lezou jako štěnice až na vaše hranice? Celý článek si můžete přečíst na webu Národní demokracie, konkrétně ZDE.


Rubriky: Život dnes | Napsat komentář

ABB: Proč v USA vyhrál úchyl a u nás taky věříme ministru školství

Desetitisíce příznivců Trumpa navštěvovalo předvolební mítinky prezidenta, na dementního pedofila Bidena chodily jen desítky lidí. Přesto se stal zázrak, a podle médií to dopadlo přesně opačně – Biden prý zvítězil, ačkoli Trump získal pro republikány možná nejvíce hlasů v celé americké historii vůbec.

Někdy mám pocit, že si z nás dělají blázny. Nejprve to vypadalo, že se děti do škol jen tak nevrátí a najednou, po amerických volbách, se mají vrátit tak rychle, že jsou z toho zaskočeny školy i rodiče…

Je ňákej divnej? Celý článek si můžete přečíst na webu Národní demokracie, konkrétně ZDE.


Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Americké povolební klopýtání

Je třetí den po volbách, a už asi tentýž den na Googlu svítí stále stejná čísla 264/214 a dovětek The Associated Press has not called this race. Nu, stejně jako Přidružený tisk, ani já bych tomuhle neříkal závod, ale spíš paralympiáda.

Ani válkou zmítané orientální despocie neprocházejí po volbách takovým chaosem. Někdo by měl vyslat síly OSN, aby zjistily, co se to tam v té Americe děje…

Jak pravil klasik: Dokud se do americké politiky pletl Putin, nějak to šlo. Ale jak si ji dělají sami, je to děsný bordel.

Komické klání dvou senilních bělovlasých starců, podobných si jako vejce vejci, s exgzspirovanou (je to správně maďarsky?) životností. Podle nepsaných zákonů by oba už asi patnáct let měli být platnými členy hřbitovní společnosti.

Twitterového chvastouna Trumpa dávno všichni známe. Soutěž «Amerika hledá Superstarce» však zatím vygenerovala jinou novou naději. Biden je zaprodanec, eurohujer, newdealista a zmatený stařík, bílý kůň – či vlastně osel – svého všemocného demokratického holdingu. Nepřipomíná vám to něco?

Cožpak by redaktoři MF DNES neskákali až do stropu, kdyby Andrej Babiš vyhrál prezidentské volby? A oni zatím, hlupáci, cupují Bidenovo vítězství, které je v jejich očích strašlivým nevítězstvím.

Protože Velký Babiš nosí kšiltovku s Trumpem. Protože Biden nechá bombardovat Izrael, jak to slíbil Krvavé Madle nebo Sorosovi…

Přitom je samozřejmě naprosto, ale naprosto lhostejné, který sluha Izraele bude Ameriku oficiálně reprezentovat…

Nuda až na dno. Média ji protahují k nesnesení a myslí si, kdoví jak nebaví davy.

I mrtvému psovi přitom musí být jasné, že přeměnit čísla 264/214 ve 264/270 nepůjde tak snadno, jak by si mohl Ježíš myslet.

Biden zkrátka u volitelů vyhrál. Podobně nepravděpodobně, jako před čtyřmi roky Trump. Člověk si říká, jak je to možné, když získal jen asi o procento hlasů víc, než tehdy Hillary Clintonová, která na volitele drtivě propadla, ale po některých věcech je lepší nepátrat. Jak říkal Stalin: Není důležité, kdo volí, ale kdo počítá hlasy.

Amerika se zkrátka zase jednou probudila do skvělého demokratického rána, k němuž spěla po celé kratičké čtyři roky s Trumpem, tou chybou v Matrixu. Chyba byla, pomocí bezpočtu korespondenčních hlasů (které mnozí považují za podvodné, což nakonec asi nebude daleko od pravdy), opravena; vše se vrátilo do starých kolejí.

Nezbývá než užasnout, jak jsou ty volby všude stejné. I USA jsou neuvěřitelně rozděleny na chudou a bohatou oblast, stejně jako ČR. Ty volby jsou ale také zcela rozdílné: dynamika amerického voličstva je přece jen nepatrně vyšší, což je dáno kratším volebním obdobím, a především oním vrtkavým volebním systémem, jehož fatalita a vlastně i spravedlnost je však celkem fascinující.

Trump před čtyřmi lety nevyhrál přesvědčivě, a tak v těchto dnech – celkem přesvědčivě – prohrál. To je celé. Ostatní jsou mediální žvásty.

Pro českého ovčana se nic nemění, ve vesnických prodejnách bude dál z tlampačů kvílet americká hudba a české děti budou učitelkám ve školce dál odpovídat Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

V nejlepším přestat aneb Prymulův bulvární konec

V nejlepším se má přestat. To mi blesklo hlavou včera v souvislosti s pandemií, která už rok je i není, až už to každého jen štve. (Jenom ti, co rýmu přežili, k sobě volají média a dělají ze sebe div ne přeživšího holokaustu.) Proč už to virové divadlo nenechat – prostě vyšumět?

Mnozí píší, že jsme dospěli k vrcholu frustrace, zloby a deziluze z politiky, zatímco vrchol rýmy je prý stále teprve před námi (už asi rok). Ale to jsou, jako vždy, pouze obecné fráze. Jediného vrcholu, který je hmatatelný, zatím dosáhli naši vládní představitelé.

Ve všeobecné atmosféře strachu a nenávisti, za štěkotu twitterových psíků, s velkým osobním nasazením a sebezapřením všichni svorně, jako nechtěná kavalerie, vyjeli – obrazně – na horu Říp. Další cesty není. Nezbývá než zastavit, aktivovat parkovací brzdu, vystoupit z tanků, majestátních SUV a golfových vozíků, a shlédnout na ten boží kraj. A pomalu, pěšky, se navrátit do jeho lůna.

Mnozí už ale svůj nejvyšší bod přejeli. Golfový vozík se řítí strání dolů a zdá se, že ho nic nezastaví. «Rychleji! Tvrději!» chtíčně halasí na velitele ozbrojených sil brýlatý jinoch, v duchu se tiše modlí. Snad oba spoléhají na to, že v nejvyšší chvíli je zbrzdí voda kanálu tří veletoků, nebo alespoň malá tůňka, narychlo zhotovená lesní správou.

Miloš Z., 76 let. Jeho myšlenky už se upínají pouze k izraelským dronům. Oči hledí vstříc bráně do jiného, lepšího světa, kde neprší, přesto na nebi visí duha a drony tam nad člověkem bezhlučně přelétají každý den, aby střežily jeho zdraví a spokojenost. Dočkáme se v příštím televizním projevu oznámení rezignace? To sotva. Pracně vydobyté vítězství, vyždímané ze špíny a potu všelidového hlasování, je nutno střežit až do konce, a pomocí bonmotů glosovat slabost «trpaslíků», kteří to štěstí neměli. Úplně Miloše Z. slyšíme. «Co je to sakra, za dobu, v níž člověk, aby odešel se ctí, musí odejít předčasně? Takovou dobu tu nepotřebujeme.»

Andrej B., 66 let. Dlouholetý maskot svého holdingu, sponzorovaného zřejmě bohatými Rusy, Slováky, a – aby se neřeklo – jakousi minimální měrou i Evropskou unií. Přesto mnozí pro třísky nevidí les a vyčítají Mu, že národu vyjídá evropské dotace. Jak národu?! Vždyť národ rovná se Agrofert, všechny ty průmyslové kolosy, které, Bohu budiž děkováno, vybudoval kdysi lid ČSSR. Pokud zkrachují, nebude už nic, ani ten národ. Proč to škarohlídi nevidí? Horší možností je, že to vidí, ale mají svůj plán, jak zachránit zemi. Pán Bůh s námi. Každopádně, nelze hrát hodného Bédu Trávníčka, když vám okopávají kotníky i z nejvyšších míst. Kdo tedy bude novou mediální tváří průmyslové republiky, fotit se se sysly a turbínami? Paní Jermanová, nebo nějaká blondýna? Kdy si «šéf pro styk s nevděčnou veřejností» Andrej B. konečně začně užívať dôchodku a toho nejcennějšího, co má, totiž – života? Ve vitrínách měst visí parte jeho vrstevníků…

Roman P., 56 let. Nejmladší, přesto nejnenáviděnější. Sedí na nejhorčejším křesle, které spálilo i tvárné a kujné jinochy, nabuzené zpěvy a tanci. Jeho přísný slovanský obličej už nevděčný národ nechce déle snášet. Jenže, snese vůbec něco? Tohle je válka. Z války proti viru se stala válka proti lidu. Zde přestávají platit poučky ze zákopů. Tady se hraje bez pravidel. Člověk musí sám iniciativně vykopnout – než ho vykopou. A tak se i stalo. Snad to bylo domluvené, na pomoc plukovníkovi v nouzi přispěchal bulvár. Stejně jako před deseti lety, když potřeboval odejít (či být odejit) Topolánek, a tak zkoordinoval svou demisi s bulvárem LUI.

Nezbývá než se omluvit — a odejít. Nač po sobě nechat šlapat. Nač být jednotící tváří toho kolosálního ansámblu neviditelných odborníků ze všech lékařských fakult, kteří mají na všechno svůj vlastní fundovaný názor a svou vlastní statistiku, ale pouze jediný společný hromosvod – větry ošlehané lysé čelo plukovníkovo. Spolek amatérů si nezaslouží velitele, který v tom umí chodit.
Ať je korupce třeba sežere, idioty.

Křeslo ministra zdravotnictví možná zůstane neobsazeno, jako memento. Občas se na něm uvelebí kočka šíleného vědce Flegra. Vzalo to rychlý spád.

Když lidi nevěří mně, ať věří aspoň jemu, řekl premiér dva dny před tím, než ministra zdravotnictví odvolal. Druhého za jediný měsíc.

Andropov, Černěnko, a… pak už se Rusko prostě rozpadlo.
Vojtěch, Prymula, a… ?

Jakou gorbačovskou «spásu» si tento národ sám na sebe chystá?

Hrozný byl tento stát, když musel jsi se dívat, jak jeho vládci bojácně začali se střídat.
Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Napsat komentář

ABB: O novém náboženství

Kristus se narodil v Betlémě ve chlévě, Mojžíše našli plavat v košíku po řece, Buddha přišel na svět v královském paláci. Covid se zrodil podle jedné pověsti v laboratoři ve Fort Detrick. Nebyli u toho ovečka a kráva, ale netopýr a luskoun.

Symbol Covidu je jasný: ačkoli ho nikdo nikdy neviděl, všichni víme, jak vypadá a tomuto symbolu, který je nám v médiích dennodenně promítán, se až téměř mysticky klaníme.

IDF a PČR si může podat ruku s mravnostními komandy tálibánců, kteří na ulici kontrolují, zda jste správně zahaleni. Nejsi vhodně zakryta? Tak to bude pokuta. Na Filipínách prý dokonce kulka.

A tak všude po světě nahrazuje liberální demokracii covidová totalita. Spoustu věcí, jako v ostatních náboženstvích – nesmíte. Nesmíte pít alkohol (v hospodách, ale nově už ani na ulici), nesmíte se scházet s přáteli, zpívat, sportovat (to vše je nečisté) a sex bude brzy zřejmě také jen přes roušku a na vzdálenost dvou metrů (jak nám symbolicky ukázal prorok Babiš se svou dvoumetrovou pomlázkou). S nikým se nebavte, protože by vás mohl ovlivnit, zviklat, nebo-li svést, vzít vám vaši víru. Proto se distancujte ode všech, hlavně od rodiny a přátel. Buďte doma, dívejte se na covidovou televizi a čtěte covidový mainstream (katechismus, kázání).

Typickým znamením nástupu nového náboženství je neschopnost předchozích náboženství vymezit se vůči němu. To, že v Izraeli proti lockdownu protestují chasidé, nepočítám. Kde je nějaký rabín, který řekne: je to hoax? Kde je nějaký Duka, který (po piťhovsku, neboli odvážně) řekne, že to je nesmysl? Kde je nějaký buddhista, který řekne, že se nám lže? Všichni tomu bezmezně věří, všichni mají strach, nikdo se neodváží ani pípnout. Nejspíše tedy budeme novým náboženstvím podmaněni. Celé lidstvo vstupuje ze znamení Ryby do znamení Kovidu. Mayové to tušili, jen se sekli. Hrubohmotný svět (konvenční války) se mění na jemnohmotný (války skrze viry). Cítíte ty vibrace?

A tak bych mohl pokračovat dál a dál…

A víte co? Já vám na to nové náboženství – kašlu.

Husity na vás, bando zaprodaných cizáků. Tábor je náš program!
Sejdeme se v Táboře, 21. listopadu 2020

Máte už taky po krk církve SS (Svatého Slintáku)? Celý článek si můžete přečíst na webu Národní demokracie, konkrétně ZDE.


Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Překroucená demonstrace

Tak prý se v Praze sešli fotbaloví fanoušci a chuligáni, píše server coviDnes. «Demonstrace za práva a svobodu občanů v době korona krize» se měla konat na Staroměstském náměstí před pomníkem Jana Husa od 14:00 do 17:00. Počet avizovaných účastníků činil 500, počet pořadatelů deset. V kolonce ohlašovatel magistrát zveřejnil pouze iniciály I. S., píše se tam dále.

Na přiložených fotografiích vidíme v davu pokojné muže i ženy produktivního věku, jen sem tam nějaký ten nakrátko střižený ranař, mezi řídkými řádky jehož kštice čteme, že v případě jakékoli provokace nebude mít problém poprat se. Přičemž obvykle nebývá příliš jasné, zda za své ideály, nebo za žold eráru. V konečném důsledku na tom však příliš nezáleží. I když všichni bijci krátkodobě splynou v jeden shluk «pánů v tmavých bundách», stát si je pak spočítá a přebere. Zatím to je stále tak, a ne opačně.

Ministr svetra, Vojtěch Filip i další oportunisti vládní kotérie si možná mysleli, že I. S. znamená Iosif Stalin, a tak, ve strachu před svým svědomím (či alespoň s Landovým «otazníkem ve vočích»), nechali akci předčasně rozpustit, i za cenu její dočasné eskalace.

Miloš Ⅰ. z Eman a Bezvystrčilovic si zase mohl myslet, že to znamená Islámský stát, a tak byl asi poněkud roztrpčen, že demonstrace netrvala déle, třeba tak dva dny – jako nedávné, Jeho Veličenstvem posvěcené volby –, čímž on, jakož i jiní znalci Talmudu, utrpěli jisté zklamání, že čínská rýma na této akci ani zdaleka neschvátila tolik gójských důchodců, kolik se jich «promořilo» u uren, ani že neviděli nad Prahou slétat izraelské drony, které by tuto uchránily ode všech rozvracečů, když pořádek trapně zjednalo pouhých pár tisícihlavých pluků obyčejné české policie, jež se sjela z celé republiky; zkrátka že Staroměstské náměstí nebylo alespoň na chvilku ve válce, když celá země ve válce je, minimálně v každém televizním proslovu Jeho Veličenstva.

Za iniciálami I. S. se však skrývá jiné jméno. A tak mu dejme slovo: «Netušil jsem, že když jsem v 80. letech bojoval proti komunismu, byl komunisty mlácen a zavírán, tak po více než 30 letech budu bojovat proti kovidismu a stejným soudruhům, kteří jsou tu stále, nebyli nikdy za svou minulost potrestáni, jen převlékli kabáty a z komunistů se stali kovidisty».
Ivan Sochor, zakladatel HON


(foto: Petr ZewlaKKK Vrabec)

Aktualizováno.
Nad demonstrací po dvě hodiny kroužil vrtulník. Znepokojivý hluk helikoptéry bezcílně visící nad člověkem (ale stejně tak i bzukot elektrického dronu) vždy vzbuzuje určité otázky a pocit ohrožení. Chtěli-li policisté dav demonstrantů takto zneklidňovat, až nakonec ti méně trpěliví účastníci našli únik v radikalizaci, blahopřejeme, povedlo se jim to.

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Zrakovina útočí!

Sci-fi je to, co se právě děje. (O. S.)

Také máte s Billem Gatesem pocit, že ke globální depopulizaci, k zotročení a zničení celé lidoovčí civilizace přece musí přiště stačit i méně, než nějaká hloupá, viditelná molekula viru, zachytitelná nějakým onanovláknem či onanočipováním? Něco ještě mnohem menšího, zcela nerozpoznatelného?

Že by se «smrtící virus» přece mohl šířit i bez své hmotné podstaty, nezachytitelnými vlnami nějakých částic X, které nelze detekovat, a tudíž je každý jedinec předem považován za nemocného a nebezpečného sobě i ostatním, přičemž je třeba jej, v rámci fingovaného «zjištění» této smrtící nečástice, podrobit středověkým examinačním metodám, které zcela jistě nepřežije, a pokud nešťastnou náhodou ano, pak jej alespoň jako nemocného celoživotně ovládat: od kolébky až do hrobu kontrolovat, s kým se stýká, kam chodí, co nakoupí, čemu se podrobí; zkrátka – zcela jej zbavit svobodné vůle?

———-

Zrakovina. Že jste o tom nikdy neslyšeli? Tak teď uslyšíte. Dnes už asi nezjistíme, jaký lék se to americko-izraelská skupina v Ben-Gurionově středisku zdravotních věd v Beerševě chystala vyvinout. Některé hlasy tvrdí, že pracovali na diagnostice civilizačních chorob z oční duhovky. Vědci si nicméně všimli, že i při pasivním odečítání se z oka aktivně šíří zvláštní, nepatrný proud fotonů, který má pravděpodobně co do činění s oním mrazivým pocitem, když tušíme, že nás někdo pozoruje. Oko zkrátka není jen pasivní přijímač obrazové informace, ale i vysílač.

Vědci se proto pokusili tyto vlny zesílit elektronickým zesilovačem. Při padesátinásobném zesílení měl již člověk, na nějž testovaný dobrovolník s tímto zařízením ze vzdálenosti 10 metrů upřeně civěl, pocit, že jej právě z tohoto směru na těle cosi „lechtá“. Skutečný údiv však nastal po vypnutí tohoto zesilovače. Testovanému subjektu tato schopnost zůstala! Část očního nervu, která tyto vlny emituje, u něj našli jaksi zmohutnělou. Při stopadesátinásobném zesílení už měl pozorovaný pocit bodání po těle, přičemž ten, který jej pozoroval, si stěžoval na bolest hlavy a očí, která po chvíli ustoupila.

Při 300násobném zesílení se bolest „pozorujícího“ stala nesnesitelnou, zatímco „pozorovaného“ – statného vojáka IDF – museli křísit. Po jeho probuzení bylo shledáno, že i on získal tuto schopnost „zabíjet pohledem“. Zároveň však u obou bylo zjištěno poškození mozku, jehož tkáň byla na mnohých místech podivně vysušena, zřejmě kvůli zásobování extrémně zduřelého očního nervu krví a bílkovinou. Určité poškození se projevilo i na dalších tělesných orgánech, zejména na plicích. Teprve koňské dávky bezpočtu léků jej pomohly zastavit, přičemž oční nerv se vrátil téměř do původní podoby, a schopnost přenosu „vražedných vln“ zmizela.

Ještě předtím však některý z této dvojice vojáků pohleděl doma na svého psa. A to neměl dělat. Podle dostupných informací se československému vlčákovi jménem BiBi groteskně „nafoukly“ oči, vyběhl ven na rušnou ulici, kde chvíli pobíhal a žalostně zíral na každého, koho potkal, načež mu explodovala hlava. Dva lidé byli lehce zraněni.

Armáda sice okamžitě preventivně srovnala pár paneláků a nemocnic v Gaze se zemí, ale jen pár hodin NATO už bylo každému jasné, že jde o větší problém. V nemocnicích začali umírat první lidé. Mnozí si stěžovali na ukrutné bolesti hlavy. Jiní popisovali ostrou bolest v obličeji, na prsou, nohou, či genitáliích. Inu, podle toho, kam „infikovaný“ zaměřil svůj zrak…

Nákaza se začala lavinovitě šířit světem. Za chvíli už ji hlásili ze svahů Val di Fiemme. Název BiBi-20 byl Knesetem jednohlasně odmítnut, prozatím má tak hrozivá nemoc anglický název MyEyeloma. Česky tedy něco jako Zrakovina.

Ještě dříve, než si nové hrozby všiml český twitter, stihl prezident upozornit český národ prostřednictvím televize Šlágr, když upozornil všechny „odmítače, odpírače a popírače“, že pokud budou zpochybňovat „židovský vir či výsledky demokratických voleb, osobně jim podepíše rozsudky smrti“. Ministr svetra Jud Papáček upřesnil, že trest smrti stihne každého, kdo by mluvil, psal a smýšlel o „židovském viru“. Lidový prymulát zatím v rádiu preventivně vyhlásil rozsudky smrti za rozsévání viru a války: nad Miroslavem Kalouskem, Janem Hřebejkem, Romanem Šmuclerem, Davidy Černým a Smoljakem.

Byla zavedena povinnost nosit klapky na očích, takže vy byste tohle vlastně neměli vůbec číst. Novináři zatím číst mohou. I psát, pokud budou psát pravdu. Gottwald neudělal nic špatného. Normalizace byla světlým obdobím moderní československé lidové demokracie. Práce v drůbežárně osvobozuje. Heil Papáček! Noste klapky! Příznaky viru jsou dvojí, a to zejména těchto pět: bušení srdce, motýle v břiše, mrazení v zádech, červenání tváří, pocení, zrychlený dech, zrychlený tep, bolest hlavy, návaly horka, změny nálad, deprese, nekontrolované zduření genitálu, ejakulace či lubrikace, kulatá záda, kosá noha, větry, průjem. Zaznamenáte-li u svého dítěte některý z těchto projevů, neprodleně jej vyrvěte ze spárů smrti a odvezte na nejbližší drive-in odběrné místo. Zuby od kusu, kůže a vlasy na kilogram.

Test na přítomnost smrtící nákazy, stojící 1000 Kč, probíhá jediným možným způsobem – tak, že oční bulvy jsou za pomoci speciální lžíce povytaženy z důlků o pět centimetrů vpřed, a je vyhledán a přerušen nakažený oční nerv, načež jsou bulvy vráceny na původní místo. Test je zcela bezpečný pro děti od 5 let. Ministr svetra Papáček upozorňuje, že kolující zvěsti, že někdo po této proceduře začal trvale šilhat, vidět neostře či v odstínech šedé, měl pocit, že mu bylo pod oko cosi implantováno, či o tom, že mnozí záhadně přestali vidět přesně pár dní po dovršení 70 let, se nezakládají na pravdě a za jejich šíření hrozí trest smrti. Cca za 100 tisíc lze ve vybraných prodejnách Prymulexu zakoupit domácí sadu k léčbě, která nerv přeruší neinvazivně radiovými vlnami.

Neprodleně přerušte oční kontakt a vyhledejte policistu, vypíše vám pokutu. Semkněte se. Dřevotříska nepomáhá! Děti a starce ochrání jedině olověné klapky. Navštivte nejbližší eshop Prymulexu, mají je. Zatím stojí do 5000 Kč, za rok snad i více. Nesprávně nasazené klapky mohou způsobit otravu krve. Vyhledejte lékaře, vypíše vám pokutu. Nenošení klapek na veřejnosti i v soukromí se trestá smrtí. Nošení falešných klapek se trestá smrtí vykrvením. Neprodleně odvezte svého psa do kafilerie, seznam najdete v aplikaci eKlapka a na webu ministerstva zdravotnictví. Čína přislíbila výrobu klapek s kamerou a LED displejem, skrze něž bude vidět. Na trhu by se měly objevit do roku 2039, pokud dobře půjde stavba kanálu Dunaj-Odra-Labe. Ruční výkopové práce mají výjimku, jako kopáči na stavbách národního významu klapky nepotřebujete! Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Další zfalšované volby za námi

Není důležité, jak kdo volí, ale kdo počítá hlasy. (J. V. S.)

Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. (A. E.)

Konec světa nastane, až lidé přestanou zpívat. (A. E.)

———-

Tak jsme tím znovu prošli. Fyzicky přesluhující hradní rekvizita na závěr své tragikomické divadelní hry Bolavá pacička zavrtěla v křesle bezmasými údy spletenými jako vánočka, a nakopla českého voliče, aby tedy alespoň on „zvedl zadek“ (citace Jejího Veličenstva) a jal se poslušně a s pokorou odebrat ke své věčné urně. A tak se mnohdy, mnohde, i stalo.

Co tomu předcházelo? Co je vlastně nutné k tomu, aby se mohly konat takzvané demokratické volby, o kterých mnozí potměšilci i Potměšilové tak rádi hovoří, ale nikdo je nikdy neviděl – a jen tak neuvidí?

1. Vykostění voleb. Z dob Zemanovy opoziční smlouvy se jako rudý smrad táhne současná podoba volebního systému, znásilněná d`Hondtem a Koudelkou. Ten první k tomu raději nic neříká, ten druhý čas od času navrhuje další změny uspořádání státu, snad v rámci pokání. Ve zkratce jde o to, že když bydlíte ve správném kraji či volíte tu správnou stranu, má váš hlas až dvakrát větší váhu. Tato nerovnost pak podobným způsobem pokračuje dále na poli stran, při přepočítávání jejich mandátů. Již z podstaty kapitalistické demokracie přece nemůže být hlas voliče na prvním místě. Rovnost hlasů – taková anomálie v tomto systému nemůže existovat. Jak bychom jinak rozlišili hlas bohatých od hlasu chudáků? Ale i opačně: hlas pro strany, co si jej zaplatily nákladnou kampaní v tisku a televizi, přece nemůže mít stejnou váhu jako hlas pro nějaké trhany, o kterých nikdo neslyšel, i kdyby nějakým zázrakem dostali hlasů mnohem více.

2. Dobrý název strany. Volili byste stranu „Z EU a NATO nikdy nevystoupíme, nikdy, to si zapamätajte!“? „Ještě více podlézání Bruselu, Německu a globálnímu světořádu“? „Koupíme vše americké pro naši armádu“? „Ještě více vody do benzinu!“? Nejspíše nikoli. Přesto ANO volí, kdo může. Volili byste stranu „Ještě více nesvobody a státního dirigismu v zájmu trendy pokroku a virtuálního dobra“? „Tvá online kóje tě konečně osvobodí“? „Čipy dětem“? Nejspíš taky ne. Přesto studentům a všem těm, co chtějí i v padesáti vypadat cool a in, zní název této strany, evokující hollywoodskou pohádku o homosexuálovi z Karibiku, tak neskutečně sexy, že i výsledky Pirátů takřka přesně kopírují demografické rozložení těchto skupin ve společnosti a ždímají z nich tak plné maximum hlasů, že se i pověstné Maximum Petra Hanniga může jít zahrabat. A skutečně: volili byste stranu „Rozumní – Petr Hannig – za spravedlnost a životní jistoty“? Pokud je vám 70 a víc, asi ano. To už totiž každý ví, že poslední dvé jmenovaného se člověk nedovolá, a tak se sluší alespoň doufat. Ale co tam dělá ten narušitel s německým jménem? Mařenko, kde mám flintu! Neprojdou! A taky neprošli. Ani Marie Paukejová nepomohla. Málo se bila za práva zvířat. Neboť právě Demokratická strana zelených – ZA PRÁVA ZVÍŘAT svým volebním výsledkem mnohde předčila svůj původní tvar, z něhož vzešla, totiž Stranu zelených. Stačil caps lock a úderné heslo. Kapitálkám volební lístky přejí, je na tom cosi mile devadesátkového. Volili byste Národní demokracii? Demokracie, fuj. Ještě ke všemu národní?! Aby tam nebyl Gottwald nebo Hitler! Stejně jako desetiletý školáček je i průměrný volič se vším rychle hotový. ČSSD? Co je to za zkratku, mámo? Jsem snad nějaký sociální případ? Nebo demo…tohlencto? Hoď tam to ANO, ať je líp. Tradičním názvům stran už bylo.

3. „Vylosovaná“ volební čísla. Zkušenosti posledních let naznačují, že volební čísla jsou stranám přidělována pouze proto a v takovém gardu, aby novým volebním subjektům vstup na politickou mapu buď ztížila, či – v opačném případě – usnadnila, a to pravděpodobně za úplatu. Obecně platí: čím nižší číslo – čímž i pořadí v obálce – tím vyšší volební výsledek. Pouze a jenom díky nízkému „vylosovanému“ číslu se stranička cílevědomých recesistů „ANO, bla bla“ (nebo tak nějak) dostala do europarlamentu, když si její lístek – hned v úvodu seznamu – mnozí spletli s lístkem ANO, k němuž nedolistovali. Onomu „losovači“, který si snad chtěl ověřit svou hypotézu o tuposti voličů, by se slušelo za tento vševypovídající experiment poděkovat. Stejně tak i za ty další. V roce 2018 tak například Moravské zemské hnutí, kandidující v jisté západomoravské obci v obecních volbách s číslem 1, dosáhlo celkem neuvěřitelného a 5krát vyššího výsledku, než o dva roky později v krajských volbách se (zcela posledním) číslem 84, zatímco výsledky ostatních stran byly v obou volbách vždy velmi podobné. Závěr je zřejmý – volič si neuvědomí, že je Moravan, dokud mu ten volební lístek nestrčíte přímo pod nos.

4. Mediální šum. „K těmto volbám snad raději ani nechoďte, jsou zhola zbytečné.“ – „Všechny volby mají smysl, zejména ty demokratické.“ Hlasy režimních novinářů se přetahují s ústy Hradu. Jak tomu rozumět? „V těchto volbách půjde o všechno!“ přisazují si deníky salonní opozice. Zdá se to jako naprostý chaos a zmatení, ale není pochyb, že v tomto stroboskopu siláckých prohlášení je každý jednotlivý záblesk přesně cílen na konkrétní voličskou skupinu. Na tu, která s účastí váhá, ale režimu je jí třeba „dokopat“ k urnám stůj co stůj, i na tu, která jistě volit půjde, a proto je ji záhodno od voleb odradit.

5. Mediální prostor. Neparlamentní strany Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , | Napsat komentář